Od takzvané televizní krize uplynulo právě v těchto dnech patnáct let. Jak na tuto událost vzpomínáte, co se tehdy vlastně přesně odehrálo?

Před patnácti lety došlo k významnému předělu v polistopadovém vývoji naší země. Tehdy se v plné síle rozhořel dlouhodobě doutnající spor mezi zastánci parlamentní demokracie, kteří svou politickou moc odvozovali od hlasu každého občana ve svobodných volbách, a těmi, kteří hlasem občanů pohrdají a domnívají se, že společnost mají řídit nevolené samozvané elity s takzvaným morálním kreditem. Tyto elity, podporované některými politiky, tehdy dokončily své vítězství nad parlamentní demokracií. 

Místem klíčové bitvy se stala veřejnoprávní televize, kterou si pro prosazení svého vidění světa tyto samozvané kulturní, politické a náboženské elity připravovaly dlouhodobě. A docílily svého. Česká televize se tehdy zcela vymkla kontrole parlamentní demokracie, přestala ji respektovat a začala vytvářet propagandu světa elitářských sociálních inženýrů. A tak významně ovlivňovat realitu společenskou a politickou, o což šlo především. V systému parlamentní demokracie tak násilně vzniklo místo, které s pocitem nadřazenosti a nedotknutelnosti moralizuje, nepohodlné ničí a vnucuje veřejnosti jediný správný názor. V poslední době vliv této televize nepatrně slábne, protože jí občané stále méně věří.