Jak vidíte vztahy Trump–Putin ve vztahu k Ukrajině? Bude kyjevská vláda „odsunuta na druhou kolej“ nebo – vzhledem k anexi Krymu – budou podle vás pokračovat americké restrikce vzhledem k Ukrajině?
Podle posledního vyjádření zástupkyně USA v RB OSN i podle slov prezidenta Donalda Trumpa budou Spojené státy trvat na navrácení Krymu Ukrajině. Proto také pokračují ekonomické sankce vůči Ruské federaci. Co se týče Ukrajiny samotné, tak podle mého názoru zesílí politický tlak USA a EU k ukrajinské vládě a panu prezidentovi Petro Porošenkovi, aby daleko více pokročila Ukrajina v reformách a v boji proti korupci. Je nutno si uvědomit, že ze strany Západu se poskytuje velká finanční i odborná pomoc.
Nepřenechají Spojené státy Ukrajinu EU? Na spadnutí je sice bezvízový styk, ale na druhou stranu například Nizozemí se vzepřelo a je stále proti...
Je logické, aby evropské problémy pomáhala více řešit EU. Bezvízový styk je politické rozhodnutí, které deklaruje daleko větší spolupráci i vzájemnou důvěru. Nicméně je jasné, že členské země EU nejsou jednotné, a to nejen k tomuto kroku, ale i ve vztahu k Ruské federaci. Příklad Ukrajiny ukazuje, že Evropské unii schází společná zahraniční politika. Osobně předpokládám, že proces demokratizace na Ukrajině bude pokračovat a bude záležet pouze na Ukrajincích samotných, zda jejich úsilí k integraci do EU či NATO bude úspěšné.
Existuje podle vás určité bezpečnostní riziko pro naši republiku se začátkem bezvízového styku Ukrajiny s EU? Mnoho lidí se obává, že statisíce a možná miliony lidí zaplaví západní Evropu a zcela rozvrátí trh práce...
Navrhovaný bezvízový styk s Ukrajinou má dvě roviny. Tou první je jisté bezpečnostní riziko, odrážející současnou situaci v této zemi. Mám na mysli stále vysokou míru korupce, značný vliv oligarchů ve společnosti i bezpečnostní rizika související se stále probíhajícím ozbrojeným konfliktem na východě Ukrajiny. Druhou rovinou je ukrajinská pracovní síla, se kterou má naše země již velké zkušenosti. Nemyslím si, že by příliv statisíců Ukrajinců na evropský trh práce přinesl nějaké problémy. Spíše by pomohl vyřešit nedostatek pracovních sil, například v naší zemi schází 140 000 zaměstnanců v průmyslu. Já se spíše obávám dvou trendů. Tím prvním je tlak podnikatelů na snížení ceny práce, což bylo mimo jiné jedním z důvodů brexitu. Tím druhým je podkopání ukrajinské ekonomiky, pokud by do zahraničí odešli zejména odborníci. To by mohlo znamenat zastavení reforem, odklon od integračního úsilí, ale zejména pokles životní úrovně Ukrajinců. A to se všemi důsledky z toho plynoucími.
Na druhé straně, Ukrajina povolává do armády stále nové a nové lidi a především těm mladším, kteří již pracují třeba u nás, se rukovat opravdu nechce...
Je logické, že mladí lidé nechtějí sloužit v armádě. To bylo, je a bude. Proto mne překvapují některé nezodpovědné návrhy i řady českých politiků, kteří si pohrávají s možností opětovného zavedení povinné základní vojenské služby. Ukrajina dlouhodobě podceňovala početní i technický stav své armády a spoléhala na mezinárodní dohody. Po anexi Krymu však nastal problém, který musejí Ukrajinci řešit. Nehledě na stále nedořešený a dlouhodobý ozbrojený konflikt v Doněcku a Luhansku. Ukrajinská armáda v první fázi potřebuje stabilizovat a modernizovat. Ve fázi druhé by měla výrazně profesionalizovat svoji armádu. Právě v oblasti školení ozbrojených a bezpečnostních sil pomáhají EU a USA výrazně. A prioritou všech by mělo být co nejrychlejší ukončení nesmyslných bojů na východě země.
Je podle vás možné, že by se Rusko více spojilo s Čínou proti Evropě – ať již hospodářsky nebo vojensky?
Ruská federace to již delší dobu dělá. Příkladem je členství v Šangajské organizaci pro spolupráci či v Eurasijském ekonomickém svazu. Spolupráce mezi RF a Čínou vzrostla po uvalení ekonomických sankcí. Například v dodávkách plynu a ropy. Ovšem nemyslím si, že by tato spolupráce měla mít za cíl svazek proti Evropě. V případě vojenské spolupráce mezi RF a Čínou to vidím spíše v oblasti dodávek ruské vojenské techniky. Je také třeba zdůraznit, že ruské ozbrojené síly ušly velký kus cesty v rámci jejich profesionalizace, zvýšení schopností i vlastní modernizace. Předpokládám, že v tomto trendu bude ruská armáda pokračovat. V rámci hospodářské či vojenské spolupráce se ruská strana daleko více zaměřuje na bývalé státy SSSR a na své bezprostřední sousedy.
Psali jsme:
Není umístění vojsk NATO v Polsku a v Pobaltí „dráždění hada bosou nohou“? Nemůže se stát, že by se produktovody z Ruska mohly, alespoň pro výstrahu, třeba na nějakou kratší dobu uzavřít?
Rozmístění tří mezinárodních praporů v pobaltských zemích a v Polsku je reakcí na změnu politiky Ruska vůči svým sousedům a vůči NATO. Připomenu, že do anexe Krymu zasedala stálá Rada NATO–Rusko, ruští politici měli dveře otevřené do Parlamentního shromáždění NATO a probíhala kontinuální diskuse mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskou federací. Polsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko se obávají o svoji nezávislost a bojí se možné hybridní války ze strany Ruské federace. Proto se NATO rozhodlo posílit svoje východní křídlo. I když z početního pohledu je to spíše symbolické gesto. To, co je podstatné, je míra solidarity uvnitř Aliance, která deklaruje užití článku 5 Washingtonské smlouvy. Souhlasím, že ekonomika je svázána s politikou, nicméně se neobávám možných sankcí ze strany RF. Předně proto, že ruská ekonomika je závislá na prodeji ropy a plynu. A za druhé, členské země EU jsou připraveny na možné výpadky dodávek, a to zejména diverzifikací energetických zdrojů. A také zvýšením objemu zásobníků pro případ možných krizových scénářů.
Změní se podle vás nějak německá politika vůči Ukrajině vzhledem k novému německému prezidentu Steinmaierovi a případnému novému kancléři Schulzovi?
Nemyslím si, že se změní politika SRN vůči Ukrajině či Ruské federaci. Víme, že existuje dlouhodobá spolupráce i národní zájmy Německa s Ruskem. Nicméně žádný demokraticky smýšlející německý politik nemůže souhlasit s ponecháním Krymu Ruské federaci. Daleko větší změna politiky Německa může nastat po brexitu či po nadcházejících volbách v některých členských zemích EU. Nechci předjímat, ale očekávám větší vliv této země na rozhodování v rámci Evropské unie. Možná, že přijde na řadu i omezení či zrušení ekonomických sankcí vůči Ruské federaci. A jak jsem uvedl, očekávám i větší diplomatický tlak na ukrajinské reformy a plnění asociační dohody ze strany Ukrajiny. Ale nějaké skokové změny opravdu neočekávám. A to ani ze strany Německa, ani ze strany Evropské unie.
Vladimír Putin pobýval nedávno ve Slovinsku. Po Maďarsku a Bulharsku je to další země, která se kloní k Moskvě více než ke Kyjevu. Co říkáte na tento trend?
Jde o diplomacii a politiku vlivu RF vůči svým „bývalým“ satelitům. Ovšem jedna věc je ekonomická spolupráce, a o to v případě Maďarska, Bulharska či Slovinska jde především. Druhou věcí je ochrana demokratických hodnot a bezpečnosti země. A tou je spolupráce těchto zemí, tak jako České republiky, v rámci Evropské unie a Severoatlantické aliance. A v případě hospodářské spolupráce je zřejmé, že pro tyto, a nejen tyto, země představuje Ruská federace daleko většího hospodářského partnera než je dnes slabá Ukrajina. Nicméně politicky si nemyslím, že by se členské státy EU odklonily od své dlouhodobé politiky, kterou je ochrana demokracie a svobody.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Václav Fiala
