V rozhovoru pro studentský zpravodajský web The Student Times kritizoval místopředseda vlády Pavel Bělobrádek systém vyplácení výživného, a když byl upozorněn, že ženy samoživitelky jsou jednou ze skupin, které jsou nejvíce ohroženy chudobou, tak prohlásil, že si musí najít jiného chlapa. Co si o tomto jeho doporučení myslíte?
Myslím si, že se jedná v zásadě o typický egoistický a šovinistický výrok muže, který nerozumí, nebo spíše nechce rozumět těžké situaci osamocených žen matek s dětmi, a proto ji zlehčuje a bagatelizuje takovými trapnými a ostudnými výroky podobně jako pan Čunek. Důležité je přece na prvním místě kompletní rodina s oběma rodiči. A když se to nepovede, tak je to vždycky špatně. Za to ale přece nenesou vinu jenom ženy, matky, ale minimálně na rozvodu či rozchodu mají vždycky podíl oba dva.
A to nemluvím o tom, když si otec ženu s dítětem nechce vůbec vzít, nechce s ní ani žít, potažmo platit alespoň základní výživné. Je tady taky velký problém domácího násilí, na kterém mají největší podíl právě často nezralí muži – slaboši. Vždyť co může být horšího, než když se z útulného domova, který má být především bezpečným zázemím a útočištěm pro bezbrannou ženu s malým dítětem, stane brutální bojiště, kde musí bezmocná týraná žena bojovat někdy doslova o zdraví i život svůj i svých dětí?
Co říkáte na příběh Emmanuela Macrona a jeho o 24 let starší ženy?Anketa
Pak veškerá odpovědnost za výchovu a péči o dítě spadne jenom na ženu. A to je velká odpovědnost, které se ale část mužů raději vyhne a vyhýbá, třeba jen z čistě sobeckých či zbabělých důvodů. Takže základní příčinu rozpadlých či neúplných rodin nebo vztahů vidím celkově v naší demoralizované společnosti, která už zapomněla na základní lidské hodnoty, jako je láska, důvěra, odpovědnost, soucit, pomoc slabšímu, starost o druhé, obětavost a podobně. Je smutným faktem, že dnes jsou většinou – ne vždy, jsou samozřejmě výjimky, ale je jich dle mého soudu velmi málo – mezilidské vztahy založeny ne na skutečné lásce a důvěře, ale jenom na výhodách (většinou materiálních), majetku, penězích či společenském postavení.
Je upřednostňována dravost, bezohlednost, individualismus, egoismus a agrese. To jsou všechno věci, které vyloženě nepřejí zakládání rodin a výchově dětí, protože to se jeví spíše jako překážka a problém, například v kariéře, vydělávání peněz a podobně. Pro celou společnost je to samozřejmě špatný signál. Následky se pak projevují ve zvýšené rozvodovosti a vzniku neúplných rodin, kdy to samozřejmě nejvíce odnáší ženy – matky. I v tak dost šovinistické společnosti mají velké problémy s tím, aby si našly vlastní bydlení, práci, školku pro dítě, prostě osamostatnily se. Všude naráží na překážky a předsudky. O tom, že většina mužů asi zrovna netouží po ženě s vlastními dětmi, snad nemusím ani hovořit.
Všichni se shodují na tom, že prvořadý by měl být vždy zájem dítěte, které by nemělo doplatit na to, jak to bylo mezi jeho rodiči. Je z tohoto pohledu způsob, jakým stát pomáhá řešit situaci dítěte žijícího s osamělým rodičem, dostatečný, nebo by to mělo fungovat jinak?
To je dost těžká otázka. Protože vždycky je možné všechno zlepšovat. Jde o to, co si stát klade jako prioritu. Pokud mohu mluvit sama za sebe, po rozvodu jsem taky byla nucena se starat o sebe a syna sama, ale na státní pomoc jsem se nikdy moc nespoléhala. Určitě zpočátku ano, když byl syn ještě malý. Pak jsem si začala sama vydělávat, a to trvá až dodnes, kdy je můj syn už zletilý a za chvíli si bude už sám vydělávat. Ale měli jsme to určitě těžké. Neznala jsem dovolenou, nemocenskou, všechny problémy a starosti jsem byla nucena řešit sama. Takže samozřejmě byl z toho často stres.
Téměř všude jsem narážela na mužský šovinismus a předsudky. Určitě si ke mně někteří lidé, především muži, dovolili věci, které by si jinak, pokud bych měla vedle sebe muže, ať už manžela, nebo partnera, nikdy nedovolili. O tom jsem přesvědčená. Někdy mi to dávali najevo, že jsem například nějaká „divná“ či „nenormální“, když žiji sama se synem. Zažila jsem kvůli tomu posměch, úšklebky, urážky a ponižování. K samotnému muži by se podle mého názoru takhle nikdy nechovali.
Psali jsme:
_636096148833942056.jpg&id=116330)
Obecně si jinak myslím, že u nás, bohužel, moc nefunguje celý ten systém péče o slabší spoluobčany, důchodce, nemocné, postižené či samoživitelky s dětmi. Všichni tito jsou bráni více jako přítěž pro ostatní „produktivní“ společnost. Je to z důvodů, které jsem už uvedla – bezohlednost, egoismus, dravost a agrese. Naše společnost spíše více funguje na principu drsné přírodní „džungle“, tedy přežije jen ten nejsilnější, kdo je agresivnější, dravější, kdo si více urve, proto taky všude převládá šikana, ubližování opticky slabším místo toho, aby fungovala na principu humanity a soucitu, tedy aby se slabším pomáhalo. Dříve se říkalo: „Slabším pomáhej a starším ustupuj.“ Dnes spíše platí: „A slabším ubližuj, když můžeš.“ Přitom ale platí zlaté pravidlo, že „řetěz je tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek“, protože i ten má svůj význam. Takže zákonitě tato společnost pomalu degeneruje, protože likviduje své slabší články. Takhle brutálně to není ani v přírodě, i tam funguje určitý princip vzájemné spolupráce a pomoci, jinak by se ekosystémy zhroutily.
V diskusi, která se rozproudila po výroku předsedy KDU-ČSL, se objevily různé názory. Co říkáte takovému, že na vině jsou nezodpovědné matky a že by si vždy měly dobře rozmyslet, s kým si dítě pořídí, aby pak nemusely spoléhat na to, že se postará stát?
Opět se jedná o věc, kterou jsem zmínila: veškerá vina se jednoduše hází na ty, kteří se mohou nejméně bránit, na ty nejslabší, tedy ženy matky. Rozmyslet si pořízení dítěte je ale přece věc vždy obou rodičů. A stejně tak je to odpovědnost obou dvou. Je zajímavé, že podobné názory vždy zaznívají jen od mužů. Svůj podíl viny a odpovědnost už nevidí, nebo spíše nechtějí vidět. A tak nalhávají okolní společnosti, že největší chyba je u žen. Ale tak jednoduché to ve skutečnosti není. Není to spíše tak, že nezodpovědní jsou ti muži, kteří nechtějí platit alespoň základní výživné pro své děti?
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Kritice neušel ani robustní sociální systém nastavený státem, který údajně vede ženy k nezodpovědnosti. Po vzoru západní společnosti jsou prý více podporováni osamocení rodiče než kompletní rodiny. Není opravdu pro ženu „výhodnější“ být oficiálně sama, protože pak dosáhne na dávky od státu, které by jinak nedostala?
Trošku to otočím: možná by nebylo pro osamocenou ženu s dítětem tak „výhodné“ brát sociální dávky, kdyby si mohla vydělávat stejné peníze jako muži. Je známo, že u nás například mají ženy až o třetinu nižší platy než muži. Ptám se proč? Ženy jsou neprávem osočovány z údajné nezodpovědnosti při zakládání rodiny, ale přitom mají stále ve společnosti dost nerovné postavení vůči mužům. Co mají tedy vlastně ženy dělat? Když jsou závislé na muži, jsou osočovány z nesamostatnosti. Když se snaží vydělat si nějaké peníze pro sebe a dítě, mají jen dvě cesty: buď jít do práce, kde stejně dostanou nižší plat, nebo požádat o pomoc stát. Přitom výchova dítěte je taky záslužná věc: je to výchova nového daňového poplatníka. Jak je toto vlastně ohodnoceno?
Jiří Čunek
Když se vrátíme k těm slovům Pavla Bělobrádka, proč myslíte, že si ženy nehledají jiného chlapa, nebo proč se jim nedaří ho najít, aby na dítě nebyly samy?
To je dost citlivá otázka. Myslím si, že je to obecně hodně těžké pro samotnou ženu s dítětem si při všech těch starostech a povinnostech najít vůbec čas a náladu na „hledání“ dalšího muže. Není jistě jednoduché najít někoho, kdo by měl dobrý vztah k dítěti, které není jeho, a dítě – záleží i na věku – ho přijalo za svého otce. Už to samo o sobě je dost problematické a ožehavé. Navíc takový vztah by měl být i stabilní a vydržet. A nakonec: myslí si snad někdo, že je dnes hodně mužů, kteří touží po ženách s cizími dětmi, které bude muž vychovávat, když může mít své vlastní? Opět odkážu na ty základní lidské hodnoty, na které se zapomnělo …
Předseda lidovců se posléze za svá slova omluvil na sociálních sítích každé mamince – ať sezdané, nesezdané, či samoživitelce s tím, že šlo o nadsázku. Když ho ale jedna z nich dál kritizovala, tak se jí zeptal: „A někdo vám brání najít si partnera?“ Chápou lidé, nejen tedy vicepremiér, že mužů, kteří by chtěli zadluženou ženu s cizími dětmi, moc není, nehledě na to, že ona sama při starosti o práci a péči o děti moc času na hledání partnera nemá?
Myslím si, že obecně většina lidí vůbec nechápe, pokud to neprožije, jak těžký je život samotné matky s dítětem v dnešní civilizační „džungli“. Jak těžké je pro ni přežít. Kolik překážek musí překonat v této šovinistické společnosti. Bohužel, většina mužů spíše zneužívá tohoto slabého postavení ženy, když má děti, hlavně malé. Místo toho, aby jim byli oporou. Je to především z důvodů vlastního sobectví, nezralosti a nezodpovědnosti. A tuto svou vinu pak házejí na ženy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
