Běloruskem otřásají prezidentské volby, které podle oficiálních výsledků vyhrál znovu Alexandr Lukašenko, a to s osmdesáti procenty. Kvůli podezřením na zfalšování a videím, která to potvrzovala, začaly protesty, které v zemi probíhají už týden. Lze s jistotou říci, zda volby byly zfalšované? A je možné zfalšovat takový volební rozdíl? Co si myslíte vy?
U všech předchozích běloruských voleb jsem si byl jistý, že je Alexandr Lukašenko opravdu vyhrál, byť si výsledky patrně trochu vylepšoval různými manipulacemi či přímo podvody, ale i kdyby se konaly absolutně férově, pak by stejně zvítězil, jen s poněkud horšími čísly. Současná situace je ale zřejmě přece jen odlišná, ačkoliv si nejsem jistý, jaký by byl férový výsledek, pokud by se tyto volby konaly pod nejpřísnějším mezinárodním dozorem. Jestliže se mám vyjádřit trochu šalamounským způsobem, tak bych řekl, že Lukašenko by je buď těsně vyhrál, nebo těsně prohrál.
O tom, že letos byly podvody a manipulace velmi rozsáhlé a větší než dřív, asi nepochybuje nikdo, dokonce i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se takto vyjádřil, což může znamenat, že i na ruský vkus je tohle nepřijatelné. Současně bych ale ruská vyjádření zase nepřeceňoval, jelikož Kreml samozřejmě koná podle svých mocenských zájmů a takto může běloruskému prezidentovi dát najevo nespokojenost, respektive naznačit mu, že ruská trpělivost není nekonečná. Koneckonců především zájmy Ruska jsou tím, co se jako červená nit táhne celou tou záležitostí a co je potřeba nejpozorněji sledovat.
Zároveň slýchám názor, že Bělorusové na venkově Lukašenka stále podporují. Je tamní společnost na demokracii připravena?
Kdybych chtěl být hodně sarkastický, tak při pohledu na některé čerstvé události bych se mohl zeptat, zda je na demokracii připravena společnost ve Spojených státech nebo západní Evropě. Ale zpět k Bělorusku. Jsem si jistý, že Lukašenko má mezi Bělorusy pořád silnou podporu. On rozhodně není a nikdy nebyl despota, který by si udržoval pozici jen strachem a represemi proti trpící většině obyvatel, přestože to některá média takto prezentují. Lukašenkův režim nepochybně represe občas používal, avšak velmi selektivně a nikdy masově. Vždycky sázel mnohem víc na to, že Bělorusům nabízel jistotu a stabilitu, tedy slušné platy a důchody, dobrou práci a životní úroveň.
To skutečně dlouho plnil, a proto má pořád podporu u velké části obyvatel, ale evidentně už ne takovou jako dříve. Opravdu výmluvné jsou protesty dělníků v továrně MZKT, která vyrábí těžká nákladní auta a je zřejmě nejúspěšnější běloruskou značkou. Je to takřka výkladní skříň úspěchů tamního průmyslu a tamní zaměstnanci se vždy těšili velice dobrému statusu, takže když také oni stávkují a vyzývají Lukašenka k odchodu, tak to nesporně znamená, že se v běloruské společnosti skutečně odehrávají velké změny.
Střetávají se v celé věci dva názorové proudy. První říká, že tamní obyvatelé bojují za svobodu a demokracii, a proto potřebují pomoc. Druhý zase, že jde o pokus o majdanizaci Běloruska po ukrajinském vzoru. Kam patříte vy?
Nesdílím ani jeden z těch pohledů, protože oba pokládám za ideologicky silně zaujaté a zejména zcela odtržené od reality běloruské společnosti. Tamní situace je složitá a opozici tvoří velmi pestrá sestava názorových proudů, které spojuje vlastně jen nesouhlas s Lukašenkovým prezidentstvím, ovšem jinak by se neshodly skoro na ničem. Podobnost s ruskou neparlamentní opozicí není malá. Nepochybně se tam vyskytují lidé, kteří chtějí západní model demokracie a integraci do západních struktur, ale podle mě tvoří jen menšinový proud.
Představa, že všichni demonstrující chtějí na Západ, je velmi naivní a mylná. Mnozí z nich jsou daleko více proruští než sám Lukašenko a vadí jim právě to, že on se pokouší o samostatnou, nacionalisticky laděnou politiku méně závislou na Moskvě. Ti zmínění dělníci továrny MZKT opravdu asi nejsou placení ze Sorosových peněz a je absurdní očekávat, že by zrovna oni chtěli integrovat Bělorusko do Severoatlantické aliance či Evropské unie a rozvolnit vztahy s Ruskem, když je Rusko největší zákazník této firmy. Ve skutečnosti právě ta Lukašenkova politika z posledních let způsobila, že ruská armáda hodlá přejít na vozidla domácí výroby a omezit import těch běloruských, takže pokud pracovníci MZKT něco chtějí, tak naopak opětovné upevnění vztahů s Moskvou.
Je v něčem běloruská situace podobná té ukrajinské, pokud ano, v čem?
Začnu tím, v čem vůbec podobná není. Politická a společenská situace v Bělorusku je naprosto odlišná od té ukrajinské. Na západní Ukrajině tradičně existují silné animozity vůči Rusku a Rusům, které však v Bělorusku téměř úplně chybějí, protože velká většina Bělorusů bere Rusy jako nejbližší, bez jakékoli nadsázky bratrský národ. Nechci teď detailně rozebírat události na Majdanu, jejich aktéry a sponzory, avšak přinejmenším jako záminka tam sloužily spory o to, jak moc se Ukrajina má či nemá spojovat se západními strukturami, respektive s Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí.
Takové téma ale v Bělorusku téměř nezaznívá a kritika cílí především na samotného prezidenta Lukašenka a jeho způsob vlády, který přestává vyhovovat i těm, kteří jej dlouho podporovali. Podobnost Ukrajiny a Běloruska však nesporně existuje z geopolitického hlediska Ruska, protože obě země mají sloužit jako – ideálně – přátelské nebo – přinejmenším – neutrální nárazníky mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem. Kreml zkrátka nechce, čemuž se z čistě racionálního pohledu nelze divit, připustit alternativu, že by se tyto země zapojily do západních vojenských a politických struktur, protože to by představovalo ohrožení bezpečnosti Ruska.
Psali jsme:
A co srovnání s rokem 1989 v Československu? V čem je situace podobná?
Možná existuje velmi vzdálená podobnost v tom, že patrně přestává fungovat v uvozovkách společenská smlouva mezi režimem a většinou obyvatelstva. V Československu uzavřelo pragmatické křídlo KSČ, které vedl Gustáv Husák, s většinou společnosti takovou tichou dohodu ve smyslu: Vy nás necháte vládnout a my vám zajistíme slušnou životní úroveň a taky udržíme zkrátka ty ideologické fanatiky typu Biľaka či Indry. Fungovalo to do druhé poloviny 80. let, kdy se tento model vyčerpal. Dále mohu jen doporučit studii s názvem Proč tak snadno… od profesora Možného, což je podle mě vůbec nejlepší studie, co a proč se u nás v roce 1989 stalo.
Podobná tichá dohoda fungovala i v Bělorusku, jenže pak nastala paradoxní situace, protože díky prosperitě běloruské ekonomiky postupně vyrostla úspěšná, bohatá a vzdělaná střední třída, která už chce i podíl na politické moci, čímž vybočuje z mantinelů oné dohody, podle níž má být politika doménou Lukašenkova establishmentu. Mimochodem, stále častěji zaznívá i názor, že podobný proces už lze pozorovat také v Rusku, respektive že Putin může pomalu přicházet o přízeň střední třídy, která dosud patřila mezi jeho spolehlivé opory.
Premiér Andrej Babiš prohlásil, že se v Bělorusku nesmí opakovat československý rok 1968. Jak vnímáte toto srovnání a je reálné, že by se situace opakovala?
Z politického hlediska je podobnost minimální, ale Andrej Babiš zřejmě naráží na možnost, že by onen údajný boj za demokracii mohly rozdrtit ruské tanky.
Přesně tak.
Takový scénář ovšem pokládám za velmi málo pravděpodobný, protože v roce 1968 bylo sovětské vedení opravdu hodně znepokojeno reformami a tím, že Dubčekovo vedení ztrácelo kontrolu nad liberalizačními procesy, kdežto současnému ruskému vedení na běloruské vnitřní politice záleží velice málo, pokud vůbec. Podobnost je ale v něčem jiném. Zásah proti reformám Pražského jara znamenal pro Moskvu výbornou záminku pro provedení toho, o co dlouhé roky usilovala, ale co Gottwald, Zápotocký a Novotný vždycky důsledně odmítali, a sice pro umístění vojsk na československém území, tedy těsně u hranic se Severoatlantickou aliancí, neboť Československo dlouho bylo jedinou hraniční zemí Varšavské smlouvy, kde sovětští vojáci nebyli.
Podobně také dnes Rusko usiluje o umístění svých sil v Bělorusku, respektive poblíž hranic s Polskem a Litvou, avšak Lukašenko právě to dlouhodobě odmítal. Možná tedy nyní od Kremlu dostane takzvaně nabídku, kterou nelze odmítnout, takže Rusko mu pomůže se stabilizací situace a udrží ho v prezidentském křesle, ovšem za to získá možnost rozmístit větší počet ruských vojáků na běloruském území.
Rusko kryje Lukašenkovi záda, podporu mu vyjádřil právě ruský prezident Vladimir Putin v telefonátu. Nakolik je Bělorusko závislé na Rusku?
Ruská podpora Běloruska má své meze, protože Vladimir Putin sice údajně vyjádřil podporu, ale také prohlásil, že pro vojenský zásah teď nevidí důvod a že si to Bělorusové musí vyřešit sami dialogem. To je samozřejmě možná taktické vyjádření a situace se může rychle změnit, ale ty skutečné páky, které Kreml na Lukašenka má, jsou úplně jiné povahy, a sice ekonomické. Ona zmíněná prosperita, které se Bělorusové řadu let těší, je totiž umožněna především tím, že Rusko dodává Bělorusku ropu a plyn za takřka dumpingové ceny, že běloruské firmy mohou mohutně exportovat na ruský trh a že Bělorusko v posledních letech funguje i coby hlavní tranzitní zóna pro obchod Ruska se Západem.
Ten je jinak hodně komplikován sankcemi, ale Bělorusko z něj těží, protože si při předprodeji samozřejmě přidává jakousi marži. Pokud by tedy Kreml opravdu chtěl Lukašenka shodit, postačilo by pár ekonomických zásahů, po nichž by se zmíněná jistota a stabilita rychle vytratila. A ze Západu by pomoc zcela určitě nepřišla, to Lukašenko dobře ví, protože po debaklu s Ukrajinou se asi nikdo na Západě nepřetrhne ve snaze pálit si prsty pro Bělorusko. Zřejmě se vedou i nějaká zákulisní jednání, ale bez Lukašenka, respektive primárně mezi Moskvou a některými západními státy.
A naopak, potřebuje Putin Lukašenka?
Putin zajisté nepotřebuje jmenovitě a doslovně Alexandra Lukašenka, ale nepochybně potřebuje, aby v čele Běloruska stál někdo, kdo zajistí onu roli neutrálního či přátelského nárazníku mezi Ruskem a Severoatlantickou aliancí, což je pro geopoliticky pojímanou bezpečnost Ruska zásadní. Vztahy Ruska a Běloruska dlouho vypadaly takřka idylicky a obě země se vzájemně označovaly za nejbližší spojence, avšak v posledních letech se to začalo povážlivě horšit. Lukašenko ostře zkritizoval anexi Krymu a intervenci na Donbasu, dokonce poskytl pomoc ukrajinské vládě a začal vystupovat jako prostředník, protože mírová jednání o Donbasu se odehrála v Minsku.
Běloruský prezident začal hrát spíš nacionalistickou kartou a hodně hovořil o suverenitě a nezávislosti Běloruska. V nové běloruské vojenské doktríně z roku 2015 se jako hlavní hrozby objevily nejen barevné revoluce, ale také hybridní válka, což byl jasný vzkaz Rusku, aby třeba nezkoušelo opakovat donbaský scénář s etnickými Rusy v Bělorusku, byť dost pochybuji, že Kreml měl něco takového někdy v plánu. Abych to shrnul, ono blízké spojenectví se hodně pokazilo a v posledních letech se naopak začalo říkat, že s žádnou hlavou státu v rámci Společenství nezávislých států nemá Vladimir Putin tak špatné vztahy jako právě s Alexandrem Lukašenkem.
Kdo jiný ještě uplatňuje v celém dění své zájmy, pokud někdo?
Kromě Ruska je to v první řadě Polsko, které s Běloruskem hraničí a dlouhodobě tam chce uplatňovat svůj vliv. V Bělorusku velmi oblíbená satelitní televize Belsat je koneckonců polská, vznikla za podpory polského ministerstva zahraničí, dlouhodobě kritizuje Lukašenka a podporuje běloruskou opozici. Dle tvrzení ruských médií chce Polsko obnovit někdejší polsko-litevskou unii a ovládnout Bělorusko, což je samozřejmě hodně přehnané, velký zájem Varšavy o vliv v Bělorusku však určitě popírat nelze. Polsko je naprosto jednoznačně regionální velmoc na vzestupu, takže pokud se vrátím ke svému oblíbenému racionálnímu geopolitickému pojetí, pak je snaha Poláků posílit vliv v Bělorusku zcela pochopitelná, a to stejně jako obdobná snaha Rusů.
Bělorusko je zkrátka součást hraničních území mezi Západem a Východem, o která se již po staletí přetahují různé národy a mocnosti, protože jejich rovinatý terén představuje ideální prostor pro manévrové, dříve jízdní, dnes tankové, operace při útocích na východ i na západ. Ještě pro úplnost dodám, že nějaké aktivity vyvíjí také Čína, která prodala Lukašenkovi mimo jiné obrněné automobily a raketové technologie a zřejmě se hodlá v Bělorusku zachytit svým vlivem, jako to již učinila na Ukrajině a v několika balkánských státech.
Jak a nakolik by do situace měla zasáhnout Evropská unie, případně Česká republika? A jsou plánované sankce správným postupem?
Sankce jsou dvousečná zbraň, mohou být kontraproduktivní a mohou poškozovat i toho, kdo je uvalí. Přesně cílené sankce proti konkrétním subjektům fungují dobře, když zasáhnou to, co bolí nejvíce, jak je vidět třeba na sankcích Spojených států proti společnosti Huawei, jež nyní čelí obrovským problémům. Naopak o evropských sankcích vůči Rusku mám od počátku pochybnosti. Sankce proti Bělorusku by podle mě způsobily asi jen to, že by se Minsk více přimknul k Moskvě, což by Rusku vlastně vyhovovalo, protože Lukašenko je pro Západ zase v uvozovkách ten zlý, takže nic jiného než obnovení úzkého vztahu s Ruskem mu ani nezbude.
Reakce Evropské unie však bude logicky záležet na tom, jaké zájmy budou mít jednotlivé země. Sankce dnes prosazuje zejména Německo, zatímco Francie hledá cestu k sblížení s Moskvou a jasně proruské postoje mají Řecko a Kypr, jež první návrh sankcí vetovaly. A Řekové už v červnu dokonce pohrozili, že jestli se za ně Evropské unie nepostaví ve sporu s Tureckem, budou příště vetovat i sankce proti Rusku! Podobně vážný rozkol teď kvůli řecko-tureckému napětí panuje i v Severoatlantické alianci. Česká republika by si proto měla vzít zejména poučení, že dojde-li na vážné problémy, pak se státy řídí hlavně vlastními národními zájmy a na mezinárodní právo, smlouvy a organizace neberou ohledy.
Jaký vývoj událostí je podle vás nejpravděpodobnější? Zůstane Lukašenko v čele státu?
U takovýchto turbulentních událostí se prognózy dělají velmi obtížně, takže s nějakými kategorickými tvrzeními bych byl velmi opatrný. Objevily se informace, že běloruské policii už asistují jednotky ruské Národní gardy a zásahové síly ze Srbska, ale ruské armádní jednotky dosud čekají u hranic. Je možné, že Lukašenko pořád nějak taktizuje a chce se zkusit obejít bez ruské vojenské pomoci, ale stejně tak je možné, že Kreml jej chce nechat ještě chvíli podusit, aby poté Lukašenko musel sám poníženě žádat o pomoc. Na místě prezidenta Putina bych ovšem rozhodně neposlal ruské vojáky proti protestujícím, protože vnitřní politiku by si opravdu měli Bělorusové řešit sami.
Jak jsem už říkal, v Bělorusku nejsou téměř žádné animozity vůči Rusům, ale nějaký nevhodně provedený zásah by je mohl vytvořit. Ruská vojenská intervence by měla fungovat spíše jako demonstrace síly, jež světu jasně sdělí, že Bělorusko náleží do ruské sféry vlivu, což by zajistil například průjezd několika elitních ruských útvarů přes Bělorusko a jejich umístění u západních hranic země. Pokud jde o samotného Lukašenka, osobně si myslím, že u moci spíš zůstane, ale to bude záležet především na názoru Kremlu. Vladimir Putin je výborný stratég a nepochybně má plány a scénáře s Lukašenkem i bez něj.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
