Lidovci prohlásili, že pokud poslanci vládních stran podpoří komunistický návrh na zrušení lustračního zákona, opustí vládní koalici. Může to skutečně ohrozit koalici ještě před hlasováním o důvěře vládě?

Samozřejmě to asi v jistém slova smyslu koalici ohrozit může. Ono možná ani nejde o tento návrh, myslím, že pro koalici je zejména jakýmsi signálem, že nejmenší koaliční strana má požadavky nad rámec jakéhokoli jednání. Je koaliční dohoda o tom, co bude vládní koalice prosazovat, a pak jsou běžně věci, které si strany prohlasují v Parlamentu. Ale tenhle styl, kdy si bude chtít někdo něco prohlasovat a lidovci řeknou, že odejdou z koalice, tu byl v minulých letech od Věcí veřejných, a je na současné koalici, jestli takové jednání chce nebo nechce.

Nechovají se tak nejmenší členové vládní koalice někdy i proto, že na ně ti větší partneři neberou ohled? Nakonec v minulosti právě ty nejmenší koaliční strany - zelení, Věci veřejné, Unie svobody - doplatily na svoji účast ve vládě nejvíc.

Jsme na počátku, koalice ještě nezískala důvěru. A já si myslím, že celá koalice musí vnímat, jestli tento styl jednání je vhodný pro její další budoucnost nebo ne. Je pravda, že malé politické strany mají vždycky větší vliv, než si z hlediska voličské podpory zaslouží, protože jsou pro koalici nutné. Na druhou stranu je to míra toho, jak se velké politické strany nechají svým způsobem vydírat a tlačit do všeho možného. Mezi politickými subjekty v koalici je uzavřena koaliční smlouva, připravuje se programové prohlášení, a to je průnik základních věcí, které ty strany mají společné a které chtějí podporovat. Ale není normální, aby – když se objeví jiné věci – se za každou cenu prosazovala nejmenší politická strana a při každé příležitosti hrozila, že chce z koalice odejít. To je styl, který se projevoval u Věcí veřejných a pro koalici jako takovou je to samozřejmě obrovský problém. A stojí za to si říci, jestli strany do takového rizika chtějí jít, nebo nechtějí. To si musí rozhodnout samy, tady vzniká jistý precedent v jednání, tady vzniká jistý způsob komunikace, který bude pravděpodobně určovat další a další způsoby jednání i v budoucnu. A strany si také musí uvědomit, že kdyby se vládní koalice zhroutila, někdo za to ponese odpovědnost vůči veřejnosti. Je to otázka pro všechny tři partnery, aby si uvědomili, jaká je cena z hlediska jejich budoucnosti.