Blížící se výročí konce druhé světové války nepostrádá sporné okamžiky, spojené s ruskou politikou na Ukrajině. Pro řadu českých občanů je těžké oddělit minulost od současnosti. Chápete české občany, kteří soucítí s Ukrajinou v situaci, kdy podle jejich interpretace Ukrajina trpí ruskou agresí, proto si nepřejí děkovat Rusku za účast na osvobození Československa od fašismu? O tom již jeden z českých ministrů řekl, že „rudoarmějcům jsme již poděkovali dost", čímž měl na mysli povinné oslavy konce války za bývalého režimu, které organizoval stát a komunistická strana.
Pro Rusko a jeho národy, jakož i pro národy, které tehdy byly součástí SSSR, neobsahuje podle mého 70. výročí vítězství a konce druhé světové války v Evropě žádné sporné momenty.
Význam tohoto výročí je dnes pro všechny zcela jednoznačný – žijeme v míru díky milionům životů Rusů, Ukrajinců, Bělorusů, Čechů, Slováků, zástupců mnoha jiných národností, všech těch, kteří neustoupili hrubé síle a povstali k odporu a se zbraní v ruce porazili nacismus. Padlí hrdinové nejen, že obětovali své životy za naši svobodu, oni svou obětí odvrátili likvidaci mnoha národů.
To všechno spojuje minulost s přítomností a není třeba se pokoušet toto spojení hledat v něčem jiném, zaměňovat pojmy a občas i vůbec příčiny a důsledky událostí, jež vedly k rozpoutání krvavé války, falšovat její historii a závěry. Právě v tom tkví odkaz našich veteránů pro budoucí pokolení – stále mít na paměti tato děsivá ponaučení a nikdy již nedopustit tragické chyby minulosti. A tento odkaz bez ohledu na politické režimy má globální, varovnou a humanistickou povahu. Bohužel dnes ne všichni v Evropě tohle chápou, když přisluhovače nacistů a jejich nové následovníky řadí k hrdinům.
A pokud jde o vděčnost vůči rudoarmějcům, to je, víte, asi poněkud jiná kategorie. Je to otázka výchovy a svědomí každého člověka, jeho kultury. Řekl bych, že nejlépe by toto ohodnotili čeští veteráni, kteří se účastnili bojů za osvobození Československa.
Podobné úvahy často přecházejí v úvahy o tom, jak všechno ve skutečnosti v květnu 1945 opravdu proběhlo. V rámci debat v české společnosti bývá vyjadřován názor, že Rudá armáda nás tehdy okupovala, nešlo tedy o osvobození. K. Schwarzenberg také konstatoval, že během Velké vlastenecké války nejvíce trpěli Bělorusové a Ukrajinci. Co byste mohl říci k takovým tvrzením?
Co říci o jaru roku 1945. Rudá armáda ztratila při osvobozování Československa více než 140 tisíc vojáků a důstojníků. Byla to jedna z nejtěžších etap druhé světové války bez ohledu na to, a přesněji zejména proto, že byla etapou konečnou. Odpor Němců tu byl zoufalý a zuřivý a naši vojáci, převážně mladí lidé, umírali doslova v posledních měsících a dnech války!
Nelze zapomínat, že sovětská vojska opustila území Československa již koncem roku 1945. Jediné, v čem SSSR pokračoval, i když v naší zemi tehdy ještě panoval rozklad, byly dodávky do Československa obilí a potravin.
A pokud jde o Bělorusy a Ukrajince, pak ztráty těchto národů, stejně jako Rusů, jsou nezpochybnitelné a obrovské, protože Hitler hovořil o zničení Slovanů jako takových. Ale věřte, ani v době SSSR, ani v Rusku nemůže nikoho napadnout, aby srovnával ztráty během Velké vlastenecké války podle národností. Samozřejmě existují příslušné statistické údaje. Ale především nelze zapomínat, že náš stát se tehdy nazýval Svaz sovětských socialistických republik, a zejména tento stát se stal nakonec hlavním terčem třetí říše a že právě on přispěl rozhodující měrou k celkovému vítězství nad fašismem, k němuž mohlo dojít zejména díky tomu, že nejnebezpečnějšímu nepříteli, který využíval zdroje prakticky celé kontinentální Evropy, se postavil jednotný sovětský národ (to jsou zástupci desítek národností, spojených v tomto pojmu), který bojoval za svou budoucnost, za budoucnost jiných národů, včetně Čechů.
Psali jsme:
České sdělovací prostředky několik týdnů spekulovaly, jestli prezident M. Zeman pojede 9. května do Moskvy a zúčastní-li se přehlídky na Rudém náměstí. Opozice v Parlamentu namítala, že M. Zeman „nesmí zdravit tanky, které napadly Ukrajinu", také jsme se dozvěděli, že Moskva není ideálním místem pro oslavy u příležitosti konce Velké vlastenecké války, protože v ní zvítězili také Ukrajinci, Moldavané, Gruzínci atd. Kdybyste byl na místě našeho prezidenta, jak byste odpověděl na podobné poznámky a jak hodnotíte skutečnost, že M. Zeman nakonec do Moskvy pojede, ale přehlídky na Rudém náměstí se nezúčastní?
Zdá se mi, že pan prezident na tyto otázky již nejednou odpovídal. Víte, jsem stoupencem klasické diplomatické školy, podle níž by diplomaté neměli veřejně komentovat rozhodnutí vedoucích představitelů země, kde působí. Řeknu jedno, jako zvací země jsme rádi, že prezident České republiky M. Zeman přijal pozvání prezidenta Ruska V. V. Putina a přijede na oslavy 70. výročí konce Velké vlastenecké války 9. května do Moskvy, a jako pohostinní lidé přijímáme jeho přání ohledně programu návštěvy.
České sdělovací prostředky vinily ruská média z toho, že postoj českého prezidenta ohledně návštěvy na oslavách v Moskvě a jeho stanovisko, které vyjadřuje již dlouhou dobu a jež se interpretuje jako proruské, přibližovala jako jediný postoj českého státu. Což neodpovídá pravdě. Podle statistiky je prezident M. Zeman v ruských sdělovacích prostředcích zmiňován mnohem častěji než německý prezident J. Gauck. Není Rusko díky postojům českého prezidenta živeno iluzí, že Západ se k jeho politice staví s pochopením? Zástupci české liberální scény nazývají M. Zemana „trojským koněm propagandy Moskvy".
Zaprvé, ruské sdělovací prostředky interpretují události svobodně. Chtěl bych věřit, že v České republice nechce nikdo pod záminkou oponování vymyšlené „kremelské propagandě" tuto svobodu omezovat. To by zrovna nebylo v souladu s evropskou tradici.
Postoje prezidenta České republiky si vážíme, je to postoj hlavy českého státu zvolené v přímém hlasování. Vnímáme ho a chápeme jako postoj pragmatický a „pročeský". Představitelé českého vedení také prohlašují, že Česká republika nyní realizuje zahraniční politiku, zkoordinovanou mezi orgány moci. To bereme v úvahu při realizaci zahraniční politiky Ruska ve střední Evropě i v našich bilaterálních vztazích.
A pokud jde o iluze, o ty současné Rusko z mnoha různých důvodů už dávno přišlo.
Jak se podle Vašich informací rozvíjejí česko-ruské obchodní vztahy v době od našeho posledního setkání koncem roku 2014? Tehdy jste se na jedné straně vyjadřoval optimisticky, i když na druhé straně jste upozorňoval, že bude těžké se vracet na ruský trh. Jaké jsou statistické údaje a co můžete říci v této věci českým exportérům nyní?
Hospodářství Ruska, náš finanční systém, v současnosti zažívá potíže. Pracujeme v nepříznivé geopolitické situaci, na pozadí hospodářských sankcí, poklesu cen ropy, takže je jasné, že to naší ekonomice nepomáhá. Jsem přesvědčen, že tyto problémy jsou pouze dočasné. Podívejte, v roce 2014 vykázala ruská ekonomika sice jen malý (0,6 %), ale přece jenom růst. Kladné saldo obchodní bilance vzrostlo a za prvních deset měsíců roku 2014 činilo 150 miliard US dolarů. Průmyslová výroba vzrostla o 1,7 %, byla obnovena rekordní těžba ropy, největší za celou nejmodernější historii, činila 525 milionů tun. Úroda obilovin byla jedna z nejvyšších, 105,3 milionu tun, z toho se vyveze asi 30 milionů tun. Deficit státního rozpočtu činil pouze 0,5 %. Uvidíme, jaké budou výsledky roku 2015. Nevidíme známky „krachu ruské ekonomiky", který předpovídali někteří západní analytici, naopak, spatřujeme tendence, které svědčí o tom, že hospodářství může nejen vydržet, ale dokonce i se kvalitativně změnit k lepšímu.
Na tomto pozadí bohužel pozorujeme určitý propad rusko-českých obchodně-hospodářských vztahů. Dvoustranný obrat zboží podle údajů české statistiky poklesl v roce 2014 o 13,4 % a v prvních dvou měsících 2015 poklesl o 44,3 %. Nemyslím si, že takový scénář naší spolupráce odpovídá českým a ruským národním zájmům a možnostem.
Mnohé z toho, co bylo dosaženo dříve, se později bude muset dohánět. Trh je přirozený organismus, který se chová podle zákona o zachování energie. To znamená, pokud na jednom místě něčeho ubylo, na jiném místě toho přibude. Domnívám se, že stojí za to, aby se tím řídili jak ruští, tak i čeští obchodníci rozvíjející partnerské vztahy. Prozíraví podnikatelé takto jednají, s odchodem nespěchají a snaží se přežít nelehké časy společně se svými partnery v Rusku, a co je důležité, nalézají přitom varianty zachování dlouholetých a tradičních vztahů a spolupráce, do níž bylo vloženo mnoho úsilí a prostředků. Jsem si jistý, že právě taková taktika se ukáže jako správná již v brzké budoucnosti.
Psali jsme:
Podle názoru českého poslance I. Gabala je počet zaměstnanců ruského velvyslanectví v ČR neobvykle vysoký a je nutné zahájit rozhovory mezi ČR a RF o stanovení nového počtu diplomatů. Poslanec I. Gabal také prohlašuje, že „činnost ruského velvyslanectví je v rozporu s kvalitou a úrovní důvěry ve vzájemných vztazích. Je zjevné, že se mnohem více zabývají vměšováním do našeho vnitropolitického života než přípravou kvalifikovaných zpráv." Jak byste okomentoval toto tvrzení?
Víte, u nás platí ještě jedno pravidlo. Nekomentujeme veřejně práci velvyslanectví, včetně vašeho v Moskvě. A vzhledem ke vzájemné zainteresovanosti, vzájemné výhodnosti, rozsahu a objemu rusko-českých vztahů a spolupráce nevidíme důvody pro nastolení podobných otázek.
Psali jsme:
_635582163148846819.JPG&id=69068)
_635582162027428623.JPG&id=69063)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
