Kterého z těchto mediálně známých kandidátů do Senátu byste volili, kdyby kandidoval ve vašem obvodě (či v něm kandiduje a vy ho budete volit)?Anketa
Vy jste svoji politickou dráhu začala u sociální demokracie, že?
Ano, je to tak. V roce 2002 za mnou přišla paní Báčová, která byla tehdy členkou ČSSD, a nabídla mi místo na jejich kandidátní listině za romskou komunitu. Tehdy jsem jí řekla, že jestli půjdu do voleb, tak rozhodně nebudu rozdělovat občany na Romy a bílé. Když půjdu, tak za všechny. Tehdy mě dali na sedmé místo, což jsem nějak neřešila. Byla jsem nezávislá a kandidovala jsem poprvé. I přesto jsem dostala skoro tisíc hlasů a přeskočila jsem tak jejich kandidáta. Oni mermomocí chtěli, abych vstoupila do jejich strany. Vyčítali mi: My jsme vám umožnili kandidovat na naší kandidátce, tak bychom byli rádi, kdybyste vstoupila do naší strany. Takhle je to poprvé, podruhé, potřetí...
Pak jsem tedy řekla, že ano, že to zkusím. Do strany jsem tedy vstoupila, ale bohužel moje představa o financování a projektech byla trochu jiná než jejich. Řekla bych, že poslední kapkou do pověstného poháru bylo hlasování o projektu „REVIS". Již na počátku po prostudování tohoto projektu jsem byla přesvědčena a na několika veřejných zastupitelstvech jsem upozorňovala, že projekt, který po ukončení zavazoval středisko REVIS být do tří let finančně soběstačné, je nereálný a po skončení projektu bude muset být neustále městem dotován. Stále jsem byla přesvědčována zastupiteli jak z ČSSD, tak z KSČM, že projekt je reálný a potřebný. Se svým názorem jsem zůstala osamocena bez jakékoliv podpory. Dnes mohu konstatovat s odstupem čtyř let, že jsem měla pravdu. Za poslední volební období byl REVIS dotován městem částkou více jak šest a půl milionu korun a nic nenasvědčuje tomu, že by byl splněn záměr projektu, a to být soběstačný finančně.
To bylo tím spouštěcím mechanismem, že jste řekla, že už v té straně nebudete?
Vadí mi, když mi někdo říká, jak mám hlasovat, co mám dělat... Jsem přeci natolik rozumná, samostatná a soběstačná, že vím, co mám dělat. Sice chápu, že když jsem v nějaké partaji, tak jsem musela souhlasit s jejich programem. Jenomže jsou situace, kdy musíte zvážit, zda pro danou věc zvednete ruku, abyste se za to v budoucnosti nemuseli stydět a lidé vám to nevyčítali. Musíte myslet na to, zdali je to ve prospěch města a občanů a ne pro nějaké lobbistické zájmy, které vyhovují pouze někomu. Tímto jsem jenom chtěla říci, že ne vždy jsem hlasovala s ČSSD. Když jsem viděla, že je to prostě špatně a po letech se to prokázalo, tak to bych sama před sebou, jako ekonom, vypadala jako blbec. A ještě k té sociální demokracii. Samozřejmě, že jsem vystupovala hodně proti takovým věcem, které se mi nelíbily, a věděla jsem, že je to špatné, že to bude mít negativní dopad pro město. To jim hrozně vadilo. Připravovala jsem pro ně horkou půdu, protože jsem se hodně ptala a oni na to nebyli zvyklí a připravení, tím se naše cesty začaly rozcházet. Až jednoho dne pan Macák (současný starosta Tachova a bývalý senátor za ČSSD - pozn. red.) řekl, „že nechápe, proč jsem v jejich straně", tak jsem na to odpověděla, že v jejich straně opravdu nemusím být. Přibližně po ročním členství jsem napsala dopis s tím, že své členství v ČSSD ukončuji.
Pak přišla ODS. To je ale trochu něco jiného - z levice do pravice, byť je to komunální politika. Tam vás nenutili hlasovat tak, jak chtěli oni?
Víte, než jsem dozrála k tomu, že vstoupím do ODS, tak to mělo také nějaký vývoj. Byla jsem zase nezávislá, což mě hodně vyhovovalo. Hlasovala jsem, jak jsem chtěla a podporovala jsem věci, které se mně líbily. V roce 2006 jsem kandidovala jako nezávislá do Zastupitelstva města Tachova a byla jsem zvolena. Do ODS jsem vstoupila až v roce 2008, což bylo přibližně asi pět let po ukončení členství v ČSSD. Nikdo mě nenutil, jak mám, či nemám hlasovat za ODS, spíše jsme se domlouvali, co podpoříme a proti čemu budeme vystupovat. Jenomže jsem hodně a velice tvrdě proti ČSSD a KSČM vystupovala, to se jim z počátku líbilo, ale po čase to některým začalo hodně vadit, tak mi to začali také vyčítat, místo toho, aby byli rádi, že za ně někdo vystupuje. Tak, jak jsem k předchozí otázce uvedla, připravovala jsem pro ně horkou půdu, protože jsem se hodně ptala a oni na to nebyli zvyklí, připravení...
Teď myslíte, že jsou? Nebo je to pořád stejné?
Ano, je, ale já tam nejsem. Ten systém tam vidím stejný, protože chodím na zastupitelstvo a vidím, že se nic nezměnilo. Ten tlak opozice, jako je v Tachově, kde sedí ODS, tak to je, jakoby tam nebyla. Ve většině případů bych očekávala, že ODS bude zastávat zcela jiný názor. Ono to tak splynulo, že jsem nevěděla, kdo je nalevo a kdo napravo. Když byl občas nějaký štěk, tak to bylo tak nenásilné a slabé, že to nic neřešilo a starosta na to s přehledem odpověděl.
Nepadá na vás, i z hlediska současného krajského zastupitelstva, určitá deprese? To, že máte nějaké připomínky a stejně jsou přehlasované?
Jsou přehlasované, ale... Jednou jsem namítla, že jim je to stejně jedno, že tady kolikrát něco říkáme a oni neposlouchají. Říkala jsem to hejtmanovi Šlajsovi a on, že ne, že poslouchají a že některé ty připomínky od nás berou vážně. To, že nás přehlasují, to tak je, protože je jich víc, ale vím, že některé připomínky jim přece nemůžou být jedno. Když vystoupím, tak je tam docela ticho, někteří se i pobaví a má to někdy docela radikální dopad. Takže jsou věci, které jim jedno nejsou, ale u některých jsou třeba už dopředu domluvení, jak budou hlasovat, a že to nezmění v tom okamžiku, kdy opoziční politik vystoupí a řekne něco tvrdého. A že by změnili v tu chvíli hlasování? To neudělají. Já do poslední chvíle, když tam přijdu, nevím, jak budu hlasovat. Třeba znám tu problematiku, ale neznám ten vývoj. Nevíte, kdo tam co řekne, na to je třeba si počkat. Kolikrát řekl někdo něco, co mě i zarazilo, a pak jsem si řekla, co když je to třeba pravda?
Chcete říct, že na klubu ODS nedostáváte jisté instrukce, jak byste měli hlasovat?
Kdepak, to je stejné. Vážila jsem si jedné věci, a to, že mě v ODS nikdo nenutil, jak mám hlasovat. To mohu potvrdit. A bylo to i za Jiřího Pospíšila, protože byl předseda klubu. Ten se třeba zeptal, kdo má k jakému bodu připomínky a názor, a sjednotili jsme se na tom, jak budeme vystupovat a kdo. Byl i případ, kdy řekl: Hlasujte si tady, jak chcete - například v případě etického kodexu. To bylo vážně za Pospíšila. Ale že by nám někdo přikazoval, to se fakt nestalo. To zase všechna čest.
Mohla byste nějak zhodnotit bývalého hejtmana Chovance a současného hejtmana Šlajse, proti němuž tam byla velká kampaň ohledně jeho politické minulosti?
Myslím si, že současný hejtman je hodně pracovitý člověk, což je koneckonců také vidět. Hodně se kraji věnuje. To je rozdíl mezi panem Chovancem a panem Šlajsem. Pana Chovance jsem tady měla docela ráda, i když byl z jiné strany. Líbilo se mi, že když jsme byli na jednání, tak dal všem prostor. Nekoukal se, jestli jsme levičáci nebo pravičáci. Když tam přece někdo něco namítl, okamžitě vyrychtoval úředníky a ihned museli všechno zajistit. Nebral si servítky a opravdu vyžadoval, aby veškeré podklady byly v pořádku. Pustil vás ke slovu. V tom byl větší liberál a byl více otevřenější. U pana Šlajse vidím jistou nervozitu a neochotu dávat prostor k vyjádření. Vidím, že mu hodně vadí, že se do toho bije. Chce tomu zabránit, a tak vám třeba sebere slovo nebo rychle zmáčkne tlačítko, že nestačíte zareagovat a řekne, že končí debatu. Pak je tam zase ten rachot, že já vstanu a řeknu, že se mi to nelíbí, jak moc do toho zasahuje a bere nám slovo. Hodnotit ho musí hlavně ti, kteří ho tam nominovali. Já ho chválit rozhodně nebudu, ale na druhou stranu jsem s ním nějaký velký konflikt neměla. Výměna názorů k politice patří, to mně nevadí. Vidím však, že v některých fázích vystupuje dosti agresivně, a to by jako hejtman neměl, měl by to s přehledem ustát. V tom se potřebuje ještě od pana Chovance učit.
Pojďme k ODS a vašemu současnému kandidování. Ódéesku jste opustila. Nebylo vám to s odstupem času trochu líto, že jste stranu opustila v době, kdy je ve složité situaci?
Není mi to líto. Neudělala jsem to hned, jako to udělali někteří. Jiní vystupovali z ODS, protože se strana dostala do potíží. Já v té době ne. Pořád jsem tam setrvávala. Kdyby se někdo ocitl na tom místě jako já, tak už by dávno s ODS skoncoval. Můj důvod byl pořád to, že když nemůžete kandidovat v místě, kde bydlíte, kde je členská základna, a vy jste místopředseda regionálního sněmu ODS Plzeňského kraje a krajská zastupitelka, tak si řeknete, že tedy není něco v pořádku. Tím chci říci, že místní sdružení ODS v Tachově jak v předchozích, tak i v letošních komunálních volbách mi neumožnilo kandidovat na jejich kandidátce.
Proč nemůžete?
Oni vás na tu kandidátku prostě nepustí. Oni mě nemusí, já je také ne. Do ODS jsem vstoupila jako nezávislý kandidát, takže jsem se pouštěla do věcí, do kterých by se těžko někdo pustil. Jako nezávislá jsem hodně kritizovala veřejné zakázky, dotace, finance a majetkové poměry. Byla jsem vždycky o dva kroky vepředu než radní, starosta a kdokoliv. Někdy to byly i dosti drsné otázky. Z jejich strany kolikrát nepadla odpověď, ale ti lidé to slyšeli, takže to nějaký dopad mělo. Měli spíš strach z toho, s čím zase přijdu na zastupitelstvo. To se ódéesákům líbilo, že hodně vystupuju a že jim tam dávám pořádně zabrat. Tehdejší předseda pan Hošek za mnou přišel, jestli bych nevstoupila do ODS. Blížily se volby, které byly v roce 2006, a já řekla, že do jejich strany zatím nebudu vstupovat, že půjdu opět jako nezávislá a postavím si svoje vlastní sdružení, neboť by to vypadalo, že se chci dostat do politiky zase přes nějakou stranu.
Chtěla jsem si to zkusit, protože kandidovat jako nezávislý v Tachově, to je hodně silná káva a hodně těžké, abyste uspěl u lidí. Řekla jsem, že otázku vstupu do ODS vyřešíme až po volbách. Dostala jsem se tam a program jsem plnila možná více než na těch sto procent. Po volbách za mnou přišli s tím, zda tedy do ODS vstoupím. Tak jsem na to kývla. Vyhovovalo mi to, protože na mě nikdo netlačil. Mohla jsem mluvit, jak jsem chtěla a líbilo se jim to. Až do té doby, co jsem všechny přerostla. Pak už jim to začalo také vadit. Že hodně vystupuji, že jdou ostatní do pozadí, útlumu... V roce 2010 jsem tedy v Tachově nekandidovala. Důležité prostě bylo pro ODS a ČSSD, aby nekandidovala Rubáková.
Psali jsme:
Ale ve volbách do krajského zastupitelstva jste opět měla úspěch a sociální demokracie mohla závidět…
V následujících volbách do kraje jsem kandidovala z desátého místa a mandát jsem získala, což byl úspěch, protože už tehdy byla ODS v problémech a já mohla odejít. Neudělala jsem to. Byla jsem hodně velkým zastáncem Jiřího Pospíšila. Věřila jsem mu a věřím mu dodnes. Vím, že udělal kus pořádné práce a to mu každý může vyčítat, co chce. A proč člověk opouští strany nebo přechází jinam? Když nemůžete prosazovat myšlenky a nápady v té určité straně, tak jdete tam, kde vám to dovolí, kde se vám naslouchá.
Někdo ale může říci, že se jedná o politický turismus. Protože ideální přece je být v jedné straně od začátku do konce, nebo ne?
I za cenu mlčení? Že mi někdo bude říkat, co a jak mám dělat? Vím, že řada lidí to takhle dělá a vůbec jim to nevadí, mlčí a venku to třeba řeknou. Na schůzi si to neřeknou, protože všichni mlčí. Proč? Protože jim jde právě o ty fleky. Kdyby mně šlo o flek, tak budu možná také ticho. To mi řeklo X lidí... Řeknou mi třeba: Věro, ty kdyby si každého tak neštvala, tak už si dneska v Poslanecké sněmovně. Takže ti, co chtějí funkce nebo nechtějí vyčnívat, tak mlčí a neřeknou to nahlas. To je přece špatně. Jaký můžu být potom politik na vyšší úrovni, když jsem předtím byl neviditelný? Potom jdou do vyšší politiky a už jsou jiní? Pořád to bude člověk, který je neupřímný, nedokáže jasně říkat a formulovat myšlenky, které si myslí, a bude pořád říkat ty myšlenky těch pár lidí, kteří mu je podstrčí? Kolik nás takových je, kteří jasně řeknou, co si doopravdy myslí. Kdyby to takhle bylo, tak ODS není tam, kde je. Stačilo by jen naslouchat.
Když byl ještě Nečas premiérem a přijel za námi do Plzně, tak jsem mu položila nějaké otázky na tělo. Třeba jsem se zeptala, proč máme mezi sebou lidi, o kterých víme, že jsou špatní a občané nás kvůli nim nechtějí volit? On řekl: Já tam ty lidi nedávám, to si je tam dávají jednotlivé oblasti. S tím jsem s ním souhlasila. Tady musí být ještě jeden mechanismus, který by zabránil, aby takoví lidé vůbec vstoupili do vyšší politiky.
To je problém i řady starostů za ODS ve městech, kteří jsou populární, ale nikdy se nedostanou dál. Jak to, že ti lidé, kteří mají praxi a zkušenost, nejsou stranou přemlouváni?
Třeba na senátora kandidoval kdysi pan Salvetr (dlouholetý a úspěšný starosta města Klatov, známý mj. vytěsněním hazardu - pozn. red.). Tam se mu ovšem nepomohlo. Ten člověk je úspěšný. Je to čestný člověk - politik, který je za ODS a zůstal v ní.
Jak je možné, že se nepomůže člověku, který by mohl stáhnout další lidi?
Jistě. Mělo se mu více pomoci. Tehdy neuspěl proti Látkovi z ČSSD, bylo to o chlup. Kdyby se nasadila lepší kampaň a pomohlo se mu v té době, tak by ty volby vyhrál.
Není to tím, že se mnozí na městskou politiku dívají jako na takový politický venkov, kdy je to něco druhořadého?
Zkušenosti politiků se rekrutují jedině z komunální politiky. Jestliže jdou lidé do vyšší politiky, tak je třeba koukat na to, čím si to zasloužili.
Psali jsme:
Momentálně je zaznamenán takový trend u hnutí ANO, kde jsou kandidáti dobrými manažery, kteří však nemají zkušenosti s jakýmkoliv komunálem...
Také tvrdě narazí. V módě dnes je, že ANO trochu prosperuje, je na dobré vlně, ale to bude možná do toho času, než něco udělají a zkazí. ODS kdysi měla tak silný náboj a tak velká procenta, jenom toho nedokázala využít. Nedali jsme si jen pozor, koho tam bereme. V ANO si myslí, že v politice budou řešit věci tak, jako když řídí firmu. Tak to ale není. Vstoupím do politiky a koukám, co se děje, protože to tak nejde, jak si představuji. Musíte třeba i ustoupit, naslouchat... Nebo tam půjdete, budete ty ruce zvedat... Jak by bylo dobré, kdyby každý politik řekl svůj názor a my si ho alespoň poslechli. Zastupitel má přeci mnoho možností. Může jít například na jednotlivé odbory, vyžádat si podklady. Myslíte si, že to ti noví lidé ví, kteří jdou do politiky, a že i ti stávající to využívají?
Nemůžete být na úřadě oblíbená, když se jim díváte pod ruku… Kdo dnes vlastně využívá zastupitelské pravomoci a ptá se, hledá, nechá si vysvětlit jednotlivé body jednání?
Za osm let v komunální politice jsem byla jediný člověk, který chodil po odborech. Vím to, protože jsem se vždycky zeptala. Dělala jsem to tak, že jsem nezvedla ruku pro to, co jsem neměla ověřené, a nebyla přesvědčena o tom, že to tak je. Hlasovala jsem tedy různě a tak, jak mi kázal rozum, a věděla jsem, že to bude ve prospěch obce a lidí. Lobbistické zájmy mě tedy nikdy nezajímaly. Řada zastupitelů řekla, že jim stačí ty podklady, které oni dostanou, ale z toho nepoznáte, o co se tam jedná, když nepůjdete do hloubky. Třeba k různým majetkovým bodům. Když se to potom přednáší na zastupitelstvu, tak přednášející mele jako kafemlejnek a nikdo vám k tomu neřekne ani slovo, pokud se nezeptáte. Někdo vstoupí do komunální politiky a čtyři roky to tam jenom odsedí. V řadě případů se to tak stává, jak u koalice, tak u opozice. Jsou i tací zastupitelé, kteří za čtyři roky ani jednou nevystoupili. Také jsem zaslechla názor od jednoho stávajícího zastupitele, že už vlastně kandidovat nebude, protože ho ty lidi štvou, a že za těch pár šlupek se otravovat s lidmi nebude. Tak co tam dělají? Mnozí tam jdou proto, že se chtějí zviditelnit. Takoví lidé ať jdou ale do filmu. Někteří komunální politici mi říkají, že sami hlavou zeď neprorazí. Jenže oni to ani nezkusili. Zajímavé je, že já jsem proti té zdi mnohdy šla a povedlo se mi to. Kolikrát jsem ty lidi dokázala zbláznit a hlasovali se mnou napříč politickým spektrem, což by tak mělo být.
Psali jsme:
Co říkáte, když jdou do komunální politiky známé osobnosti, které už jsou takhle poměrně vytížené. Třeba právníci, lékaři...?
Doktor super! Dostane nejvíc hlasů, to vám garantuju. Víc než já, ale tím to končí. Jsou to lidé velmi časově a pracovně vytíženi a zbývá jim málo času na přípravu na jednání zastupitelstva. I přes tento handicap mohou být platnými členy politických stran i sdružení. Jsem člověk, který je v tomto ohledu hodně disciplinovaný a práce politika mě baví a beru to jako součást mého života. Když o problému chci něco vědět, tak se na to musím připravit, a tím dokáži přenášet informace k ostatním spolustraníkům.
Myslíte si, že takoví lidé, kteří jsou manažery firem, škol, že mají čas, aby se důkladně zabývali tím, co jim přijde takzvaně na stůl?
Většina z nich se na to důsledně připravit nedokáže, protože je to mimo jejich odbornost. Někteří také proto, že jim stačí otevřít obálku s podklady na zastupitelstvu s tím, že k probíraným bodům nebudou vystupovat. Mnohdy však záleží na tom, za jakou stranu kandidujete. Hodně lidí mě takříkajíc nemusí proto, že řeknu, co si myslím, že věci pojmenuju správnými jmény. Kdo to dneska na plnou pusu řekne?
Někdy vylétnete na zastupitelstvu jako, jak se někdy říká, čertík z krabičky, což se těší velkému zájmu médií. Někteří si řeknou, že na sebe chcete jen upozornit. Na druhou stranu mnoho lidí, co tam sedí, si to jednání jen takzvaně odmávnou, že?
To jsem také několikrát řekla, že tady nejsem proto, abych jenom hlasovala. Jsem tu, abych o něčem rozhodovala, protože mě někdo zvolil. Kdybych byla najednou ticho, tak by se mě někdo zeptal, jestli nejsem nemocná. Pamatuji si, že jednou mi nebylo nějak dobře. Párkrát jsem vystoupila, ale nebylo to, tak hustí. Přišel za mnou pan Chovanec a ptal se mě, zda nejsem nemocná, když jim dnes dávám menší sodu. Když vám někdo toto řekne, tak je vidět, že určitě dobře poslouchal, protože si je vědom toho, že to pro ně není lehké, když je takto kritizuji. Taková jsem celý život a nepotřebuju k tomu média. Nepopírám, že mi to nedělá dobře. Dobře mi to ale dělá po celý život, když mohu někde prezentovat svůj názor, tak už vím, že mnozí starostové ho třeba také zastávají, jen já to vezmu na sebe. To je ale normální. Člověk, který nemá svůj vlastní názor, nemá v politice co dělat. Jen papouškuje to, co říká stranická buňka. Jsme v nějaké straně, máme nějaký program, který budeme naplňovat, ale kde je rozum?
Do komunálních voleb kandiduje spousta malých hnutí a stran. Mnohdy nemají jasný program a často ani financování. V kuloárech se také šušká, že za takovými subjekty stojí různí lidé - například bývalí členové ODS, kteří odešli. Je to nějaký nový trend, který má za úkol rozmělnit komunální politiku a takováto pidihnutí?
Já bych se spíš zeptala, co je přinutilo k tomu, že najednou z ničeho nic odešli a museli založit politické hnutí nějakých nezávislých? Nabízí se několik možností. Buď nemohli, jak jsem řekla, prosazovat myšlenky, které chtěli. Další možností je, že tam chtěli dosadit svoje lidi a vynechat ostatní, nebo si chtěl každý z nich prosadit svoje lidi, ale ti si navzájem nepasovali. To se odehrávalo hlavně na Plzeňsku, kde se všichni dobře znají. Proč bych měla dávat na kandidátku člověka, který je hodně kontroverzní, lidé o něm ví jen špatné věci a ví, že za ním vždycky někdo stojí... Dal byste ho na kandidátku? To přece nikdo neudělá. Jestliže to chtěl takhle někdo udělat a udělal, tak je to špatně a něco za tím vězí. Jestliže si má někdo nabít čumák, tak si ho nabije znovu, protože tam ty lidi dal. Jedna nebo dvě osoby na kandidátce, které jim nesedí, a potopí vám celou kandidátku...
Není to tím, že lidé už mají dost těch stálých stran a hledají třeba něco nového?
Měli bychom dat více šancí novým tvářím a podpořit je, ať vstoupí do komunální politiky. Dejme jim šanci, ať ukáží, co umí. Pokud získají podporu lidí, bude to tak jedině dobře. Už jen u ódéesky. Vždyť vidíme v Parlamentu lidi stejného typu Benda, Stanjura, Němcová... Jsou to lidé, kteří se též podíleli na vrcholné politice ODS a nemůžou si dnes nad vším, co se v ODS stalo, mýt ruce. Nedivím se lidem, že víc berou nezávislá hnutí. Politikům už vlastně vůbec nevěří. Nevěří velkým politickým stranám, protože je hodně zklamaly a nedodržely to, co slíbily.
Mladí konzervativci - to byl jakýsi předvoj mladých lidí, kteří pak vstoupili do řad občanských demokratů. Kdo se dnes v ODS stará o to mládí?
Jejich aktivita není zdaleka tak výrazná jako za dob, kdy tam byl Jiří Pospíšil, který udával směr. Je úspěšný také proto, že neslyší na lobbistické zájmy. To, co chce, formuluje jasně, což se také nemusí někomu líbit. Tak co ti lidé? Někteří lidé z ODS nechtěli, aby Jiří Pospíšil byl místopředsedou strany, tak ho nezvolili a tím dali najevo, že o něj nestojí. Přitom pan Pospíšil jako jeden z mála špičkových politiků ODS nebyl účastníkem žádné z politických afér. Nevážíme si lidí, kteří něco umí, něco znají a jsou bezúhonní. Pokud vím, tak o mladé lidi se stará Jiří Fremr z Plzně.
S těmi mladými je ale problém i u jiných stran…
To ano. Člověk může být úspěšný v tom, co dělá, ale nemusí být úspěšný politik, protože se nedokáže dostat do role politika. Například učitelé, najednou vidí, že se tam děje něco, s čím neměli zkušenosti, protože před nimi vždycky stáli třeba děti, studenti... Mluvili jen k nim, občas přišla nějaká zpětná reakce, ale tady narazili.
Na pluralitu a demokracii přeci není šéf nějaké firmy zvyklý, protože tam si může bouchnout do stolu, že?
Tady nemůže. Udělá-li to, tak vystoupí proti němu další lidé, jako jsem třeba já. Vezměte si Kalouska, který si také servítky nebere. Řekne, co si o tom člověku myslí, a hotovo. Neuvádím ho jako něco extra, spíš ho obdivuji v tom, že dokáže věcně a fakticky vystoupit. Když se mu něco nelíbí, tak to tomu druhému vypálí do obličeje. Kolik takových politiků je? U ženských nebývá zvykem, že tvrdě vystupují jako já. Možná je to chyba.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
