V našem rozhovoru před rokem jste řekl, že Evropská unie bude muset přehodnotit svoji politiku i na obecné úrovni, bude se muset zamyslet, jaký důraz bude klást na cíle, které prosazuje ve svých programech, zejména z dlouhodobého hlediska. Udělala to Evropská unie? Zmínil jste také, že nedokáže čelit důsledkům finanční krize, poučila se?

Člověk nechce být prorokem, který jaksi v předstihu upozorňoval na to, co se může přihodit a co nebude potěšitelné, ale v tomto případě se to – bohužel - vyplnilo. Během toho roku se podstatným způsobem prokázalo, že Evropská unie je v současném stavu, protože se neuměla vyrovnat s globální finanční krizí a jejími důsledky. Nejvypouklejším, ale ne jediným důkazem tohoto konstatování je nedávná krize kolem Řecka a dohodnuté podmínky jeho setrvání v eurozóně. Druhá podstatná okolnost, která v tuto chvíli dokazuje, že Evropská unie není schopna řešit problémy tak, jak je vnímají její občané, je způsob, kterým přistupuje k řešení problému narůstající vlny imigrace. Obojí se dalo předpokládat už před rokem, zejména v případě Řecka, a i v případě migrace. Já netvrdím, že za rok by se mohla proměnit tak, aby těmto výzvám efektivně čelila, ale mohla se vlastně už před lety lépe připravit a snažit se minimalizovat škody, které tento vývoj napáchal. Zklamáním Evropské unie a selháním její politiky je podle mne i její vztah k Ukrajině, to, co jí byla a co nebyla schopna nabídnout. Jak analyzovala, nebo vlastně spíše neanalyzovala reálnou situaci této země, bylo jedním z faktorů krize, kterou jsme zažívali minulý rok a která, obávám se, bude nás, země v Evropské unii, zatěžovat minimálně po jedno další desetiletí.

Kdybychom měli jít ještě do větší minulosti - je zřejmé, že projekt postupného politického sjednocování, které je postaveno na jednotné měně, by snad mohl fungovat, pokud by byly zúčastněné země civilizačně, ekonomicky i politicky na srovnatelné úrovni. Skutečnost ale byla a je jiná.