Paní ministryně, ve Sněmovně je stále zablokovaný daňový balíček a zvýšení rodičovské. Mimořádné schůze zatím k ničemu nevedly. Nebyl to promarněný čas?
Byl. Balíček mohl být dávno schválen, nic tomu nebránilo. Jsme ve třetím čtení, nejsme v prvním čtení, ale ve třetím; a to by už nemělo být o debatě, všechno je vydebatováno. Navíc já jsem osobně byla účastna všech jednání v rozpočtovém výboru. Pokud mohu, jsou to zásadní věci a umožní mi to čas, chodím na rozpočtový výbor. Neposílám náměstky, ale chodím si tyto zásadní věci obhajovat sama, takže i ta technická debata nad čísly, nad konkrétními fakty, ta prostě proběhla.
Selhává tady mechanismus ve Sněmovně, chtělo by to předělat jednací řád. Třetí čtení by mělo být opravdu jen o pozměňovacích návrzích, a ne tam vést debaty. Že jde o obstrukce, o tom není pochyb a opozice se tím ani netají. Opozice může zabránit jedinému, uvidíme, jestli se jí to podaří. Jde o zkušené politiky, dobře vědí, že to nemohou obstruovat do nekonečna, všechno má své limity. Teď se hraje o datum účinnosti 1. ledna 2020, to je jediné, o co běží. A na rovinu si řekněme, že tím pádem běží o pojišťovny. Jde o souvislost s novelou zákona o dani z příjmů a novela zákona o dani z příjmů musí vždy platit na celý rok, takže účinnost je nezbytná od prvního ledna.
Jaké je hraniční datum, do kdy se to ve Sněmovně musí zvládnout?
Musíme samozřejmě počítat s tím, že Senát má na projednání 30 dnů. Pokud to do 30 dnů neprojedná, pohlíží se na to, jako by to bylo schváleno. Můžeme počítat s tím, že Senát využije svou maximální lhůtu, a když se podíváme na složení horní komory, musíme počítat s tím, že to bezesporu Sněmovně vrátí. Tedy musí zůstat prostor přehlasovat senátní veto. Nějaký čas tu ještě je, ale krátí se.
Co se týče opozičních obstrukcí ve Sněmovně, je to podle vás tak, že už jen zneužívají parlamentní mechanismus, který takové protahování umožňuje?
Bezesporu. Tady je bohužel mechanismus, což říkám naprosto pragmaticky a bez emocí, který umožňuje menšině terorizovat většinu. Je tu vládní většina, byť tedy máme menšinovou vládu, ale i komunisté se nahlas vyjadřují, že vládní daňový balíček podpoří. Síla hlasů to prosadit zde je. To, co v balíčku prosazujeme, má vláda jasně ve svém prohlášení, takže nejde o nic nového. Všichni s tím mohli počítat, hlavně pojišťovny, o které tu nejvíc běží.
Zastavme se u těch pojišťoven. Opozice a část veřejnosti to hodnotí jako snahu vydrancovat pojišťovny. O co tedy z vašeho pohledu jde?
Celé to je o tom, že si pojišťovny před téměř 20 lety vylobbovaly selektivní daňovou výjimku. A víte, že my proti daňovým výjimkám bojujeme. Pojišťovny jsou sektor, který vzhledem ke své specifičnosti má značně široký prostor při tvorbě účetních rezerv, kde se při jejich výpočtu používá různých odhadů budoucího vývoje. To jim umožňuje poměrně široký prostor tvorby daňově uznatelných rezerv. Nejde o to, že si tvoří rezervy, to může každá korporátní firma, bankovní sektor atd. Ale jsou pro to jasně nastavená pravidla.
Kdybyste podnikal a měl třeba eseróčko, tak byste si třeba tvořil také nějaké rezervy a věděl byste, že na to existují zákonem stanovená pravidla. Když si vytvoříte rezervu jako daňově uznatelnou, tak ta vám snižuje základ daně a ovlivňuje to, kolik ve finále zaplatíte. To mají pojišťovny. Objevují se různé chiméry, které šíří opozice, zejména bývalý ministr financí pan Kalousek, který podle mého názoru nepochopil, že tady už je jiná doba.
Chiméry, že to pojišťovny ohrozí, to prostě není pravda. Platí zde určitá evropská směrnice, která zajišťuje vysokou míru solventnosti pojišťoven kombinací tvorby technických rezerv a solventnostního kapitálového požadavku. My chceme, aby ty daňově uznatelné rezervy byly tzv. solventnostní rezervy. Velmi zjednodušeně ty rezervy, které si musí tvořit, aby zajišťovaly tyto solventnostní požadavky, ty chceme, aby byly jako daňově uznatelné. Ale všechno, co tvoří nad tyto požadavky v souladu s účetnictvím není nijak návrhem omezováno, ale nebude daňově uznatelné. Takže my říkáme: dodaňte to.
Fotogalerie: - Kolaps v Praze
Mluví se ale také o tom, že by vámi navrhovaná změna prodražila lidem pojistky.
To je druhý mýtus, druhý nesmysl. To, co pojišťovny mají dodanit se týká již uzavřených smluv. Navíc pojišťovny mají kde najít rezervy, stačí se podívat na jejich poplatky, na částky, které se vyplácí za zprostředkování jednotlivých pojistek. To nejsou malé částky. Možná víte, že do resortu ministra financí, byť jde o samostatný útvar, patří i finanční arbitryně. Ta řeší stížnosti lidí a vidí tam konkrétní případy, kolik lidé dostávají ze zaplaceného pojistného, když třeba odstoupí v nějakém mezičase. To jsou všechno věci, kde je obrovský prostor, aby si to pojišťovny vyřešily.
Celý pojišťovnický sektor platí asi 1,6 miliardy na daních. Banky platí 16 miliard. Tak si to srovnejte. To všechno jsou věci dokazující, že pojišťovny dosud měly absolutně neodůvodnitelnou selektivní daňovou výjimku.
Náš návrh, který chceme prosadit, není o ničem jiném než o narovnání prostředí, a to je naše krédo už několik let. Narovnáváme podnikatelské prostředí. V polovině roku 2018 jsme to dali navíc do vládního prohlášení, takže je to naprosto férové. Dala jsem to až do balíčku na rok 2020, a dokonce po diskusi s pojišťovnami jim to rozkládáme na roky 2021 a 2022, takže na to mají téměř pět let.
Peníze, které z toho do státního rozpočtu získáme, použijeme třeba na maminky s dětmi, na rodičovský příspěvek, na důchodce. Peníze nemají mašličky, ale použijeme je pro ty potřebné.
V souvislosti s rodičovskou jste mluvila o tom, že opozice šíří katastrofické scénáře. Rodiče tedy mají stoprocentní jistotu, že o vyšší příspěvek nepřijdou?
Určitě. My to samozřejmě takto svazujeme z toho důvodu, že obojí máme ve vládním prohlášení. K obojímu jsme se zavázali a obojí prostě prosadíme. Jak daňový balíček, tak rodičovský příspěvek, který se bude zvyšovat po nějakých sedmi letech a navíc takto dramaticky z 220 na 300 tisíc korun. Pokud se v tom zákoně podíváte do přechodného ustanovení, zavázali jsme se dokonce, že na rodičovský příspěvek dosáhnou všichni rodiče dětí do čtyř let, kteří ke dni účinnosti toho zákona nebudou mít dočerpán stávající příspěvek. Důležitá je formulace ke dni účinnosti. Takže i kdyby náhodou účinnost nebyla prvního ledna, ale třeba až patnáctého, tak se nic nezmění, nic se nestane a rodiče o to nepřijdou. Uděláme ale všechno pro to, aby účinnost byla 1. ledna 2020. Není žádný důvod, aby to tak nebylo, i opozice deklaruje, že to podporuje. Obojí, jak daňový balíček, tak zvýšení rodičovské pro nás jsou mimořádné priority.
Jaké dojmy z těch opozičních vystoupení k těmto bodům máte?
Sedím tam celou dobu a ta vystoupení jsou stále stejná. Už jsem to slyšela poněkolikáté, je to pořád to samé dokola. Slyšela jsem to v prvním čtení, ve druhém čtení, v rámci rozpočtových výborů a teď znovu. Mnohdy ta vystoupení ani s daňovým balíčkem nesouvisí. Ještě dodám, že na mimořádné schůzi ve středu padly dva procesní návrhy, kdy pan předseda klubu hnutí ANO pan Faltýnek navrhl, ať se jedná až do 19 hodin, protože třetí čtení končí ve 14, ale opozice to zavetovala. Pak paní poslankyně Valachová navrhovala, aby se jednalo taky ve čtvrtek a zase to bylo ze strany opozice zavetováno. Je to podle jednacího řádu sice jejich právo, ale na druhé straně těžko mohou tvrdit, že se chtějí o balíčku bavit, když tento čas nechtějí využít.
Prezident nedávno v projevu varoval před nástupem krize. „Mejdan skončil,“ řekl. Premiér naopak ujišťuje, že žádná krize nebude. Jaká je vaše prognóza?
S panem prezidentem na toto téma velice často mluvím, víte, že jsem v Lánech byla během léta dvakrát. Diskutovali jsme rozpočet, související daňové otázky a velmi podrobně jsme se o tom bavili. Jak já vidím situaci? Říkám to poctivě i do médií, protože vím, že role ministra financí je role jakéhosi stabilizátora ekonomiky. Proto musím vše říkat po pravdě. Ekonomie je ale senzitivní věda, je třeba velmi zvažovat. Jsem pragmatický člověk a snažím se držet řeči čísel a propočtů expertů, s nimiž to řeším.
Co se týče ekonomického růstu, celý tento rok se pohybujeme kolem 2,4–2,5 procenta. Do konce roku budeme dělat ještě jednu makroekonomickou prognózu. Takže rosteme, neděje se nic nestandardního. Je pravda, že za sebou máme šest let ekonomického zázraku. Na příští rok jsme odhadli ekonomický růst na 2,2 procenta, což už je lehce pod průměrem, ale na druhé straně se podívejte, jak v průměru roste Evropská unie. Kolem jednoho procenta. Takže pořád rosteme jednou tak rychle než celá EU. Německo je teď kolem 0,3–0,5 procenta, rosteme tedy čtyřnásobně proti Německu.
Důležité je, že důvody zpomalení ekonomiky jsou dány vnějšími faktory. Jde o rychlé zpomalení růstu v Německu, se kterým máme 30 procent výměny zahraničního obchodu, a samozřejmě je to dáno i tím, že pořád nemáme jasně stanovený termín odchodu Velké Británie z EU. Teď už je aspoň zažehnán tvrdý Brexit. Ale i fakt, že není jasně daný termín, značí, že jsou firmy v nejistotě. Neví, zda bude nějaká celní bariéra, jaké budou ceny apod. Faktorů, které hrají významnou roli, je celá řada. Já jsem ale v tomto smyslu docela optimistka, byť stojím nohama pevně na zemi, taková je moje role. Byť nemám věšteckou kouli, ale naše prognózy jsou realistické. Nezapomeňte, že ji od 1. ledna 2018 opakovaně hodnotí nezávislá skupina odborníků, Výbor pro rozpočtové prognózy, který opakovaně řekl, že prognóza realistická je.
Co v tomhle směru ta prognóza říká?
Máme tam otevřeně uvedeno, že v predikci nepočítáme s tvrdým Brexitem. Pokud by nastal, bylo by z očekávaného růstu třeba odečíst 0,6 procenta. A kdyby eskalovala americko-čínská obchodní válka, která má samozřejmě dopad i na Evropu, pak by to znamenalo odečíst další 0,3–0,4 procenta a to už bychom byli na růstu něco přes jedno procento. Tyto faktory ale zatím bezprostředně nehrozí, počítáme s růstem zhruba 2,2 procenta. To je podle mě stále docela výborná zpráva.
Takže ani se zpožděním nemůže doběhnout situace z Německa, kde se růst prakticky zastavil?
Je otázkou, co teď Německo udělá. Říkám, že nemám věšteckou kouli, ale Německo je velice silná ekonomika, která má vytvořené rezervy a je odolná. Byť nás to německé zpomalení růstu překvapilo, protože bylo hodně rychlé, je to nicméně Německo a já věřím, že se z toho ta země dostane, je to velká ekonomika. My sice nejsme velká ekonomika, ale máme velmi odolné veřejné finance s velkým polštářem. Od doby, kdy byl ministrem financí Andrej Babiš, a opozice si může říkat, co chce, je to tvrdý fakt, tak až od té doby my dodržujeme střednědobý rozpočtový cíl, tzv. strukturální saldo. To je saldo očištěné od vlivů ekonomického cyklu. Dokonce jsme si sami dobrovolně přijali zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Sami od roku 2018 jsme na sebe přísnější, než musíme. Výbor pro rozpočtové prognózy nebo Národní rozpočtovou radu jsme vůbec zavádět nemuseli. Tyto orgány musí mít členové eurozóny, přesto jsme řekli, že to chceme. Takže my jsme připraveni, máme třetí nejzdravější finance v Evropské unii. Pořád jsou naše veřejné finance stále přebytkové, příští rok to bude téměř vyrovnané. Pořád snižujeme státní dluh, v tuto chvíli ho máme čtvrtý nejnižší v Evropské unii. Toto všechno je ten polštář, který nás připravil na zpomalení ekonomiky.
Počkejte, takže samotný schodek rozpočtu podle vás není jediný důležitý ukazatel? Nejen opozice, ale i mnozí ekonomové vám vyčítají schodky v době růstu…
Ne, vůbec ne. Pane redaktore, to je taková opoziční rétorika, protože nevědí, co mají říkat. Chápu je, nechci být vůbec jízlivá a rozumím tomu. Jsou na to jednoduché argumenty. Ten 40 miliardový schodek, když se podíváte do plánů rozpočtu za posledních 15, možná 20 let, je to nejnižší schodek, který byl v plánu. Podívejte se na hospodaření zde na Ministerstvu financí od doby, kdy ho řídí hnutí ANO, v roce 2016 byl přebytek nějakých 62 miliard, 2017 byl schodek asi šest miliard, což je vyrovnaný rozpočet a loni byl přebytek asi 2,4 miliardy.
Opozice nám vyčítá i to, že neumíme rozpočet naplánovat, že počítáme se schodkem, ale skončíme s vyrovnaným rozpočtem či přebytkem. Tam je několik faktorů. Odhad příjmů, který musí být realistický, protože Výbor pro rozpočtové prognózy by nám nevzal, ani kdyby odhad byl pesimistický. Pokud bych to moc podsekla, nebo nadhodnotila, nevezmou to. Musí to být realistické. Jenže co se týče výdajů, musíme brát v úvahu, že resorty výdaje hlavně v oblasti investic trochu nafukují. Sice hlídám, aby investice byly připravené a nešlo o vzdušné zámky, tak ale třeba v důsledku nedostatku pracovních sil se někdy neproinvestuje tolik peněz.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
Co dotace z EU?
Ano, největší neznámou v cashflow státu jsou evropské peníze. Ty se prostě nedají naplánovat. Vezměte si, že teď máme na cestě 59 miliard. To je číslo k 30. září. Když se procesují peníze na evropské projekty, systém funguje tak, že se to musí předfinancovat z českých peněz. My to vydáme ze státního rozpočtu a poté, co je vše splněno, posouzeno a zkontrolováno, řídící orgán to pošle k certifikaci sem na MF, kde je certifikační orgán a ten to pošle do Bruselu. Takhle je na cestě předfinancováno 59 miliard, které kdybych teď měla zpátky z EU, jsme v přebytku. Místo toho máme schodek. Tím chci říct, že tohle je v plánování rozpočtu největší neznámá. Záleží na tom, v jakém období, v jakém cyklu víceletého finančního rámce EU atd.
Ještě se vrátím k aktuálnímu schodku 40 miliard. Je to 0,7 procenta HDP, takže to je nic. Jenom navýšení důchodů, které opakovaně od prvního ledna příštího roku zvedáme o 900 korun a toto nové navýšení je 37 miliard. Tedy ve výši schodku. Když jsem v létě zjistila, že mám k dispozici nějakých 20 miliard navíc, stála jsem před otázkou, zda mám snížit schodek jako loni, anebo zda raději podpořit ekonomiku a peníze dát do investic i do lidí a podpořit spotřebu. Rozhodla jsem se pro druhou cestu právě proto, že ekonomika zpomaluje.
A co stále opakovaná nutnost vyrovnaného hospodaření?
Vyrovnané hospodaření pro nás je velice důležité, také už takto hospodaříme třetím rokem, ale ne za každou cenu. Ne za cenu, že podškrtíme ekonomiku. Veřejné finance jako takové máme zdravé, takže portfolio připravené na zpomalení ekonomiku tu je. A nikdy nebyl lepší, nikdy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
