Co říkáte vojenskému převratu v Turecku a následnému chování prezidenta Erdogana? Jaké to bude mít dle vás následky?
Prezident Erdogan opět, opakovaně prokázal, že mistrně ovládá americkou hru „vrtěti psem“. Dopředu známá jména jeho opozice určená k zatčení jasně ukazují, která bije, a amatérský puč tomu dává za pravdu. Jsem zvědav, co bude dělat NATO vůči svému důležitému členu, který bude otevřeně nedemokratický. Nakonec se ukáže jako cár mediálního papíru Severoatlantická smlouva, NATO, když budeme říkat, že vlastně o nic v Turecku nejde a vlastně nejsme zavázáni k ničemu, a proto nic nebudeme řešit. Jasně se už dnes ukazuje pokrytectví tohoto reliktu studené války. Prezident Putin hraje mistrnou šachovou partii, ve které vidí o tři tahy dopředu dále než my v EU. Na prvopočátku tohoto průšvihu stál rozpad Jugoslávie a uznání Kosova, proto by měl pan Schwarzenberg zpytovat svědomí.
„Nevhodné jsou už také ekonomické sankce vůči Rusku, poškozují naše podnikatele, jak jsem se dozvěděl i na návštěvě několika firem v Moravskoslezském kraji. Putin určitě nepřipravuje válku proti NATO, nevěřím tomu, to by se snad musel zbláznit,“ řekl Andrej Babiš. Co si o tom myslíte?
KSČM již od začátku sankcí upozorňuje na negativa nic neřešících sankcí vůči Rusku, které spíše poškozují nás a naopak umožňují zdůvodňovat posilování oblíbenosti prezidenta Putina. Pan Babiš opět říká pouze to, co si myslí, že posluchači chtějí slyšet, ale v praktické realizaci politiky je jeho hnutí ANO 2011 většinově protiruské a rétorika mnohých jeho členů je papouškováním americké administrativy. Stačí se podívat na ANO 2011 v europarlamentu. Věřím, že voliči si vzpomenou na sliby tohoto hnutí i osobně pana Babiše a jejich neplnění připadne ztrátě paměti! Jeho politika „slíbit není hřích“ je účelová hra na voliče bez realizace
V rámci varšavského summitu NATO jasně zaznělo, že jakkoliv Aliance nečeká bezprostřední hrozbu z Ruska, je třeba situovat do Pobaltí menší počet jednotek. Je to správné rozhodnutí? A správné množství? Moc, nebo málo? Z Moskvy zaznívá obava, že dané síly budou jen předvoj k přisunutí dalších, stejně tak k výstavbě infrastruktury včetně protiraketové. Je to důvodná obava? A co riziko, že Rusko rozmístí v Kaliningradské oblasti nejnovější rakety?
V případě harašení zbraněmi NATO na východních hranicích Ruska jde o snahu ospravedlnit nechuť řešit rozkradenou Ukrajinu. Ani Rusové ji nechtějí a EU si s tím neví rady, proto pseudo-embargo porušované všemi, proto odmítání paralely Krym rovná se Kosovo v kontextu porušování mezinárodního práva. A do toho ekonomické zájmy zbrojařských koncernů a snaha vydělat na zvýšených vynucených rozpočtech členských států.
Do jaké míry potřebujeme Rusko jako spojence k boji proti terorismu? Přičemž, tedy riziko terorismu nám hrozí v Evropě, stejně tak bojujeme na Blízkém východě s Islámským státem, v Afghánistánu stále není vyřešen Tálibán, problémy jsou v Africe. Jak v jednotlivých „segmentech“ bojovat a kde Rusy potřebujeme?
Proti terorismu se musí spojit všichni bez rozdílu. Jeho nejnebezpečnější část, současný nábožensky podmíněný terorismus vyžaduje i odhodit pokryteckou masku našich ekonomických zájmů a jasně pojmenovat jeho ctihodné donátory ze Saúdské Arábie. Bez toho nejde zastavit tento nebezpečný fenomén. Vznik nových hranic a nových státních celků ne v zájmu koloniálních velmocí, ale dle práva na sebeurčení národů je cestou k řešení stoletých bojů v této oblasti.
Lidovky.cz přišly s poměrně průlomovým článkem, který temně naznačuje, že zatímco EU se rozpadá, úspěšně probíhá prohlubování vztahů mezi Ruskem a Čínou a jejich okolím. Z článku je cítit značná nervozita a je zakončen varováním: „Brexit tak vposledku povede k rozšiřování vlivu ‚eurasijské integrace‘, totiž rodící se mocenské osy Moskva–Peking, na západ. Při zkušenostech z posledních dvou let si není těžké představit dobu, kdy bude i Česko stát v měnícím se domácím i geopolitickém rozložení sil před zásadní volbou. Člověk se bojí pomyslet, nakolik je tato země na takový osudový moment připravena.“ Cítíte ten strach, že by Česko mohlo změnit geopolitický směr? Lidé typu Jakuba Jandy říkají, že Miloš Zeman nás může do pár let vytrhnout z euroatlantického tábora... Hrozí to? A bylo by to špatně?
Na rozdíl od analytiků Lidovek vidím jiný tanec velmocenských spojení v bipolárním světě ekonomických zájmů. Společné zájmy USA a Číny, které jsou ekonomicky tak propojené, že pád jednoho by znamenal i pád druhého. Tak se úspěšně drží v šachu dvě největší ekonomiky světa. Druhým partnerem tohoto tance bude spojenectví Ruska a Německa spolu se zbytkem vazalů v EU. Budou nuceni se dát dohromady k řešení Ukrajiny, která ohrožuje ekonomickou stabilitu obou. A také vytvořit ekonomickou protiváhu druhému tančícímu páru. Peking totiž nepotřebuje Rusko jinak než jako surovinový zdroj. Celou svou ekonomiku dlouhodobě zaměřuje na USA a ruské suroviny brzo nahradí africkými. Politika Číny se totiž neplánuje na roky, ale na desetiletí dopředu.
Také přeceňování vlivu malých států-členů NATO na jeho rozhodování je zhoubné, protože kdo je to NATO? Jednoznačně jen a pouze USA s částí vypůjčených vojáku z jiných členských států. Tato bojová organizace postavená na základech studené války je dinosaurem s obrovským tělem s malým mozkem a jediným zájmem hlásaným Spojenými státy americkými, to není dobře! Proto buď kompletně změnit, nebo zrušit.
Psali jsme:
Ať už takový proces považujeme či nepovažujeme za žádoucí, někteří analytici si všímají postoje Německa. Nejenže předvádí smířlivý postoj vůči Rusku a Číně, ale rovněž si v klidu buduje produktovod Nord Stream 2. Lze to chápat jaké zradu západních zájmů? Padají dokonce úvahy o případné mocenské ose Peking–Moskva–Berlín, do které bychom byli samozřejmě zataženi i my…. A do jaké míry se v nejbližších desítkách let naplní zatím rýsující se rozložení sil USA/ Evropa (podepřeno TTIP) vs. Čína/Rusko?
Německo historicky vnímá Rusko jako svého přirozeného partnera a naopak to platí také. Kdyby například Gorbačov v rámci sjednocení Německa požadoval jako záruku bezpečnosti Ruska zachování svých vojenských základen na východě Německa, stejných jako má USA v západní části? Nebyla by dnešní krize a NATO by nejednalo ve Varšavě. Prostě Rusové a Němci jsou si některými povahovými vlastnostmi dosti podobní.
Václav Klaus je součástí rady institutu Dialog civilizací, který v Berlíně zprovoznil prokremelský podnikatel Vladimir Jakunin. Miloš Zeman je pro pořádání referenda o setrvání Česka v EU i NATO. Lze za těmito dvěma událostmi vidět podlézání českých prezidentů Kremlu, nebo snahu o vedení suverénní zahraniční politiky?
Spíše to vnímám jako pragmatický přístup o novou zahraniční politiku v zájmu České republiky. A děkuji za to, protože co v současnosti nejvíce postrádám jsou nové pohledy na dění dneška a nové myšlenky do budoucna.
V souvislosti s Brexitem, ale také třeba s úspěchy Donalda Trumpa v republikánských primárkách či Norberta Hofera v Rakousku, se hovoří o tom, že lidé ztrácejí důvěru ve stávající politické uspořádání a elity. Považují je za změkčilé, politicky korektní ve vztahu k imigraci, řešící podružnosti (sňatky homosexuálů a podobně) místo řešení ekonomických či bezpečnostních otázek. Co se stalo s politickými, mediálními a akademickými elitami, že se jim lidé smějí?
Diskuse nad těmito tématy, které lze zkráceně nazvat lidskoprávní, humanistické a multikulturální, nás teprve čeká. Ve své euroatlantické nadutosti jsme předběhli vývoj a troufáme si nadřazovat své vidění světa nad zákonitosti přírody, sociálně-emancipační a nábožensko-historický vývoj jiných národů. Podlehli jsme také představě, že příroda chybuje a my lidé Západu jsme oprávněni všechny chyby přírody napravovat, ať to stojí co to stojí. Nejdůležitější je přece zájem jednotlivce. Pokud o těchto tématech nezačneme urychleně diskutovat a řešit je, tak zdegenerujeme blahobytem a vyhyneme.
Psali jsme:
Zajímavé jsou některé voličské přesuny podpory. Pro Brexit byli lidé volící normálně levici, Marine Le Penovou začínají podporovat dělníci. Co se to stalo s běžnou levicí, že přestala uspokojovat potřeby svého evropského voliče?
To je spíše problém očekávané rychlosti řešení problémů. Levice nikdy nenabízela populistická, jednoduchá a rychlá řešení. Ty totiž ve svém důsledku opět vedou k další radikalizaci a fašizaci společnosti. Dalším problémem je hledání identity postkomunistické levice po pádu Sovětského svazu a doposud chybějící výrazné levicové osobnosti evropského formátu. Ale blýská se na lepší časy a kdo sleduje vývoj na levici, vidí změny nastalé pod tlakem globalizačniho kapitálu i spojené s Řeckou krizi a migračním šílenstvím.
V rámci Brexitu, ale i v rámci rakouských voleb, se ukázalo zajímavé rozdělení: mladí proti starším, venkované proti městům, chudší proti bohatším. Ti bohatší, kosmopolitnější, žijící ve městě jsou pro uprchlíky, pro EU a podobně, ti druzí opačně. Čím to podle vás je?
Je to přece normální střet protipólů a nelze se mu divit. Co je spíše zajímavější – objevuje se opět třídní uvědomění, a to se posledních 25 let snažil kapitál spolu s elitami popřít existenci tříd podle Marxe.
Očekáváte, že z EU vystoupí další státy? Marine Le Penová může vyhrát ve Francii, Nizozemci jsou euroskeptičtí, Dánové, Rakušané... V Itálii roste odpor k euru...
Pokud nenastane rozsáhlá změna ve fungování EU a zvláště ve vměšování do národních odlišnosti a zájmů členských států, bude hůř. Pokud budou Evropě vládnout loutky, lháři a pokrytci, má volání po silné ruce své posluchače. Hnědá barva zalévá Evropu a fašistické tendence o nadřazenosti rasy znovu zaznívají hlasitěji. A přitom by stačilo, aby bohatá Evropa zmírnila rozdíly v minimální mzdě ve svých členských státech – to by srovnalo platové základy v různých profesích mezi zeměmi a polevil by migrační tlak uvnitř Unie. Brexit by nebyl a lidé by se cítili rovnocennými Evropany, ať z jihu nebo severu, ze západu nebo východu. Ale to kapitál elit nikdy nepřipustí, protože by bohatl pomaleji než je zvyklý.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
