Těsně před vánočními svátky došlo ke dvěma vražedným útokům. V Turecku byl zastřelen ruský velvyslanec, v Německu při vánočních trzích bylo zabito dvanáct lidí. Do jaké míry hraje pro naplánování podobných zrůdných útoků roli předvánoční čas?
Předvánoční davy jsou skvělá příležitost zabít hodně lidí najednou. Ale také se trefit do těch „bezbožných prasat“ zrovna, když nejvíc žerou! U vraždy velvyslance žádný takový vztah nevidím. To byla pomsta za ruské válečné zločiny v Aleppu. Byl zabit přední člen dotyčné zločinecké organizace. Bohužel.
Zabýval jste se psychoterapií, psychologií osobnosti, výzkumy agrese a šikany, psychologií náboženství a spirituality. Můžete popsat pohnutky a psychologický profil podobných vrahů?
Může jít o lidi vnitřně rozvrácené, v osobních problémech, kteří je nejsou schopni řešit. V „mučednické“ smrti vidí šanci z nich uniknout, zároveň se stát pro mnoho lidí hrdinou, snad i přijít rázem do ráje. Taková víra se nám jeví jako fanatismus, ale u muslimů není až tak vzácná. A pomyslete na čečenské „černé vdovy“, které mstily desetitisíce zavražděných a jinou možnost neměly. Pak je tu možná i racionální motiv - finanční zajištění rodiny, která bude za čin svého člena bohatě odměněna. Masoví vrazi za války, kteří „jen poslouchali příkazy“, se při psychologickém vyšetření většinou jevili jako celkem nenápadné osobnosti, a totéž může platit pro mnohé teroristy. To je na tom to hrůzné a mimořádně nebezpečné.
František Koukolík s Janou Drtilovou kdysi sepsali knihu Vzpoura deprivantů. Nemyslíte si, že taková vzpoura již nastala a v každém z nás začal bytnět mem deprivantství?
Koukolíkův pojem deprivanta neužívám. Je vadný, jak jeho autor sám kdesi uznal. Četl jsem to. Tento lékař a skvělý popularizátor mozkovědy je v psychologii amatér. Takže sorry, nereaguji.
Americký spisovatel Bill Warner se ve svých - zdarma překládaných a rozdávaných - knihách snaží dokázat, že je islám dobyvačná ideologie. Dokládá to tím, že pokud byl Mohamed v Mekce, žil jako kazatel, tedy nositel náboženských myšlenek a získal slovem jen málo následovníků. Když se ale dostal do Medíny, změnil se v bojovníka, dobyvatele a rozšířil islám do té doby nebývalým způsobem. Naznačuje dualitu Koránu, jakousi náboženskou stránku a stránku dobyvačné ideologie. Jak na to nahlížíte vy?
Když se podíváte pár století zpátky, vidíte křesťanské spojení „trůnu a oltáře“. Dnešním pojmem totalita. V křesťanství je to ovšem úpadek, naprostý odklon od Ježíše, zatímco v islámu to takto koncipoval Muhammad sám. V islámu je proto reforma návratem ke kořenům těžko myslitelná, i když myšlenka „vrátit se k mladému Mohamedovi“ zní zajímavě a sympaticky. To by byl sen!
Psali jsme:
Mají určitý typ dualismu v sobě opravdu všechna náboženství?
Jakákoli výpověď o „všech náboženstvích“ je při té obrovské pestrosti nemožná, ale úpadek spirituality způsobený jejím zneužíváním k ovládání druhých je běžný, kam oko dohlédne. Běžný ano, všeobecný a nutný nikoliv.
Všichni, co podepsali Výzvu vědců, jsou v knihách Warnera popisováni jako dhimmí, tedy ti, co se snaží muslimy stále omlouvat...
Taky vidím snahu těch, kteří chtějí dobré vztahy s muslimy, nad lecčíms mhouřit oči. A je to hloupé. Jako křesťané - a vůbec jako zápaďané - máme být k muslimům otevření, přátelští, hledat možnosti spolupráce, ale neidealizovat. Tím bychom se jen zesměšňovali, v první řadě v očích muslimů.
Proč se sekularizace, co se týče křesťanství, více či méně ujala, ale co se týče islámu, tak ne?
Sekularizace je zcela zvláštní jev v dějinách náboženství. Je plodem kritického myšlení, které se prosadilo právě v křesťanském světě a které je důležitou, byť ne jedinou, šancí pro reformu a obnovu křesťanství. Někteří islámští myslitelé po něm jaksi „pokukují“ a já věřím, že ho časem probojují, ale zatím má islám ještě pořád svůj „středověk“.
Za uplynulý rok připlulo do Evropy prý 350 000 migrantů. Jak myslíte, že tento neustálý příliv dopadne?
Těch 350 000 je podstatně méně než loňský milion. Dosavadních Evropanů ubývá a to rychlejším tempem. Snažíme se o řešení při respektování celosvětově platného námořního a azylového práva. To je veliká věc a nesnadná. Jestli se povede s Libyí to, co se povedlo s Tureckem, budeme zase o kus dál. Zvlášť, jestli dokážeme Africe investicemi vracet alespoň část z toho, o co ji okrádáme. I když nejvíc tam ovšem krade Čína. Integrace uprchlíků - azylantů i těch, kteří dostanou ochranu jen po dobu války v Sýrii - se daří daleko líp, než nám namlouvají, bohužel dost úspěšně, Putinovi trollové. Součástí problému je Visegrád se svou politikou černého pasažéra, kterou taky podporuje Putin svou dezinformační kampaní a jeho čeští slouhové - víte, koho myslím. Skvělé je, že se pod tlakem migrace Evropa sjednocuje, byť váhavě. Máme už celoevropskou pohraniční stráž. Do určité doby neslýchané! Vážně se mluví o evropské armádě. Samozřejmě je to pořád napjaté. Obrovská výzva pro evropské demokraty, jak říká Angela Merkelová.
Myslíte si, že může i v Evropě vzniknout určitá forma chalífátu jako v Sýrii a Iráku?
Cituji profesora Erazima Koháka: „Ale houby!“ Dodávám: Jestli budeme ještě dlouho dobrovolně vymírat - „demografická sebevražda“-, jestli zavřeme všechny kostely a neudržíme tradiční evropské hodnoty ani v sekularizované podobě, tak je stejně všechno - víte kde.
Na co se mají Evropané připravit v příštím či dalších rocích?
Cituji volně dalšího moudrého profesora Petra Pitharta: "Připravme se na nepředvídatelné!" Tolik nečekaných zvratů v minulém století a to naše nebude klidnější? Jako pedagogický psycholog dodávám: "Investujte všechno do dětí, do jejich zdraví, výchovy a vzdělání. Peníze i svůj čas a práci na sobě. Naučte je skromnosti, družnosti a obětavosti. A nadějnému pohledu do budoucna."
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
