Státy zavádějí kontroly na hranicích, posilují policejní hlídky. Přitom Německo nejdřív velkoryse nabízelo běžencům pomoc. Ministr Chovanec označuje politiku kancléřky Merkelové za „nekonzistentní“. Co si o tom myslíte?
Kdysi se říkávalo: Krok vpřed, dva kroky vzad. Tato slavná kniha Vladimíra Iljiče Lenina, jež vyšla roku 1904 právě pod tímto názvem, jistě není kancléřce Angele Merkelové, jež byla ve svém mládí odhodlanou mladou komunistkou, zcela neznámá. Její závratná kariéra je ostatně vůbec postavena na této strategii: Každý si bude pamatovat odvahu, kterou jste projevili, když jste se odhodlali ke kroku, jenž lze kvalifikovat jako odvážný.
To je, samozřejmě, v případě uprchlické krize na zcela jiné úrovni než ustrašené výroky našich vrcholných představitelů. Odhodlanost, kterou Merkelová předvedla, když navštěvovala uprchlické tábory a nechávala se fotografovat na selfíčka se syrskými uprchlíky, se mohla zdát příliš kdekomu, ale zapsala se do dějin nejen jako „mutter Merkel“, ale i jako člověk s velkým srdcem. Byl to zároveň mimořádný marketing a super PR pro tuto zemi, jež bývala do nedávna, i v souvislosti s řeckou krizí, viděna optikou nacistické minulosti.
Pokud ale nemáte oporu ve svém aparátu – a poslední dobou se vůči organizaci uprchlické krize a jejímu zvládání začaly ozývat hlasy uvnitř CSU, tedy křesťanských konzervativců, ale i uvnitř mateřské CDU, křesťanských demokratů – učiníte zkrátka jeden dva kroky vzad. Merkelová proto začala s kontrolami na hranicích. Porušila tím jednorázově Schengen. Ano. Ale ona tím sledovala především uklidnění opozice, a navíc tím vytvořila velký dobrý nátlak na své partnery, kteří se tváří, že se jich to téma netýká, nebo že staví ploty a chystají se do uprchlíků střílet (Maďarsko).
Je třeba vidět, že Merkelová tak učinila před summitem ministrů vnitra Evropské unie. Byl to tedy krok více manifestační než restriktivní. Agitaci i propagandu zkrátka kancléřka Merkelová umí již od mládí. Kdysi kupovala svým soukmenovcům v mládežnické FDJ (Freie Deutsche Jugend) lístky do kina a do divadla, ale klasiky marxismu-leninismu umí rovněž. Přál bych si, aby se z Lenina (a od Merkelové) poučil i prezident Miloš Zeman, který ho jistě také velmi dobře zná. On ale v poslední době působí, že čte spíše Trampoty brouka Pytlíka od nezapomenutelného spisovatele Ondřeje Sekory.
Psali jsme:
Podle ministra vnitra Chovance je aktuálně největším problémem řešení migrace nekonzistentní politika Německa, což napsal na sociální síť. „Ani ukazování svalů sousedům přes hranice to nezakryje!“ zmínil také. Co si myslíte o této interpretaci?
Pan ministr vnitra Milan Chovanec by měl spíše vysvětlit, co myslel tím, když řekl, že v uprchlické krizi spolupracuje s orgány v Sýrii (LN, 14.9.). To je tak skandální výrok, že to hraničí s žádostí po okamžité demisi. Politika Německa, jež vychází z desítek let zkušeností s migrací ze všech stran (vzpomeňme jen na Turky nebo Jugoslávce, ale i Čechy a Slováky), je naopak mimořádně konzistentní a důkladná.
Rozhodnutí souručenství zemí Visegrádu, jež se dohodly, že budou organizovat společně revoltu vůči Německu, je naopak nízké a pokrytecké. Nadbíhání těm nejnižším pudům ve společnosti legitimizuje fašizující pokusy různých desátníků v ulicích i hospodách. Vůbec se mi zdá v poslední době česká společnost v naladění, jež připomíná 30. léta, v nichž se rodila ta nejodpudivější politická hnutí a na povrch vyplouvaly rysy, které byste od těch hodných lidí okolo vás vůbec nečekal. Kancléřka Merkelová se chová sebevědomě, je to žena s velkým rozhledem a vizí, o níž se bude v učebnicích psát. Hned po Adenauerovi a Kohlovi.
Zavádět plošné kontroly podle ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka není u nás potřeba. Co si o tom myslíte? Nepůjdou běženci k nám?
Souhlasím. Již nyní se Ministerstvo vnitra chová dostatečně odstrašujícím způsobem, když uvolňuje pro uprchlíky věznice a vytváří ve společnosti dojem, že jde o div ne kriminální živly. Kdo viděl nějakého uprchlíka na vlastní oči, jistě změní názor, že nejde o nějaké zločince na pochodu. Zároveň ale souhlasím s tím, aby se situace samozřejmě sledovala, vyhodnocovala a hledaly se i způsoby, jak jí využít pro posílení země. Protože přicházet k nám mohou i velmi kvalifikovaní lidé, kteří jenom proto, že se k nim policisté chovají jako ke zvířatům, raději jedou do Německa.
Obecně, situace začíná být neúnosná s ohledem na množství uprchlíků. Bude vůbec tento stav zvládnutelný? Co když azylový systém zkolabuje?
V současné Evropě se odehrává dosud největší přesun obyvatel od druhé světové války. Počet milionu uprchlíků, jež se rozhodlo Německo přijmout, je jistě velká zátěž. Ve srovnání s celkovým počtem uprchlíků v té nárazníkové zóně (Libanon, Turecko, Jordánsko), není samotná Evropa vystavena vyššímu počtu, než 10 % z celkového počtu uprchlíků. Více než milion nyní registruje hlavně Turecko.
Visegrádská čtyřka vyslovila odmítavý postoj ke kvótám a sklidila ostrou kritiku. Například rakouský kancléř pohrozil rebelujícím zemím z východní Evropy sankcemi. „Německo a Rakousko přispívají do rozpočtu Evropské unie obrovské sumy peněz. Pokud by Polsko, Maďarsko a spol. i nadále tak tvrdohlavě odmítaly uprchlické kvóty, mohlo by dojít k zastavení toku peněz ze strukturálních fondů EU, ze kterých právě východní Evropa těží nejvíce,“ cituje britský deník Faymanna. Jak vy hodnotíte reakce, které přišly?
Jistě, není to adekvátní reakce. Chápu, že se nemusí někomu líbit. Ale chovají se východoevropské země, zejména Maďarsko, adekvátně, když staví ploty a posilují armádu a policii? Zapomínají na mezinárodní smlouvy, zapomínají na celkový étos, s nímž mnohdy vstupovaly do Evropy, a probouzejí se v nich pudy totalitních vzpomínek. Je to ale jen výrok, není to žádné rozhodnutí: nikdo zatím o ničem, ani o „povinném přijetí uprchlíků“ nehlasoval, třeba onou pověstnou kvalifikovanou většinou, že?
Rakouský kancléř Werner Faymann ale také řekl v týdeníku Der Spiegel: „Uprchlíci, chycení ve vlaku ve víře, že jedou někam úplně jinam, to připomíná nejtemnější období historie na našem kontinentě. (…) Rozdělovat lidská práva podle náboženství je nepřijatelné.“ Německý ministr vnitra Thomas de Maizière, který o tomhle tématu mluvil v televizi ZDF, to řekl bezprostředně po jednání ministrů vnitra. Dlouhodobě prostě není možné, aby byla Evropa v otázce uprchlíků takto dramaticky rozdělena. Myslím, že máme mít stále na paměti, že tomu není ještě tak dávno, co z naší země lidé utíkali a na Západě je přijímali. Nebylo to nikdy pro nikoho snadné, ale ti lidé získávali azyl v rámci demokratických procedur.
Obecně je třeba říci, a to se vší vážností, že rozšíření Evropské unie o státy východní a střední Evropy bylo ukvapené. Tyto země nebyly ekonomicky, ale zejména kulturně připraveny na to, aby sdílely společné evropské ideály, neboť jim čtyřicet let tzv. reálného komunismu ruku v ruce s nástupem reálného státně-mafiánského kapitalismu přerazilo páteř a zatemnilo mozek. Nikdo ničemu nevěří, nikdo nikomu nepomáhá, každý je sám pro sebe, nad hlavou meč exekutora. To jsme to dopracovali po těch dvaceti pěti letech!
Pokud současné vládní reprezentaci nedochází, že se tímto postojem odsouváme z jedné civilizace kamsi jinam, kde jsme nechtěli být, pánbůh s námi a zlé pryč. Osobně jsem z tohoto vývoje velmi nešťastný, protože znám velmi dobře různé silácké výroky mistrů světa na všechno: ti lidé se najednou odevšad vynořili a dávají lekce celému světu. To není jen prezident nebo jeden dva ministři, to jsou často obyčejní lidé, mnohdy i lidé inteligentní, kteří nemají ani srdce, ani duši... jen chtějí mít plný žaludek. Jejich fotografie najdete nejčastěji na Facebooku.
Psali jsme:
Bývalý prezident Václav Klaus je přesvědčen, že velcí evropští lídři a ideologové Evropy masovou migraci chtějí. Jejich cílem je prý totiž vytvoření stavu, kdy v Evropě budou dominovat lidé, kteří nejsou bytostně svázáni staletou minulostí se svými domovskými entitami, národy, státy, zeměmi. Co si o tomto názoru myslíte?
Bez komentáře. Pan Klaus, jenž v této zemi způsobil kardinální morální, ale především právní devastaci, by měl být držen pod kontrolou a měl by mít na ruce nejlépe elektronický náramek.
Objevují se názory, že obnovení kontrol na německo-rakouské hranici kvůli přílivu běženců do Německa je začátek konce schengenského prostoru. Nebo, že se schengenský prostor rozpadá. Co si o tom myslíte?
Ano, přesně tak to je. Je to obrovský precedens. A to i ze strany Německa je to faktické porušení dohod, byť existuje paragraf 2.2 schengenské konvence, který stanoví, že ve výjimečných případech mají členské státy právo na kontrolu hranic. V tomto článku se praví, že mohou být kontroly zavedeny, když jde o „vážnou hrozbu pro veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost“, a to maximálně na dobu šesti měsíců a nebo, pokud jde o „nepředvídané události“ na dobu pěti dnů maximálně. To s sebou ale nese i podmínku, že budou ostatní státy informovány. Jak vidno, jde vždy o to, jak si kdo co vysvětlí a nakonec i zavede.
K Schengenu je třeba dodat, že o reformě se mluví již delší dobu, a nebyl to nikdo jiný než Silvio Berlusconi, který dnes uklízí ulice, a Nicolas Sarkozy, který se zase chystá (pokud nebude usvědčen ze všech možných deliktů) opět na prezidentský stolec. Oba navrhovali, aby došlo k obnovení státních hranic až na dvacet čtyři měsíců.
Velmi stoupá obliba stran, které chtějí radikální řešení, například v Dánsku nebo ve Španělsku. Pokud se bude pokračovat v tomto trendu, jak se změní politická mapa Evropy?
Ano, to je vážná otázka. Nástup fašizující pravice je velmi znepokojivým jevem. Svůj podíl na tom mají tzv. zavedené strany na levici i na pravici, což můžeme vidět i u nás. Ustavení nového klubu pod vedením Marine Le Penové v Evropském parlamentu je jedním z varovných signálů na Titaniku jménem Evropa. Skoro to vypadá, že se schyluje k něčemu mnohem vážnějšímu než k uprchlické hrozbě.
Má člověk právo mluvit o tom, že se schyluje k válce? Mluvit o válce nebylo nikdy populární, ale jde o vážné varování, a to pro celou naši civilizaci. Na Východě (Ukrajina) již válka běží dva roky, na jihu (Sýrie) běží čtyři roky. Je pouze otázkou času, kdy dorazí k nám. Záležet ale bude i na tom, kdo s kým. V tom dosud není jasno...
Návrhů na dlouhodobé řešení mnoho není. Agentura Reuters přišla s komentářem navrhujícím vybudování trvalejších uprchlických táborů s možností nabídky práce v dosud třeba prázdných či nehostinných oblastech s pomocí OSN. Nelze prý doufat, že problém sám časem vyšumí, protože zoufalství a životní situace imigranty činí agresivnějšími, protože nemají co ztratit. Je to správný recept? A proč lídři EU s ničím takovým dosud nepřišli?
Připomíná to koloniální, stalinistické a nacistické plány na vysídlení nepohodlného obyvatelstva v různých dobách. Obávám se, že to je nemožné, a navíc velmi kruté.
Předpokladem pro vyřešení krize je především vyřešení příčin této krize. Tábory a vysidlování řešením není.
„V době, kdy se stává situace v Evropě kritickou a migrační vlna neustává (spíše naopak), tak s vytvářením uprchlických táborů již na severoafrickém území rozhodně souhlasím,“ řekl před časem Tomáš Pojar, bezpečnostní expert, diplomat a také bývalý vysoký úředník na ministerstvu zahraničí. Může být právě vytváření uprchlických táborů v severní Africe řešením?
Expert Tomáš Pojar, bývalý vedoucí pracovník humanitární organizace Člověk v tísni, jak jsem ho osobně poznal, a posléze diplomat v českých a jiných službách jistě nemluví do větru. Tato myšlenka koluje nějaký čas a experti na vysoké úrovni se tématem zabývají. Bude zajímavé sledovat, až někdo přijde s místem, kde by takové tábory měly být. Bude to někde v Libyii? Bude to jinde? Proč ale v Libyii došlo k politickému převratu? Proč se zhroutilo hned několik režimů na Blízkém východě, a tyto země upadly do chaosu nebo se vrátily k vojenské diktatuře (Egypt)? Proč dosud vládne v Sýrii Bašár Asad?
Nevím, zda OSN dokáže najít dostatek odvahy ke kroku, který bude nutně vykládán jako problematický. Bude to vyžadovat společnou souhru režimů, ale i velkých postav z jednotlivých zemí, aby tato myšlenka získala oporu. Neobejde se to patrně bez spolupráce se všemi, kdo mají v těchto zemích své zájmy. A vyjmenujme si je: USA, EU, Rusko, Izrael... Mám pokračovat? Pokud se není schopen svět dohodnout o Kypru, Palestině, dohodne se o uprchlících?
To, že nyní Evropa čelí náporu uprchlíků, je výsledkem evropské politiky, která je určována Velkou Británií a Francií. V rozhovoru pro server Novinky.cz to uvedl syrský chargé d’affaire v Česku Bašár Akbik. „Prostředky, které poskytují evropské státy na jednoho uprchlíka, pokryjí potřeby minimálně šesti až sedmi uprchlíků v jejich vlasti. Kdyby jim adresně pomohli, mohli by zůstat ve své kultuře, ve své zemi. Jenomže Evropa má politiku dvojího metru,“ kritizuje diplomat. Co vy na to?
Jistě, těch metrů je dost; a nejsou jenom dva. Už jsme si i vyslechli spikleneckou teorii, že za uprchlíky je vlastně syrský režim, který se tímto tahem snaží legitimizovat svoji roli v problému, jehož řešení se bez Sýrie a jeho vládnoucí dynastie neobejde. Každý hraje svoji hru. A bylo by naivní si myslet, že Západ je pánbůh, co napojí a nasytí žíznivé a hladové. Mimochodem, dalo by se také říct, že současná krize je odpovědí na západní angažmá v regionu – a to historicky sahá mnohem mnohem dál než existence jednoho nebo dvou utiskovatelských režimů. S mnoha těmito režimy dlouho Západ kooexistoval, vybíral loutkové figurky v Africe, na Blízkém i Středním východě.
Po úvaze, komu přičítáte vinu za rozpoutání a akceleraci konfliktu v Sýrii a Iráku? Je dle vás řešením, jak říká i prezident Zeman, široká koalice světových mocností?
Pokud tím chce prezident Zeman říct, že by se na tom mělo podílet Rusko nebo země Golfského zálivu, nelze než souhlasit. Mezinárodní konflikty, nebo změnu paradigmatu nevyřeší jeden četník, ani dva četníci. Koalice jsou nezbytné. To není až tak prudce inteligentní, jako spíše nevyhnutelné.
A komu přičítat vinu za akceleraci konfliktu? To by asi bylo na samostatné povídání... Každý se omočil, každý má své máslo na hlavě: Američané, Rusové, Izraelci a všechny ty různé milice a hnutí, co v tom regionu operují. Rozhodující ale patrně bylo, že Američané společně s Francouzi začali vyzbrojovat skupiny, které se později ukázaly jako základ Islámského státu (proti Bašáru Asadovi). Paradoxem nyní zůstává, že se s Bašárem Asadem budou muset domluvit, aby je Islámský stát všechny nezničil.
Výsledky integrace v evropských státech jsou často pochybné, vysoká nezaměstnanost, kriminalita. Do jaké míry platí demografický argument?
Demografický argument je jedním z klíčů k problému. Pokud evropská civilizace vymírá, v perspektivě desetiletí se bude proměňovat a bude logicky zanikat. To je nevyhnutelný proces. Vnímáte ale mladé Vietnamce jako Vietnamce, nebo jako Čechy? Často mluví lépe česky než původní obyvatelé, umí pracovat a navíc – a to je moje osobní zkušenost – mají výborný smysl pro humor.
Možná, že naše budoucnost už nebude naše, ale někoho, kdo náš základ rozvine do podoby, do níž jsme to my sami nedokázali. Sám někdy cítím nostalgii po starých Češích z 19. století, po těch, co se sbírali na Národní divadlo. Kdo by to dneska dokázal? Jak se Češi za ten čas proměnili? Neumíme-li se uplatnit, být tvůrčí v evropském rozměru, nabízet inovativní řešení, čeká nás záhuba. Umíme jenom nesouhlasit, kritizovat a nadávat. Možná, že ti, co přijdou po nás... možná nás budou oplakávat...
Uprchlíci jsou naše budoucnost, ať si to chceme připustit, nebo ne. To nejsou nepřátelé, to je náš osud.
Ministři vnitra zemí Evropské unie se neshodli v otázce rozdělování žadatelů o azyl mezi jednotlivými unijními státy podle kvót. Jak hodnotíte výsledek pondělního jednání ministrů?
Jako katastrofu. Východ zablokoval, co mohl. Příští Evropa už nebude s Východem počítat. Znáte teorii „soustředných kruhů“? Nedávno přišel prezident Hollande s myšlenkou vytvořit vládu a další mechanismy ze zemí eurozóny. Pokud v ní nebudeme, ztratíme právo na rozhodování. Evropa se bude zužovat, a ta východní se vrátí do sféry, kde dnes velmi obratně operuje Vladimir Putin. To bude ten druhý kruh, třetí bude možná Ukrajina, ale to je stále velmi nejasné...
Nedokážeme-li přijmout podíl na uprchlické krizi, protože máme pocit, že to není naše téma (nikoho jme nekolonizovali, nikomu jsme nevládli), jaké je vlastně naše téma? Mentálně jsme se ostatně od Evropy z demokratické diskuse příliš nenaučili a svou mentalitou jsme fakticky služební Slované. Bude nám tedy zase někdo vládnout bičem a cukrem?
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
