Mnohým se zdá, že za poslední týden se svět zbláznil. Donald J. Trump, který hlásil, že na poli zahraniční politiky bude mimořádně zdrženlivý, nechal v pátek odpálit na syrskou leteckou základnu 59 Tomahawků. Pravda, skoro nic se netrefilo. A od té doby jedou spekulace, proč to udělal: Chtěl opravdu potrestat zlého Bašára Asada za „chemický útok“? Je to začátek větších amerických akcí v Sýrii, i když to americká veřejnost nechce? Byla to taková „propagační střela“ před jednáním Rexe Tillersona v Rusku? Nebo ho „zbulíkovala“ dcera Ivanka, která podle některých informací nemohla snést pohled na ty zplynované děti? Co to bylo?
Dle mého názoru to byla klamná operace, zaměřená na uklidnění úředníků Pentagonu a na americké občany. Zavrtělo se psem. Proto ta hra s něžnou kráskou, která prezidenta ukecala... Z taktického hlediska nesmyslná ukázka síly a rozhodnosti. Reprezentovaná spektakulárně katastrofálními výsledky.
Počítejte se mnou: cena jednoho Tomahawku je 1,59 milionu dolarů. Z 60 střel BGM-109E jedna hned po startu explodovala nad mořem, na cíl prý dle mluvčího ruského ministerstva obrany generála Igora Konašenkova z 59 doletělo pouze 23. Zasažených cílů je pár. Škody na letišti jsou směšné. Během týdne či dvou odstranitelné. Mrtvých a zraněných jen několik.
Myslíte, že Donald J. Trump vojensky udeří proti Severní Koreji?Anketa
Nabízí se otázka, po které se doposud nikdo neptal, jak je to možné, že generály i americká média tak směšná vojenská účinnost masivního nasazení torpédoborců USS Porter (DDG-78) a USS Ross (DDG-71) třídy Arleigh Burke v blízkosti ostrova Kréta nechává v klidu. Kdyby šlo o vojenský a ne propagandistický účinek, ozýval by se ve Washingtonu řev.
Během útoku na základnu, kde měly být podle Department of Defense s „vysokou mírou jistoty“ sklady chemických zbraní, mělo být podle stejného zdroje zničeno kolem 20 letounů, dále zasaženy či poškozeny systémy protivzdušné obrany – raketové systémy země-vzduch, hangáry, 10 skladů s municí a 7 nádrží s palivem. Střely byly jako operačně-taktické vybaveny vysoce výbušnou a kazetovou municí.
Místo masivního poškození letiště byla jednou střelou zasažena blízká vesnice, kde zemřelo 9 civilistů. Zničeno bylo 6 stíhacích, ale letu neschopných letounů MiG-23MF/UM, které pamatují ještě Varšavskou smlouvu, část zbylých letounů na ranveji zůstala bez poškození. Ani dráha nebyla poškozena... Zasaženo bylo několik ochranných krytů pro letouny, sklad náhradních dílů, vzdělávací budova, jídelna a radarová stanice. 4 vojáci byli zabiti při útoku, dva jsou nezvěstní a šest bylo zraněno při hašení požáru. Většina střel podle snímku z Digital Globe dopadla za letištěm na silnici a do pole.
Vrtulníky Mi-35, Mi-24s, Mi-8, stíhací bombardéry Su-22M-2 a Su-22M-4 z devadesátých let, které jsou standardně na základně také, zasaženy nebyly. Stejně jako nebyl zasažen jediný kontejner s chemickými zbraněmi, které na letišti podle Pentagonu měly být…
Donald Trump vzápětí po demonstraci diplomacie dělových člunů teatrálně vyzval „všechny civilizované národy“, „aby se sjednotily“, aby „ukončily masakr a krveprolití v Sýrii“.
Promiňte, ale fregatního kapitána Russella Caldwella a fregatní kapitánku Andrii Sloughovou, velící oběma lodím, měl někdo za tento útok rychle poslat do výslužby nebo ke zdi. Stejně jako důstojníky satelitní rozvědky, kteří jim připravovali data. Způsobili ostudu a škodu 95 milionů dolarů.
Rusové, které Američané varovali předem, nikdy nepřiznali, že by zbylé rakety sestřelili svými PVO S-300 a S-400, které v Sýrii mají. Kde tedy ty zbylé rakety jsou?
Psali jsme:
Pokud jde o to vyjednávání, tak DJT sám sebe označoval za „vynikajícího vyjednavače“. V americkém byznysu to vrcholné vyjednávání jistě nespočívá v lichocení „vy máte tak krásnou kravatu“ nebo „jak to děláte, že jste tak skvělý“. Spíš jde o tvrdý byznys spočívající v přitlačení protivníka ke zdi. Je toto případ postupu DJT vůči Rusku?
Uvědomte si, že se ještě vyjednávat nezačalo. Prozatím se ukazují karty. Odhodlání k jednostrannému vojenskému útoku ukazuje sílu a rozhodnost eskalovat napětí, zvýšit riziko až na samou hranici střetu. Protivníka vyzývá k opatrnosti a taktizování. Kdo bude v ofenzívě a kdo bude hrát defenzivně? O tohle se prozatím hraje.
Může Trump vůbec myslet vážně tu myšlenku „vyberte si mezi námi, nebo Íránem a Asadem“? Myslí si vážně, že taková věc může na Putina zabrat?
Zkusit to v této fázi může. Jak jinak otestuje protivníka? A jak jinak protivníkovi pošle „vzkaz“? Odpovědí na teatrální útok Tomahawky na prázdnou základnu je vzkaz z Moskvy, že Rusko posílí syrskou protivzdušnou obranu. Navíc Rusko vypovědělo dohodu o vzájemném informování pro předcházení incidentům. Což znamená vyhlášení letecké války nad Sýrií. Nyní musí Rusové počítat z americké strany s několikanásobkem 90 odpalovacích šachet, což je kapacita každého křižníku Arleigh Burke. To pro Moskvu není špatný výsledek amerického vzkazu. Rusko ví, že kdyby došlo k opravdovému útoku, musí pro účinnou obranu znásobit množství přítomných divizí PVO. Nebo obětovat Asadovy jednotky a syrské cíle a starat se pouze o sebe. Nyní se americkému lodnímu svazu do cesty postavila v přístavu Tartus ruská fregata Černomořské flotily, posilující palebnou sílu i radarové kapacity. Admirál Grigorovič je vybaven protilodními raketami 3M-54 Klub-N, těžkými děly, raketovým obranným systémem 3K87 Kortik a Štil-1, 533mm torpédomety, vrhačem raketových hlubinných pum a vrtulníkem Kamov Ka-28. Že by jí chtěl někdo od Kréty střílet přes hlavu, o tom pochybuji.
A jinak, opět se vynořuje scénář, podle kterého Bašár kvůli ropovodu, který si vysnily ropné monarchie ze Zálivu a Sýrie, jaksi překáží.
Hypotéza o ropném pozadí syrské války je vysoce pravděpodobná. Prakticky všechny americké války za posledních padesát let byly o zdroje nebo trasy surovin. I ty, které tak zpočátku nevypadaly…
Markéta Kutilová dokonce tvrdí, že pravým důvodem americké akce v Sýrii je snaha přesunout tam leteckou základnu z Incirliku. Můžete, prosím, posoudit tyto dvě teorie?
Představa Markéty Kutilové o přesunu Incirliku je nesmysl. Incirlik je velký 1335 ha a má 3 km dlouhou zpevněnou dráhu dostačující pro těžké C-17 Globemaster, KC-135R Stratotanker, Lockheed MC-130. Musí být připravena pro přistání strategických bombardérů B-1 Lancer a B-52 Stratofortress. Hostí pět tisíc vojáků US Air Force a několik set vojáků Royal Air Force a jejich rodiny. Je to základna infrastruktury, podpory komunikace, dopravní služby… Sklady jaderných bomb nelze přesouvat do Sýrie. To základna v Sýrii neumožňuje a umožňovat nebude. Je to základna pouze pro tři letky stíhaček a stíhacích bombardérů se 40 hangáry a asfaltovou dráhou. Slečna aktivistka prostě jen tak blábolí.
Co vlastně všechno Rusko hledá ve spojení s Íránem, Asadem a Hizballáhem?
Šíitsko–alawitskou koalici jako protipól sunnitských koalic amerických. Destabilizaci jižního křídla NATO.
O co by přišlo, kdyby náhodou Putin „vyměknul“, jak to po něm chce Tillerson? I když tedy, jak jsme říkali – pokud tedy ten požadavek myslí vážně.
Přijde o logistickou podporu základny Tartus a v podstatě o základnu jako takovou. Tím i o tankovací kapacity a sklady pro válečné lodě. Rusko nemá válečné loďstvo na jaderný pohon… Nepočítalo nikdy s expedičními flotilami. Přijde o operační prostor ve Středozemním moři, v Suezu.
Jinak, Jaroslav Bašta vidí hrozbu „opravdu velké války“ mezi koalicemi „Západ + sunnité“ a „Rusko + šíité“. Co nám k tomu chybí? Znovu připomeňme, že americká veřejnost striktně nechce jakýkoliv další zásah v Sýrii.
A on se někdo někdy americké veřejnosti ptal, zda chce válku nebo ne? Stačí zavrtět psem.
Pokud jde o rozhovory Lavrov–Tillerson, tak velmi jednoduše – jaký výstup z nich vidíte?
Žádný. Pánové se seznámili a každý z nich řekl, co očekává od jednání. Američané jsou daleko nervóznější než Rusové. Na první setkání v tak chladné atmosféře dobrý výsledek. Proto Lavrov dovedl Tillersona k Putinovi. Americký tlak na pokračování expertní diplomatické skupiny a syrské horké linky je enormní. Pokud by neexistovala, počet mrtvých amerických speciálů i kontraktorů v Sýrii by mohl narůst až do nepřijatelné a neutajitelné výše. U Rusů toto nehrozí. Mají vlastní funkční elektronickou rozvědku, mají vlastní pozorovatele a návodčí v terénu, přímé napojení na syrskou vojenskou i civilní tajnou službu, která je evidentně plně operačně funkční i na obsazených územích, mají zpravodajské informace Íránu a Hizzballáhu a společné operační středisko. Umí perfektně i sousední Turecko a tudy pravděpodobně infiltrovali i teritoriální zdroje NATO.
Poněkud zapadla zpráva, že v Mosulu při jednom náletu – neví se koho – zemřelo 200 lidí najednou. Spekuluje se, že to byl americký nálet a Američané to vyšetřují.
Psali jsme:
Chemická továrna může být i v garáži...
„Chemický útok“ v Chajn Šajchúnu a exploze v Mosulu mohou mít společného jmenovatele. Náraz bomby do zamaskované továrny či skladu chemických látek či plnírny primitivních chemických zbraní. Poslyšte, chlor není nevyrobitelný i v dílenských podmínkách – stačí mít sůl a zdroj elektřiny či kyselinu solnou a burel. Stejně tak jednoduché je získat yperit, sarin a další bojové otravné látky. Chemická továrna může být i v garáži... Stačí k tomu jeden inženýr chemie, který nespal na přednáškách, aparatura, isopropylalkohol a methyldifluorofosfát, což je sám o sobě toxický organofosfát. Vyrobit se dá z dimethylmetylfosfonátu, který se používá jako zpomalovač hoření. Organofosfátové pesticidy a herbicidy jsou běžné v každém ‚JZD‘, prakticky všechny jsou jedovaté. Na yperit potřebujete ethanol, kyselinu sírovou k výrobě ethylenu a chlorid sirnatý. Opět nic, co by se nedalo koupit v hypermarketu nebo vyrobit. Pravděpodobnost, že se někdo o podobnou výrobu v improvizovaných podmínkách pokusí, je větší než malá. Návody k syntéze najde na internetu. O něco menší je pravděpodobnost, že mu oknem někdo do takové výroby hodí granát nebo bombu. Ale stane se...
Vzhledem k tomu, že i „letmá“ reakce prekurzorů vyrobí výslednou látku, byť v nízké koncentraci, to pak zavdává důvod k tomu podezírat kdekoho z úmyslného bombardování chemickou zbraní. Nicméně například k sarinu, který má velmi špatnou trvanlivost, se přidávají různá aditiva. Každá továrna má jiná. Takže lze zjistit z nalezených stopových množství aditiv, o jaký zdroj šlo. Tributylamin býval přidáván do sarinu, produkovaného v Rocky Mountain Arsenal v USA. Triethylamin se přidával k britskému sarinu. Izopropylamin byl přidáván do amerických polních binárních dělostřeleckých granátů M687. Při výrobě improvizovaných chemických zbraní nejde ale o trvanlivost, takže zde jinak zbytečná aditiva nenajdete.
Milan Syruček tvrdí, že celé tohle „divadlo“ je ve skutečnosti jen k zabavení veřejnosti a k odpoutání pozornosti, neb se nám za zády „peče“ něco velkého. Je to možné? Kommersant uvažuje, že tou „velkou věcí“ má být rusko–americká dohoda, co se Severní Koreou.
Já nerad spekuluji bez informací. Rusko–americká dohoda, co se Severní Koreou, musí být rusko–americko–čínská dohoda. Protože Čína Korejce moc ráda nemá, ale režim Severní Koreje má ekonomicky a de facto i politicky plně pod kontrolou. Používá ho, využívá ho i zneužívá ho. Část severokorejského raketového i jaderného vývoje by byla bez čínského know-how nemyslitelná. U konvenčních zbraní se jedná téměř vždy o plagiáty čínské technologie. Pokud by se na tak riskantní společné akci proti militaristickému režimu, který vlastní jadernou zbraň, domluvili všichni tři členové Rady bezpečnosti, dohodli by se pak už na všem. Myslím, že Milan Syruček přeceňuje zákulisní děje. Možná se to někdy stane, teď ale nejspíš ne.
Anebo se rýsuje nějaká jiná dohoda mezi velmocemi, kterou DJT „podpořil“ zmíněným obchodnickým způsobem – na úvod jednání zaútočíme a ukážeme svaly? A ještě uklidníme Johna McCaina? Je správná úvaha, že by se DJT mohl s Putinem dohodnout ve smyslu „v Sýrii převládnou USA a na Ukrajině si dělejte, co chcete“? Že o „Blizáč“ se Američané budou rvát do roztrhání těla, ale Ukrajina je pro ně passé?
Ne. Blízký východ a jižní křídlo NATO je pro obě strany důležitý. Stejně jako pro USA je životně důležité spojenectví s ropnými šejky a pro Rusy je důležité nenechat si destabilizovat země na jižní hranici Ruska. V Sýrii nepřevládnou USA, protože by destabilizovaly celý region a ohrozily by jak pozici Turecka, tak pozici Íránu jako regionálních hegemonů.
Na závěr blbá otázka, ale nemohu si ji odpustit: Jak tohle všechno podle vás skončí? Co všechno se za poslední týden změnilo?
Američané ukázali ramena a nízkou efektivitu své vojenské techniky. Rusové získali prakticky zdarma cennou taktickou zkušenost a prověřili si svoje systémy protivzdušné obrany v přímé masivní akci za reálných podmínek. Z toho, že nezpanikařili a nekomentovali americký nálet, je vidět, že mají pevné nervy a jistotu vlastních trumfů. Korejci si rozmyslí, zda ohrozí demonstrativním jaderným pokusem svou ekonomiku nechutí Číny je dál podporovat. Nicméně z jejich vojenské přehlídky je zřejmé, že technologicky zvládli noktovizory pro pěchotu, mobilní kontejnerové odpalovací zařízení i pevná paliva pro své rakety. Sice vše vypadá jako ruský nebo čínský klon dvacet let starý, včetně tahačů, ale budiž. Pro Koreu je to nepochybný pokrok, pokud ty rakety fungují. Což nikdo netuší. Čína zjistila, že už není ekonomický nepřítel USA a Trump se možná dohodne s Pekingem na jiné, pro USA výhodnější obchodní výměně. Raketový křižník Varjag a tanker Pečenka si vyzkoušeli, jaké to je kotvit v jihokorejském přístavu Busan. Putinovi generálové dostali novou strategickou hračku – hypersonickou okřídlenou protilodní střelu 3K-22 Zirkon, která létá rychlostí Mach 8 a odpalovat ji lze ze stávajících kontejnerových vertikálních odpalovacích šachet 3S14 Agat. To je klíčová zbraň proti americkým letadlovým lodím a těžkým křižníkům. Američtí stratégové i technologové mají o čem přemýšlet. Takové rychlosti v atmosféře ještě nedosáhli.
Korejci si rozmyslí, zda ohrozí demonstrativním jaderným pokusem svou ekonomiku možnou nechutí Číny je dál podporovat. V tomto případě win-win strategie přestává fungovat. Čína potřebuje obchodovat, ne zbrojit a válčit. Trh je v USA, ne v Severní Koreji.
Nicméně z nedávno proběhlé severokorejské vojenské přehlídky je zřejmé, že Korejci technologicky zvládli noktovizory pro výsadkáře, pokud je nenakoupili přes eBay v Číně. Co stojí za pozornost, jsou speciální zbraně z tulské konstrukční školy. Samopal se skládací pažbou a zvláštním válcovým zásobníkem je zcela určitě korejský klon ruského samopalu PP-19 Bizon-3 s prodlouženou hlavní na speciální vysoce průbojné střelivo 57-N-181SM.
Korejci zvládli nejspíše i mobilní kontejnerová odpalovací zařízení a experimentují s pevnými palivy pro své rakety. Sice vše vypadá jako ruský nebo čínský klon dvacet let starý, včetně tahačů, ale budiž. Pro Koreu je to nepochybný pokrok, pokud ty rakety fungují. Což nikdo netuší. Stručnost je duší vtipu. A Severní Korea o sobě nic neříká. Ovšem netají se svou touhou postavit mezikontinentální balistickou raketu, která by mohla zasáhnout Japonsko nebo i USA.
.jpg)
Letounové střely sovětské konstrukční školy představuje jako drony, protilodní střely odpaluje z tančíků…
Na letošní vojenské přehlídce prozatím slavnostně Korejci ukázali ponorkovou střelu středního doletu (SLBM) Pukguksong-1 na kolovém přepravníku. Ta byla zkušebně odpálená z ponorky pod hladinou v únoru 2017, doletěla asi 500 km a dosáhla identifikačního pásma japonské protivzdušné obrany.
Nyní byla představena na mobilní pásové platformě v odpalovacím kontejneru i střela KN-15 Pukguksong-2, pozemní verze Pukguksong-1. I ta je nejspíše poháněna raketovým motorem na pevné palivo, které je při přepravě bezpečné a umožňuje raketě, že může být vypálena v krátkém časovém horizontu. S ruskou SLBM R-15M z časných šedesátých let, čínskou DF-21 či ponorkovou JL-1 je podobnost obou určitě čistě náhodná… Ovšem zvládnout technologii pevného paliva o vyšší účinnosti znamená zvládnout nejen jeho stejnorodost, ale lisování pod vysokým tlakem, aniž by explodovalo.
Modernizovaná varianta KN-14 Pukguksong-3 ukazuje na zvládnutí modulární konstrukce odpalovacích kontejnerů.
Na přehlídce byla i další varianta rakety Nodong, vytvořená reverzním inženýringem z raket SCUD. Čtyřmi směrovacími křidélky v konu posledního stupně odkazuje na manévrovatelnost posledního stupně čínské Dong-Feng-15B, podle korejských zdrojů se jedná o protilodní střelu. Ovšem protilodní balistická střela s autonomním rozpoznávacím systémem a autonomním manévrováním koncového stupně je stále jen noční můrou admirálů a vlhkým snem všech generálů... I těch amerických. Čili jde stále o půlstoletí starý SCUD na tekutá paliva, byť s křidélky.
Nově byla představena IMRB BM-25 Musudan, známá také jako Hwasong-10, jednostupňová balistická raketa středního doletu, instalovaná na mobilním kolovém podvozku, konstruovaná nejspíš jako prodloužená verze sovětské R-27 s motorem na nesymetrický dimethylhydrazin a kysličník dusičitý. Uvažuje se o tom, že má dolet 2500 - 4000 km s 500 kg - 1200 kg užitečného zatížení. 15. dubna 2016 a 28. dubna 2016 se Severní Korea pokusila o zkušební lety, které všechny skončily katastrofou. Pokus 30. května 2016 skončil výbuchem už na odpalovací rampě. Teprve pokus 21. června 2016 skončil 150 km letem a řízeným výbuchem ve vzduchu a další pokus 400 km letem a následným pádem do Japonského moře.
Znovu byl představen odpalovací kontejner značné délky, patřící prý nové interkontinentální raketě, o níž zdroje tvrdí, že jde o KN-08 / Hwasong-13. Kontejner připomíná ruské ICBM RT-2PM2 Topol-M nebo Jars na odpalovacím transportéru 16x16. Ten byl identifikován jako čínský tahač Wanshan WS-51200.
Od roku 2012, kdy byla KN-08 představena v odhalené podobě poprvé, doznala určitého vývoje. V roce 2013 se stala tlustší a menší ve své délce.
V roce 2015 byla představena jako KN-14 s extrémně zmenšeným třetím stupněm nebo bez něj. To připomínala zkrácenou ruskou R-29R nebo RSM-40 Vysota.
Ovšem v ten samý rok byla Korejci uvolněna i fotografie Kim-čong-una, obdivujícího termojadernou bombu kulového tvaru o průměru pouhý 1 metr. Což je velikost, která už se do raketového trupu vejde. Odhad váhy je 750 kg. Od té chvíle vzal svět Kim-čong-unovy pokusy jako vážnou hrozbu, byť mohlo jít stále o maketu. A proto není divu, že okolo předpokládaného testu vznikla nervozita tří jaderných velmocí a soustředění jejich vojenských kapacit. Představa, že raketa s takovým nákladem dosáhne Soulu nebo Tokia, netěší nikoho.
Raketový test, ke kterému v Severní Koreji 5. dubna 2017 nakonec došlo, znamenal ale pouze ostudu.
Při zkoušce odpalu z přístavního města Sinpo explodovala balistická raketa středního doletu KN-15 pár sekund po startu poté, co uletěla přibližně 60 kilometrů. Což znamená, že Korejci možná zvládli přečíst ruské či čínské výkresy, ale nezvládli technologii vibračně či tepelně vysoce odolných materiálů motoru, draku nebo jejich výrobu. Nicméně jejich rakety by jednoho dne mohly být schopné cíl zasáhnout a jejich jaderné nálože explodovat… Prezident Donald Trump byl nezvykle tichý po neúspěšném startu severokorejské rakety z východního pobřeží Severní Koreje. Trump a jeho vojenský tým „jsou si vědomi nejnovějšího severokorejského neúspěšného odpálení rakety. Prezident nemá žádný další komentář.“
Čína náhle zjistila, že už není ekonomický nepřítel USA a Trump se možná dohodne s Pekingem na jiné, pro USA výhodnější obchodní výměně. Výměnou za eliminaci korejské hrozby ekonomickou cestou.
Jestli z nás náhodou nezbyde jen hromádka radioaktivního popela, co bychom příští týden měli sledovat? Oblohu?
Sněžení. Pokud sníh bude bílý, není to popel.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Štěpán Kotrba
