Pane režisére, sledujete jistě rusko-ukrajinskou situaci. Co si o ní jako znalec a milovník ruské kultury myslíte?
Nejsem odborník na politiku, dění ve světě, tedy i na Ukrajině, sleduji stejně jako každý jiný občan. Jsem proti jakémukoliv násilí, jakékoliv formě bezpráví. Myslím si ale, že informace, které se nám dostávají, nejsou zcela objektivní a že média mnohdy záměrně (na čí příkaz?) skutečnost zkreslují. Jak si pak udělat vlastní názor? Kdo je skutečně ten dobrý a kdo ten zlý? A proč se toto všechno děje? Ze zkušeností už víme, že nic není černobílé, že za mnoha zdánlivě jasnými věcmi se skrývá zcela jiná pravda, která je až těžko uvěřitelná. Podaná pomocná ruka – pravá podává chleba, levá drží nůž. Vždycky je všecko za něco, nic není za úsměv, nikde, ani v Americe, ani v Bibli. Všude hrají hlavní roli peníze, nadnárodní, mocenské zájmy, vysoká politika dělící se ještě na tu vyšší a nejvyšší, kam normální člověk ani v nejsmělejších představách nedohlédne a kde život člověka neznamená vůbec nic, bohužel. Prostě všechno je jinak. Pro mě je to skutečně bratrovražedný konflikt, nechci použít slova válka, stejně nepochopitelný, jako kdybychom měli bojovat se Slováky.
V českých médiích je podle mnoha odborníků situace s Ruskem a Ukrajinou zmanipulována, kde je tedy pravda?
Kde je pravda, to já nevím, ale nestranný pozorovatel si jistě všimne, že jisté ochotné nabídky, týkající se hlavně „pomocného“ vyzbrojování nejrůznějších skupin, ať těch dobrých nebo špatných, je vždycky jen záminka či zástěrka k něčemu daleko hroznějšímu, dávno dopředu už naplánovanému. Vzpomeňte jen na naše „přátele“ ze západní Evropy, jak nás „podrželi“ proti Hitlerovi, na hodné bratry z Východu, jak nás ochraňovali před zlým kapitalismem, na ještě hodnější bratry z Ameriky, jak nás teď chrání, třeba ústy Bruselu, před celým vším tím zlým a ošklivým, co by nám mohlo ublížit. I před výkonnými vysavači, svítícími žárovkami. Všichni víme, že jestliže něco vyrobíme, třeba zbraně, musíme je někomu prodat, někde použít. Je třeba vyprázdnit sklady, aby se naplnily novějšími a výkonnějšími výrobky. A že zrovna není nikde žádné pořádné odbytiště? Nic snazšího, než ho vytvořit. Kdekoliv, kdykoliv. Indočína, Vietnam, Střední Východ, severní Afrika, proč ne třeba teď i Ukrajina? Stačí vyvolat „nějaký malý“ konflikt, nějak prostě začít a je to. Záminka se vždycky najde. Ale ta pravda za ní může být právě třeba ropa, zemní plyn, nerostné bohatství, jak tomu bylo všude jinde – Libye, Irák, Sýrie atd.
Psali jsme:
Je Putin opravdu takový „despota“ a „diktátor“, za kterého jej někteří označují?
Každý si brání a chrání to své, někdo okatěji, tedy přímo a možná až neurvale, někdo demokraticky, tedy pod pláštíkem hezkých slov a lidumilných provolání. Proti sobě stojí pověstný zlý ruský medvěd a všeobjímající americký demokratický kapitalista strýček Jim, nebo John, to je jedno. Chuť moci a touha ovládat a panovat je stará jako lidstvo samo. A to je nepoučitelné. Putin se nám zdá neskutečným barbarem, protože silou porušil suverenitu sousedního státu, jak to prezentují média. Ale co když se jen brání něčemu, co je nám ještě skryté, nejasné? Co když někdo jiný porušuje tutéž suverenitu zcela jiným způsobem? A možná, že daleko horším, podlejším a zhoubnějším?
Vy máte k Rusku blízký vztah, mnohokrát jste tam byl, jak tuto zemi vnímáte?
Všude na světě, u nás, v Americe i v Rusku jsou lidé milí i nevlídní, dobří i špatní, všude jsou věci hezké i ošklivé. Rusko je krásná země s nádhernou přírodou, s obrovským kulturním bohatstvím. Její nesmírné nerostné zásoby od zlata, drahých kamenů po ropu a zemní plyn možná nedají mnohým spát a jen přemýšlí, jak se k nim dostat, což podle mého může být také jedna ze záminek vyvolání nestability a napětí. Rusko má nezměrný potenciál stát v čele světového dění, stejně jako Amerika. A tato rivalita je tu letitá, co si budeme namlouvat.
Jací jsou tam lidé, když přilétáte na festivaly a různé filmové přehlídky?
Se svými filmy pro děti jsem se mnohokrát zúčastnil filmových festivalů a přehlídek ve všech možných místech Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Kazachstánu atp. Všude jsem se setkal s milými a příjemnými, vzdělanými lidmi, skvělým přijetím, stejně jako ohodnocením své práce. A mám pocit, že si ještě umí vážit práce druhého, mají radost z jeho úspěchu a umí to dát najevo. Jsou velice přátelští a hlavně, nestydí se dát najevo svou národní hrdost, ostatně stejně jako Američani. Na tom ale není vůbec nic špatného, škoda jen, že nám se tohoto nedostává. Jsou to lidi jako my, také nemohli za svou vládu a její politiku, také nesouhlasili s bolševickou politikou a byli za to perzekuovaní, také žili ve strachu a potichu jen proto, že chtěli přežít v klidu. Mnohé v chování lidí velkých zemí se nám zdá nesrozumitelné a třeba i nepřijatelné, stejně jako jim se může zdát nepochopitelné naše chování. Prostě jiný kraj, jiný mrav.
Může se tam například běžně kritizovat politika, či prezident?
O politice jsem s nimi nediskutoval. Ne že bychom se tomu vyhýbali, ale bavili jsme se raději o příjemnějších věcech. Všiml jsem si, že právě u starší generace stále přežívá kult Stalina, byť pod ním nejvíc trpěla. Je stále chápán jako dozorce nad pořádkem, který byl základem klidného života. Ovšem, kdo si co pod slovem klidný představuje, to je už jiná. Říkají, že všechno mělo svůj řád a jistoty, byly jasně dány mantinely všemu, a kdo se protivil, byl náležitě poučen. Demokracie má mnoho tváří, ale žádná není dokonalá, jak řekl kdysi jeden vysoký anglický politik. Jenže nic lepšího jsme zatím nevymysleli.
Máte nějaké zprávy od svých přátel, kteří tam žijí nebo jezdí, jak to nyní s Ruskem a Ukrajinou vypadá?
Kupodivu mi několik z Ukrajinců řeklo, že se to (tady u nás) až přehání, že to zase až tak strašné není, spíš zastrašující, nebo skandální. Boj o kus území, které má umožnit Rusům přístup na Krym. A toho že se Putin nevzdá právě kvůli objeveným obrovským ložiskům ropy a zemního plynu v Černém moři, na který mají zálusk především americké koncerny. Proto prý ta jejich snaha nabídnout Ukrajině vstup do EU a třeba i do NATO. Ale to Putin nikdy nedovolí.
Psali jsme:
Co myslíte, že je ve skutečnosti za spory mezi oběma zeměmi?
Právě toto. Sliby Ameriky a západních koncernů lepšího, moderního života hodného člověka 21. století a ochrany před novým ruským carstvím.
Hrozí nám podle vás válka?
Myslím, že jsme jí nebyli ještě nikdy tak blízko jako nyní. Stačí jedna větší provokace, ať už od kohokoliv a svět se nebude stačit divit. Jak říkám, Amerika je daleko, za oceánem, ale Rusko za humny. A neradno dráždit hada bosou nohou. Proto bychom měli rychle a střízlivě, bez jakýchkoliv sympatií a antipatií k Rusku, Americe či Bruselu vzít normální selský rozum do hrsti a postavit se proti této hrozbě, kterou si ještě ani pořádně neuvědomujeme.
Máte za sebou natáčení komedie Babovřesky 3, nyní stříháte a dále na filmu pracujete. Na co se mohou diváci opět těšit?
Příběhy, rozehrané v prvních dvou dílech se v tomto završí. Babky vyhlásí válku oněm třem lemplům, kteří přivedli jejich vnučky do jiných stavů, a ti se rozhodnou, společně se starostou, k jejich elegantní likvidaci – uprostřed léta pošlou babky do exotické ciziny, kde mají ve vedrech vypustit duše…
V minulých dílech jste prostřednictvím komedie ukazoval podle svých slov „pravou tvář“ katolické církve, co třetí díl?
I tato záležitost bude dotažena do konce. Do Babovřesk opravdu nastoupí polský farář Zbygniew Krapuščinski s úkolem zkrotit neposlušné ovečky Páně, ale … Ale na to se přijďte podívat od 22. ledna do kina.
Vy jste se sám během natáčení setkal s podivným chování faráře a jáhna. Máte nebo měl jste mezi duchovními přátele, nebo viděli i někteří kněží třeba Babovřesky?
Mám mnoho skvělých přátel mezi faráři a sám jsem jich také dost zažil jako ministrant nebo varhaník. Pravda, mnozí se pánubohu také nepovedli, ale co, jsou to také lidé. Musím říct, že jsem se od nich nesetkal s jedinou kritikou na téma faráře v Babovřeskách, naopak, mnozí mi říkali, že jsem byl ještě dost shovívavý a mírný k tomu, jak s obyčejnými kněžími a faráři zachází církevní šlechta. Dokonce mi volal jeden farář ze Slovenska, že sehnal autobus a s dalšími 40 faráři z okolí jeli do kina na Babovřesky. A velice se pobavili!
Nyní kardinál Vlk na internetu pořád uveřejňuje články, v nichž polemizuje o tom, že by katedrála sv. Víta byla někdy státu, ale byla církve a nemůže se smířit s tím, že ji dostal vlastně stát. Co si o tom myslíte?
Ať si ji vezme a naloží třeba do octa, když mu to udělá blaho. Pokud dovolíte a zbude vám místo to otisknout, rád bych zde něco ocitoval. Je to úvod k velice zajímavé a krásné knize Petr Chelčický.
Ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj svého času napsal: „Před pěti sty roky žil v Čechách dobrý a moudrý člověk Chelčický. A vniknuv tento Chelčický do Kristova učení, jak je zapsáno v evangeliu, pochopil, že učení, kterému učili papežové a jejich biskupové a kněží, není správné: Že učením Kristovým není klanět se obrazům, sloužit mše, uctívat papeže, biskupy a kněžstvo a plnit jejich rozkazy, nýbrž, jak stojí v Písmě, láska k Bohu a bližnímu a že k tomu, abys takto žil, nepotřebuješ žádných kostelních obřadů, obrazů a papežů, nýbrž lásky ke všem a nad nikoho se nevyvyšovat, snášet příkoří a nic pro sebe nechtít, nýbrž sloužit všem. Tak rozuměl Kristovu učení Chelčický a tak mu také učil. A našli se takoví lidé, kteří přijímali jeho učení a začali podle něj žít.“
Krásné a pravdivé. A vidíte, v jedné obci poblíž západočeského Sokolova si církev vzala v restitucích všecko, lesy, pole, louky, rybníky. A jedinou věc, kterou nechtěla – je kostel. Tu laskavě ponechala obci - aby se o ni nemusela starat!
- TÉMA: Miliardy pro církve
Před časem jste upozorňoval na to, že církev prodává majetek, dokonce u vás v Hošticích je zdevastovaná barokní fara. Jak to s jejím osudem vypadá?
Kolikrát jsem se v tisku zmínil, že jediné dvě budovy v Hošticích, které tu dělají ostudu, jsou kostel a fara. Dřív jsme se v obci složili a z vybraných peněz opravili aspoň střechu na kostele a pak varhany; nedávno byl kostel opraven celý, z fondů EU, sláva Bruselu! Ale fara – to je děs a běs. Slavné stavení, první svého druhu na Prácheňsku, postavené arcibiskupem Václavem Leopoldem Chlumčanským v roce 1796 jako školofara, kde v přízemí byla školní třída a byt učitele a v patře farní úřad a byt faráře, se mění ve zříceninu. Od roku 1964 je prázdná a podle toho také vypadá. Po revoluci zde bylo dost zájemců o koupi, dokonce z Německa a Rakouska, ale marně. Církevní majetek se neprodává. Nyní je už na prodej, za „pouhých“ 950 000 Kč! Řekl jsem faráři, že za korunu je to drahé, a že ti, kteří ho koupí, budou muset zainvestovat x milionů. Pokrčil jen rameny, nechal zatlouct okna v přízemí prkny, prý proti živlům a hotovo. Stejnou patálii měli i v nedalekých Malenicích, kde se nakonec zříceninu fary podařilo od biskupství za 400 000 Kč koupit a úžasně zrekonstruovat! Také ale z fondů EU. To je úplný zázrak. Kéž by se takového slavného zmrtvýchvstání dočkala i fara v Hošticích!
Psali jsme:
Co vás v poslední době potěšilo, co naopak naštvalo?
Již zmíněná rekonstrukce bývalé malenické fary a pak další rekonstrukce, tentokrát nové Základní umělecké školy v Písku. Ze starého učiliště se především přičiněním ředitelky Jindřišky Kudrlové a za pomoci jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly stala nádherná, supermoderní škola, troufám si říct, že nejhezčí v republice a dost možná i v Evropě, zařízená a vybavená podle nejnovějších evropských trendů. To jsou radosti, které mají dlouhodobé trvání a budou těšit mnohé další generace. A co mě štve? O tom raději nebudu mluvit, nebudeme si kazit den.
Čekají nás komunální volby, půjdete volit?
Ano, jistě. A rád.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radek Kraus
