V rámci připomínky nedožitého jubilea Václava Havla – v říjnu by se dožil osmdesáti let – se o Havlovi a jeho odkazu pravdy a lásky začíná opět hodně hovořit. Co pro vás znamenal Havel a jak na něj vzpomínáte?
Václav Havel je určitě osoba, o níž je záhodno něco vědět, přečíst si a pak se před ním i klanět, protože to byl člověk, který je z celosvětového měřítka pro svět významný, podobně jako byl zesnulý Šimon Peres. Co se ale týče domácí politiky a domácího významu, i on sám uznal, že byl v řadě věcí snílek a že bohužel často narážel na syrovost politiky. Přitom byl asi zoufalý z toho, jaký vývoj u nás tuzemská politika má. Je také otázkou, zda by si přál, aby se jeho jménem některé skupiny a organizace zaštiťovaly. Mně osobně poměrně dost vadí kupříkladu pražská kavárna, která se také mnohdy schovává za Havlovo jméno, čímž ostatní lidi dráždí. Nevím, zda by si právě toto Havel přál. Jsem předsedou Obce spisovatelů a Václav Havel byl jejím čestným předsedou i v době, kdy jsem se jím stal já, a vím, že kolegové k němu měli respekt hlavně kvůli tomu, jak byl proslulý ve světě.
Co říkáte na projevy lidí, jimž je již „pravda a láska“ k smíchu?
Pravda a láska je přece něco úžasného! Jak se tomu někdo může vysmívat? Myslím, že drtivá většina lidí, kteří se tomu vysmívají, by chtěla žít v pravdě a lásce, chtěla by žít v dobré společnosti a chtěla by, aby se lidé na sebe navzájem usmívali. Většina by si to přála, a to, že to tak ve finále není, s tím se nedá nic dělat – vždyť celá lidská historie je soubojem těch zlých a těch dobrých.
Sice se hovoří o tom, že Havel byl ve světě velmi oblíbený – jen v USA mu složili mnoho poct a třeba minulý týden starosta New Yorku Bill de Blasio vyhlásil 28. září Dnem Václava Havla v New Yorku – přesto je nemálo těch, kteří jeho zahraniční věhlas snižují. Prý zase až tak oblíbený nebyl...
Ani já nemám informace o tom, že by nebyl ve světě oblíbeným. Tuto věc měřím třeba podle toho, který státník se zúčastní pohřbu, když zemře světová osobnost, a právě na rozloučení s Havlem se sjelo mnoho politických elit; byly tady osobnosti, které mají ve společenském žebříčku nějaké jméno, tak mu asi opravdu chtěly vzdát hold. Ovšem je pravda, že třeba v takové Číně určitě oblíbený nebyl, neboť byl přítelem dalajlámy.
Občas zaznívají i názory, že Václav Havel byl vlastně jen nastrčená figurka a listopad 1989 byla připravená akce. Jaký na to máte názor?
Určitě si nemyslím, že by byl jen nastrčenou figurkou, kterou někdo táhl. Zcela jistě sehrál v roce 1989 historickou roli, a jestli špatnou anebo veskrze dobrou, to stejně ukáže až čas.
Máte Havlovi něco za zlé?
Nevzpomínám si v tomto směru na nic, co bych mu zazlíval.
Věcně uvažující kritici Václava Havla mu vyčítají třeba podporu bombardování Jugoslávie v roce 1999 anebo rozsáhlou amnestii.
Mně tehdy bylo ani ne patnáct let, takže si na nic z toho, co jste vyjmenovala, nevzpomínám. A onu rozsáhlou amnestii z roku 1990 si už nepamatuji vůbec – bylo mi totiž jen sedm let. Začal jsem politiku vnímat opravdu až ve čtrnácti patnácti letech, kdy jsem začal číst i politické články. Vím však, že velké kontroverze ve společnosti vzbudily milosti udělené třeba známému sportovci Radomíru Šimůnkovi, který způsobil automobilovou nehodu s následkem několika úmrtí, či Martinu Odložilovi, který během hádky zabil svého otce. Ty amnestie jsou ale tak něco složitého, že jistě k tomu musel mít Havel tým několika lidí, kteří mu radili. Vzít si na sebe v tomto zodpovědnost je totiž velký oříšek.
Trnem v oku kritiků Havla byla především jeho velká láska k ženám a k alkoholu. Mnozí kvůli tomu o Havlovi bez předsudků tvrdí – promiňte mi ten výraz – že to byl děvkař a ochlasta... Zaslouží si vůbec takovéto nálepkování?
... mně zase přišel jako snílek, který byl slušný. Nevím, zda oplýval něčím z toho, co jste vyjmenovala, ovšem to, že se choval slušně a nebyl vulgární, je pro mne priorita. Důležité také je, že navenek vysílal pozitivní energii. Nechť ale hovoří za něj ti, kteří ho nejlépe znali a s nimiž se stýkal!
Vy osobně jste se tedy s ním nikdy nesetkal?
Ne, nestýkali jsme se. Byli jsme sice společně na řadě akcí, ale nebylo to nikdy tak, že bychom si spolu povídali. Jen jednou jsme se potkali v Náchodě, kde se natáčelo Odcházení, ale jen jsme se tam pozdravili.
Jste nejenom režisér, ale i spisovatel. Líbí se vám Havlovy hry?
Vizuálně a výrazově se mi velmi líbil film Odcházení (Odcházení je filmový debut a jediný film Václava Havla, který jej natočil podle své stejnojmenné divadelní hry. Snímek byl do kin uveden 24. března 2011, pozn. red.). Byl jsem na něm v kině, seděl jsem tam dvě hodiny a řada lidí přitom odcházela, ale mne to přibilo do křesla. Choreografie, kostýmy, herecké obsazení – tam bylo vidět, že se na tom filmu nešetřilo. Ale že bych chápal všechna jeho díla a jeho knihy a především jeho divadelní hry, o tom se nedá hovořit. Nejsem zrovna fanouškem jeho literární tvorby.
Michael Žantovský tvrdí, že by Václav Havel souhlasil s tím, že je třeba migranty přijímat. Co si o tom myslíte? Kdyby Havel žil, opravdu by propadl mluvě Angely Merkelové, a byl by tak možným druhým zástupcem Evropy, který by veřejně v tomto apeloval na lidi?
I já si myslím, že by Havel souhlasil s tím, abychom imigranty přijímali. Určitě by říkal, že těmto lidem je třeba pomáhat, neboť nikdy nevíme, zda nebudeme někdy v té samé situaci my. Já ale také říkám pomáhat – málokdo si troufne postavit se proti ženské s dítětem, ale je třeba k tomu přistupovat objektivně. Tedy tak, že jsou lidé, kteří pomoc potřebují, a pak ti, kteří jdou tzv. za lepším. Naše společnost – tím myslím česká – jde ale někdy ode zdi ke zdi. Já bych si však přál, aby tady Václav Havel mezi námi ještě byl a aby těm lidem, kteří se jím zaštiťují, dokázal oponovat.
Myslíte si, že kdyby Havel ještě žil, že by se vymezoval vůči Miloši Zemanovi?
Tak to nevím. Vím však, že se za svůj život proti němu už párkrát vymezil, stejně jako proti Klausovi. Klaus, Zeman a Havel rozhodně nebyli bratři v triku, jsou to tři různorodé světy a v tom je i Česká republika originální, protože každý z těchto jmenovaných porevolučních prezidentů byl úplně jiný. Výrazově, vzhledově, vším. Určitě by se ale nad konáním Zemana potutelně usmíval a říkal, že on „by to trochu udělal jinak“.
A oznámkoval byste jej ve smyslu, že byl lepším, nebo horším nežli Klaus či Zeman?
Každý z nich má určitě něco v sobě dobrého a špatného, což ale nese doba. Musíme si však uvědomit, že Havel byl prezidentem v době, kdy skončila studená válka a svět a zahraniční politika nebyly tak složité a terorismus nebyl tak rozbujelý jako dnes, zato u nás nastala divoká doba devadesátých let, kdy lidé chtěli podnikat, přitom se ale rozkrádalo a tunelovalo a téměř nikdo za to nebyl potrestaný. Dnes je v tom doba už jiná, kdy i politici a lobbisté mohou být potrestaní. Co se týče zahraniční politiky, to měl Havel určitě jednodušší, nežli to teď má Zeman, který se musí vymezovat na mnoho témat.
Havlovo jméno již nese Letiště v Ruzyni, teď se po Havlovi má pojmenovat piazzetta Národního divadla – bude to náměstí Václava Havla. Pak tu máme zvon v kostele sv. Havla v Havelské ulici, jenž se má Prahou rozeznít od Nového roku a ponese jméno Václav, máme tady i lavičky Václava Havla... Není toho už moc?
Osobně mne potěšilo přejmenování letiště v Ruzyni po Havlovi. On dal světové politice jméno a letiště je brána do světa pro řadu lidí a naopak pro ty, kteří sem k nám přijíždějí. Vždyť i ve světě letiště pojmenovávají po význačných politicích! A co se týče dalších věcí, náměstí kolem Národního divadla bych po Havlovi nepojmenoval, máme totiž řadu význačných umělců, řadu legendárních herců, po nichž by se klidně to náměstíčko mohlo pojmenovat. Ať je ale klidně v každém českém městě ulice Václava Havla, to by mi nijak nevadilo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
