Ne všichni souhlasí s udělením letošní Nobelovy cenu za mír Evropské unii. Nobelův výbor vyzdvihl zásluhy, které má unie za šíření míru a demokracie v Evropě. Právě to však u některých lidí budí rozpaky. Třeba prezident Václav Klaus zprávu dokonce nejprve považoval za žert nebo za kachnu. Poté, co se informace potvrdila, řekl, že se jedná o tragický omyl a prázdné vyznamenání. Má podle Vás Klaus pravdu?
V udělení Nobelovy ceny samozřejmě nemá pravdu prezident Evropské unie Herman Van Rompuy, že by EU byla největším mírotvorcem v dějinách. Tak to není, byly tam i okamžiky, kdy naopak EU sehrála negativní roli, například při rozpadu Jugoslávie. Ale když se podíváme zase do úplně nových začátků, tak je faktem, že tzv. římské dohody o oceli, uhlí a atomu byly ve skutečnosti iniciovány zkušenostmi generace, která prošla dvěma světovými válkami. Takže na počátku bylo úsilí svázat tyhle velké korporace tak, aby nemohly vyprodukovat válečný konflikt. To je třeba ohodnotit.
Někteří politici ale rozhodnutí komentovali slovy, že EU není fyzická osoba, takže je to špatně. Mezi těmito kritiky byl třeba i český prezidentský kandidát Jan Fischer. Řekl, že by raději viděl jako laureáta i on fyzickou osobu, neboť prý existuje řada lidí pronásledovaných za obhajobu demokracie a lidských práv a pro ně by udělení Nobelovy ceny míru mohlo být velkým povzbuzením. Co na tyto výtky říkáte Vy?
Já úplně neznám statut, kterým se řídí výbor udělující Nobelovy ceny. V některých oblastech mám ale vskutku za to, že výbor rozhoduje - i když to dává nakonec fyzické osobě - z velmi neobjektivní politické pozice. Přesto si myslím, že je čest, když jsou udělovány Nobelovy ceny například za lékařství, za chemii, za fyziku, tam je to na základě skutečných a velkých výkonů. Ale co se týká ceny míru, tam výbor přihlíží ke svému politickému hodnocení určité situace. Jestliže to může udělit kolektivně, určitě tak učinil podle svých stanov. Pokud tomu tak nebylo, tak se určitě bude někomu zpovídat. Jsou to ale jejich pravidla.
Psali jsme:
Evropská unie cenu získala kromě jiného například za přispění k obnově kontinentu po druhé světové válce, či za stabilizaci a integraci států střední a východní Evropy po zhroucení komunismu v roce 1989. Jak byste hodnotil tuto podstatu vysvětlení?
EU, to znamená od Schumana (pozn. red. - Robert Schuman byl francouzský politik lucembursko-lotrinského původu, který byl v letech 1958 až 1960 prezidentem Evropského parlamentu; význačně se podílel na vytvoření Montánní unie (též Schumanův plán) a spolu s Jeanem Monnetem je považován za zakladatele Evropské unie) až po dnešní dny – tam najdeme určitě mnoho osob, které se zcela jistě nezasloužily o mír. Stejně tak jako tam najdeme mnoho osob, které se o něj skutečně zasloužily, jako například Willy Brandt.
Jak se v Evropském parlamentu uplatňují naši europoslanci? Když hovoří, nedochází třeba k tomu, že by sál jiní opouštěli?
Záleží na tom, jaké se projednává téma. Tam totiž funguje mechanismus zpravodajů a stínových zpravodajů jednotlivých politických frakcí a je tam na vystoupení i časový limit, takže někdy ani nemusíte dostat slovo za frakci, i když byste chtěl vystoupit. V tom je velký rozdíl v jednacím řádu EP. Já jsem třeba zažil jednání o lidských právech, které bylo ve čtvrtek odpoledne a to nás tam bylo opravdu strašně málo. Ono nás tam ale v ten čtvrtek odpoledne bývá i jindy poněkud méně. Nejméně nás tam bylo, když se projednávala určitá strategie pro rovnost pohlaví. No, tak to jsme tam seděli asi v počtu dvaceti poslanců, z toho jen dva byli muži naslouchající ostatním, to jest ženám poslankyním. Ty nám tam vysvětlovaly, jak to ve skutečnosti s těmi rovnými právy v reálném světě je. Je to případ od případu, ale nestává se tam - alespoň já jsem to nezažil - že by někdo odcházel, aby udělal vysloveně skandál, pokud to není nějaká domluva, klaka. Myslím, že tam oproti českému parlamentu panuje obecně vzájemná úcta.
Stabilním hitem různých médií, a to i zahraničních bývá fakt, že se mnozí europoslanci směle dostaví v pátek ráno do příslušné kanceláře, tam se zapíší do prezenční listiny a zajistí si tak 284 eur. Pak ale rychle se svými kufry odjedou domů. Třeba televize RTL před lety upozornila na to, že měsíčně europoslanci dostávají diety ve výši 7339 eur a to i v případě, když v parlamentu zrovna nesedí. Probíhá tato praxe stále?
Já osobně jsem nikoho neviděl se takto podepisovat do prezenční knihy, ale onen mechanismus znám. Ono to ale platí i opačně. Totiž mnohdy tam člověk pracuje od božího rána do večera a zapomene se přitom podepsat na místě, která stanovují pravidla. To ale pak diety skutečně nedostane. Takže to platí oboustranně. Co se ale považuje za práci, pokud neběží výbor a neběží komise, či delegace? Když to vezmu na sebe, pokud tam nemám svou náplň jako kvestor (v Evropském parlamentu je to volený poslanec pro vyřizování administrativních a finančních otázek – pozn. red. ), tak je mojí prací i to, že jsem třeba v České republice, kde chystám různé pracovní věci a konzultuji problémy s českými odborníky. Myslím, že na to musíme pohlížet z hlediska plnění mandátu, nejenom z čistě formálního hlediska. Je tady důležitý obsah a ne forma.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
