Je to měsíc od útoku na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo. Jak shrnout evropskou politickou a společenskou reakci na tento masakr, názory, které se vynořily na soužití muslimů s Evropany, imigraci a politiku boje s terorismem? Které motivy a proudy považujete za dobré a které za škodlivé či nebezpečné?

Myslím, že navzdory dramatičnosti událostí a vzbuzeným emocím nám kauza neukázala nic nového. Všechny reakce, kterých jsme dosud byli svědky, se daly očekávat. Za pozitivní zprávu považuji to, že jak samotné události, tak následný vývoj demonstrovaly nezvratnou multikulturalitu současné západní společnosti. Teroristé při útěku zabili policistu, který byl muslimského vyznání. Jiný muslim se stal hrdinou poté, co zachránil několik rukojmí. A při následných demonstracích stáli bok po boku muslimové, křesťané i ateisté. Muslimové už jsou natolik součástí evropské společnosti, že ti, kdo se domnívají bojovat jejich jménem, zasáhnou při teroristických útocích i je, a to nejen přímo, ale především nepřímo, vlnou nenávisti, kterou jejich činy způsobí. V takovém světě už nelze uvěřit tomu, že islám a Evropa stojí proti sobě. To je ta hlavní zpráva.

Samozřejmě jsme si znovu uvědomili, jak velkou hodnotou je pro nás svoboda slova. Jejím projevem je i vystoupení těch, kdo ve všeobecném, někdy až stádně působícím unisonu Je suis Charlie prohlásili, že oni se za Charlieho nepovažují, ačkoli museli vědět, že se jim hned snese na hlavu demagogické obvinění z omlouvání teroristů.