Vnitropolitická scéna vás asi nepotěšila...
Nepotěšila. Zklamala. Rozhodně jsem si nemyslel, že nám bude vládnout člověk s pochybnou minulostí i přítomností. Že se na Hradě usadí další senilní, nemocný člověk. A má šanci sedět tam i dál. Což je asi už naše další nezlomná tradice. Výjimka jen potvrzuje pravidlo.
...a mezinárodní situace? Spějeme nebo už jsme ve studené válce? Anebo je to jen strašení?
Pro stav, ve kterém se nyní svět nachází, se těžko hledá historická paralela. Studená válka to není. Máme tu několik válečných ohnisek, která se zatím nerozhořela. Zvykli jsme si na to. Což neznamená, že se kdykoliv požár může nezvladatelně rozhořet. Opatrnost vůči islámskému Východu není strašením. To je obezřetnost. Na tu však někteří naši západoevropští sousedé a spojenci zapomněli a neuváženou proimigrační politikou otevřeli dveře možnému podkopání základů Evropy.
Fotogalerie: - Rok 2017 v Česku
U toho strašení ale zůstaneme. Nestalo se to nyní obzvláštní libůstkou? Strašíme při volbách, strašíme migranty, strašíme Unií nebo naopak Ruskem... Bát se je asi občas třeba, ale takto? Doslova permanentně?
Tohle je otázka především pro vás, žurnalisty. Ono je to fajn strašit lidi, že? Strach bývá velmi účinná emoce. A dobře se prodává. Jenže když se strašení permanentně přehání, přestává být účinné. Lidé si prostě zvyknou. V minulosti se tomu říkalo, že narůstá uvědomělost obyvatelstva… Spíš čekám, kdy si z toho začneme dělat permanentní legraci. Že jsou Češi „smějící se bestie“, dobře věděl už soudruh K. H. Frank. Takže – až se začneme smát, místo abychom se báli, pak teprve půjde do tuhého. Zatím se tak neděje. Až se tak stane, může si současná politická garnitura pomalu začít balit kufry.
SLEDUJTE VIDEO Sestřih nejsledovanějších videí na PL:
Jak se podle vás připravují kandidáti na volbu prezidenta na „závěrečnou zteč“, neb se finále blíží? Kdo podle vás může uspět? A jak se podle vás některým vede? Máme být hrdí na takový pel-mel osobností?
Nejsem věštec. Může to být znovu Miloš Zeman. Může to být Mirek Topolánek. Může to být někdo jiný. Chtělo by to však jasnou protiváhu pánovi, který si chce ohýbat Ústavu podle rozmaru. Ten člověk se cítí jako pánbů: „Zachce se mi – nezachce se mi.“ To, co nabízí jako možný scénář po dvojnásobném nevyslovení důvěry designované vládě, je nejen protiústavní, ale nedemokratické a nemorální.
Konec roku je přece povšechně veselá záležitost. Nestrašme už a raději se vás zeptám, co vás v tomto roce hodně pobavilo? Nebo kdo vás pobavil a čím?
Mám docela rád černý humor. Toho mi letos politika nabídnula opravdu hodně. Nejvíc asi „Všeci tuna kradnú. Ja iba čerpám…“ Má-li někdy pochybnost o tom, zda je to správně česky nebo slovensky, pak je třeba připomenout, že kdysi jsme tu měli na čele státu podobnou situaci. Česky se nikdy pořádně nenaučil a slovensky už zapomněl.
A už zase na vážnou. Našel byste opravdu pikantní, pekelnou, prostě absurditu roku non plus ultra?
Určitě. Nedávný výrok toho eurošílence Martina Schulze, že si s Francouzi a pár dalšími, poslušnými, založí společnou evropskou federaci a my z Visegrádu – snad krom Slováků – se máme jít klouzat na jiný rybník.
Bude ten nový rok podle vás výrazně lepší, nebo horší?
Lepší. Lidi se možná zase začnou smát hlouposti politiků.
autor: Václav Fiala
