Jaké pocity máte z průběhu návštěvy prezidenta Číny?Anketa
Jak hodnotíte policejní manévry, jež provázely návštěvu čínského prezidenta a které neměly obdoby při jiných významných státních návštěvách v minulosti?
Myslím, že policejní opatření byla naprosto nepřiměřená. Všichni viděli, jaká byla kvůli uzavírkám dopravní situace v Praze, ale nejvíc mne šokovalo, jakým způsobem policie zasahovala proti těm, kteří chtěli vyjádřit nějak svůj názor, ať už vyvěšováním tibetských vlajek, nebo na pokojném shromáždění na předem ohlášených místech. Ale to jim policie znemožnila, což považuji za naprosto bezprecedentní.
Nepamatuji se, kromě doby před rokem 1989, že by si tohle někdo dovolil. A jako právník musím říci, že je pro mne zejména nepochopitelné, jak je možné lidem znemožnit předem ohlášené shromáždění, kde chtějí vyjádřit svůj názor, na což mají podle ústavy právo. Domnívám se, že způsob, jakým policie postupovala, je naprostým popřením práva shromažďovacího, zakotveného v Listině práv a svobod. A je tam zakotveno právě proto, aby lidé mohli svobodně projevit svůj názor.
Ano, chápu, že to je názor, který by se zjevně čínské delegaci nelíbil. Já mám stejný názor jako protestující, protože si dobře pamatuji rok 1989, když jsme sledovali, jak v Číně byla krvavě potlačena demonstrace na náměstí Tchien-an-men. Víme, jak jsou lidé v Číně stíháni za politické přesvědčení, jak tam lidé mizí. Čína se nechová jako demokratický právní stát a občané tam nemají práva, která jsou pro nás normální. Myslím, že zrovna naše země, jež zažila totalitní systém čtyřicet let, by k tomu neměla mlčet. Určitě by neměla potlačovat projevy lidí, kteří chtějí dát svůj názor pokojně najevo tím, že se chtějí někde shromáždit.
Myslíte si, že by měli u soudu šanci lidé, pokud by žalovali jednání policie kvůli tomu, že jim bránila shromáždit se třeba na Hradčanském náměstí nebo že lustrovala a zadržela aktivisty s tibetskou vlajkou? A naopak nijak nezasahovala proti čínským vítačům, kteří napadali české aktivisty?
Pro mne je to připomínka dob před rokem 1989. Dokonce bych si troufla říci, že v roce 1989 po Palachově týdnu, který byl brutálně potlačen, se komunistické orgány snažily o další konfrontace, a víme, jak to dopadlo na Národní třídě. Od roku 1989 nepamatuji situaci, kdy by něco takového nastalo. A nezdá se, že by šlo o nějaký exces jednotlivce, který by zneužil svou pravomoc.
Vypadalo to na naprosto organizovanou věc, jejímž cílem bylo znemožnit shromáždění, na kterých by se mohl projevit nesouhlas s poměry v Číně, s potlačováním lidských práv, a znemožnit protesty aktivistům i dalším lidem, kteří vyvěšovali tibetské vlajky. Takže nešlo o ochranu veřejného pořádku nebo o bezpečí obyvatel, ale podle mého názoru je zjevné, že tady šlo o potlačení určitého názoru. A to je v demokratické společnosti nemyslitelné.
Zdá se, jako kdyby se náš stát snažil zavděčit čínským soudruhům, aby jim ukázal, že my si s protesty dokážeme poradit, jako si s nimi umějí poradit oni. Ale nevěřila bych, že na to naše orgány přistoupí, že vláda bude nečinná, že to dopustí prezident.
Fotogalerie: - Poslední den čínského prezidenta
Fotogalerie: - Si Ťin-pching na Hradě
Fotogalerie: - Vítání čínského prezidenta
V minulosti prezident smýšlel podobně, ale názor díky Číně zjevně změnil. Překvapilo vás to?
Dnes může mít jiný názor, ale divím se jeho názorovému obratu. Jsem tím šokovaná, protože všechny demokratické politiky včetně Miloše Zemana v této zemi vynesly k moci právě manifestace v letech 1988–1989. Jak to, že svobodu projevu, již využívali a která je vynesla k moci, nehájí ve prospěch kohokoli, když jde zřejmě o vliv a peníze Číny? Nedovedu si to jinak vysvětlit, než že peníze jsou pro ně víc než hodnoty lidských práv a demokratických principů.
Myslím, že by Miloš Zeman měl zpytovat svědomí a rozpomenout se na sebe sama v roce 1989, kdy patřil k předním představitelům Občanského fóra, které organizovalo akce na Václavském náměstí na protest proti tehdejšímu režimu. A dnes to je, minimálně s jeho souhlasem, znemožňováno odpůrcům, kteří nesouhlasí s pošlapáváním lidských práv v Číně. A takových lidí, kteří s tím nesouhlasí, je hodně.
V Číně skutečně panují poměry, které si dnes těžko umíme představit. Mizí tam tisíce lidí, jejich příbuzní je nikdy nenajdou. Ptáte se, jestli by měly žaloby na postup policie šanci. Myslím, že ano. A že by bylo správné, aby organizátoři shromáždění i další lidé, kteří byli na svých právech poškozeni, stížnosti a žaloby podali, protože jde o určité principy. Ať víme, jestli platí ústava a Listina práv a svobod, nebo neplatí. Nedomnívám, se, že by tento postup našich orgánů, ať už o tom rozhodl kdokoli, měl v klidu projít, protože příště se to může stát znovu. A to je v právním a demokratickém státě, kterým chceme být, nepřijatelné.
Když podle vás při postupu policie nešlo o excesy jednotlivců, kdo mohl takové pokyny vydat? Vedení policie či magistrátu, nebo musel být takový postup policie posvěcen z „vyšších“ míst, například ministerstva vnitra?
Když vezmeme zákaz shromáždění, které je řádně ohlášeno, tam není možný podle našeho právního řádu nějaký pokyn z ministerstva, vlády nebo policejního prezidia. Tam by musel nastat normální postup podle Listiny práv a svobod a zákona o právu shromažďovacím. Nevíme, jestli takový postup nastal, protože takové shromáždění by musel zakázat magistrát hlavního města Prahy. Tohle by se mělo vyšetřit, protože kdyby byl vydán pokyn někým, kdo k tomu není oprávněn, nebo kdyby byl vydán takový pokyn bezdůvodně a v rozporu s ústavou a shromažďovacím zákonem, potom je to naprosto nezákonné.
Psali jsme:
Za jakých podmínek může tedy magistrát zakázat řádně ohlášené shromáždění?
I řádně ohlášené shromáždění může být zakázáno ze zákonem stanovených důvodů, je-li to nutné z hlediska bezpečnosti, ale tyto důvody zákon vypočítává. Ovšem ten proces musí projít normálně, standardně, podle zákona, podle pravidel, není možné rozhodnout svévolně. Nevím, jestli se to v tomto případě stalo, to je třeba vyšetřit.
Co tedy říkáte tomu, že zatím se vedení policie, magistrátu, ministerstva vnitra i obrany vyjádřily, že postup policie byl naprosto v pořádku?
Když se v médiích psalo o postupu policie, čekala bych, že se politici vyjádří, že k něčemu takovému nedali souhlas ani pokyn, že budou žádat vyšetření a vyjádří politování nad tím, k čemu došlo. To by mohl prezident udělat. Nechápu, proč by se na Hradčanském náměstí nemohli sejít zastánci Tibetu a odpůrci poměrů v Číně. A pokud takové shromáždění bylo zakázáno, muselo by to být z důvodů naprosto naléhavých, které musejí vyplývat ze zákona.
V demokratickém právním státě nemůže být svévole, že se někdo, kdo je vrcholným představitelem, k něčemu rozhodne, ale všechno musí postupovat podle zákona a řádnou procedurou. A to chci jako právník zdůraznit, protože nelze postupovat jinak podle toho, jestli se nám názory těch, kteří se chtějí vyjádřit, líbí nebo nelíbí. V právním státě musejí být pravidla stejná pro všechny bez ohledu na jejich názory.
VŠE O NÁVŠTĚVĚ ČÍNSKÉHO PREZIDENTA V PRAZE
Jak se jako právnička díváte na to, že s velkou pravděpodobností čínská ambasáda organizovala akci čínských vítačů, vozila je autobusem po Praze i do Lán, vydávala jim vlajky? Poslankyně za ODS Miroslava Němcová prohlásila, že to je podle ní nepřípustné zasahování čínské ambasády do záležitostí České republiky.
Mne to také zaráží, ale nemám na to důkazy, abych to mohla tvrdit. Ale i kdyby to tak bylo, stejně mi nejvíc vadí postup našich orgánů, že znemožňovaly lidem dát najevo svůj názor. Já také nesouhlasím s pošlapáváním lidských práv v Číně, jako člověk, který byl v minulém režimu perzekuovaný, s tím nemohu souhlasit už jen ze solidarity. Když se nás perzekuce týkaly, v padesátých letech i později, vítali jsme, když s námi lidé ze zahraničí vyjadřovali solidaritu. Byli jsme velmi rádi, že ze světa přichází podpora na protest proti poměrům v komunistickém Československu.
Myslím, že je naše povinnost to splácet tím, když už se nás to tak úplně netýká, a dát najevo, že nesouhlasím s tím, že se to děje jinde, v jiných zemích. Nemůžeme být neteční. Ale i kdyby to nebyly mně blízké názory, hájila jsem vždycky svobodu projevu, pokud je vyjadřován kultivovaně, ne agresivně a nebezpečně. Každý člověk má nárok projevit svůj názor, proto je svoboda projevu a právo lidí na informace. Z toho důvodu mi vadí postup našich orgánů vůči těm, kteří chtěli dát svůj názor najevo. To je prostě nepřípustné. Jako kdyby se naše orgány na chvíli učily od Číny, protože sem přijela čínská delegace. Tak to totiž vypadá.
Psali jsme:
Neumím si představit, že by se takhle chovaly, kdyby sem přijel třeba americký prezident, že by policisté zasahovali proti těm, kteří by vyjadřovali názor, že nesouhlasí s americkým prezidentem nebo nějakým představitelem země Evropské unie. Také bych v takovém případě řekla, že je nemyslitelné, aby takové názory nemohly zaznít, pokud by byly vyjadřovány v souladu se zákonem a nevedly k bezprostřednímu násilí. A tomu, že čínská ambasáda něco organizovala, se musím smát. Připomíná mi to organizované akce za bývalého režimu, povinné lampionové průvody, 1. máje, doby, kdy lidé dostali volno v práci, aby špalírem mohli vítat na Leninově třídě soudruha, který přijel z Moskvy.
Nemáte obavy o osud naší demokracie, když vidíte, jak jednoduše lze porušit ústavu i Listinu práv a svobod, aniž politici, kteří jsou u moci, protestují? Navíc když postupně dochází k různému oklešťování svobod, k dalším a dalším regulacím?
Myslím si, a není to jen u nás, děje se to i ve světě, že dochází k různému omezení občanských svobod. Někdy je to v důsledku zhoršení bezpečnostní situace, ale i tam některé země, i světové velmoci, jdou daleko za rámec toho, co je třeba dělat. To je takový plíživý trend ve světě, kterým se zbavujeme svobody, již jsme my nabyli teprve před čtvrtstoletím.
Ale myslím, že ve východní a střední Evropě, zemích bývalého komunistického bloku, je to nebezpečnější, protože u nás svoboda a demokratický systém nejsou ještě tak pevně zakořeněné. Stejně jako tu není zakořeněno vědomí lidských práv a to, že lidé se dovolají svých nároků, protože jsou to skutečně občané a nejen lidé, kterým je pouze vládnuto. Demokratická tradice tu není taková, aby se lidé dokázali brát za svá práva.
Naši předci, kteří zažili dobu po druhé světové válce, mají zkušenost, jak k omezování svobody dochází postupně. Nejdřív se to týkalo jedné skupiny, pak další, potom přišel únor 1948 a pak už bylo pozdě. Někdo dnes může říci: mě se to netýká, já nebudu nikde vyvěšovat vlajky, nepůjdu na žádné shromáždění. Ale nakonec to zasáhne všechny skupiny obyvatel, končí to omezováním vlastnictví, osobní svobody. Je tedy chyba, že to lidé nerozpoznají v zárodku.
Příčinou je malá zkušenost s demokracií. Proto třeba ve Velké Británii, kde je demokracie mnohem zakořeněnější, takové věci nejsou možné. Souvisí to se svobodou projevu, s nezávislostí médií, s takovými základními svobodami, které je třeba hájit zavčasu, než o ně přijdeme, protože jsou předpokladem dalších svobod. Totalitní poměry nastupují plíživě, ale když se rozmohou, už se jich nelze zbavit.
Myslíte si, že už přišla chvíle, kdy je třeba začít bít na poplach, abychom o nedávno získané svobody zase rychle nepřišli, nebo můžeme být v klidu jako řada lidí, kteří třeba souhlasí s tím, že protesty proti čínskému režimu nebyly vhodné?
Ono to může být tím, že jsme zpohodlněli a že jsme si na svobodu zvykli a bereme ji jako něco naprosto nezměnitelného. Proto je třeba znovu připomínat, že její konec začíná omezováním jedněch svobod, může pokračovat omezováním dalších svobod i zásahy do svobodného života, proto je potřeba bít na poplach zavčas. Z naší české historie známe, jak v 19., tak i 20. století, že nástup nesvobodných poměrů byl postupný, ale pak trvalo velmi dlouho, než došlo znovu k možnosti občanů věci ovlivňovat.
Bylo by velmi smutné, pokud bychom teď přehodnocovali to, že jsme součástí demokratických právních států, liberálních demokracií, kde občan má svá práva, kde se těch práv může dovolat, a že občané kontrolují moc, a ne že moc kontroluje všechno, co se týká občanů. Neměli bychom to brát na lehkou váhu, po zkušenostech bychom si měli svobody a právního státu vážit. To je základní hodnota, o kterou bychom neměli přestat usilovat. Mám pocit, jako by to dnes nebylo téma. Ale je to naprosto žhavé téma, a proto to lépe chápou starší lidé, kteří zažili nástup komunistického režimu.
Mělo by se o tom víc mluvit, aby lidé věděli, o co se hraje. Kdyby se naše země dlouhodobě orientovala na ty státy, které lidská práva pošlapávají, to jsou státy na východ od nás, Rusko a Čína, může nám to sice přinést peníze, ale může nás to úplně odklonit od principů liberální demokracie a právního státu. A takovou daň za nějaké peníze přece nemůžeme platit. Součástí východního bloku jsme byli čtyřicet let, a to považuji za naprosto nepřijatelné. Myslím, že nejen svobodu, ale i prosperitu nám přineslo, že jsme se z tohoto sevření, jež znemožňovalo jakýkoli pokrok a které mnoho lidí stálo i život, vymanili. A o tohle všechno se dnes hraje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
