Prymula nebreptá! Zavřené hranice? Nevadí, říká Alois Hadamczik. A tím chvála končí: Trenér má hodně na srdci

Pane Hadamcziku, pojďme nejprve k tomu, co momentálně tíží nebo přinejmenším výrazně omezuje všechny z nás – a to je pandemie koronaviru, která už nabyla celosvětových rozměrů. Jak tu současnou situaci vnímáte vy?

Já samozřejmě nejsem kvalifikovaný odborník, ale rozhodně mě těší, když se dívám na ta čísla z celé Evropy, která máme společně se Slovenskem nebo Polskem vlastně nejnižší, to jest nejlepší.

A já naprosto souhlasím, že ochrana zdraví musí být vždy na prvním místě.

Na straně druhé se trochu podivuju poněkud nestejnému metru v případě pozvolného otevírání různých prodejen, protože kupříkladu do takového hobbymarketu se vám vejde i několik tisíc lidí, ale kdybyste chtěli uspořádat třeba tenisový zápas, kam by přišlo tak 200 diváků, tak s tím pohoříte.

Vás se to velmi úzce dotýká i jako podnikatele. Jak to zatím zvládáte?

Po pravdě, není to nic moc, protože my jsme vlastně v té nejvíce postižené zóně. Naše společnost má ubytování pro sportovce – celkem 100 lůžek.

Máme tři restaurace a další sportoviště, ale k dnešnímu dni máme bohužel celkem 64 lidí bez práce! A to nás v těchto dnech ještě čeká debata, zda budeme nuceni propustit další lidi a kolik jich případně bude.

Co by tedy měl stát udělat, aby podnikatelům, a tím pádem i zaměstnancům, zjednodušil život? Dostala vaše společnost od státu například nějakou finanční injekci?

Bohužel, nedostala. Ten koronavirus už tu máme pomalu dva měsíce, ale ten stát pořád jenom mluví. Když jsme jako zájmové neziskové sdružení požadovali v souvislosti s tou krizovou situací úvěr, tak nám odpověděli, že když máme zisky, tak nemůžeme žádnou půjčku dostat.

Takže – jaký je potom smysl toho, že ty bezúročné půjčky existují, když banka je stejně neposkytne třeba jenom proto, že jde o neziskovou organizaci se ziskem. A to přesto, že nabízíme ručení veškerým majetkem. Stát by si měl uvědomit, že tady jde v prvé řadě o ty lidi, kteří takto ztrácejí práci.

Proto říkám, že z mého pohledu a podle mých osobních zkušeností, ten stát zatím více mluví, než reálně opravdu činí.

Zavřely se samozřejmě i všechny zimní stadiony. Jak jsou na tom ty kluby a samotní hokejisté – pokud jde o finance?

No, i hokejisté berou teď třeba jen životní minimum, což potrvá až do té doby, než se ta sportoviště otevřou. Ale je to logické, protože ty kluby teď výrazně tratí na vstupenkách, na reklamě a samozřejmě i na televizních právech – prostě prožívají opravdu kritické období.

Dobrá, a jak jim, podle vašeho názoru, pomoci?

Já si myslím, že stát, když něco takhle zavře – jako právě zimní stadiony – tak by měl zaměstnancům vyplatit plnou mzdu, tak jako to udělali například v Německu.

Ano, ale v Německu mají přece jen trochu jiné možnosti, na to nesmíme zapomínat...

Ale jistěže. Já samozřejmě nejsem tak naivní, abych si myslel, že česká vláda má ve státní kase dostatek peněz na to, aby všem firmám uhradila jejich ušlé zisky – to je zkrátka nesmysl.

Ale ty platy by stát vyplatit měl a taky by mohl. Podle mě se tady totiž momentálně zbytečně dotuje spousta jiných věcí, které by přitom mohly klidně nějakou tu dobu počkat, než se dostaneme z nejhoršího.

Takhle to odnesou především ti zaměstnanci, protože ten podnik – až ta omezení skončí – se bude třeba půl roku oklepávat a rozjíždět, takže bude rád, že je rád, ale rozhodně nebude mít peníze na to, aby zaměstnancům nějak vykompenzovával mzdy za období karantény.

A právě tady by měl pomoci stát a ty ušlé mzdy prostě vyplatit.

Počínáním státu jste tedy zjevně rozčarován... Platí to i v případě kroků a nařízení vlády Andreje Babiše, krizového štábu a epidemiologů?

Tak to ne, já si naopak myslím, že si vedou velmi dobře a že se jim daří chránit zdraví našich lidí.

Mě štvou třeba výroky paní ministryně Schillerové, která radí firmám – když jste měli minulý nebo předminulý rok zisk, tak si ho rozpusťte, abyste vyšli, a podobné řeči.

Ano, jsou velké firmy, které vydělávají opravdu hodně – ty si s tím poradí; ale ty menší, na ty to dopadne pořádně tvrdě.

Zmínili jsme ty stávající restrikce, co říkáte kupříkladu na dočasné uzavření hranic? Vnímáte to jako reminiscenci na éru komunismu, kterou jste sám zažil?

Ne, to určitě ne. Někteří to tvrdě kritizují, ale když to trochu zveličím – kdybychom ty hranice bývali neuzavřeli a přijely by k nám třeba tisíce nakažených turistů, tak by se zase všichni ptali, proč se to proboha stalo a kdo to dopustil.

Já osobně s dočasným omezením cestování problém skutečně nemám, protože to považuju za smysluplné opatření, které snižuje riziko nákazy a tím chrání naše zdraví.

Pojďme se věnovat hokeji. V těchto dnech by měla jako každoročně finišovat příprava reprezentace na hokejový šampionát, ale kvůli koronavirové pandemii je všechno jinak – poprvé od druhé světové války bylo mistrovství světa zcela zrušeno! Co na to říkáte? Zažil jste už něco alespoň trochu podobného?

Úplné zrušení šampionátu jsem opravdu nezažil, samozřejmě jsem zažil situace, kdy třeba na olympijské hry v Moskvě 1980 nebo v Los Angeles 1984 odmítly jet země z té či oné strany železné opony, stejně tak třeba Kanada v 70. letech MS bojkotovala, ani Československo se na povel Moskvy některých akcí nezúčastnilo, ale to bylo samozřejmě z důvodů ryze politických.

Bylo to nevyhnutelné rozhodnutí – zrušit hokejové MS?

To je právě ta otázka priorit.

Vystavovat lidi nebezpečí nákazy a potažmo třeba i úmrtí tím, že jim budeme říkat – pojďte se podívat na hokej – to by bylo hodně nezodpovědné.

Přece jen, musíme to brát tak, že hokej je zábava, ale zdraví je daleko důležitější.

Není vám v této souvislosti líto Miloše Říhy, o jehož budoucnosti se teď čile spekuluje, a který jako trenér reprezentace zrušením šampionátu ve Švýcarsku přišel o možnost navázat na velmi dobré výkony národního mužstva z loňského MS v Bratislavě a i v této nedokončené sezóně?

Určitě je mi Miloše Říhy líto. Ale tam je třeba si uvědomit jedno: že tu možnost se ukázat na druhém MS mu nevzal žádný koronavirus, ale výkonný výbor Českého svazu ledního hokeje (ČSLH), který přece mohl bez problémů rozhodnout o tom, že ta Říhova smlouva se vcelku logicky o jeden rok prodlouží, což se nestalo. Takže to nesvádějme na viry!

Začne už, podle vás, další hokejová sezóna tak, jak jsme zvyklí – tedy v září po letní přípravě?

Já soudím, že ano, že nový ročník už bude probíhat podle klasického scénáře, protože prostě nemůžeme tu ekonomiku držet tak dlouho jen v jakémsi provizorním režimu.

Takže věřím, že lékaři a experti najdou nějaký rozumný kompromis, jak zabezpečit i to zdravotní hledisko, aby se stadiony mohly bez problémů znovu otevřít.

Pane Hadamcziku, ponechme teď koronavir stranou. Vy trvale a intenzivně kritizujete systém našich juniorských soutěží, které, jak jste sám řekl, řídí, tvoří a kontrolují lidé, kteří třeba hokej v životě ani nehráli. Jak pokračuje tahle vaše malá válka se sportovním úsekem hokejového svazu?

Pokračuje stále a pokračuje bez výsledků, takže ta moje kritika je ještě intenzivnější.

Použiju jeden příměr: například epidemiolog Roman Prymula – ten, když vidí problém, tak nesedí na zadku, nekouká, zbytečně nebreptá, ale naopak okamžitě jedná.

A přesně takovýto přístup bychom od svazu nutně potřebovali. Vždyť my kritizujeme soutěže a kritizujeme výchovu mladých už nějakých 10 nebo 12 let, ale v reálu se neděje absolutně nic! Jenom se hádáme a soutěže se mezitím prapodivně mění.

Ty juniorské soutěže se navíc rozšiřují, i když na to vůbec nemáme hráče na patřičné úrovni, takže ta kvalita stále klesá. A pak se divíme tomu, že máme historicky nejméně hráčů v NHL.

A já vám říkám, že každý rodič, když přivede svého syna na hokej, tak chce, aby ten kluk jednou hrál za „áčko“ a potom v reprezentaci. Nikdo nechce přivést syna třeba na Spartu, aby mu pak řekli – ty budeš hrát v Berouně, v lize, která ztrácí úroveň, a pak se možná dostaneš zpátky.

Já sám velmi dobře vím, o čem mluvím, protože jsem přivedl hodně mladých hráčů jak do nejvyšší soutěže, tak do reprezentace.

A troufám si tvrdit, že když to půjde takhle dál, tak to dopadne opravdu hodně, hodně špatně, protože my už teď do seniorské Extraligy těžko sháníme hráče, kteří by byli opravdu kvalitní.

A kde je, podle vás, ten problém? Máme to dávat za vinu trenérům?

Tak to v žádném případě! Trenéři za to absolutně nemůžou, za to může právě ta mizerná úroveň juniorské soutěže, protože ti junioři pak pochopitelně nemají tu kvalitu, aby mohli naskočit do Extraligy. A mám na mysli speciálně hráče od 16 do 20 let.

Ta chyba je zkrátka v systému výchovy a v systému soutěží.

Já jsem se schválně podíval na oficiální internetové stránky ČSLH, kde jsou uvedena tři jména – Pavel Smažil za Extraligu juniorů, Tomáš Jankovič za Ligu juniorů (2. juniorská soutěž) a řízením nově vzniklé Juniorské ligy Akademií je pověřen dlouholetý reprezentační obránce a činovník Josef Řezníček. To jsou tedy ti, jež dlouhodobě kritizujete a s nimiž vedete boj?

Ne, to vůbec ne. Tohle totiž nejsou lidi, kteří by dělali tu soutěž. To dělá sportovní úsek výkonného výboru ČSLH, ve kterém jsou právě ti, které já kritizuju.

Ani Řezníček, ani Jankovič a Smažil neurčují, jak ta soutěž bude vypadat.

Oni tu soutěž zkrátka nevytvořili.

A kdo ji tedy vytvořil?

No, vytvořil ji sportovní úsek ČSLH, který spadá pod výkonný výbor svazu.

V tom případě to ale musel výkonný výbor schválit, pokud se nepletu...

Ne, to se nepletete, to je zkrátka pravda. Co k tomu říct. Víte, jsou určitě lidi ve výkonném výboru, kteří si ani nepřečtou to, co odhlasují, bohužel i s takovými jsem se setkal.

Já mluvím hlavně o těch lidech ze sportovního úseku, kteří ty soutěže neustále mění, jednou řeknou, že budeme hrát podle kanadského modelu, pak podle švédského, anebo zase podle finského. Ale to je nesmysl, protože my na to musíme jít stejně tak jako dřív – českým způsobem a s českou mentalitou a s českou chytrostí. A my ji takto zbytečně potlačujeme. Musíme se ve všem řídit selským rozumem, který tu přece vždycky fungoval.

Natrénovat sílu a vytrvalost, to je to nejmenší, ale chytrou hokejovou hlavu – tu nikde nekoupíte.

Já tvrdím, že budeme úspěšní, když budeme zásadoví. Ale tady se pořád zkouší super nové metody, dám příklad – nová metoda je, že skáčete přes žebřík, ale my jsme dřív skákali přes medicinbaly – to bylo prakticky úplně totéž, ale ještě náročnější.

Já říkám, že hokej, stejně jako fotbal, je už dávno vymyšlená hra, všechno okolo té hry už bylo zkrátka vymyšleno, nové už jsou dnes leda názvy, ale všechny ty takzvaně nové metody už tu byly.

Co se týká mladých i těch nejmladších hokejistů, byl jste u toho, když se u nás – dle mého soudu zcela nesmyslně – rušily známé sportovní třídy (dnes naštěstí opět vznikají)?

Ano, já jsem byl takříkajíc přímo u zdroje, ale nebylo to nic platné, protože ve výkonném výboru ČSLH jsem byl tehdy snad jediný, kdo s tím rušením nesouhlasil. Vím, že proti mně byli hlavně Sláva Lener s Vladimírem Růžičkou.

A já jsem jim tehdy říkal, že sportovní třídy jsou to nejlepší, co tu před rokem 1989 fungovalo – a každý nám to záviděl.

A že když je zrušíme, tak budeme mít ještě míň dětí, protože ti sociálně slabší, ti chudší, už na to vůbec nedosáhnou.

Před rokem 1989 na to ale dosáhli všichni. Zatímco teď zbytečně přicházíme o spoustu talentů z těch chudších rodin. Je to tak?

Tak, ano. Je pravda, že dneska všechny sporty jsou drahé, ale hokej patří mezi ty nejdražší.

Takže když táta řekne klukovi: hele, já ti ty brusle prostě nemůžu koupit, protože na ně nemám, a nemám ani čas s tebou jezdit na tréninky a na zápasy, tak potom o ty talenty fakticky přicházíme. V tom máte kus pravdy.

Pane Hadamcziku, já jsem v poslední době hovořil například s bývalým vynikajícím útočníkem a dnes prezidentem Slovenského hokejového svazu Miroslavem Šatanem, taky s exreprezentantem Lubomírem Višňovským nebo s někdejším reprezentačním trenérem Františkem Hossou – a všichni se shodli, že slovenský hokej je na tom momentálně hodně, hodně špatně. A všichni se také postavili – včetně legendy československého hokeje Jozefa Golonky – za velmi zajímavou myšlenku obnovení bývalé federální ligy. Česká strana s tím ovšem nesouhlasí. Jaký je váš názor?

Víte, já mám Slováky velmi rád, hodně jsem jich trénoval, takže je taky dobře znám. Já bych pro to v zásadě klidně i byl, ale není to tak jednoduché.

Musíme si uvědomit, že do té federální ligy by ze Slovenska šly tak maximálně čtyři kluby (Slovan Bratislava, Košice, Trenčín a Banská Bystrica).

Ale co by bylo s těmi ostatními? Ty by zase musely hrát soutěž, která by neměla žádnou úroveň, protože ti nejlepší by se srovnali do těch čtyř mužstev – a hotovo.

Takže ono by to těm Slovákům nakonec spíš ublížilo, protože když hrajete nekvalitní soutěž, tak se nezlepšujete. I když v té soutěži patříte mezi nejlepší, tak jste pořád jenom jednooký mezi slepými. Nemáte zkrátka tu možnost poměřit síly s těmi nejlepšími, učit se od nich, pracovat na sobě a vyrůst v hráče, který pak může bez problémů naskočit do té nejvyšší soutěže.

A to se samozřejmě netýká jen Slovenska, to je přesně ten problém, o kterém jsme tu už hovořili v souvislosti s českými juniorskými soutěžemi.

Pokud jde o federální ligu, já ten projekt nevidím příliš reálně. Podívejte se třeba na Slovan Bratislava – klub v největším slovenském městě, jak hospodaří, kolik dluží atd.

Takové kluby přece nemůžou hrát takhle velkou a náročnou soutěž, když na to nemají dostatek financí. To je základ.

Takže já myslím, že federální liga nebude. A možná, dobře pro slovenský hokej, protože ten by na to z té sportovní stránky spíše doplatil.

Rozhovor vedl Tomáš Procházka