Kdybychom se zamysleli nad stavem tištěných médií u nás v republice... tabulky ukazují propady nákladů, mediální teoretici hořekují nad tím, že si média rozebrali oligarchové. Je situace skutečně tak zlá?
Není. Vaše otázka má více odpovědí. Týká se jak objemu inzerce v médiích, tak jejich vlastnictví. To musíme rozdělit. Objem tištěných médií samozřejmě padá, protože lidé přecházejí na internet. Jak Hospodářské noviny, tak Lidové noviny a Mladá fronta Dnes mají svou elektronickou podobu, kterou si mohou předplatitelé stahovat. Někteří ji vážou jenom s tištěným médiem, jiní samostatně, což považuji za rozumnější způsob. Kdyby se spočítal počet odběratelů tištěného nákladu a počet odběratelů elektronického nákladu, tak většina médií má vyšší náklady o třetinu nebo alespoň o dvacet procent. Takže zlé to vzhledem k ceně tisku není. Možná že postupně všechna tištěná média u nás přejdou, a to stejně jako The Guardian, na elektronickou podobu. Tištěné noviny ale zůstanou, protože lidé budou stále chtít si informaci přečíst v klidu. Buď si vše vytisknou na vlastní papír, nebo na tiskárně nové generace s recyklovatelným papírem, které jim dodají za pár korun vydavatelé. Takže situace špatná není, tištěná média podle mě nezaniknou, ale pouze se modifikují a mění formu svého vydání.
Co se týče oligarchizace médií respektive jejich vydávání finančními skupinami – svoboda tisku je, jak podotýká přítel Hanák, svobodou žoku peněz. To znamená – chci-li něco vydávat, musím mít na to peníze a mám dvě možnosti. Buď vydávám proto, abych na tom vydělal, anebo proto, abych nějakým způsobem vydělal jinde. Dotuje se formou reklam či sponzoringu a dalších možností. To samozřejmě díky nákladům na provoz a výrobu začíná převládat. Samozřejmě informační médium je vždy odrazem vůle majitele. Ale není to tak, jak si představují lidé, kteří jsou nakloněni spikleneckým teoriím. Záleží vždy na tom, jakým způsobem ředitel a šéfredaktor fungují. Jsou-li dostatečně povolní a odezírají ze rtů majitelů, nebo jestli jsou schopni vlastního myšlení. Totéž se týká redaktorů i ostatních pracovníků.
Příkladem může být změna tváře Práva, které po změně či spíše vstoupení Seznamu do majetkové podstaty změnilo svůj charakter a jeho úroveň šla poněkud dolů. Bulvarizuje. To nevadí, je to jejich věc, ale hloupne. Předtím to byly přeci jenom levicové, ale inteligenčně vyšší noviny. Teď se ta laťka trochu přesunula zpět a štafetu opět převzaly Lidové noviny, které výrazně zlepšily svůj image a názorovou platformu, nechávají tam zaznít názory z pravé i levé strany, což nepovažuji za špatné. Samozřejmě je jim vyčítáno, že se soustřeďují na některé kauzy, které prospívají majiteli, což je pan Babiš, ale myslet si, že pan Babiš je úkoluje každý den, je nejen nereálné, ale hloupé. Představa, že existuje tak výkonný člověk, který je schopen řídit nejen ministerstvo, všechny své podniky, všechny své „podvody“ a své mediální „impérium“, tak to je přeci jenom hodně hloupé.
Zmínil jste Andreje Babiše. Je zdatným majitelem médií? Samozřejmě to není jen o něm, ale i o vrcholovém managementu kolem něho. Nezasahuje on – nebo spíše ti jeho blízcí podřízení – právě do určitého politického zneužívání jeho médií? A nejen tištěných, ale jak víme, vlastní i rádia…
Samozřejmě ti, které kdokoliv jmenuje do vrcholových funkcí, ovlivňují média ku prospěchu majitele. Tedy domnívají se většinou, že vykonávají jeho vůli. Opakuji, že to závisí na povolnosti, tedy schopnosti takzvaně odezírat od vůdcových rtů, co si ráčí přáti. Ale Babiš to prostě neřídí, média řídí lidé, kteří si představují, že on si to tak třeba přeje. Ale on si to takto přát třeba nemusí. Je to nesmysl, protože by se musel zbláznit. Totéž Bakala. Ať byl jakýkoliv, těžko mohl řídit Hospodářské noviny i internetovou televizi. Samozřejmě jsou některá témata tabu, což je například OKD, jeho majetky, jeho skandalizace a totéž určitě je uvnitř mediální skupiny Mafra. A totéž bylo před tím, když měli Deníky Pasovští. Tehdy byly obhajovány jejich zájmy. Jestli dobře nebo špatně, je zbytečné posuzovat. Nyní je vlastní Penta, která si najala Ing. Michala Klímu, zkušeného mediálního odborníka v mnoha médiích. Jistě Deníky pozvedne podle přání majitelů. Ale kupodivu byl nejúspěšnějším jeho projektem Dotyk. V okamžiku jeho prodeje Pentě šel šíleně dolů a vlastně kvalitativně zcela skončil. A přitom to byl nejlepší internetový týdeník, který získával mezinárodní uznání. Proč to říkám? Stále má stejné vedení, stejnou šéfredaktorku, a přitom šel výrazně dolů s kvalitou. Je to samozřejmě můj subjektivní názor, ale mnoho kolegů si myslí totéž a podle mého soukromého průzkumu se od něj odvrátili jeho fandové z počátečního vydání.
Pojďme k televizím. Hodně diskutovaným problémem je zpravodajství televize Prima, která je osočována z účelového zpravodajství. Dá se porovnat TV Prima a Česká televize? Vidíte nějaké markantní rozdíly? Prima představuje privátní televizi, Česká televize je médium veřejné služby…
Bohužel v České televizi funguje tzv. blacklist. To, co vyčítají Primě o výběru redaktorů, o výběru témat, tak stejný blacklist funguje v České televizi, speciálně ve zpravodajství. Je to velmi nemravné a hmatatelné důkazy samozřejmě mám. Ten blacklist byl dokonce vyvěšen, Kubal byl dokonce pod tím podepsán. Víme, že mladý Mrzena je synem bývalého šéfa zpravodajství. Nic proti tomu, ale v současné době zpravodajství České televize je podle mého názoru špatné. Jednak neustále opakují pro dokreslení slov moderátora stále stejné záběry, což je naprosto idiotské. Asi by bylo rozumnější tam dát tvář moderátora nebo toho, kdo mluví, než opakovat připitomělé záběry, jak chodí Merkelová dokola, nebo náš prezident Zeman nebo kdokoliv kýve moudře hlavou. Například při záplavách, záběrech z válečných zón, z evropského i našeho parlamentu se jede stále dokola. To je prostě novinářská stupidita.
Další problémem je jazyková vybavenost, která je u některých jedinců opravdu úděsná a jejich znalosti jakbysmet. Nemyslím tím znalost cizích jazyků, ale plochost a prázdnotu vyjadřovací. Dalším problémem je pozitivní diskriminace, kterou provádí Česká televize. Ta je tak markantní, až to bije do očí. Ze všech zpravodajských kanálů se linou krásné dívčí tváře opakující stále stejné blbosti z dálnice nebo odkudkoliv. Procento mužů, a musím si tedy rýpnout, je ve zpravodajství České televize tak minimální, až je to překvapivé. A úroveň některých dam, například paní Witowské-Zárubové, je doslova příšerná. Platí opět neschopnost vyjádřit vlastní myšlenku a souvisle s ní pracovat. Je to opět samozřejmě můj názor, se kterým nemusíte souhlasit. Uvedu jeden příklad: když redaktorce profesor Koutecký ukazoval relikvie a ptal se, zdali ví, co je relikvie, tak sdělila národu, že to neví, a prý: „Ukažte, co to je.“ On pak vysvětloval, že jsou to kosti nebo zbytky mučedníků a ona se s velkým nadšením na to koukala. Už jen to je příklad, že takový člověk by vůbec už neměl vystupovat a měl by se nejdřív vzdělávat.
Co se týče Primy – a mohou jí vyčítat, co chtějí – tak její zpravodajství je svižné, krátké a slušné. Nepouštějí tam tolik zvířátek a dalších blbostí jako na Nově. Tedy lze říci, že zpravodajství Primy je pro diváky příznivější, než je Česká televize. Na nic si nehraje a přináší svižné a věcné zpravodajství.
Psali jsme:
Jaká je nebo bude nová generace mladých novinářů? Vychováváme je vůbec? A jak jsou připraveni na svůj „úděl“ a „poslání“ – stále platí, že novinář je hlídací pes demokracie?
Kdysi dávno to mohlo platit, ale i tehdy byly jednotlivé listy a žurnalisté poplatní svým politickým stranám, svým šéfům a bulvár byl stejně hloupý a idiotský, jako je dneska. Takže to není nic nového pod sluncem, to se opakuje pořád dokola. Problém spočívá v tom, že dříve kvalitní noviny, ať pracovaly pro tu či onu stranu, vychovávaly žurnalisty takzvaně od píky. Ti lidé měli mít alespoň kvalitní základní vzdělání, minimálně gymnázium – a tehdy bylo, a to bohužel, na úrovni některých dnešních vysokých škol; abych někoho neurazil, nebudu jmenovat. Nebo nastupující redaktoři měli filozofické vzdělání a ovládali minimálně jeden až dva jazyky. Začínali „štěkama“, což je běžné i v divadle a vlastně v každé profesi, a učili se od těch, kteří uměli a něco znamenali. V novinách pak mohl zaznít různý názor, ať od Čapka, nebo Peroutky, mohli se přít, protože někdo byl středový, jiný pravicový, ale ti lidé nepsali hlouposti. A psaní článků na záchodku, jako je Facebook, kde se vyblejí všichni a ty své názory nejsou schopni vyargumentovat... Nepotřebují to. Pouze realizují svoji zbabělost hloupost a nejsou schopni normální diskuse.
V dnešním světě obrovského veletrhu informací je potřeba se orientovat. Musíme si vybírat takové, které nemusí souznít s našimi názory. Důležité je, zdali jsou podloženy znalostmi a zkušenostmi. A orientovat se můžeme pouze podle kvalitních a vzdělaných žurnalistů, kteří obohacují naše znalosti a tříbí naše názory. Ti bohužel stále chybějí, protože je nikdo nechce zaplatit. Pro většinu majitelů se bohužel vyplatí brát ze škol novice, dávat jim jednoduchá zadání a oni pak nic neví. Kontrola úrovně informací poskytovaných médii také chybí. Například v Právu vyšlo asi před rokem, kdy zpovídali jednu známou herečku, která vykládala, jak miluje Anglii, že na obrázku je Golden Gate a on to byl královský most Tower Bridge v Londýně. To je příklad toho, že chybí korektura, že šéfredaktor si nepřečte titulky. To jsou základní věci, kdy všichni řeknou – bylo to v novinách, na internetu, v televizi, takže je to pravda. A ono je to stále stejná pitomost. To je, že se k tomu znovu vracím, jako s paní Witowskou-Zárubovou, která se ptá na takové blbosti, až je to obdivuhodné. Na tom blacklistu byly také některé redaktorky z politického zpravodajství, třeba Lustigová nebo Engelová. Nechápu, proč novinářky, které jsou skutečně brilantní, vzdělané a zkušené, se dostaly na ten vícekrát zmiňovaný blacklist. Chlapcům se asi nelíbily, jak byly kritické a neříkaly hlouposti. Z České televize, ze základního zpravodajství, prostě průběžně proudí hlouposti.
Říkal jste, že nemáme vzory. Přitom máme velikou historii, Kafku, Peroutku, Čapka. Jsou těmi dnešními „novinářskými velikány“ lidé, jako jsou Moravec, Mitrofanov, Plesl, Pokorný?
U pana Moravce bych byl velmi opatrný. Nelze jej soudit, ale jest pravdou, že jeho pořady nejsou zas tak kvalitní, za jaké on je vydává – ale to je můj osobní názor. Lze říci, že je poplatný vedení České televize. Mitrofanov je svým způsobem levicový, je vázaný na některé členy vedení ČSSD. Někdy jeho příspěvky jsou velmi kvalitní, někdy méně, ale je možno říci, že lze s ním komunikovat. Ale lidé, jako byli Petránek, Hanák, Kramer, Veis a další... těch už je strašně málo. Staří pánové už moc nepíší, ani nechtějí a jsou otrávení. A nastupující generace zase nedostává tolik prostoru. Je to proto, že všichni chtějí zkratku a domnívají se, že to je to nejlepší. Pokud šéfredaktor, jako je třeba István Léko, se snaží médium kvalitně řídit, vtáhnout do novin lidi, kteří mohou mít odlišné názory než on nebo velká část redakce, je to v pořádku. Takoví lidé nastavují zrcadlo, a to je vždy při každé konfrontaci i při každé diskusi důležité.
Všichni potřebujeme nastavené zrcadlo naší vlastní hlouposti. Bohužel, toto se však děje strašně málo. A opět se vracím k České televizi, jejíž zpravodajství je nejsledovanější, největší a přesto se dopouští šílených chyb včetně obsazování postů. Ti znalí, zkušení novináři nepotřebují ve sluchátkách, aby jim tým radil. Ti jsou schopni pokládat otázky, vést rozhovor. Ano, jsou tam takoví, a je jich skutečně málo. ČT je veřejnoprávní médium a mělo by se tak chovat. Bohužel se tak nechová. Chová se dost aktivisticky. Většina v ČT se domnívá, že oni mají pravdu, ale přitom nejsou schopni nalézt a sdělit smysluplnou argumentaci. To je to nejhorší.
Hitem nejen posledních měsíců je zlý Východ, dobrý Západ. Pěkně se nám to po pětadvaceti letech obrátilo. Nejsme papežštější než papež? Vždyť řadu informací z obou stran, třeba válečných konfliktů, najdeme na západních zpravodajských portálech, ale my jsme mnohdy opravdu z gruntu echt…
Faktem zůstává, že myslet si o Rusech, že jsou hloupí, je naprostý nesmysl. Neměli by tolik šachových velmistrů, tolik geniálních matematiků. Ta země je samozřejmě diktátorská, ostatně vždy taková byla a učit je demokracii je velmi ošidné. Je to prostě dáno jejich tisíciletou historií, vpádem Mongolů, způsobem vzniku ruské říše a tak dále. Historicky na to nejsou příliš připraveni, ale mají schopné vůdce a ovlivňují veřejné mínění prostřednictvím internetu včetně placení svých klak, což je ostatně normální. Princip je, že oni sami zavírají internet stejně jako Číňané, jsou schopni blokovat informace, což u nás není naštěstí možné.
Problém našich žurnalistů je zase ta nevzdělanost, jazyková nevybavenost, neschopnost orientace – a to je strašné. Když si přečtete Literární noviny, které jsou výrazně levicové – vydává je pan Pavel... Najde se tam dost kvalitních záležitostí, ale také někdy hodně zavádějících, avšak faktem zůstává, že prostor dávají různým názorům. Snaží se o nastavení zrcadla. To se bohužel v ostatních tzv. seriózních médiích a hlavně ve veřejnoprávních neděje. Pouze se představují zjednodušené formy, ale nikoliv fakta. A ještě k tomu se tato fakta vybírají podle názoru vedoucího redaktora – viz uprchlická krize a konflikt mezi sluníčkáři a jejich odpůrci. Fakta mizí a vytváří se pouze obraz reality, ale realita se nepopisuje. Například nepopsat nastavování dětí proti policii a proudnicím vody a jejich házení přes plot! To opravdu považují civilizovaní žurnalisté za lidské a normální? Většina civilizací děti chrání a nepoužívá je jako živé štíty.
Když se třeba dnes hovoří o volbě amerického prezidenta, tak jsme pro a proti a jinak nic. Snad kromě komentářů v Respektu. Musíme znát i otázky, které by se měly dále otevřít. Měli bychom vědět třeba to, že Joe Biden se omluvil v Bělehradě za bombardování, takže ty řeči o humanitárním bombardování Srbska, tak to nebylo zcela správné, jak jsme slyšeli. Stejně tak vytvořená kauza vraždění srbskými oddíly v Kosovu, kterou prezentovala tehdy německá diplomacie. Když bylo prokázáno, že exodus a likvidaci ostatních menšin organizovala UCK, která je vyloženě teroristická zločinecká organizace, tak se mlčí. Samozřejmě, že naši spojenci a vedoucí síla v NATO, USA, potřebují ponorkovou základnu a ta je nejvhodnější v Albánii. Asi proto se o uvedených skutečnostech mlčí. I to bychom měli říci. Ne kritizovat, ale informovat. Jsou jisté geopolitické zájmy, které velmoc musí hájit a má je. Američané třeba byli zásadně proti rozbití Jugoslávie. Bohužel tehdejší Německo s „mírotvorcem“ Genscherem podpořilo Chorvata Franjo Tudjmana, což byl česky řečeno komunistický fašoun. Otázkou tedy je, kdo co rozdmýchal.
Vždy je třeba se dívat na věci střízlivě. Při posuzování, kdo byl špatný, se v historii také zamotáme – byli to Orebité, Táborité, Pražané, nebo Panská jednota? Nevíme! Ve válce je to vždy špatné, ale je třeba říci, že Táborité u Hradce zmasakrovali tisíce Orebitů a zase naopak a tak dále… Zkušenost, pohled, vzdělanost nám chybí a bohužel naše žurnalistické fakulty, a je těch škol hodně a vychází z nich spousta „rychlokvašek“, nám nikterak nepomáhají. A tito „zajíčci“ srážejí „cenu“ žurnalistů, úroveň vědění a znalostí, honorářů, protože jsou ochotni psát za cokoliv, jenom aby se uplatnili. A podle toho pak média vypadají.
Napadá mne ještě taková úsměvnější otázka na závěr. Když se hovoří o možné cenzuře nových médií na internetu, nevrací se doba těch českých a federálních úřadů pro tisk a informace, ve zkratce ČÚTI a FÚTI, nebo dokonce jakási osobní autocenzura či kritika pozitivním způsobem?
Myslím si, že k tomu nedojde, to už naštěstí v tomto systému nebude. Ale každému doporučuji přemýšlet. A k tomu musí vést své lidi všechna média, v první řadě veřejnoprávní – a ty dobré, kvalitní lidi si hýčkat a umožňovat jim další a další vzdělávání a investigativní žurnalistiku, která dnes stojí hodně peněz.
Petr Masopust (nar. 1952) – Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor ekonomika průmyslu, specializace racionalizace a mzdové formy. Na přelomu let 1989–90 spoluzakladatel nakladatelství a vydavatelství Lidové noviny, nejdříve jako ekonomicko-obchodní ředitel, následně finanční a obchodní ředitel, v letech 1992–1993 finanční a výrobní ředitel Lidových novin a.s. a ředitel nakladatelství. Poté působil ve vydavatelství MRV Bohemia, pak ve vydavatelství deníku Expres. V roce 1996 hlavní manažer deníku Slovo a člen představenstva a.s. Melantrich. Pak pracoval ve svobodném povolání v médiích a poradenství. V letech 2002 a 2003 výrobní a ekonomický ředitel tiskárny WEP s.r.o. v Hradišťku, od roku 2003 ředitel společnosti Správa majetku odborových svazů v kultuře. Od roku 2009 je zakládajícím členem a výkonným tajemníkem Odborového svazu novinářů a pracovníků médií, což je neplacená funkce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
