Odcházíte po dlouhé době působení jako pedagog ze školství. Proč jste se tak rozhodla? 

Upřesním, že opouštím státní školství. Hlavní důvod, který mě k tomu vedl, je naprostý a drastický nepoměr mezi vydanou energií a přijatými penězi, které by člověku měly umožňovat regeneraci sil. Neumožňují. Od určitého věku prostě už nelze učit dopoledne ve škole a odpoledne doma, aby bylo na víc než na nájem. Přes všechna palcovými titulky komentovaná přidání peněz učitelům je příjem většiny kolegyň, které znám, pod dvaceti tisíci čistého. Poslední zvýšení, čtyři sta korun čistého, které jsem dostala, mě definitivně zbavilo iluze, že by se situace mohla změnit. Mám dvě vysoké školy, státní zkoušky ze dvou jazyků a dvacet šest let let praxe ve školství na nejrůznějších typech škol. Tuhle práci jsem měla ráda, u nás v rodině je to tradice. Ale někdy už to prostě dál nejde. Jedna z posledních ran byla i v uvozovkách inkluze po česku, která má za následek, že se ve třídě hromadí děti s nejrůznějšími poruchami učení a chování, a to tak, že tvoří i víc než polovinu žáků. Taková třída je pak nevzdělavatelná, ať je tam asistentů, kolik chce, a učitel je v roli krotitele hyperaktivních dětí, dětí s ADHD, aby nepřiškrtily spolužáky, což se mi stalo třikrát. Proto se asi v poslední době šíří názor, že hlavní funkcí školy není děti vzdělávat, protože si vše mohou najít na internetu, ale socializovat. Inkluze byla spuštěna nepřipravená, bez zajištění financí pro školy. Na zmenšené třídy, stavební úpravy a vybavení, ale ani na zvýšený počet učitelů a dalších odborníků nikdo peníze nedal. Navíc je tragický nedostatek asistentů a jejich plat je k pláči. 

Co si o současném školství myslíte? Ministři se v České republice často střídají a každý z nich vidí situaci jinak. Jak se podle vás změnilo, či jak pokročilo české školství od revoluce?

Střídání ministrů je normální. Horší je, že ministrem školství se často stává někdo, kdo prostě má dostat nějaký post, a jiný rezort nezbyl. A nejhorší je, když dotyčný je silně ambiciózní jedinec, který se chce politicky vyprofilovat. Místo řešení nejpalčivějšího problému, a to jsou platy učitelů a celkové podfinancování školství, vymýšlí projekty, které kromě vysávání peněz z veřejných rozpočtů přinášejí kupy řetězících se problémů. Ministryně Buzková zavedla státní maturity, ministr Dobeš se pokoušel o školné a současná paní ministryně, která se do všeho vrhla s nebývalou vervou, silnou politickou podporou své strany a vystajlovaným PR, vymyslela inkluzi a kariérní řád. Její neprůstřelné sebevědomí jakoukoli další morovou ránu připravenou na učitele a děti – ty to odnesou nejvíc – vydává za úspěch a pokrok. No, a když to nestačí, tak se prostě lže. Třeba o průměrných platech učitelů, o prospěšnosti kariérního řádu, o široké podpoře odborné veřejnosti a samotných učitelů a tak dále. Kdybychom sečetli náklady na všechny tyhle pračky peněz, mohli mít učitelé už čtyřicetitisícový plat. 

Na kariérní řád se právě chci zeptat, protože se tématu věnujete. Kariérní řád byl připraven, aby se učitelům zvedly platy. Proč takový systém podle vás nemůže fungovat?