Pane profesore, co by delegáti sněmu hnutí Trikolora získali vaší volbou? Jak se vypořádáváte s námitkou, že jste akademik a teoretik, zatímco strana nyní potřebuje praktického lídra?
Především nejsem první akademik, který vstoupil do politického života. Oswald Spengler pokládal působení ve veřejné sféře za povinnost, jímž se prokazuje věrohodnost a autentičnost každého skutečného myslitele nebo vzdělance. Intelektuál nesmí postrádat odvahu, a kde jinde ji nabude, než mimo komfortní zónu své pracovny? Mám praktické zkušenosti se zakládáním a řízením velké akademické instituce a vedl jsem řadu pracovních týmů. Mojí volbou získají delegáti sněmu změnu, protože mám v úmyslu výrazně zasáhnout do organizace a politické kultury Trikolory, a posílení ideového směru spjatého s národním konzervatismem. Jsem přesvědčen, že vzhledem k vnitropolitické situaci a dramatickému ekonomickému a zahraničně politickému vývoji představuje program národního konzervatismu tu nejúčinnější cestu k vybudování soudržné a silné národní komunity zaštiťující bezpečí, důstojnost a prosperitu svých příslušníků.
Sdělil jste, že budoucnost strany nevidíte v pouličních bouřích. Šlo o narážku na některého z protikandidátů? Co jste měl přesně na mysli?
Mirabeau rozlišil na počátku Francouzské revoluce populus, to znamená lid jako zdroj výkonné a zákonodárné moci, a plebs, živelný, iracionální a nespoutaný dav, který může mít občas na politický život ozdravný účinek, ale jenž se často vymyká s neblahými následky kontrole. Politik musí být vůdcem lidu, ale nikdy by se neměl stát rukojmím davu a být závislým na jeho pomíjivé přízni. Kritizoval jsem opakovaně v Parlamentních listech Milión chvilek pro demokracii jako nedemokratické hnutí a musím totéž udělat i u vystoupení, která jsou mi ideově bližší. Někteří představitelé Trikolory se opřeli o plebs a prožívali na veřejných prostranstvích euforii z domněle masové podpory. Ztratili tím ale sympatie voličů reprezentujících většinový populus, což se projevilo na nepříznivém volebním výsledku.
Je pravda, že jste vystupoval umírněně, pokud jde o problematiku covidových nařízení a odporu proti nim. Nemůže to být nevýhoda?
Na svých postojích jsem nic nezměnil. Já mám plné pochopení pro všechny, kteří bojují proti diskriminaci, hájí občanská práva a upozorňují na porušování zákonů či Ústavy ze strany státních institucí. Přesto se domnívám, že způsob, jakým se Trikolora zhostila problematiky covidu, měl na ni samotnou devastující účinek a připravil ji o řadu členů a potenciálních voličů, jak jsem se osobně přesvědčil. Trikolora měla připustit v této záležitosti pluralitu názorů obdobně, jako to takticky učinily jiné a ve volbách úspěšnější strany. Hrozba, proti které se musíme mobilizovat, je opravdu mnohem a mnohem širší, nebezpečnější a dlouhodobější než dočasná, i když často chaotická, improvizovaná a nepromyšlená karanténní opatření. Mnozí členové Trikolory, kteří zůstali, tomu takto přesně rozumějí.
Jak by se měla Trikolora chovat za situace, kdy dominantní stranou národně-konzervativního spektra je SPD? Tomio Okamura obviňuje mimo jiné i Trikoloru z toho, že odebráním hlasů jeho straně umožnila současnou vládu.
Mezi SPD a Trikolorou, jak bych ji budoval, jsou určité rozdíly, jakkoliv budoucí spolupráce součinnost mezi nimi není vyloučena, Chápu výtku z tříštění sil, ale SPD je vlastenecká a protestní strana vůdcovského typu, jejíž voličský potenciál je dlouhodobě omezen na deset až dvanáct procent. To je pochopitelně za daných okolností impozantní výkon, ale na převzetí plné vládní odpovědnosti to nestačí. Trikolora by navzdory dosavadním nepřesvědčivým výsledkům měla aspirovat na vítězství v parlamentních volbách. Jejím soupeřem není SPD nebo jiná vlastenecká strana, ale vládnoucí politický kartel zrazující národní zájmy. Trikolora musí připravit program radikální transformace a modernizace české společnosti a získat pro něj podporu napříč všemi společenskými vrstvami a generacemi. SPD je národní, konzervativní, defenzivní a nostalgická, Trikolora musí být národní, konzervativní, ofenzivní a futuristická.
V rozhovorech s ParlamentnímiListy.cz jste apeloval na to, aby jak Česko, tak “zdravá“ část Evropy kolem Visegrádské čtyřky rozvíjela své schopnosti bez ohledu na postup západu EU. Jak toho jako předseda Trikolory můžete dosáhnout v situaci, kdy média, akademická sféra a v zásadě i politika jsou směrovány jedním směrem, pokud jde o EU, Green Deal či vztahy se světem?
Je to samozřejmě boj proti nepříteli, který má zdánlivě obrovskou mediální a institucionální převahu. Nicméně jeho síla vyplývá z konformismu množství lidí a zájmových skupin, které materiálně uspokojuje. V okamžiku, kdy toho nebude schopen, jejich podporu ztratí. Hospodářské a sociální problémy Západu a Evropské unie mohou vyústit do chaosu a vakua, z něhož bude těžit politická síla s nosným a perspektivním programem. Již dnes křečovité vyhrocování vztahů euroatlantických elit s Ruskem může vést k okamžiku pravdy, jakési obdobě suezské krize z roku 1956, kdy se ukáže, že NATO nemá strategickou převahu nad spojeným Ruskem, Čínou, Indií či Íránem. Jestliže se Trikolora bude pilně programově připravovat a vytvářet pevnou voličskou základnu, její čas v době nadcházejících otřesů přijde.
Jak si představujete účast hnutí Trikolora v komunálních, prezidentských a dalších parlamentních volbách? V jaké konfiguraci?
V komunálních volbách jde samozřejmě o flexibilní spojenectví s místními výraznými osobnostmi či regionálně dobře ukotvenými uskupeními a stranami. Dobrá správa obce zde má přednost před případnými ideovými rozdíly. V prezidentských volbách jsme stále ve stavu takřka zoufalého čekání na volitelnou osobnost. Bude-li osud České republice příznivě nakloněn, proběhnou parlamentní volby co nejdříve. Musíme být na ně připraveni jako konsolidovaná, výkonná a akční strana.
Měla by Trikolora jít cestou masového členství a masového voličského zásahu, nebo spíše cestou členství výběrového a soustředění se na předem určené voličské skupiny?
Rozumím argumentům stoupenců obou táborů, nicméně jsem přesvědčen, že vzhledem k ambicím, které Trikolora má, potřebujeme masovou členskou základnu.
S kým byste rád v případě svého zvolení spolupracoval ve vedení hnutí?
Respektoval bych rozhodnutí sněmu, který zvolí příslušné místopředsedy či místopředsedkyně. Spolupráci jsem v případě svého zvolení nabídl i ostatním uchazečům o nejvyšší pozici. Myslím, že je zapotřebí ocenit dosavadní zásluhy a sladit kontinuitu s novými impulsy. Současně bych více ve vedení hnutí využil podněty odborných komisí, do nichž bych se snažil získat ty nejlepší odborníky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
