Půlnoční rozhovor ze Suché Lozi. S Petrem Gazdíkem o venkovských starostech, Rusku, i o tom, za co vládu chválí

12. 10. 2014 0:01

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR Poslanec Parlamentu České republiky, první místopředseda STAN, místopředseda Poslanecké sněmovny a zastupitel Zlínského kraje Petr Gazdík se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zamýšlí nad slučitelností práce v komunální politice s prací v Senátu či Parlamentu. Dále uvedl, že by vláda měla být vůči Rusku rozhodnější v činech.

Půlnoční rozhovor ze Suché Lozi. S Petrem Gazdíkem o venkovských starostech, Rusku, i o tom, za co vládu chválí
Foto: hns
Popisek: Petr Gazdík v půlnočním rozhovoru

Tento rozhovor bude zveřejněný o půlnoci ze soboty na neděli. Můžete čtenářům prozradit, co obyčejně v tuto noční dobu děláte?

Zpravidla jsem rád, když tou dobou klidně spím. To, zda spím klidně, záleží v poslední době hodně na mém nejmladším synovi. Jeho „spánkový režim“ je naštěstí vůči rodičům milosrdný…

Dá se říct, že v některých městech a obcích bojovali kandidáti jak o pozici starosty, tak i senátora. Jak si myslíte, že je slučitelná odpovědná práce komunálního politika, starosty, s prací v Senátu či Parlamentu?

Někdy ano. Záleží především na velikosti obce. Já osobně bych si nechtěl k povinnostem místopředsedy Poslanecké sněmovny přibírat ještě odpovědnost starosty, protože mám o starostenských povinnostech svou představu a nevěřím, že bych ji zvládl naplňovat o víkendech. A to ani v Suché Lozi, což je obec, kde, nebojím se to říct, věci fungují a nemusíme hasit žádné požáry.

Jste poslancem a zastupitelem Zlínského kraje, krátký čas jste byl zároveň starostou Suché Lozi i poslancem, jaká byla vaše osobní zkušenost se souběhem těchto funkcí? Co bylo nejnáročnější?

Jak už jsem řekl, nebylo to ideální. Co se týče odpovědnosti, je jistě nejnáročnější role poslance. Pokud však jde o každodenní nasazení, někdy skutečně „ve dne, v noci“, jsou asi nejvytíženější starostové. Alespoň ti, kteří se opravdu starají. Povinnosti krajského zastupitele s „poslancováním“ slučitelné byly, funkce starosty už méně, proto jsem také v dalších komunálních volbách na starostu znovu nekandidoval. Našemu stávajícímu starostovi se snažím pomáhat z pozice místostarosty. To je ideální. Dojedu v pátek z Prahy a řeknu mu, jak bych na jeho místě situaci řešil já. Naštěstí mé kibicování snáší dobře.

Nemyslíte si, že kdo má trvalý souběh funkcí, nemůže jednu kvůli druhé vykonávat tak dobře a s takovým nasazením?

Záleží na tom, o jaké funkce se jedná, jak už jsem řekl. A samozřejmě na osobních dispozicích dotyčného. Každý člověk má více povinností než jen své zaměstnání, svou práci, takže úplně výjimečná situace to není. A pokud ten člověk nešidí jedno pro druhé, je to čistě jeho věc. A ovšem také jeho rodiny.

Těmto politikům je občas vyčítáno, že sedí na dvou místech kvůli zdvojenému platu. Jiní si ale nyní předvolební kampaň postavili na tom, že svůj plat věnují na nějaké dobročinné účely. Jak se z tohoto pohledu na zdvojené politické funkce díváte vy?

Vcelku souhlasím s tím, že má-li člověk zodpovědnou práci na celostátní úrovni, je například poslancem nebo senátorem, neměl by už mít další placené funkce na úrovni regionální nebo lokální. Pokud ale k mandátu poslance ještě dokáže starostovat v malé, „bezproblémové“ obci, nezakazoval bych mu to.

Může mít prolínání komunální v regionu a centrální politiky v Praze i nějaký pozitivní dopad?

Má jich podle mě spoustu. Starostenské hnutí právě na tomto prolínání v podstatě stojí. Podněty z obcí, „zdola“, se díky zastoupení v Parlamentu dostanou rychle „nahoru“. A pokud má dotyčný zákonodárce zkušenost starosty, dává si o to větší pozor na to, jaké budou praktické dopady zákonů, o kterých hlasuje. K tomu ale nemusí být starostou a poslancem zároveň…

Byl jste starostou, jste krajským zastupitelem a už několik let se pohybujete ve vrcholné politice. Jak vnímáte rozdíly mezi centrální a komunální politikou?

Čím regionálnější politika je, tím méně je ideologicky „zaťatá“, tím méně je mezi politiky z různých stran předsudků a apriorních animozit. I na výstavbu silnice, opravu školy, vybudování protipovodňové ochrany a podobně mohou existovat různé názory. Většinou ale v diskuzích a rozhodování hraje větší roli selský rozum než stranická příslušnost. Naproti tomu zákonodárci rozhodují o principech a určitém ideově-filozofickém směřování státu, neposuzují konkrétní případy. Tam samozřejmě dochází ke střetu idejí a světonázorů. To je přirozené.

Co vás bavilo, jestli se to tak dá říct, více?

Jednoznačně starostování. S tím se netajím. Když si odmyslím to, že jako starosta jsem mohl být nablízku své rodině, tak i obsah práce starosty je v mnohém uspokojivější. V řádu měsíců či několika málo let vidíte výsledky. Od sousedů dostanete okamžitou zpětnou vazbu, když už se pro něco rozhodnete, nemusíte trnout, zda se v procesu realizace nestane něco, co váš úmysl převrátí úplně naruby, jak je tomu občas v Parlamentu – naposledy třeba v případě zákona o dětské skupině. Na druhou stranu jako starosta logicky v nějakém okamžiku narazíte na něco, co vás limituje, ale z pozice starosty to nemůžete změnit. V mém případě to bylo nespravedlivé rozpočtové určení daní. Proto jsem šel do „vysoké“ politiky. A když se daří i další věci - třeba před čtrnácti dny zásadní protikorupční zákon – zákon o jednacím řádu sněmovny, RUD - byl důvod, proč do sněmovny jít.

Souhlasíte s postupy současné vládnoucí koalice?

S některými ano. Na určité věci mám i jako představitel opozice stejný názor.

Co považujete za jejich správná rozhodnutí a které kroky se vám naopak nelíbí?

To by bylo na dlouho, ale budu stručný. Za správné považuji pokračování v trendu zvyšování veřejné kontroly nad veřejnými penězi – například díky rozšíření pravomocí NKÚ. Přivítal jsem kompetentní Věru Jourovou na postu ministryně pro místní rozvoj i to, že se jí povedlo o něco vylepšit čerpání evropských peněz. Na druhou stranu nemohu souhlasit s kroky, které relativizují minulost. Například nedávným rozhodnutím, že ministři již nebudou muset mít lustrační osvědčení. Jako politikovi, ale i jako otci čtyř dětí, mi vadí, že zvyšující se ekonomický růst vláda zatím nevyužívá ke snižování zadlužení naší země, Bohuslav Sobotka tak opakuje chybu z dob, kdy byl ministrem financí. A nelíbí se mi příliš opatrnická zahraniční politika vlády vůči Rusku.

Postupoval byste jinak v sankcích vůči Rusku?

Ano. Když jde o principy, nelze kňourat, že „to bude bolet“. Podnikatelé, kteří těží z obchodní spolupráce s Ruskem, si musejí být vědomi toho, že jde o rizikový trh. Rusům, které sankce EU stmelily kolem Putina, musí být naše hořekování nad výpadky exportu k smíchu. Naše vláda by měla být vůči Rusku rozhodnější ve slovech i činech.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Filip Ferbie

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Řvete, protestujete, šílíte. Nářez Jiřího Ovčáčka kavárně… A k tomu důležité informace

17:01 Řvete, protestujete, šílíte. Nářez Jiřího Ovčáčka kavárně… A k tomu důležité informace

ROZHOVOR Proklínaný i vychvalovaný. Tiskový mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček je ve své funkc…