Ještě než jsme začali tento rozhovor, řekl jste, že této zemi chybějí vize a lidé, kteří by je dokázali naplnit. Ale když se člověk rozhlédne, to je samá vize. Andrej Babiš chce řídit stát jako firmu, ČSSD přednáší vizi na dalších dvacet let, ODS má „silný program pro silné Česko“ a třeba TOP 09, ti mají doslova Vizi 2030. Tak se ti politici snaží a vám to nestačí. Co si počít s tak náročným voličem. Ale vážně, jaké vize nám tu chybějí?
Je pravda, že politické strany ve svých programech popisují určité vize, a je podle mě hodně dobře, když jsou nasměrovány do blízké budoucnosti. Problém je, že když v nich čtu, tak s výjimkou Petra Robejška tomu jednoduše nevěřím.
Myslím, že je třeba si uvědomit, že žijeme v unikátní době, v unikátním časovém úseku, který souvisí s nástupem a dnes už spíše se zrychlujícím průběhem takzvané dlouhé vlny. Jde o ekonomickou empirii. Je to běžná věc, a když to vysvětlím velmi jednoduše, zhruba každých 50 let dojde k nástupu nových technologií, které radikálním způsobem zapříčiní proměnu světa. Dnes se tomu říká různě, čtvrtá průmyslová revoluce, K-cyklus, pátá vlna, v byznysu jde o průmysl 4.0 a podobně.
V zásadě jde ale o to, že nové technologie mění za pochodu způsob, jak žijeme.
Jak komunikujeme, jak se dopravujeme, jak získáváme energii, objevují se nové věci v chápání hmoty, vznikají nové materiálové struktury. Především se mění způsob, jakým budeme do budoucna žít, učit se a hlavně pracovat.
Je to vidět takřka na každém kroku.
My si například zatím jen zběžně uvědomujeme, že do 15 let nastoupí masivní robotizace, která radikálně přepíše způsob, jakým se pracuje. Že automaty a bezobslužné stroje zbaví spoustu lidí práce, a zase naopak spousta lidí, velmi vzdělaných, bude na téhle masivní robotizaci participovat. A můžu pokračovat. Vnímám posun v biotechnologiích, výzkumu materiálových hmot, nano, umělé inteligenci, tvorbě sítí. Myslím, že obrovskou změnou projdou měny, média, a to nemluvím o způsobu, jakým začne brzy docházet k posunům především v péči o lidský organismus.
To samé se děje v energiích. Ještě před pár lety se tady hodně povykovalo kvůli solárům. Nechci se k tomu vracet, ale realitou je, že během pár let budou energii sbírat střechy domů, okna, energie se bude získávat z dopravních tras a k tomu přibudou věci, jako jsou fúze, nové typy reaktorů. Podstatné je, že dojde k masivnímu křížení technologií, k provázání technologií z různých oborů a že tyhle nové technologické hybridní systémy úplně změní realitu.
To jsou obrovské výzvy.
V tomhle světle mi přijdou vize, se kterými tady zdejší politické strany operují, jako, řekněme, neinformované. Prostě tohle autoři těch prohlášení buď nevědí, nebo si změny a následky, dané rychlým postupem technologií, neumějí jednoduše moc představit.
Já bych si přál, aby se objevil někdo, kdo je schopen přijít s vizí, která tuhle proměnu světa dokáže reflektovat. V tuhle chvíli jsme zemí montoven, úspěšně montujeme auta a komponenty. Tím žijeme teď. Ale budoucnost vidím v modernějších oborech. Biotech, výroba robotů, IT, nano, nové materiálové struktury, modernější dopravní prostředky, kreativní průmysly. Myslím si, že pro ně je potřeba upravit infrastrukturu, školství, systémy práce, právo, podpořit vědu, výzkum a další věci. Takto můžeme dát našim lidem jasnou a zřetelnou šanci na to, aby uspěli v budoucnu, ve střednědobém i dlouhodobém horizontu. Abychom dokázali zachovat strojírenskou a průmyslovou tradici země a úspěšně na ni naroubovali moderní technologie.
Je to jako na podzim zasadit, aby na jaře vzešlo obilí.
Pravda je, že tohle se už samozřejmě děje a odehrává, ale jinde. Valley, Boston, Tel Aviv, Mnichov, tam všude jsou vybudované parky a technologická centra, která realizují výzkumy a vývoj za miliardy dolarů. Je třeba vědět, že speciálně Čína, Spojené státy, Německo a, považte, Rusko investují do vývoje nových technologií obrovské kvantum peněz. Čína se chystá stavět projekty v planetárním měřítku, třeba onu Hedvábnou stezku.
Tady se tvoří nová podoba světa. My u toho ale až na výjimky nejsme. A když už to někdo od nás podporuje, třeba styky s Čínou, Ruskem, nejen Spojenými státy, nebo jako vrcholný politik je pozván ke stolu, kde se rozhoduje o budoucnosti světa, naše média obvykle řeší, co kde utrousil za průpovídku. Smysl tohoto konání tak zůstává spoustě lidem utajen, i když je zjevný.
Když přejdeme k aktuální situaci, Andrej Babiš odešel z vlády, premiér by si mohl pískat. Ale při pohledu na volební preference se mu asi volně nedýchá, natož aby si pískal. Evidentně chce víc. Mluvím o tom proto, že tvrdí, že se nám bude volněji dýchat, pokud budeme mít Česko bez mocenského tandemu Babiš – Zeman. Vidíte, další vize. Raději uvedu ještě doslovnou citaci premiéra Sobotky pro Právo: „Moje vize České republiky je vize země, kde nevládne mocenská dvojice Andrej Babiš a Miloš Zeman. V takové České republice by se dýchalo daleko volněji.“ Bude reálná? A jaký máte vy názor na působení Andreje Babiše?
Myslím, že Andrej Babiš je dříč. Je schopný, to bezesporu. To je to, co na něm řada lidí oceňuje. Je zvyklý z těch svých firem rychle a přesně rozhodovat poměrně komplikované věci a má zkušenosti, které se eráru mohou velmi hodit. Problém je v jeho optice. Babiš říká, že stát je firma.
To je kardinální omyl.
Stát je služba.
V korporaci máte výhodu koncentrovaného lidského potenciálu, prostředků, nejlepších technologií. Nemusíte se starat o slabé, nemocné a málo výkonné. Vyberete si nejlepší lidi a vymačkáte z nich to nejlepší. Korporace se řídí jinak než stát. Je to jiná dimenze.
Ve státě si lidi vybrat nemůžete. V meandrech společnosti jsou různí lidé, potřební lidé, malé děti, důchodci, mamky na mateřské, nezaměstnaní. A třeba umělci, divadelníci, lingvisté, kunsthistorici, sportovci, pro srozumitelný příklad za všechny. Tihle lidé jsou mimo korporace a jejich svět, na hony vzdálení představě tvrdě pracujících manažerů, techniků a dělníků. Máte armádu lidí v důchodovém věku, kteří vám potřebný výkon už nezajistí a kteří si svoje už odpracovali. A máte stovky tisíc lidí ve služebním postavení pro zajištění chodu státu. O všechny tyhle lidi se musíte starat, v korporaci je k životu nepotřebujete. To je rozdíl.
Další podstatný rozdíl je v manažerské optice versus optice politického lídra. Nemůžete k lidem, k obci, k polis, přistupovat jako ke svým podřízeným. Jako byste řídil firmu. Stát je společenství lidí, kteří věří ve společnou budoucnost. Kteří sdílejí určité etické hodnoty, způsob života a životní prostor.
Myslím, že lidé jsou z podstaty svobodní. A pokud chcete, aby tito svobodní lidé mysleli, věřili a pracovali pro stát, pokud chcete, aby stát fungoval, musíte je jako politik umět získat pro silnou a nosnou myšlenku. Hlavně ji musíte mít, že ano...
To se dělá srdcem.
Musíte mít rád lidi a dělat pro ně s láskou.
Dělat dobrou službu, aby se lidé měli dobře. To je podle mě politika. Služba veřejnosti, nic víc.
Politici, komentátoři tvrdí, že Andrej Babiš ohrožuje demokracii, jiní upozorňují na jeho podnikání, Čapí hnízdo apod. Preference ANO ale příliš neklesají. Samozřejmě jde o to, kdo komu a čemu věří, protože jak Babiš, tak Sobotka mají na hlavě evidentně másla dost. Ovšem jak je možné, že u Babiše ho vidí voliči méně nebo vůbec? Je to osobní šarm Babiše, na který Sobotka prostě nemá, nebo nevěří Sobotkovi, protože nikdy nedělal normální práci a živil se politikou? Co je z důvodů, kterých tu můžeme vysypat spoustu, ten nejdůležitější?
Já jsem na tohle už odpověděl. Takže jen dopovím. Pana premiéra řešit nebudu. Lakonicky řečeno, poslední dobou to má velmi náročné. A místy poměrně komické.
Myslím, že ANO vyhraje s přehledem volby. Ale také si myslím, že ANO jednoduše nezvládne přerod z manažersky řízeného protestního hnutí (jaký oxymoron) v regulérní demokratickou politickou stranu. Že časem Andreje Babiše přestane bavit financovat celý ten cirkus. Až splní své cíle. A možná i zadání.
Myslím, že dojde k renesanci tradičních stran a tradičních politických uskupení. Demokratických partají v tom nejdemokratičtějším smyslu. Že se postupující společenské změny dost výrazně promítnou do způsobu, jakým budou politické partaje organizovány, způsobu, jakým se budou realizovat volby a výkon moci, způsobu, jakým se začne uplatňovat přímá demokracie. Myslím, že začnou vyhrávat ty strany, které pojem služby, veřejné služby pro lidi vezmou smrtelně vážně.
Stát je služba. A i politici jsou jen lidé ve službě státu.
Ten, kdo tohle nechápe, nemá v politice do budoucna co dělat.
Jak to, že voliči ČSSD neslyší na rétoriku ,,obrany demokracie“? A když připustíme, že je jim demokracie jedno, tak alespoň na peníze by mohli slyšet. Vždyť se zaměstnancům zvyšují mzdy. Pořád slyšíme, že dostávají přidáno úředníci, učitelé, zdravotníci, hasiči, policisté, pečovatelky atd… A ještě i seniorům přidali pár peněz… Dá se nějak tušit, co vlastně chtějí potenciální voliči soc. dem. od svého vedení?
Obrana demokracie je v našich končinách poměrně silně spjatá s lidskoprávní agendou. Pravda je, že u lidskoprávní agendy se v minulosti poměrně silně akcentovalo právo na svobodu.
Nikdo nezpochybňuje, že bez práva na zaručené občanské svobody jako úhelného kamene právního řádu by civilizace, tak jak ji známe, přestala fungovat. Jen, lidská práva zahrnují také právo na práci. Právo na ochranu dětí. Právo na účinný prostředek nápravy. Právo na lidskou důstojnost.
A pro mě je důležité, aby se věnovala pozornost i těmto právům.
Mě zajímají osudy dnes už stovek tisíc lidí, kteří žijí v ohrožení exekucemi, ve složitých životních podmínkách a velmi krutých životních okolnostech. Mě zajímá právo na jejich důstojnost, práci, smysluplný život. Protože takhle je naplněno základní právo na svobodu.
Člověk, který je limitován životními podmínkami a neutěšenou životní situací a jehož existence je ohrožena už z podstaty, není svobodný.
Takže myslím, že bude dobré, když se kromě ochrany práv a svobod kdekoliv na světě budeme také více starat o své vlastní lidi, o jejich důstojnost a jejich životy.
Což, myslím, je přesně ten program, který by ČSSD měla nejspíš realizovat. Ale kdoví, co přesně zamýšlejí.
Sociolog Daniel Prokop píše, že Babiš získává voliče mezi občany ve věku 50–70 let, kteří inklinují k Miloši Zemanovi a mají pocit, že za minulého režimu bylo leccos lepší, ale komunisty už nyní nevolí. Současně jim vadí migrace a obecně bývají nespokojeni s polistopadovým vývojem. Máte pochopení pro tyto občany ve víceméně předdůchodovém věku? Co nám říkají volbou Babiše a Zemana?
Beru seniory vážně. Pro mě jsou senioři žijícím vědomím společnosti.
Já spíše než hodnocení, proč podle vás preferují pana Babiše a prezidenta Zemana, vysvětlím, jaký mám postoj k seniorům. Mě do tří let vychovával děda, mamka byla v nemocnici s vážným úrazem. Ten starý, úžasný, silný a veselý chlap mi patrně naočkoval styl uvažování, které mě provází dosud. Nebyl to žádný kouzelný dědeček z pohádky, byl to silný, svérázný chlap, ale popravdě je to tak, že se jeho příkladem řídím vlastně celý život.
Naši jsou dnes už v důchodu a já silně vnímám, jaké starosti mají. Jak uvažují. Vím, že Miloše Zemana vnímají jako svého muže. Jako člověka, který myslí na lidi a dělá pro ně.
Nemám důvod v tomhle odporovat svým rodičům. Dost jsme se celé roky, a dnes přiznám zbytečně, hádali kvůli Havlovi.
A jedna historka, která tohle vysvětluje. Po roce 1991 jsem byl fakt nesmírně nadšený novým režimem. Bylo mi přes dvacet, všechno mi vycházelo a měl jsem to tak, že kapitalismus je výhra pro takové dravé a rychlé týpky, jako jsem byl tehdy já. Děda mě tehdy pozoroval a byl spokojený, jak se mi daří. Ale jednou mi řekl.
Tohle nebude trvat dlouho. Přijdou velké firmy, všechno skoupí, lidé se zadluží, seberou jim majetky, bohatí se pospojují mezi sebou a ty malé české firmy, které tady lidé desítky roků budovali, půjdou do kytek. A pak budou zase ti naši lidé makat za pár korun, jako tomu bylo za první republiky.
Hrozně jsme se tehdy na sebe zlobili. Ale dnes vidím, že měl děda v mnohém pravdu. On to zažil. První republiku, válku, komunistický teror v padesátých letech, 1968, 1989.
Myslím, že bychom měli poslouchat, co staří lidé vědí a znají.
Takže, dopovím, když podle vás senioři preferují, koho preferují, mají pro to nejspíše velmi dobré důvody. A zkušenosti.
Psali jsme:
Zajímavou sondou do duše národa mohla být vlna podpory Jiřímu Kajínkovi. Co to signalizovalo? Nedůvěru v soudní systém, nedůvěru ve spravedlnost, nedůvěru v polistopadové zřízení jako takové? To, že věří Zemanovi, děj se co děj…
Já přeji panu Kajínkovi úspěšnou resocializaci.
Loni v říjnu jste psal o tom, že Zeman „dal naději lidem, kteří jsou životem odsouzení k práci, spotřebě, přežívání“, a že mění optiku společnosti. Změnil se od té doby váš názor na prezidenta? Jak nám změnil optiku? Já jen že některé osobnosti jasně řekly, že některé jeho excesy jsou spíše do očí bijící. Uvedu příklad, starostku Lianu Janáčkovou například rozladil tím, že ukazoval na premiéra holí. A tak mu nedá hlas, protože to je podle ní „nehorázně sprostý postup“.
To je komplikovaná otázka.
Názor na Miloše Zemana jsem nezměnil, spíše naopak.
Chápu, že z některých kroků Miloše Zemana, promluv, gest a mluvy by jemnocitný člověk dostal psotník. Jenže ono je to trochu jinak.
Miloš Zeman je podle mě velká figura. A nedoceněná.
Pro mě je v první řadě státník, člověk, který dobře rozumí geostrategiím a geopolitice.
Jako jeden z mála si včas uvědomil pohyb geopolitických bloků a fakt, že svět se nevratně proměňuje, jak jsem o tom před chvílí mluvil. A koná.
Zeman s velkým předstihem oslovil jak ruského, tak čínského prezidenta a má s nimi dobré vztahy. Myslím, že začíná být zjevné, že šlo o velmi rozumné rozhodnutí. Dnes je zván a přijímán na nejdůležitějších mítinzích mocných a ví se o něm. Také je podstatné, že zastupuje české národní zájmy. Ne proto, že by z toho něco měl. Ale proto, že je prostě takový, přijde mi, že věří tomu, co dělá.
Samozřejmě okamžitě dostal nálepku rusofila, hystericky a velmi ostře se psalo o zavlékání země do ruského vlivu. Obdobně poté, když přijel čínský prezident, tak si patrně všichni vzpomeneme, jaké protesty, titulky a divení proběhly médii. A kolik nesmyslů se napsalo o Číně.
Po návštěvě čínského prezidenta u britské královny a jejich společné projížďce zlatým kočárem už Čínu podle mě neřeší nikdo. Zbyl jen obrázek Kalouska jako typického obránce lidských práv, mávajícího tibetskou vlajkou.
Myslím, že s určitým zpožděním se obecně začíná chápat, že pokud chceme mít nějakou budoucnost, budeme muset věnovat energii projektům, které se odehrávají v současných i budoucích epicentrech moci.
Zeman také poměrně správně pojmenoval, že střední a východní Evropa má svůj vlastní nezaměnitelný potenciál a energii. Jeho snaha o přirozené propojení regionů zemí V4 by mohla a podle mě měla najít podobu v uskutečnění plánu na cílenou spolupráci. Možná integraci. My, Maďarsko, Slovensko, Polsko, Slovinsko a pochopitelně Rakousko, bychom mohly fungovat jako spolek spřízněných států, které jsou navzájem velmi čile propojeny obchodem, ekonomikou, dopravou, energetickými sítěmi a například společnou obranou. Synergie plynoucí z takového vztahu by byla prospěšná pro všechny. Reakci jsme viděli. Na setkání prezidentů létala vejce a event s maoistickými kartičkami zorganizovaný za podpory nejmenované ambasády nedopadl zrovna lichotivě.
Další věcí je náš poměrně komplikovaný vztah k Rusku. Není divu, že celé generace se proti Rusku vymezují. Tanky, které v roce 1968 zahubily Pražské jaro, jsou pro Čechy dostatečně traumatizující zkušeností, kterou nelze zapomenout a nesmí se zapomenout. Stejně jako na procesy podle ruských vzorů a s ruskými poradci, kdy tady Gottwald a jeho suita věšeli odpůrce svého režimu; na teror, který dělal Stalin vlastním lidem. To jsou neoddiskutovatelné věci.
Ale je rok 2017. A ta hra, která se odehrává teď, se jmenuje kolonizujme Rusko.
Pokud jste schopni uvažovat v rovině geostrategií, pak primární věcí je určit strategický vektor a cíl. Tím je Rusko. Eventy kolem Libye, Egypta měly důvod v zajištění Středozemního moře a bezpečného a dosažitelného zdroje ropy. Řecko a Turecko jsou nesmírně důležité pro zajištění Bosporu a přístupu k velkým ruským základnám v Černém moři. Není náhoda, že kolem Ruska je přes sto vojenských základen cizí mocnosti. Ukrajina a Sýrie se mohly potenciálně stát nástupními státy pro vojenské mise. A nyní dobíhá podle mě Trumpem stopnutý event kolem pobaltských republik. Rusové z toho nadšení nepochybně nejsou.
Je třeba vědět, že Rusko má obrovská kvanta surovin, půdy, vody, plochy, na kterých lze vystavět nová města a prakticky celou novou civilizaci. Je to poslední štace, ve které si současná forma kapitalismu může prodloužit životnost. Situace, kdy se Západu otevřely dveře se 460 miliony obyvatel, kteří přímo žadonili o západní zboží, se ale už nebude opakovat. Problémem, z pohledu kolonizátorů, je fakt, že Rusko se novou východní Evropou, novým teritoriem a podřízeným odbytištěm nestane. Rusko má naprosto jiné plány. Oni si tu zemi reindustrializují sami. Mají stabilní vládu se stabilní podporou obyvatel. Rusko má jaderné zbraně a dostatečnou a bojeschopnou armádu, jak předvedlo v Sýrii. Kolonizace se nekoná.
Zeman tohle podle mě ví. A nabídl jako jediný z evropských prezidentů Putinovi spolupráci. Já nechci, aby to znělo jinak, než to je, ale je to do budoucna velmi moudré a konsenzuální. Pro klid v celé Evropě. Pro spolupráci, a ne konfrontaci.
Teď máme možnost sledovat vývoj. Ve Státech vyhrál Trump, nastal Brexit a celá pracně vybudovaná agenda, která směřovala ke geostrategickému rozkladu Ruska a jeho parcelaci skončila. Nebo je odložena.
Navíc. Ukazuje se, že model neustálé expanze za cenu dobývání a kolonizování neobsazených prostor se vyčerpal. Planeta je obsazená. Cestou není teritoriální expanze a už vůbec ne za cenu konfliktů. Cestou je nasměrování na vnitřní implozi kapacit, na obnovování lokálních trhů a jejich diverzifikaci.
To se ale globalistům moc nelíbí.
Myslím, že v Česku existují tak tři lidé, kteří tohle dokázali předvídat. Dva z nich jsme měli za prezidenty. Oba byli z prognostického ústavu a jeden aktuálně sedí na Hradě. Třetího velmi zdařile ztvárnil Oldřich Kaiser v jednom z dílů Českého století. (Jde o prof. Oskara Krejčího, pozn.red.)
A ještě dvě otázky už přímo z vašeho oboru. Když jsem se dívala na váš Facebook, nejenže jste tam s nadsázkou psal, že se cítíte jako „protirežimní umjelec“, ale také jste sdílel video Co dokáže lež. A položil jste otázku: „Dá mi někdo prachy na to, abych to mohl natočit popravdě?“ My vám sice peníze nedáme, ale dáme vám prostor vyjádřit názor, což je sice chabá náplast, ale nic lepšího nemám. Co byste tam střihl jinak a lépe? Nebo, pokud korektně nechcete kritizovat dílo jiného autora, jak byste téma pojal vy?
Víte, Danielo, architekti mají skvělou etickou zásadu, že se nevyjadřují k projektům jiných architektů. Já bych se toho přidržel také.
Já myslím, že zmíněný dokument, který jsem stručně okomentoval, je střižen naprosto profesionálně, záběry sedí, logika věci je zřejmá a účinkující jsou vybráni vhodně vzhledem k záměru.
Výsledkem je svižné propagandistické dílko.
Co je podstatné, je, že dokument akcentuje určitý úhel pohledu.
V odpovědi na vaši předchozí otázku podrobně vysvětluji, že téma současného Ruska je mnohem komplikovanější, než nabízí zjednodušený výklad o činnosti alternativních mediální titulů coby rejdiště placených ruských agentů a nástroje ruského vlivu.
Rusko je velká země, která si hájí své geostrategické zájmy. Musí. Jejich zkušenost s Jelcinem a stavem anarchie po počáteční fázi zavádění kapitalismu byla tristní. Oni nechtějí podobu kapitalismu, který znamená výprodej země a podřízenost západním korporacím. Takže zcela přirozeně si podobně jako Američané nebo u nás Němci hájí své zájmy. Je na nás, abychom my dokázali hájit ty svoje. A nemám strach z toho, že by díky historickým kontextům naší společné historie s Ruskem byli Češi nějak zvlášť náchylní k rusofilii. To je nesmysl.
Naopak, na vlně rusofobie u nás jede pár lidí v médiích. Někteří dobojovávají svou pohodlnou bitvu s předlistopadovým režimem, s ruským a komunistickým strašákem. Tyhle dokumenty byly dlouho žádané, dnes se to ještě pořád dá uplatnit, ale podle mě je to už pasé. Jiným se to naopak hodí do krámu teď, kvůli momentální situaci.
Myslím spíše, že tradiční média a především určité politické struktury, které jsou na ně navázány, jsou vyděšené, že ten jednostranný model, kdy stačilo napsat v tradičních médiích určitou věc, připravit kampaň a lidé uvěřili, přestal platit.
Souvisí to se změnou mediálního ekosystému.
Díky internetu je mediální provoz všesměrový. Neplatí ta jednoznačná trajektorie od emitenta zprávy k příjemci. Lidé si tvoří obsah sami. A to je podstatou alternativních médií.
Lidé sami začínají přebírat hájemství, které dosud patřilo bezvýhradně tradičním médiím, a jde to tak rychle, že i alternativní média, která před pár roky nikdo prakticky nebral vážně, dnes mají neoddiskutovatelný vliv. Třeba vaše ParlamentníListy.cz jsou toho příkladem.
K pochopení proměny mediálního světa je potřeba detailně znát práce mediálních odborníků McQuaila, Remišové, profesora Jakubowitze a dalších, kteří o tomto fenoménu píší. Jakubowitz píše ve své pronikavě chytré knize, že současná klasická média budou nucena podstatně korigovat dosavadní praxi. Anebo zaniknou.
Takže mi ten dokument, který se snaží onálepkovat alternativní média jako vlivová a podplacená nebo nekorektní přijde ... nepravdivý.
Na druhou stranu. Je třeba říct, že alternativní média se musejí vyvíjet. Před několika roky stačilo napsat pár alternativních blemců o prámě, ufounech, konspiračních teoriích a úspěch byl okamžitý. Dnes na tohle každý kašle. Myslím, že alternativní média budou muset velmi zkvalitnit obsah, přijmout nejlepší lidi, dobře je platit, protože přestává legrace a začíná tvrdá a poctivá novinařina. Jinak prostě tu svou šanci propásnou.
A poslední věc. Já do jisté míry věřím a doufám v tradiční veřejnoprávní média. Nejen kvůli tomu, že jde o zavedenou značku. Jde o to, že veřejnoprávní média mají díky příspěvkům od lidí možnost být a zůstat nestranná. Že mají zákonem zaručené právo, prostor a zdroje na objektivní a vyvážené podávání informací. Bez agenda setting, bez podpory vlivu té či oné strany, čistě, misijně, otevřeně a velmi objektivně. To je velká vzácnost, kterou je třeba zachovat. Tady se formuje myšlení lidí. Tady byste se měli za všech okolností dozvědět, jak to je ve skutečnosti. Nikoliv něčí výklad.
Výklady, dramatizace, vliv je možné uplatňovat v privátních médiích. Ta klidně nechť slouží jako nástroj vlivu. Ale u veřejnoprávních médií mi tento étos přijde jako primární věc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
