Profesorka z IKEMu kandiduje za Babiše. Řešit chce například očkování dětí

Jste úspěšná lékařka a pedagožka, co vás vedlo ke kandidatuře do Senátu?

Jsem lékařka a svoji práci beru ne jako zaměstnání, ale poslání. Dlouhá léta mne však mrzí, že všechny tradiční strany 25 let sice mají veřejné zdravotnictví a jeho zlepšování ve svých volebních programech, 25 let nás lákají svými předvolebními sliby, aby je potom po volbách nikdy nesplnily. Proto jsem se letos rozhodla přijmout nabídku hnutí ANO, kandidovat za něj jako nezávislá kandidátka a pokusit se v případě zvolení za senátorku přispět ke skutečnému řešení problematiky veřejného zdravotnictví, příkladně se tedy prakticky zasadit o zlepšení kvality potravinového řetězce, o zpřísnění kontroly kvality potravin se všemi důsledky, abychom nemohli být vystaveni podobným hrůzám jako byla (dosud nedokončená) kauza metanolu. Dále je třeba propojit nové potravinářské technologické postupy s potřebami doporučených stravovacích jednotek, příkladně denně jsou nejen dospělí, ale i naše děti, nuceni konzumovat sůl, zhruba 200-300 % doporučené dávky, což má za následek nejen možnost onemocnění vysokým krevním tlakem i v mladém věku, ale také rozvoj chorob ledvin, kterými trpí asi 10 % populace. Bohužel, tyto nemoci nebolí a mohou se projevit až v takovém stadiu vývoje nemoci, že již není možné funkci ledvin zachránit.

Přes všechny snahy a odborné znalosti se dosud nepodařilo zajistit pro naše občany odpovídající sortiment výrobků, které by byly potřebné. Jsem přesvědčena, že mám dostatek zkušeností i sil, aniž bych přitom ošidila své pacienty či studenty, nebo výrazně omezila svůj odborný růst, zasadit se zásadně o zlepšení této problematiky.

Ve volbách do Senátu kandidujete za hnutí ANO v obvodu č. 21, který zahrnuje Prahu 5 a Prahu 13. Co byste v Senátu pro svůj volební obvod chtěla dobrého udělat?

Kandiduji v senátním obvodu, který zahrnuje území městské části Praha 5 s výjimkou části Malé Strany ležící na území městské části Praha 5. Dále zahrnuje území městských částí Praha 13, Praha-Řeporyje. K 31. 12. 2013 se jedná o území, kde žije téměř 149 tisíc obyvatel. Samozřejmě, že v první řadě se chci zaměřit, bez ohledu na to, zda jde pouze o občany mého volebního obvodu, na skutečné řešení problematiky veřejného zdravotnictví, které má zabezpečit propojení nových vědních poznatků do široké praxe, které má srozumitelně informovat o hlavních úkolech a které má zabezpečit infomrovanost o programech, jež se nabízejí, ať individuálních nebo populačních. Bohužel, již mnoho let, toto nefunguje. Chci se zasadit o zavedení účinných programů prevence chorob dětí, kde poměrně dobře funguje prevence infekčních chorob, i když se některé situace podcenily. Vzhledem k celkovému pohybu lidí z různých koutů světa, myslím, že je třeba řádně zvážit nebezpečí přenosných chorob pro naše děti a znovu diskutovat očkovací kalendář. Dále je třeba provádět intenzivní preventivní programy u lidí v produktivním věku a i seniorů s ohledem na manifestaci civilizačních chorob. Nutnou součástí preventivních programů musí být propracovaný program drogové prevence, včetně tvrdších postihů za šíření drog, tedy je nutná i legislativní úprava a důsledné uplatňování platných zákonů. Chci se zasadit o maximální zprůhlednění financování zdravotnictví, abychom všichni věděli, za co vlastně platíme, a zároveň se chci zasadit za to, aby platby za lékařské výkony byly spravedlivé, ale aby při tom byla naše léčba s použitím nejnovějších poznatků lékařské vědy.

Často si myslíme, že prevence je hitem posledních let, ale naopak - tyto záležitosti byly sledovány už před více než 100 lety. Prioritními tehdy byly infekční choroby, zejména tuberkulóza. Ve 30. letech minulého století byla publikována sdělení o vlivu životního stylu, třeba už i vlivem zubní kazivosti na lidské zdraví. Schopnost adaptace na změnu životních podmínek byla závislá i na určité míře nejen zdraví, ale i inteligence.

Jsou známy práce, které se zabývaly významným snížením mortality v l. polovině 19. století, kdy ke snížení nemocnosti vedlo zlepšení hygienických podmínek alespoň ve velkých městech, podmíněné schopností osob tyto změny přijmout. Díky rozvoji základních hygienických návyků v minulých stoletích, díky rozvoji farmakologické léčby ve století 20. došlo k radikální změně nemocnosti i úmrtnosti obyvatel v tzv. rozvinutých zemích.

V současné době umírá nejen v rozvinutých zemích, ale i v rozvojových nejvíce dospělých na nemoci kardiovaskulární a nádory. V rozvoji těchto chorob hrají významnou roli tzv. rizikové faktory, mezi které patří obezita, diabetes mellitus typu 2, arteriální hypertenze, kouření, poruchy metabolizmu tuků, metabolický syndrom, onemocnění plic, pohybového aparátu, autoimunní choroby, alergie a další. Ve všech těchto oblastech probíhá intenzivní výzkum ve snaze zjistit další faktory, které bychom mohli prevencí pozitivně ovlivnit a přispět tak ke zlepšení vývoje nemocí naší tzv. moderní civilizace, a jestliže vynecháme farmakologickou léčbu, hlavním bodem, kterému se musíme věnovat, je kvalitní strava a možnost pohybu.

Všichni doporučují přiměřenou pohybovou aktivitu, ale pro městské dítě je zajištění bezpečného rekreačního pohybu někdy velkým problémem. Musí se proto zlepšit bezpečnost na ulicích, kde vidím velkou úlohu městské policie. Měla by být posílena jejich úloha dozoru na ulicích.

Jsem přesvědčena, že městský strážník nemusí uběhnout ani 100 m ani 1 km v limitech, za které by se nemusel stydět Roman Šebrle, ani nemusí mít IQ Alberta Einsteina tak, jak po něm s určitou nadsázkou vyžaduje současné testování, ale musí chodit a chodit. Chodit ve svěřeném okrsku, znát tam každé hřiště, obchod, park a hlavně tam musí být vidět. Prostě styl „prvorepublikový policajt“. Každý má ve volebním programu „více policistů na našich ulicích“. Jde jen o to, jaké policisty pošleme do těch ulic. Když opustíme výše uvedená přemrštěná kritéria, pak si odpovíme, že potřebujeme spolehlivé muže. Aby byl na ně „spoleh“, musíme jim také garantovat, že i oni se mohou spolehnout na garantovaný průběh své kariéry. O tuto jistotu nemůže přijít nesplněním nějakých nesmyslných limitů nebo složitých psychotestů, neboť my nepotřebujeme strážníka – univerzálního vojáka ani poručíka Columba. My potřebujeme strážníka s dokonalou místní znalostí, který narušitele pořádku, a to jakéhokoliv, vyzve k nápravě či zdržení se konání, a pokud zůstane jeho výzva bez odezvy, situaci zadokumentuje a povolá k řešení Policii České republiky. Bohužel mi dnes připadá, že současně je vedení stále „zamilované“ do dlouhodobé představy vytvořit v Praze městskou policii metropolitního typu, jak ji známe z amerických filmů. Život v Praze je realita, ne filmová epizoda. Druhou otázkou je potom koncepční otázka, kterou lze shrnout pod pojem „energetická bezpečnost“. To jsou nesmírně důležité věci. Není-li v městské aglomeraci dostupnost elektrické energie, je to horší pohroma než tisíciletá voda. Před vodou můžete po včasném varování utéct, před výpadkem proudu není úniku, nebude fungovat vůbec nic! Po několika desítkách hodin nastane civilizační kolaps. Sem patří to, jak v případě výpadků dodávek elektrické energie, plynu a vody zajistí orgány hl. m. Prahy a státu základní potřeby pro přežití lidí, to je pití, jídlo a teplo. Já jako epidemioložka ještě přidávám potřeby pro hygienu a likvidaci odpadů, neboť nebudou-li zajištěny tyto podmínky, nebude nic platné, že lidi budou v teple, napiti a najedeni, když zcela jistě propuknou v takové situaci např. obtížně zvládnutelné epidemie. No a samozřejmě musí existovat podmínky pro provoz zdravotnických zařízení a jistě mnoha dalších nezastupitelných činností a provozů. Domnívám se, že nemocnice nejsou dostatečně v tomto směru zabezpečeny.

Co si myslíte o dění na Ukrajině ?

Jako lékařka vidím především utrpení lidí na jihovýchodě Ukrajiny. Jde jak o utrpení psychické, kdy musely statisíce obyvatel opustit své domovy, a v mnohých případech natrvalo, neboť jejich domovy už neexistují, kdy mnozí ztratili své nejbližší, tak o často nenapravitelné poškození zdraví mladých lidí v produktivním věku, kdy se do konce života bude muset o tyto lidi někdo starat nebo tito lidé skončí někde na periférii společnosti. Jsem zcela otřesená ze záběrů rozstřílených nemocnic a dalších zdravotnických zařízení. Osobně jsem s úlevou přijala příměří, které není zásadním řešením, ale snad přineslo tolik potřebný klid běžným lidem. Pokud jde o to, zda mají obyvatelé na jihovýchodě Ukrajiny právo svobodně se rozhodnout, zda chtějí nebo nechtějí zůstat v jednotné unitární Ukrajině? Právo národů na sebeurčení je od roku 1945 součástí Charty OSN. Jenom bych si přála, aby se jejich rozhodování nekonalo pod hrozbou žádných zbraní. Přála bych jim rozhodování v demokratickém referendu, takovém, jehož svědky jsme byli nedávno ve Skotsku. Záleží mi nejen na životech obyčejných lidí, ale i na sociálně snesitelném životě všech lidí. Sleduji tento problém velmi pečlivě, a je jasné, že politická jednání musí být vedena dále, podle chování světových politiků vidíme, že jejich vyjadřování k sankcím, které jistě sehrály svoji úlohu, prochází vývojem a že se snaží již i chránit své občany před negativním ekonomickým dopadem, ale nejdůležitější je zabránit v dalším ničení životů, prostředí a všeho dalšího pro běžné občany, a nikoli dávat zelenou nejrůznějším zájmům.

Samozřejmě, že stanu-li se senátorkou, budu naslouchat podnětům svých voličů, neboť se s nimi nechci scházet pouze nyní v právě probíhající kontaktní kampani, ale budu-li zvolena, tak potom v senátní kanceláři, nebo všude tam, kam mne pozvou, abychom mohli společně zlepšit náš život.