Co se vám vybaví, když se řekne 21. srpna 1968?
Datum 21. srpen 1968 si pevně pamatuju od svých rodičů. Byla to okupace a pošlapání naší národní suverenity. A také konec nadějí celé generace lidí na život ve svobodě.
Toto výročí si lidé na mnoha místech země připomenou pietními akcemi. Co by podle vás mělo v této souvislosti na různých těchto shromážděních zaznít?
Musíme si připomínat, že svoboda a suverenita jsou křehké a zranitelné. Musí se pěstovat. Stát musí mít občany ochotné svobodu a suverenitu chránit a bránit. Také si musíme připomínat, že pokud nechceme, aby někdo jiný náš stát a náš způsob života zničil, potřebujeme bojeschopnou armádu.
Považujete za dostatečné, jak se k tomuto výročí staví a vyjadřuje česká politická scéna?
To výročí je každý rok různě „kulaté“, spousta lidí u nás si to pamatuje. Myslím si, že je to dostatečně blízká historie. Je pochopitelné, že to výročí je stále v paměti lidí i těch, kteří to nezažili.
Jak byste zhodnotil to, co se u nás dělo právě mezi lety 1968 a 1989?
Narodil jsem se v sedmdesátých letech, takže dobře vím, že to bylo dvacet ztracených let. Byla to diktatura loutkového režimu brežněvovské Moskvy. Neexistovala politická svoboda a existoval neustálý nedostatek zboží, takže se stále stály na něco fronty.
Jak dnes vnímáte Rusko? Myslíte si, že je pro nás hrozbou, nebo vidíte větší hrozbu jinde?
Historii nesmíme zapomínat, ale také nesmíme být slepí k nové realitě. Rusko dnes už není brežněvovský Sovětský svaz, stejně jako Německo už není hitlerovská říše. Pro Ukrajinu je Rusko hlavní hrozbou, ale pro nás je dnes hlavní hrozbou import islámského fundamentalismu a slabost Západu, tedy i nás samotných, ztráta vlastních hodnot.
Jaké vztahy bychom tedy podle Vašeho názoru měli k Rusku mít?
Rusko je velmoc, podobně jako Čína nebo Turecko. Nemáme šanci ovlivnit jeho vnitřní politiku. Rusko je dnes pro nás především obchodní partner a vlády by měly nechat lidi a firmy normálně obchodovat.
Ozývají se i názory, že právě Rusko nás může v případě potřeby chránit. Jak to vnímáte vy?
Jsme členy NATO. Otázkou je, jestli tato organizace nepotřebuje zásadní proměnu. Je dost zvláštní sdílet členství v obranné alianci s Tureckem, které nám vyhrožuje vlnou migrantů, když mu nedáme bezvízový styk. Ale než hledat ochranu u Ruska, byl bych pro bližší obrannou spolupráci s Izraelem, který má bohatou zkušenost v boji s terorem, který je dnes hrozbou číslo jedna.
Myslíte, že je reálná hrozba, že by se někdy mohl opakovat srpen 1968?
Samozřejmě historie nekončí. Máme před sebou jako lidstvo ještě stovky tisíc let. Takže musíme být vždy ostražití. A kdo usne na vavřínech, tak o svoji svobodu a svrchovanost přijde - dříve, či později. Jsou naivní myšlenky, že může nějaká země existovat bez armády. Nemůže. Když bude, tak je zase otázkou týdnů nebo let, než ji někdo napadne. Takže samozřejmě okupace jiným státem se může znovu opakovat. Akorát nevíme, jestli to bude za pět let, za padesát let….Musíme být neustále ostražití a dívat se ostražitě napravo i nalevo.
_profil_top.jpg)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
