Publicista Joch setřel slavného Noama Chomského: Kdyby takhle kritizoval diktaturu, skončí krutou smrtí

Anketa

Líbí se vám název "Letiště Václava Havla"?

Ano, je správné, že se letiště jmenuje po Havlovi

Nelíbí, ale už to nechme

Nelíbí. Jsem pro přejmenování na něco jako "Národní letiště"

85%

Nelíbí. Jsem pro přejmenování po Masarykovi, Benešovi nebo jiném významném Čechovi

hlasovalo: 20101 lidí

Můžete prozradit, jaký je váš širší pohled na Noama Chomského?

Je to člověk, který se stal slavným tím, že vždy excesivně kritizoval západní svobodnou společnost. Především Ameriku a potažmo Izrael. Díky tomu se proslavil a pro mnohé lidi je vnímán jako hrdina. Člověk, který říká tak zvaně pravdu. Já na něj tento názor nesdílím. Podle mého názoru je jeho veřejné angažmá naprosto přehnané a nevyvážené. Západní demokracie určitě mají mnohé hříchy, nedokonalosti a špatnosti, ale ty jsou mnohem menší než špatnosti a častokrát i doslovné zločiny odpůrců svobodných společností. Hlavně těch nejkrutějších diktátorských režimů. O nich Chomsky v podstatě mlčí. Ty nekritizuje. To znamená, že on si selektivně vybírá ke kritice pouze vlastní společnost, která mu umožňuje kritiku. Dokonce mu umožňuje nejenom svobodnou existenci, ale i to, že se stal bohatým a slavným. Pokud by ale v jakékoliv jiné nesvobodné společnosti byl takovým kritikem, tak by skončil velmi bolestnou a krutou smrtí. To ukazuje, že jeho přehnaná kritika západních společností je v podstatě morálně defektní.

Čím si potom vysvětlujete, že má navzdory tomu tolik příznivců?

V druhé polovině šedesátých let se v západní společnosti stalo módou kritizovat právě západní společnost. Můžeme to vidět v mnoha literárních dílech, můžeme to vidět ve filmech. Když se podíváme například na západní kinematografii do poloviny šedesátých let, tak v podstatě západní společnost a představitelé zákona, práva, policajti, soudci nebo i dokonce Sherlock Holmes v televizních zpracováních působí jako ti dobří a zločinci jsou ti, kdo porušují zákon. Když se podíváte na válečné filmy, tak jsme měli sedmdesáté výročí vylodění v Normandii. Jeden ze slavných filmů je Nejdelší den, který byl natočený v roce 1962. Západní společnost tam není znázorněna jako supermanská, ale v podstatě slušná a dobrá. Od poloviny šedesátých let je jednoznačný diskurs, který přinesla nová západní levice, že jsou západní společnosti tím padouchem a činitelem zla na světové mezinárodní scéně. To znamená, pokud je nějaký válečný film po roce šedesát pět, v té době byla válka ve Vietnamu, tak Američané jsou samozřejmě ti špatní. Já si myslím, že to byla taková móda, která přišla s novou levicí v druhé polovině šedesátých let.

Chomsky neopomněl zkritizovat ani bývalé československé disidenty. Co se vás na tom nejvíce dotklo?

Nemohu říct, že by se mne něco vyloženě dotklo, ale přijde mi, že člověk, který sám ve vězení nebyl, by se neměl vyjadřovat k tomu, kdo jak moc trpěl. To si může dovolit člověk, který to vězení zažil, a může pak srovnávat, do jaké míry byl krutý komunistický žalář nebo žaláře dejme tomu v latinské Americe. Ale člověk jako profesor Chomsky, který celý život prožil ve svobodné společnosti, kterou kritizoval a stal se slavným, si myslím, že není morální autoritou, aby posuzoval utrpení druhých.

Myslíte, že je natolik chytrý, že si svou popularitu postavil právě na svém postoji a kritice západní společnosti?

Nemyslím si, že to byl nějaký kalkul. Jeho veřejné angažmá začíná právě v polovině šedesátých let. Ale spíše tak, že je poctivé a morální především kritizovat vady vlastní společnosti nebo sebe sama, což je určitě pravda. Pokud kritizovat, tak nejlépe sebe sama nebo vlastní společnost. Jenomže on se dostal do jakéhosi víru, ve kterém se jeho kritika stala čím dále tím více neúměrná, přehnaná a hlavně tváří v tvář tomu, že nekritizoval nikoho na straně těch tyranských diktatur. Asi uviděl, že toto je něco, co mu přineslo určitý zájem o něj a popularitu a u toho už zůstal. Spíš si myslím, že si neuvědomuje, že to, co činí, je neúměrné a přehnané. Dodnes nechápe, v čem je problematičnost jeho jednoznačného veřejného vystupování.

Když se ale vrátím zpět k českým disidentům, tak se občas objevují zprávy, že někteří z nich byli privilegování a tzv. elita byla hodně finančně podporována ze Západu. Co si myslíte o těchto hlasech?

Přiznám se, že nevím, že by mezi našimi disidenty byla nějaká elita, i když je dost možné, že někteří z nich byli známější. Byli známější v západních médiích a byl o ně tudíž veliký zájem. Co já ale znám z osobní zkušenosti rodiny mnoha disidentů, tak si nemyslím, že by se měli nějak extra dobře. Mnozí z nich žili v relativní bídě a chudobě. Byli dokonce rádi, když ze Západu dostali balík s obnošenými šaty pro děti. Znám případ rodiny, která měla v té době šest dětí a prostě pro ně bylo velikou pomocí, že dostali staré obnošené šaty od nějakých známých z Nizozemí. Nevím, jestli byli nějací privilegovaní. Vím, že poté, co se stal Václav Havel slavným a jeho hry se hrály na Západě, tak za to dostával určité honoráře. To ale neznamená, že byl privilegovaný. Stačí se podívat na roky strávené ve vězení. Uvádí se, že asi nejdelší pobyt ve vězení měl Petr Uhl, což bylo devět let. Václav Benda byl ve vězení čtyři roky. Představa, že vytrhnou rodiče malých dětí a zavřou je na čtyři až devět let do vězení, to mi nepřipadá jako příliš velké privilegování.

Kritika byla právě na vězení Václava Havla, který měl mít podle některých názorů tzv. fešácký kriminál, kde mu nic materiálně nescházelo.

O tom nic nevím, ale velice pochybuji, že by komunistický režim umožnil takové podmínky ve vězení.

Je reálný návrh pana Dienstbiera, aby bylo více Romů ve státní správě?

Je reálné, aby jich bylo o něco více než dnes, pokud bude speciální důraz na přijímání kvalifikovaných romských zájemců na určité posty ve státní správě, tak o něco málo se jejich počty mohou zvýšit. Samozřejmě ale musí být dostatečně kvalifikovaní. U nás jsou přesně stanovené podmínky, které musí zájemci o státní službu, zaměstnání, splňovat. Myslím, že je tam minimální podmínka akademická. Já bych proto ze strany romské menšiny nečekal nějaký dramatický nárůst zájemců o státní službu. Na druhou stranu je dost problematické o to usilovat, protože pokud je nějaké uvolněné místo ve státní správě a je o něj několik zájemců, tak primárně je třeba se rozhodovat podle kvalifikace a ne podle toho, jestli patří k romské menšině, nebo ne. To by naopak bylo diskriminací vůči neromské většině. Je to spíše taková ambice pana Dienstbiera, ale nevím, jak by toho dosáhl prakticky. Určitě by ale bylo dobré, aby bylo více romských policistů působících především ve čtvrtích, které jsou většinově romskou menšinou obývané. To si myslím, že by bylo naprosto žádoucí, aby v romských čtvrtích patrolovalo a na veřejný pořádek dohlíželo mnohem více romských policistů. Tady se mi to zdá nejžádoucnější a nejrealističtější. Na vysokých postech na ministerstvech, ve státní správě samozřejmě nemůže být hlavní kriterium, jestli je někdo Rom, nebo nerom, ale dosažená kvalifikace, vzdělání a prokázané zkušenosti.

Jsou u nás dle vašeho názoru Romové diskriminováni?

Z hlediska státní moci ne. Státní moc České republiky nerozlišuje na základě národnosti mezi občany. Ze strany společenských sentimentů samozřejmě mohou existovat protiromské předsudky. U nás naše zákony ale mezi příslušníky národnostních menšin nerozlišují. To znamená, že státní moc ani nemá možnost diskriminovat, a je to tak správně, aby tu možnost neměla.