Máte americký pas. Koho jste v tamních prezidentských volbách volil?
Hlasování pro jednoho či druhého prezidentského kandidáta v USA, v daném případě představitele dvou „vládnoucích“ stran v zemi, vyžadovalo hodně velkou občanskou zodpovědnost. Když totiž dáte hlas jednomu či druhému, tak pouze nehlasujete. Nýbrž nesete sociální zodpovědnost za politiku, kterou bude zastávat v následujících letech strana vybraného kandidáta. Miliony Američanů tento fakt nevnímají, nicméně politický systém Ameriky v praxi předpokládá hlasovat pro kandidáty téměř jedině ze dvou stran, jejichž politika nicméně neodpovídá touhám milionů občanů. Prezident Barack Obama při vystoupení v Německu prohlásil, že třiačtyřicet procent zaregistrovaných voličů se těchto voleb neúčastnilo. Mezi nimi jsem byl i já.
Myslíte si, že nový americký prezident Donald Trump zlepší vztahy s Ruskem, jak to několikrát proklamoval?
Nerozumím tomu, odkud se u ruské politické elity bere to nadšení z pana Trumpa? Bankrotující politické vedení Ruska se pokouší u obyvatelstva vytvořit iluzi toho, že vítězství Trumpa je také vítězstvím mezinárodního kursu „putinovců“. Jistě je jim kvůli řadě nezdarů vnější politiky v Evropě, Asii a Latinské Americe potřebné nějaké „vítězství“, kontrolují masmédia a rozebírají společnost.
Jedno je ale možné říci s přesvědčením. Trump, jehož kořeny jsou v Německu, není zatížen historickými komplexy nenávisti k Rusku, jimiž trpí přistěhovalci z Ruska a východní Evropy. Je možné otevřeně říct, že se risk nevyhnutelného přímého ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a USA nesporně snížil. Ale risk možného střetu s Čínou vzrostl. Je zde nicméně ještě jedno „ale“. Tři známí američtí političtí experti se shodli v názoru, že Bílý dům nedokáže kontrolovat Pentagon. Současná jmenování do klíčových postů v Trumpově administrativě u mě nevyvolávají žádné iluze. Takže, nechvalme dne před večerem.
Co by měl Donald J. Trump udělat hned po nástupu do úřadu?Anketa
Jak jste vnímal zveřejnění soukromé elektronické pošty Hillary Clintonové usvědčující ji z korupce?
Tak jako i miliony Američanů si myslím, že paní Clintonová zašla už příliš daleko v mnohých oblastech. Hlavně v porušení pravidel ochrany státních tajemství. V odsouzeníhodném lobbování za zájmy jiných států a na něj navazující korupci. Uvidíme, jak skončí vyšetřování obvinění z korupčních aktivit rodinné nadace The Clinton Foundation. Také byly porušeny normy humanity a aktivně podporováno narušování tradičních amerických hodnot. Je to člověk tak sebestředný a zamilovaný do moci, že měla tu troufalost ještě kandidovat na post prezidenta USA.
Bylo zveřejnění mailů prací ruských hackerů, či někoho jiného?
Pozor, netřeba ve všem vidět „dlouhé prsty Kremlu“. Demokraté i paní Clintonová mají spoustu nepřátel jak v zemi, tak i v zahraničí. Nerad spekuluji o tom, co neznám. Mohl to udělat kdokoliv, kdo disponuje odpovídajícími technologiemi, třeba i specialisté ze severní Afriky. Je však možné dostatečně jasně odpovědět na otázku, komu to prospělo. V ničem nám to ale nepomůže, protože seznam zainteresovaných stran bude na několik stránek.
Kde jste v USA bydlel a jak se vám tam žilo?
Žil jsem v klasickém „red neck“ (doslova „rudý krk“, označení pro chudého bílého obyvatele USA – pozn. red.) státu, kde lidé podporují Republikánskou stranu, ve státě Idaho. Také jsem žil ve státě Washington, kde je zase tradičně podporována Demokratická strana. Za téměř čtvrtstoletí, co jsem tam žil, jsem často cestoval po celé federaci, takže znám dobře život běžných Američanů.
Poslední „zlatý věk“ Američané prožili v době prvního funkčního období prezidenta Billa Clintona. I když zlé jazyky tvrdí, že to byl výsledek politiky republikánů z administrace předchozího prezidenta. Potom se ale vše ocitlo na šikmé ploše. Obecně je třeba říct, že kdesi na začátku sedmdesátých let každé nové pokolení obyčejných Američanů žilo hůře a hůře, všichni se začali topit v bažině dluhů. Po druhé světové válce muž, hlava rodiny, mohl pracovat jen sám, podporovat rodinu, koupit a zaplatit dům i auto. Následně ale musel pracovat víc a víc a přesto to nepomohlo. Proto musela začít pracovat i manželka. Děti zůstaly bez dozoru a začala je vychovávat ulice. V současnosti pracují oba partneři, každá rodina má až osm kreditních karet, a přesto jim to nestačí. Ještě musí brát takzvanou „měsíční směnu“, což znamená, že si hledají přivýdělek. Odtud pramení trvalý stres, nespokojenost, strach z budoucnosti a deprese.
Střední třída, jako opora každého politického režimu, mizí a propadá se do chudoby. Mnozí představitelé střední třídy si dnes už nemohou finančně dovolit vysokoškolské vzdělání nebo třeba jen univerzitu dokončit.
Psali jsme:
Brexit, Trump... Nemyslíte si, že jde o určité signály změny světového řádu?
Zvolení prezidenta Trumpa, ukončení členství Velké Británie v Evropské unii, kterou mnozí odborníci nazývali „obrovským sociálně-ekonomickým experimentem odsouzeným ke krachu“, je samozřejmě začátkem povstání proti současnému světovému řádu. Přičemž nejde o žádné povstání „nesvéprávných“. Toto povstání například v USA dozrávalo desítky let, počínaje nechvalně známou deindustrializací země za vlády prezidenta Richarda Nixona. A tento protest v čase spojil jak části vládnoucí, střední, ale i nižší vrstvy „bílého“ obyvatelstva.
Jestli Čína, čistě hypoteticky, vystaví embargo na dodávky svrchního i spodního oblečení do USA, Američané budou zhruba tak za půl roku chodit, promiňte ten sarkasmus, zakryti „fíkovým listem“ anebo začnou šít oblečení a obuv opět ze zvířecích kůží, protože tam byl textilní průmysl prakticky zničen. A když se vysvětlilo, že v amerických bojových systémech byly použity ohledně funkčnosti lepší elektronické součástky z Číny, jelikož samy USA je nevyrábějí, tak jde už o velký problém. Problém národní bezpečnosti.
Svět už nikdy nebude takovým, jakým byl dříve. Minulost ukazuje, že přijatý model rozvoje je založen na účelově uspořádané neřesti, která už se nemůže vyrovnat s rostoucími protiklady. Jaký bude? My, teoretici, se o tom můžeme přít, ale nejspíše půjde o praktickou cestu hledání nových sociálně-ekonomických a politických modelů rozvoje. Času na teoretizování už moc nezbývá...
Bude se postupně měnit, krok za krokem, i režim v Rusku?
Putinovský režim skoro zbankrotoval, jestliže bereme v potaz fakt, že dnes všichni mocnější naslouchají hlasům těch, kteří tvrdí, že je nelegitimní, přestože vznikl následkem státního převratu uskutečněného Borisem Jelcinem. V Rusku, podle plánů vypracovaných americkými úřady, vznikla – bez ohledů na názory obyvatelstva – nejodpornější forma kapitalismu. Jde o kompradorský kapitalismus s provokativními porušeními práv hlavních národů. Byla provedena privatizace, jejímž prostřednictvím bylo obyvatelstvu země odebráno veškeré jeho národní bohatství. Nejen fabriky a závody, ale i „nejsvětější ze svatých“, tedy půda, voda, lesy a tak dále. Po vzniku „křehké a slabé“ střední třídy došlo k finančním otřesům a k jejímu praktickému zániku. Obyvatelstvo začalo chudnout a malá skupinka vyvolených bohatne. Na jedné straně se objevili lidé s jachtami za tři sta padesát milionů dolarů, na druhé důchodci, kteří věnovali zemi celý svůj život, a přesto si dnes nemohou dovolit koupit mléko, vajíčka či maso. Čtyřicet procent obyvatelstva dnes žije pod hranicí chudoby. Jedná se o šedesát milionů lidí. Tempo zbídačování obyvatelstva za poslední tři měsíce se zečtyřnásobilo.
Americké a eurounijní sankce ekonomicky udeřily stejně, jako tomu bylo i v Íránu, v první vlně hlavně na sociálně nechráněné vrstvy obyvatelstva. Počty milionářů a miliardářů se nesnižují, naopak vzrůstají. Stejně jako počty a ceny jachet. Rezervy režimu Vladimira Putina se vyčerpávají. Už se připravuje obchodovat i se svými „spornými“ územími, aby mohl načas stabilizovat vnitropolitickou situaci. Přitom výdaje v sociální oblasti, zdravotnictví a vzdělání se snižují. Účinné léky nejsou poskytovány těm, kteří by měli být státem zajištěni. Lékařům je zapovězeno předepisovat tyto preparáty. Ve velmi těžké situaci se nalézají onkologičtí pacienti, jejichž úmrtnost vzrostla v některých údajích také až čtyřnásobně.
Před dvaceti lety jsem psal, že Rusko „opět otěhotnělo socialistickou revolucí“. Dnes mohu říct, že se její porod, možná předčasný, rychle blíží. Příští rok se podle mě stane rokem začínajících silných vnitřních otřesů v Rusku.
Jak vnímáte zadržení a obvinění z korupce ruského ministra hospodářství Alexeje Uljukajeva?
V táborech ruských elit se před několika měsíci prudce zostřil vzdor. V regionech, ale i v Moskvě. Začala válka s kompromitujícími materiály a vzájemnými hrozbami vězením ve vyšších mocenských orgánech země jako projev boje za přístup k vysychajícím finančním „korytům“. Uprostřed vládnoucích elit jsou i ti, kteří mohou započít s formováním národní buržoazie. Tedy lidé s jedním, a ne minimálně dvěma občanstvími, začali otevřený boj s kompradorskou, tedy nenárodní, elitou.
Pozorně sleduji reakce veřejného mínění v Rusku ohledně zadržení ministra Uljukajeva obviněného z přijetí úplatku více než dvou milionů amerických dolarů. Tato událost se stala důvodem nespočtu posměšků – v úplně zkorumpovaném režimu „putinovců“ vypadají dva miliony jako jen nepořádek v číslech. Nikdo těm obviněním nevěří. Prostě jde o boj s kompromitujícími materiály, ukázku tlaku na Putina, vyřizování účtů mezi liberály a takzvanou „starou gardou“ a ukazuje se, že by mohlo jít i o přípravu operace přeměny prozápadního nastavení premiéra Dmitrije Medveděva, který by se měl stát obětním beránkem všeho nepovedeného, co se za poslední desítky let nakupilo. Nepochybuji o tom, že stoupenci liberálního modelu přijdou s odvetným úderem a ohledně korupce obviní někoho velmi blízkého Putinovi. Existuje mínění, že vládnoucí elity v Rusku na jedné i druhé straně připravují převrat.
Je opravdové přátelství mezi USA a Ruskem v současném světě možné?
Není. Můj názor se za čtvrt století nezměnil. Jde o příliš vysoké ambice americké politické elity, která se nedokáže osvobodit od vtíravé ideje Monroeovy doktríny, která se nyní rozšiřuje na celý svět, a ostré prosazování ideje jednopolárního světa v čele s USA. Kdokoliv přijde k moci v USA či v Rusku, vzdor potrvá. Vždy poněkud zatuhne, ale opět se vyostří. Nevyhlášení „války za důveru“ se prodlužuje. A to se bude opakovat do té doby, dokud „mocní tohoto světa“ nepřijmou svět takovým, jakým se více a více v současnosti stává, tedy mnohopolárním.
Kdo je Alexandre Fedorovski
Filosof a odborník na mezinárodní vztahy s americkým občanstvím, jenž nyní žije a pracuje v Praze. Zabývá se politickými a ekonomickými konzultacemi, vzděláváním, marketingem a managementem. V dřívějších dobách byl jedním z lídrů antikomunistického hnutí v Moskvě a vydával dva podzemní analytické časopisy, za což byl pronásledován a musel opustit Sovětský svaz. Účastnil se důležitých mezinárodních konferencí. V dobách, kdy byl v USA prezidentem George Bush junior, se tvrdě postavil proti intervenci v Iráku a stal se konzultantem íránského ministerstva zahraničních věcí. Demokracie, svoboda projevu a svobodná výměna informací pro něj nejsou, jak píše ve svém profilu, jen slovy. I proto v Praze založil Mezinárodní diskusní klub Academia Socrates.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
