I v České republice sledujeme vlnu protestů mládeže za řešení tzv. klimatické krize. Jde o zneužití dětí pro politický aktivismus, nebo o naši ostudu, že tak vážný problém musí brát do rukou dospívající? Bylo letošní horké počasí argumentem pro to, abychom čistili náš průmysl od uhlíkové stopy a omezovali sami sebe, třeba i ve spotřebě masa?
Snížit energetické náklady potřebujeme, jinak se neudržíme na trhu, a máme jedno z nejhorších ovzduší v Evropě, speciálně sever Moravy. Takže na tom musíme zapracovat, a jestli se to nelíbí školákům, je to jen detail. Mimochodem, já jako študák kveruloval proti komunistům, rozumím jim, chtějí být slyšet. Svět se mění a nikdo na nás nebude čekat. Pokud snížíme spotřebu červeného masa, třeba nebudeme jedničky v rakovině střev a konečníku. Prostě důvodů se polepšit je spousta.
Pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká. Čím to je, že společnost je rozhádaná a lidé nevypadají šťastní? Jsou čísla o růstu jen iluzorní, protože ve skutečnosti se lidem nežije dobře kvůli vysokým cenám za bydlení či jídlo, či kvůli hrozbě exekucí? Budou výročí 17. listopadu nadšeně oslavovat třeba i lidé v Ústeckém či Moravskoslezském kraji, senioři, samoživitelky či nízkopříjmoví?
Žádný stát nemůže za to, že se žena rozvedla nebo nesezdala a je samoživitelka. Lidi by měli méně řešit politiku a více se starat o sebe. Listopad nám dal spoustu možností, a mnohem lépe je i v Sudetech. Je ale vidět, že neschopnost řešit problémy je nám daná i bez ohledu na režim. Málo efektivně pracujeme, a tak neumíme stavět dálnice jako třeba Polsko nebo Slovensko. O Německu nemluvě. To není o režimu, ale o neschopnosti.
Jinak Sudety potřebují něco jako Marshallův plán. Vyhnali jsme odtamtud 3 miliony lidí a nedokázali jsme postavit dost škol, dálnic a železnic. Musíme tam hodně nainvestovat, jinak odtamtud budou lidé pořád utíkat. Ústí bylo kdysi superbohaté město, jako třeba Liberec nebo Jablonec. Není důvod, aby to tak nebylo zas.
Politická krize začala jmenováním ministryně spravedlnosti Benešové do funkce. Požadavky demonstrujících se však rozrůstají. Když se na to podíváme s odstupem: Co se to vlastně v rámci Milionu chvilek vyvalilo? Co tohle hnutí vlastně znamená?
Je to emancipace nové generace, k níž se přidala i řada starších. Jsou různorodí, tak to ještě není politická síla, ale stát se jednou provždy zase posunul ke společenství sebevědomých lidí. Vědí, že musí něco dělat, aby se věci kolem nich posunuly. Jednou za čtyři roky to „někomu hodit“ nestačí. V rodině také probíhá denní kontrola a nečeká se jen na vysvědčení na konci roku.
Mgr. Marie Benešová
Oba tábory – ti, co demonstrují proti Babišovi, případně Zemanovi, versus ti, co je volí, či s nimi nějakým způsobem sympatizují – se vzájemně napadají. Nechybí nám třicet let po sametové revoluci větší respekt k odlišnému názoru, neprohlubují se názorové příkopy? Dá se říci, že jde o generační střet? Nebo jde o různý pohled venkova a větších měst?
Jsme vychovaní k nenávisti, k neústupnosti a k sarkasmu – vzory pro děti jsou Jan Hus, K. H. Borovský, Jaroslav Hašek. Nic proti těmto velikánům, ale chybí nám to, co se dříve učilo v kostele každou neděli – pokora, pomoc druhým, brát život vážně. Děti by se měly učit nejenom o Karlovi IV. (můj favorit), ale o Baťovi i třeba Liebiegovi. Udělali spoustu kompromisů, ale zůstalo velké dílo. Potřebujeme více úcty ke stavění a ke kompromisům, a naopak méně obdivu k boření a k ideologii.
Západní civilizace se mění a rok od roku ničí venkov zejména taková ta hrdá města s velkou historií a 5–10 tisíci obyvateli. Je to velký problém. Musíme najít spoustu dočasných řešení, ale svět prostě směřuje ke koncentraci lidí ve velkých městech – zdravotnictví, školství, kultura, možnosti práce. Řešme to. My jen slibujeme a záplatujeme, ale naši lidé z venkova odcházejí, nebo tam zůstávají a jsou naštvaní. Pomalejší ten proces bude, když bude více dálnic, rychlovlaků, lepší školy na venkově. Moc z toho neděláme.
Psali jsme:
Pohybujete se ve zdravotnictví. Není regionálně odlišný pohled na dnešní realitu i v tom, že dostupnost a kvalita zdravotní péče je rozdílná v Praze, oproti nějaké odlehlé oblasti ČR? Nebo to není pravda? Připomínám váš rozhovor na ČRo, který měl docela drsný titulek Roman Šmucler o českém zdravotnictví: Politici se o lidi postarají. Tak, že dřív umřou.
Odlehlé oblasti v ČR nemáme. Pokud bychom měli dálnice, přejedete ČR docela rychle všemi směry. Pokud je člověk jednou až pětkrát za život fakt nemocný (těžký úraz, rakovina, infarkt, mrtvice...), potřebuje, aby vše provedl nejlepší možný lékař se super technologiemi. To umíme zařídit tak na 10–15 místech. Snažíme se to mít na 70–100 místech (aspoň jednou v okrese, někde častěji). To je drahé, nejsou lékaři a sestry, a nakonec není ani kvalita léčby. To je, jako bychom chtěli mít ligový hokejový tým v čele s Jágrem v každém okrese. Bylo by to krásné, ale nestane se to. Samozřejmě, že i v menších obcích je třeba udržet síť rehabilitačních a LDN nemocnic, aby to měli senioři blízko, a lidé práci a pohotovost. A perfektní síť praktických lékařů.
Nedávno proběhly evropské volby. Vrcholné orgány EU však obsadili Západoevropané. Co to pro nás znamená? Je to neúspěch V4? Měla by koordinovat svoji činnost s více zeměmi?
Působím v CED, organizaci stomatologů při EU. Nejlépe prosadíme své zájmy spoluprací s historickými partnery – Německo, Rakousko, Slovensko – shodneme se velmi často. Tak to dělám já. Pak je možnost spojit všechny východní a třeba nějakou západní zemi. V4 sama o sobě vždy prohraje. To je jako s tím Janem Husem. Můžete za svou pravdu epicky zahynout, ale naši občané chtějí spíše pozitivní výsledky.
Na závěr jednu možná odlehčenou historickou. Všiml jsem si, že na Facebooku se pozitivně vyjadřujete k císaři Zikmundovi, kterého si v těchto dnech připomínají Chorvati, neb je chránil před Osmany i Benátkami. U nás však nemá valnou pověst a je označován jako „liška ryšavá“... Jak vidíte vy tuto pro nás kontroverzní postavu našich dějin, jejíž osudy se protnuly s osudem v Česku naopak uctívaného mistra Jana Husa?
Zikmund převzal vládu skoro v nejhorší situaci v historii. Země po Václavu IV. v chaosu, ekonomická a zdravotní krize, rozpadlá církev – a Turci útočí. A on to vše nakonec uklidnil. Proto ho má svět za jednoho z největších panovníků, jakkoli měl své chyby a prohry. Nedokázal jen mít potomka, ale vybral nástupce, kteří nakonec jeho koncept říše v našem prostoru převzali – Habsburci. Viděl nebezpečí typu muslimové nebo Hitler a Stalin, pokud to přiblížím dnešku.
Jan Hus byl člověk velké integrity, statečný, vzdělaný, titán. Ale měl černobílé vidění světa. Myslel to dobře, ale Univerzita se za něj stala provinční a národ se pustil do občanské války.
Prostě svět není černobílý. A važme si obou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
