Šéf KSČM Filip: Marnost, utrpení, velký průšvih. Jak praví vykladači Koránu, džihád začíná masovou migrací. NATO ohrožuje světový mír. Zoufalé USA i destrukční Kalousek…

Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Děkuji za otázku, ale nevím, zda „přelomový“ je to správné slovo. Rok 2015 odhalil naplno minimálně dvě skutečnosti. Jednopolární svět a z něj plynoucí důsledky expanzivní politiky USA, které se domnívaly, že vítězství ve studené válce a zánik bipolarity jim dává právo diktovat světu, zkrachoval. Přisluhování některých dalších členských států NATO, zejména těch nově vstoupivších, nevyjadřovalo skutečná přání nových ekonomických mocností, jako je Čína, Indie, Brazílie a další, hlavně asijské rychle se rozvíjející země. Hloupá snaha svrhnout legitimní vládu v Sýrii za každou cenu, vyjádřená vytvořením a podporou Islámského státu a dalších teroristických organizací, se jasně obrací proti organizátorům.

Při boji o energetické zdroje není možné bez následků trpět pokoutné snahy o svržení sekulárních funkčních režimů v arabských zemích (a využívat k tomu ropné monarchie v Saúdské Arábii). To jednoznačně přináší masovou migraci a další vlnu terorismu. Nakonec, jak praví vykladači Koránu, džihád začíná právě masovou migrací. V Evropě dál trpíme neschopností neemancipované politické reprezentace. Část evropských politiků na unijní, ale i na národní úrovní, jen papouškuje zájmy USA, což vede k tomu, že na Ukrajině stále nemizí vyvolané banderovské reminiscence, tedy fašizace. Jediná cesta pro klid je decentralizace nebo federalizace. To znamená, že se západ země bude chovat k východu jako k sobě rovnému a umožní tamním lidem zapojit se do rozhodování o jejich osudu. Zbavit se musí Ukrajina zejména všech ozbrojených fašistických skupin typu prapor Azov.

Tématem číslo jedna se stala zmíněná migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Nedělejte si legraci z utrpení lidí na cestě ani doma; marně v tomto lze hledat nějaký úspěch na úrovni Evropské unie. Jenom marnost. Angela Merkelová si nejdříve migranty pozvala do Německa a následně je chce rozdělit ostatním zemím. Až nyní, na konci roku, si někteří představitelé EU, například Donald Tusk, začínají s neuvěřitelným zpožděním uvědomovat, že je to celé veliký průšvih, což nám mnohým bylo jasné hned od začátku. Z našich sousedů se o racionální chování snaží zvláště Slovensko a Maďarsko. Přitom jsou za to neschopnými eurobyrokraty kárány. Každý stát musí primárně chránit zájmy vlastních občanů, zejména jejich bezpečí. To musí být na prvním místě při jakýchkoliv úvahách. Postoj naší vlády je v tomto, řekl bych, kluzký.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Zeptejme se sami sebe a svého nejbližšího okolí, nakolik se reálně společnost polarizuje. Nejde o polarizaci, naprostá většina lidí si nepřeje, abychom zde umisťovali imigranty. Úzká skupina lidí, která je ale hlasitě slyšet, je však za to odsuzuje jako rasisty. Dá se očekávat, že občané budou stále více otráveni z neustálého vnucování jediné možné pravdy, kterou jim tlačí lidé často velmi vzdálení od každodenní reality. Je to dáno tím, že ti, co křičí, abychom pomáhali migrantům, většinou v minulosti podporovali expanzivní až agresivní politiku USA a NATO, a tedy rozvrat sekulárních režimů v Libyi a Sýrii, na Balkáně, ale i dalších zemích. Řešení příčin migrace však nenabízí, protože by museli přiznat, že mají podíl na schvalování špatných rozhodnutí.

Totéž se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...

Pokud politici nedokážou naslouchat společnosti a respektovat její vůli, a dokonce ani poctivě vysvětlit své kroky, musí se to v dalších volbách projevit. A je to dobře. V Evropě určitě dojde v důsledku toho k určitému překreslení dosavadní politické mapy. Otázkou je, co myslíte běžnou levicí. Francouzští či evropští socialisté mají vlastní frakci a k levici se nehlásí. KSČM jako autentická radikální levice má zcela jasný postoj, stojí na straně našich občanů. A navíc jako internacionalisté opravdu nejsme xenofobní, ale chceme řešit příčiny krize.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? Přinese to vyřešení problému Řecka? Zůstane Řecko v eurozóně a pokud ano, je tomu tak dobře?

Primárně záleží na Řecku, jak se nyní rozhodne situaci zvládnout. Syriza si nechala od voličů potvrdit demokraticky mandát, a tak je to správně. Nejhorší cestou by bylo, kdyby o řecké suverenitě rozhodovaly banky a Mezinárodní měnový fond. Bylo by vhodné, aby si právě tyto instituce uvědomily svůj podíl na tamní situaci. Původní úvěr, kterým se jenom měly vyplatit banky, které tam předtím zuřivě půjčovaly, byl chybou a následná opatření spíše hospodářství poškodila.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?

Na první pohled je vidět, a potvrzuje to vláda v Sýrii, že legální zapojení Ruska se souhlasem Syrského státu znamenalo poprvé reálný a efektivní zahraniční útok na teroristy z Islámského státu. Konflikt s Tureckem souvisí s jinými zájmy Turecka na území Sýrie, které jsou proti současné vládě, proti Kurdům, ale také s katastrofálním nepochopením skutečných zájmů USA v tomto regionu ze strany tureckého vedení. Je jasné, že USA hodí v určitém okamžiku Turecko přes palubu, aby si chránily své zájmy. A tak Turecko nyní jen vydělává na nelegálním obchodu s ropou od teroristů z Islámského státu, který tak získává od Turecka finanční zdroje pro své fungování. Spekuluje se o tom již dlouho a důkazů, že nejde o pouhou spekulaci, je už dost… Turecko je člen NATO s druhou nejsilnější armádou paktu, o čemž se veřejně nemluví. Na otázku: Proč? si odpovězte. Jedny členské státy dodávají Kurdům zbraně, a jiný členský stát s nimi bojuje, bombarduje jejich pozice. NATO zcela selhalo, není bezpečnostní strukturou světa v 21. století, ale organizací, která svou činností zcela zřejmě ohrožuje světový mír.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

Pochybuji o nějaké etapě, která by nějak ohrožovala mocenskou pozici USA. Tu si zachovají i v multipolárním světě. Touto migrací je ohrožena Evropa, přestože právě USA mají vinu na jejím spuštění. Připomeňme si zkušenosti USA: vydělaly na první i na druhé světové válce. Takzvané „válčiště“ bylo mimo jejich území. Faktem samozřejmě je, že v dnešním světě může i jednotlivec bez většího zázemí napáchat nedozírné škody, a to klidně i na území vzdáleném tisíce kilometrů. Státy EU musí přestat ignorovat to, co už jim sdělují i jednotlivé tajné služby. Že Islámský stát a jiné radikalizované skupiny samozřejmě migrační vlny využívají k co největší infiltraci.

Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomika EU a USA? Nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – únik pracovních míst na východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…?

Jedna věc je ekonomika, druhá věc jsou neustále se rozvírající nůžky v příjmech a majetku. To musí skončit; nebo se celkové napětí ve společnosti bude dále stupňovat. Zástupné problémy to nevyřeší. Momentálně vidíme, že s velice silnou nezaměstnaností se potýkají zvláště jižní státy Evropy. Mladí lidé tam nemají moc možností, a to ani získat pracovní návyky. Automatizace a robotizace by měla sloužit všem lidem, nikoliv nějakým vyvoleným skupinkám. Prospěch z ní nemůže být zdrojem zisku pro jedny a důvodem bídy druhých. KSČM prosazuje jako další lék na tyto problémy vyšší aktivitu stabilizovaného veřejného sektoru zejména ve službách a zkrácení pracovního týdne. Mnozí odborníci se k tomuto začínají přiklánět.

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka“. Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?

Určitě má profesor Krejčí pravdu. Oslabování, nebo přímo výměna hegemona vede k velkému napětí, neboť hegemon pak hledá stále zoufalejší, ale o to nebezpečnější prostředky, jak danou situaci zvrátit.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?

Nechci být nějaký volební věštec, ale lze pozorovat, že určitá část americké veřejnosti se přestala ztotožňovat s politikou USA posledních dekád. Výsledek může mít určitě velký vliv na další globální dění. Musely by se však změnit i postavy v pozadí, tedy držitelé peněz, kteří, ač nikým nevoleni, bez odpovědnosti ke společnosti, přerostli americkým politikům přes hlavu. Je nadějné, že někteří kandidáti jsou proti současné politice USA vměšování se.

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

Doufám, že jsme tento pomyslný Rubikon ještě nepřekročili. Ostatně takový defétismus, poddání se osudu, by byl zhola k ničemu. Je potřeba ale otočit kormidlem Titaniku dřív, než dojde ke smrtelné srážce. Napomůžou určitě volby.

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnili očekávání, anebo naopak zklamali prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

Popravdě, u všech jmenovaných se žádná velká, nečekaná překvapení nekonala, pokud je sledujete již delší dobu. U někoho v dobrém, u někoho v špatném. Současně je díky imigrační krizi nejvýraznější prezident Zeman, který si zachoval osobnost státníka. Zcela selhal Miroslav Kalousek, který destrukční, nikoli jen obstrukční politikou, upadl na úroveň dříve populární 4. cenové skupiny.

Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?

Rok je v politice dlouhá doba, takže vše může být jinak. Nechme tyto úvahy různým politickým komentátorům a analytikům. Za sebe mohu říct, že očekávám dobrý výsledek KSČM díky našim konzistentním postojům a dobré zkušenosti z naší práce na územních samosprávných celcích.

Někteří politici a publicisté nás straší, že Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše a Miloše Zemana. Přiblíží se příští rok cosi takového?

Myslím, že jde opravdu o strašení a vyvolávání obav. Já strašit nebudu, naopak jsem přesvědčen, že i na tuto krizi je KSČM připravena.

Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho? Nebo lze očekávat uklidnění v Sýrii či na Ukrajině?

Všechno se odvíjí od toho, zda dotčení budou mít vůli něco takového připustit. Lokální války tady již máme. Jestli přijde nějaká globální, chcete-li světového charakteru, pak primárně proto, že velkodlužníci budou mít snahu vyčistit a zahladit to, co způsobili, zejména celý virtuální systém dluhů, které se nedají splatit, peníze, za kterými nestojí reálná hodnota či práce. Vzroste snaha „rozdat“ znovu karty a nechat si nějaké trumfy.