Prezident Miloš Zeman se vrátil z návštěvy Ruska, kde se setkal s prezidentem Vladimirem Putinem. Někteří Zemanovi kritici to považují za Zemanovo podlézání Rusku. Co vy na to?
Na jaře prohlašoval, že pojede do USA. Vyhrál Trump, mluvili spolu po telefonu a Zeman letěl do Ameriky, kde se setkali. A co? Pozvali ho do Washingtonu, pozvali ho do Moskvy. Letěl tam i tam. Nevím, co tady kolem Zemana stále někteří lidé řeší. Rusko chce mít dobré vztahy s Českem, s Evropou... a Amerika taky. Je to prosté.
Putin, jak mnohdy tvrdí jeho kritici, si přeje rozkol v rámci Evropské unie, aby Rusko získalo v Evropě zpět svůj silný vliv...
Nevím, co chce Putin. Do hlavy mu nevidím. Nicméně si myslím, že zájmem Ruska by měla být prosperující Evropská unie. Po rozpadu EU by totiž následovaly roky obrovské nestability, turbulencí a možná i konfliktů.
Bývalý velvyslanec v Moskvě Petr Kolář obviňuje Zemana z kolaborace s Ruskem. Co vy na to?
Slyšel jsem o tom. Nejsem podrobně seznámen s detaily rozhovorů Zemana s Putinem, nevím, o čem hovořili. Znám jen oficiální prohlášení. Ale nedokážu si představit, že by váš prezident vedl nějaké podřízenecké řeči. Vždyť hovořili o ekonomické a kulturní spolupráci. Asi také hovořili o ochraně památníků na obou stranách. A ty je třeba před vandaly chránit, to snad uzná každý.
Fotogalerie: - Zeman v Rusku
V době jeho návštěvy v Rusku se na webu ruské armádní televize Zvezda objevil článek o tom, že by mělo být Československo vděčné za sovětskou invazi v roce 1968. Proč Rusové takto provokují?
Na webu se objevil komentář jednoho idiota, což řekl Zeman správně. Kdyby zrovna Zeman nebyl v Rusku, neštěkl by po tom ani pes. A Zeman se zachoval zcela pochopitelně, když vyzval Medveděva, aby se od toho distancoval. Ten to hned udělal, nebyl problém.
Leonid Maslovskij napsal svůj názor. Je to známý stalinista, jinak nemůže. Celý život psal, že Stalin byl skvělý člověk, že naše vojska správně obsadila Maďarsko a Československo a tak dále. Je to idiot. U nás je podobných idiotů hodně, jsme velká země. Ostatně každá země má své idioty.
Psali jsme:
Nikdy jste se v Česku nesetkal s rusofobií?
Nikdy. Dobře, jednou jsme s ženou na ulici hovořili rusky a nějací opilci na nás začali pořvávat, že jsme „ruské svině“. Ale to byli ožralové, z toho netřeba dělat nějaké závěry.
Jak to vnímáte, když se Zeman pohrdavě vyjadřuje o novinářích?
Slyšel jsem o tom, jak se chovali k jeho synovi a jaké tragické to mohlo mít následky. Jako otce ho chápu, že na novináře zanevřel. Když jsem se s ním bavil, nijak pohrdavě se ke mně nechoval. Dali jsme si pivo, daroval jsem mu láhev whiskey a vše bylo v pořádku. Poznal jsem, že má rád ostré otázky přímo na tělo. Myslím si tedy, že prezident Zeman se většinou strefuje do hloupých, hrubých či nabubřelých novinářů.
Když vám ministerstvo zahraničí před rokem neprodloužilo novinářskou akreditaci, právě Miloš Zeman vás uklidňoval, že vše bude dobré. Můžete tedy pracovat v Česku bez omezení?
Zeman se mě ptal, k čemu potřebuju akreditaci? Vlastně k ničemu, uvědomil jsem si. V Česku můžu žít, pracovat a psát i bez ní. Už to tak neprožívám. Spousta lidí mi totiž řekla, ať se na to vykašlu, ať dělám, co jsem dělal doposud.
Kamarád, šéfredaktor liberálního, opozičního listu Novaja gazeta Dmitrij Muratov dokonce napsal Zemanovi a Zaorálkovi. Napsal jim: „Koho se snažíte obviňovat? Sněgireva? Skvělého a čestného novináře, jehož reputace je bez poskvrny. Znám ho třicet let. To je nehorázné!“ Zaorálek mu odepsal, že neprodloužení akreditace nebylo v kompetenci ministerstva zahraničí, ale novinář Sněgirev může v Česku normálně pracovat.
Jak vnímáte fakt, že se europoslanec za TOP 09 Jaromír Štětina od vás tak najednou odvrátil?
Teď už s ním nechci mít nic společného. Ani ruku mu nepodám. Pro mě je to uzavřeno. Vždyť, když v osmdesátých letech přijel do Moskvy, snažil jsem se mu ve všem pomoci. Žil u mě doma. Chtěl plout po našich řekách, chtěl psát o Sibiři, poslal jsem s ním kolegu, aby mu na cestě pomáhal například v komunikaci s místními, s ubytováním a tak dále. KGB v Moskvě mi vyhrožovala, že je to český disident a jestli se s ním budu stýkat, doplatím na to. Kašlal jsem na ně a dost riskoval.
Když mi v Praze vyšla kniha, byl Štětina autorem úvodu. Když jsem se chystal přestěhovat do Česka v roce 2013, přijel jsem sem na obhlídku. Sedli jsme si do restuarace, pili pivo a dělal jsem s ním rozhovor o tom, proč nemá rád Rusko a tak. Tehdy mi říkal, že Rusko miluje, ale nenávidí Putinův režim. Rozhovor vyšel ve státní Rossijskoj gazetě. Tenkrát mi někteří lidé nadávali, jak jsem mohl udělat rozhovor s takovým nepřítelem Ruska. Říkal jsem jim, že pro mě je to kolega novinář, který působí v politice, tehdy byl senátorem, takže je třeba se s jeho názory seznámit. Ostatně ten rozhovor nebylo žádné jemné čtení, dostával ostré otázky, často to vypadalo jako hádka.
Poté, co o mně začala česká média psát jako o ruském špionovi, mi přestal odpovídal na maily, brát telefon. Pak jsem se dozvěděl, že je europoslancem, který se ostře vymezuje proti Rusku, takže by mu to mohlo kariérně uškodit. Hodně mě to mrzelo, byli jsme přátelé – alespoň jsem si to myslel – ve všech smyslech toho slova.
Pomník maršála Ivana Koněva v Praze se v posledních dnech dostal do médií. Nejdříve s nápadem, že by k němu měla být přidělána tabulka s vysvětlením, jaká byla jeho role při potlačování maďarského povstání a při okupaci Československa, a pak, když byl posprejován vandaly. Co si o tom myslíte?
Jestliže budeme chtít někam šroubovat cedulky, tak to musíme udělat u všech pomníků. Na památníky Andersena či Foglara, že byli na děti. Na památníky všech dalších vojáků ohledně toho, jaké byly jejich další životní cesty a tak dále. Koněvovi přece byl postaven tento památník za osvobození Československa od nacistů. Vždyť kvůli tomu zemřelo 140 000 ruských vojáků. To je málo? O čem se třeba dohadovat, na co cedulky?
Ostatně vy Rusové máte ohledně pomníků československým legionářům dost másla na hlavě. Vždyť za SSSR byly skoro všechny zbořeny...
To je pravda. V rámci propagandy. Nicméně to se všechno změnilo. Rusové jsou na svoje předky-bojovníky hrdí a začínají přijímat, že ostatní to mají podobně. Pomníky a hroby se u nás postupně obnovují a někde dokonce i Němcům. Hodně jezdím po Česku a vidím, jak se Češi chovají k pomníkům uctivě. Díky vám za to.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
