Rozloučili jsme se s rokem 2019. Co se nám, podle vás, letos v České republice povedlo, a co naopak?
Tak intenzivně se politikou a ekonomikou naší země nezaobírám, abych dokázal fundovaně odpovědět. Ale štve mě tiché zvyšování daní směřujících až k 50 %, tedy z každé vydělané desetikoruny takřka pětikoruna plyne prostřednictvím mnoha daní do státní pokladny, aby se následně tyto prostředky v příliš vysokém procentu „vyhodily“ oknem. Země surfuje na vlnách umění marketingových odborníků, chybí ideje. Počet státních zaměstnanců roste. Dle slov premiéra náš stát bohatne, přesto nejsou lidé spokojeni, protože štěstí a radost ze života není jen v hmotných požitcích. Skvělé je, že se zvedají důchody a platy v některých finančně zanedbávaných oborech.
Jaké vysvědčení byste za uplynulý rok vystavil našim politikům? Co říci nejen k Andreji Babišovi, ale také třeba k prezidentu Zemanovi a případně i k dalším?
Nejsvětější trojice dialektického materialismu, pánové Klaus, Zeman a Babiš, tvrdí, že když ekonomika roste, tak bychom měli držet ústa a krok, neremcat a jen se radovat. Ale pak tu křičí otázka, proč tomu tak není? Bohužel, politika je myšlenkově zhasnuta a je určena pouze pro nákup voličova hlasu. To snad ale není vysvědčení, jen povzdechnutí.
Celým rokem nás provázely demonstrace spolku Milion chvilek. Už toho bylo řečeno mnoho, ale co vzkázat jak Mikuláši Minářovi, tak občanům, kteří se demonstrací účastní? A co smířlivě popřát do roku 2020?
A to já přeci nemohu, radit mladému zapálenému muži a jeho svitě. Nicméně, shromažďování na podporu demonstrace odlišných názorů máme dáno z Ústavy, vplývá z osobní svobody. Demonstrace jsou poklidné, požadavky oprávněné, tak proč tolik šklebů a neúcty? Doby autokracie by měly být dávno věcí historie a komunikace s dialogem jsou přátelé, nikoli naopak. Znesvářené skupiny si nemusí padat do náruče, ale trocha úcty, nadhledu, humoru a gentlemanství by byla dobrá cesta vpřed.
Konec roku byl poznamenán masakrem v ostravské nemocnici. Někdejší ředitel Vojenského zpravodajství generál Andor Šándor za tím vidí stoupající míru „nenávisti, hrubosti, netolerance, sprostoty a agrese mezi občany“. Cítíte něco podobného kolem sebe?
Mám kolem sebe dobrou sociální skupinu, ale obecně má pan generál pravdu, což souvisí s mými slovy, viz výše.
Psali jsme:
Podíváme-li se do zahraničí, americký prezident Donald Trump bude letos obhajovat své křeslo. Je zatížen skandály, považován za hrubiána, nicméně republikánští voliči ho stále podporují. Bylo by dobré pro Česko i pro Evropu, aby byl znovuzvolen? Dává najevo distanc vůči účasti USA ve válkách v zahraničí, necítí chuť podporovat evropské země NATO. Čím to pro nás je, či není dobré?
Prezident Spojených států jen plní svůj volební slib jeho voličům, ať už si o jeho osobě myslíme cokoli. Osobně mi ten pán nesedí, ale je přímou reklamou na dnešní neurvalou dobu. Jsem založením optimista, ale některé tahy na šachovnici světa ve mně vyvolávají trudomyslnost. Jsme země, která z podstaty musí někam patřit – a ten výběr, kam, patří do rukou našich voličů, nikoli amerických.
I do roku 2020 vstupuje Evropa „na hrbu“ s aktivním válečným konfliktem, a sice na Donbasu. Francouzský prezident Macron dává najevo, že by s Ruskem měla nastat dohoda, evropský mainstream se zastává Ukrajiny. Jaký směr zvolit? Jak moc tvrdosti vůči Putinovi? Co přehodnotit, pokud jde o sankce a politiku vůči oběma stranám od roku 2013 či 2014?
Vím opravdu málo, ale co vím, tak Ukrajina se fašizuje a vojenští jestřábi už si mnou ruce, jak na čáru s Ruskem postaví rakety. Pochopitelně obranné. A Rusko se po staletí brání různým uchvatitelům, kteří mají zálusk na největší surovinovou základnu na světě. Jistěže dialog je lepší než zvyšující se chrastění zbraní i proto, že Rusko už není vývozce zločinecké ideje a tím pádem podstata studené války zanikla. Teď už jde zase jenom o prachy.
Téměř na konci roku proběhly nové volby ve Velké Británii. Co říkáte na výsledky? A co bude, podle vás, znamenat odchod Británie z EU, který vítěz voleb avizuje na konec ledna?
Britští voliči zvolili vlastní cestu a přejme jim, aby čas ukázal, že se rozhodli správně. EU se potřebuje restartovat, ale tak nějak to asi cítíme všichni, takže snad odchod VB bude mít i na EU hygienický účinek.
V minulých dnech jsme zažili pro mnohé nejkrásnější svátky v roce, kdy se v rodinách potkávají všechny generace. Všeobecně platilo, že mladší se učili od starších a že moudrost starších má být ceněna. Nyní aktivisté upozorňují na to, že starší generace je náchylná k dezinformacím, ať už kvůli řetězovým mailům nebo internetovým prostředkům. A mladá generace se v médiích snaží té starší v tomto směru radit. Co si o tom myslíte?
Tak nevím, ale i starší generace věděla, že i Rudé právo lhalo, na lži a farizejství byli zvyklí. Myslím, že je hodně vzalo rozprodání republiky ve prospěch zahraničních, a v mnohém protřelejších konglomerací. A když se zahloubáme do naší historie, pochopíme, že my Češi jsme to nikdy neměli jednoduché v tom, komu naslouchat a koho poslouchat. Slyšel jsem, že Česko by byla krásná zem, kdyby v ní nežili Češi. Ale co už, žijeme tady, tak se se vším musíme poprat. Nikdo to za nás neudělá. Ale pospolu, staří s mladými. A bez urážek, se ctí!
Jste spokojen s tím, kam Česká republika směřuje? Co mají naše děti a naši vnuci dělat pro to, aby se v životě měli lépe?
Svět není složen jen z hmoty, ale i z našich emocí, z víry a z naděje. To nejsou floskule, to je prostě fakt. A naše děti už vidí přes kopce, cestují, nasávají odlišný přístup vidění světa, a v tom vidím naději pro budoucnost naší země. Jen se musíme naučit ubránit naši zemi proti nájezdníkům, i těm od financí. Lidi se musí navzájem inspirovat, učit se, vnímat se… a na sebe se usmívat, ať je život jakkoli těžký, a svět vykloubený z kloubů.
Psali jsme:
autor: David Hora
