Řítíme se mezi chudé země. Nízké platy, a pak už vůbec nic. Markéta Šichtařová ukazuje prstem, komu poděkovat

Analytici z největšího bankovního holdingu v USA JPMorgan nyní přeřadili Českou republiku z vyspělých států mezi rozvojové země, protože zde stagnuje už třetím rokem příjem na hlavu jednoho obyvatele. Ten totiž nedosahuje výše jako u ostatních vyspělých zemí. Co k tomu říci, kde jsme se to ocitli? A domníváte se, že tento argument od světově uznávané finanční instituce „zavře“ ústa zástupcům různých podnikatelských svazů i mluvčím některých stran, kteří nás stále přesvědčují, jakou máme u nás solidní životní úroveň?

No, ocitli jsme se v kolonce mezi rozvíjejícími se zeměmi. V takové škatulce jsme byli už mnohokrát, nicméně není to pro nás žádná dobrá nálepka, protože různé společnosti, které si chtějí někde založit svoji pobočku, berou na takové hodnocení zřetel. Má to pak také význam i při stanovení ratingu jednotlivých zemí. Není to navíc výhodné pro přilákání některých zajímavých investic, naopak tlačí se k nám podnikatelé s montovnami, prodejními sklady typu Amazon a podobně. V těchto společnostech to pak nakonec stejně skončí po letech robotizací a určitě nám to nenapomůže k vyššímu technologickému rozvoji. Do vyšší kategorie vyspělých zemí se sice zase můžeme rychle dostat, ale teď prostě máme negativní nálepku, která nám určitě moc neprospěje.

Proč jsme se ještě nevymanili od počátku 90. let z toho kolotoče levná práce, nízké mzdy a často také nižší kvalita výrobků, o které hovoříte vy sama ve svém příspěvku na stránkách ParlamentníListy.cz? Stejná vyjádření o tom, že jsme se stali jen montovnou – kolonií svých západních sousedů, prezentují už více let například i ekonomičtí experti jako Ilona Švihlíková nebo mezinárodně uznávaný pedagog a analytik profesor Zelený. Jaký by byl vlastně recept na změnu k lepšímu a proč se podle vašeho názoru touto závažnou problematikou moc nezabývá ani naše vláda?

My jsme se uměli v určitá období z toho negativního trendu na čas vymanit. Dokonce jsme mívali nejvyšší přírůstek příjmů na hlavu ze všech zemí východní Evropy. Bohužel teď je to jinak, předběhli nás už Slováci a zřejmě i v Polsku. Myslím si, že na to nemá ani tak vliv celková úroveň naší ekonomiky jako vliv psychologický, kdy si pořád myslíme, že na světovém trhu můžeme uspět jen s nízkými cenami a s levnými výrobky. To skutečně přetrvává z 90. let, kdy jsme na tom nebyli technologicky dobře a přijali jsme takovou tu „čínskou“ roli prosadit se s nekvalitním, ale laciným zbožím. A k tomu nám ještě dopomáhal uměle vytvářený slabý kurz koruny zásahem České národní banky (ČNB). Teď už to není zapotřebí, dovezli jsme nebo vyvinuli kvalitní technologie, avšak stále tak uvažujeme a spoléháme se i na „polštář“ od ČNB.

Ono je to skutečně o psychologii, protože nejúspěšnější evropské exportní země s vysokou životní úrovní, ale i produktivitou práce, jako jsou Švýcarsko, Německo, Lucembursko, produkují drahé značkové výrobky, které jsou synonymem luxusu. Takže paradoxně mercedes se prodává lépe, když je drahý, než kdyby jeho cena výrazně poklesla, čímž by ztratil punc luxusu. Jim se podařilo dlouhodobou prací, suverenitou i dobrým marketingem docílit toho, že se dnes pro kvalitu používají termíny jako německé auto, švýcarské hodinky či lucemburské bankovnictví. My bychom dosáhli změnu v myšlení, abychom se oprostili od té produkce laciných výrobků, kdyby se většímu počtu našich průmyslových firem podařilo uchytit na světovém trhu také s hodnotným, dražším zbožím. Zatím se to začíná dařit v oblasti nanotechnologií (extrémně přesné technologie), ale musí být těch firem daleko víc, jenže jich víc nebude, protože intervence z ČNB se slabou korunou je stahují dolů, brzdí je v rozletu, vnucují jim tu podprahovou myšlenku laciných výrobků.

V současné době si určitě nenotují odbory se zástupci různých podnikatelských svazů. Šéf odborářů Josef Středula vyhlásil už dříve konec levné práce v Čechách a dostává se stále více do střetu s mluvčími podnikatelů, kteří by chtěli k nám dostat co nejvíce zahraničních dělníků z východu. Co si o tomto sporu vůbec myslíte, jde skutečně jen o zájem majitelů firem získat chybějící profese na našem trhu, anebo v tom spíše převládá zájem dostat k nám lidi, kteří budou pracovat za nízké mzdy, ještě nižší než dostávají Češi?

Já si myslím, že odbory to vzaly tak trochu za špatný konec, tím ovšem nechci říkat, že s těmi nízkými mzdami nemají pravdu. Jenže není to tak, že pokud se plošně zvýší mzdy, tak bude všem pak pořád dobře. Musí se začít jinak, u podniků, které musejí nejprve změnit své podnikatelské záměry, výrobní programy. Náš pracovní trh je teď přehřátý, existuje u nás přezaměstnanost a počet lidí bez práce už nebude klesat. Na druhé straně ty pomocné práce za deset tisíc měsíčně už nikdo z českých zaměstnanců nechce dělat, a tak je nutné dovézt Ukrajince či Mongolce. Je samozřejmě i jiná cesta, přivézt k nám drahé technologie a začít s jinými výrobky, ale to zase narážíme na nevýhodný kurz koruny pro dovozy a jsme opět u ČNB. Ale nemůžeme jen tak najednou horentně zvýšit mzdy bez dalších potřebných kroků, aniž nejprve nezměníme strukturu naší ekonomiky. Takže odboráři mají s nízkými mzdami pravdu, ale abychom je mohli zvýšit, musíme začít odjinud.

Není ale přece jen důvodem mizerných platů ve větší části Česka, snad kromě Prahy, také fakt, že jsou zde málo rozšířené odbory a že máme holubičí povahu, tedy že si někdy necháváme na sobě dříví štípat? Podle oficiálních statistik se daleko více stávkuje i v sousedním Německu, kde mzdy bývají několikanásobně vyšší než u nás a kdy Němci mají pověst velmi ukázněného národa...

Já se přiznám, že nejsem nějaký velký příznivec odborů, protože oni kopou jen sami za sebe, tedy za své členy, ale už ne za celou ekonomiku. Vyšší mzdy u odborářů také znamenají vyšší nezaměstnanost v celé ČR. Proto jsem zastáncem slušných platů v celé ekonomice, nejen ve velkých firmách, kde fungují odbory. Dívám se na to z hlediska makroekonomiky, protože jinak by měli smůlu zaměstnanci u menších podnikatelů, kde nejsou organizovaní.

Politici téměř ze všech stran i hnutí u nás se holedbají nízkou nezaměstnaností oproti ostatní Evropě. Někteří analytici to ale právě přisuzují nízké ceně práce v ČR. Co je pro českou společnost vlastně lepší, aby měli lidé nízké platy, ale neztratili by práci, anebo aby se vykazovalo vyšší číslo nezaměstnanosti se slušnými mzdami pro ty, kteří zaměstnání seženou?

Já si dovolím nesouhlasit s těmi analytiky, že proti sobě stojí míra nezaměstnanosti a výše mezd. Doložím to příkladem Německa, které je s námi na špici Evropy ohledně nízké nezaměstnanosti, ale oproti nám má velmi vysokou hodnotu příjmů na hlavu. Takže vůbec to nemusí být tak, že pokud snížíme mzdy, snížíme i počty lidí bez práce. Jak už jsem řekla, my můžeme mít stejně jako Němci obojí, ale musíme změnit typ naší ekonomiky. Já tady kritizuji jen ČNB kvůli oslabování koruny, ale na tom negativním trendu má svůj podíl i česká vláda, která tady někdy poskytuje investiční pobídky společnostem typu Amazon, které nám moc nepomáhají. Ne každá investice je totiž výhodná. Někdy pak v celých regionech snižuje i hodnotu ostatní práce, pokud zde zaměstnavatel nasadí nízké mzdy a ostatní podnikatelé tyto firmy s platy kopírují. To platí zejména o podnicích, kde se pracuje v jednoduchých profesích nevyžadujících větší vzdělání či praxi.

Na svém posledním zasedání Bankovní rada ČNB opět schválila oslabování koruny, což řada politiků i ekonomů včetně vás kritizuje, protože právě tímto faktorem se nahrává filozofii levné práce a nízkých mezd. Kdy by měla ČNB s intervencemi skončit a jaký to může mít na naši ekonomiku pozdější dopad?

Česká národní banka neměla s intervencemi vůbec začínat, a když už s nimi začala, tak to mělo trvat jen krátce. Teď by s nimi měla skončit v co možná nejkratším čase. A až s nimi skončí, bude to mít vždy negativní dopady, a čím to bude později, tím to bude horší, proto se do toho ani nikomu nechce. Ten kurz bude potom hodně rozkolísaný, takže bude dělat problémy exportérům i dovozcům zboží, jelikož se bude jen těžko odhadovat jeho výše na delší časové období. Všechny podniky, které byly zvyklé na stabilní kurz, budou najednou nadávat, a ta špatná nálada se může zase dostat do celé společnosti. Jenže pokud se intervencí nezbavíme, těžko budeme moct nějakým zásadním způsobem zvyšovat platy.

Parlamentní volby se blíží a předsedové hned několika stran slibují při svém volebním úspěchu snížit daně. ČSSD je příznivcem progresivní daně a chce zatížit ty bohatší od hranice 80 tisíc korun nahoru, hnutí ANO míní prý daně snížit těm, kteří nedosáhnou na více než 111 tisíc, a ODS propaguje rovnou daň. Který z těchto navrhovaných daňových systémů by české ekonomice a především většině lidí prospěl, aby si zvýšili svoji životní úroveň?

Ani jeden systém z vámi jmenovaných. Pro ekonomiku je vždy nejlepší, když daně zůstávají v delším horizontu stejné, kdy se mění co nejméně. To je také jeden z hlavních faktorů německého hospodářského zázraku. Nejlépe by tedy všechny strany udělaly, kdyby si řekly, že daně nebudou měnit alespoň po jedno další volební období. A až se konečně podaří, kdy budeme pravidelně snižovat náš veřejný dluh, ne jenom po jednom roce, kdy se to náhodou povedlo jako loni, tak se může potom změnit i celý daňový systém.