Šéf KSČM Filip: Může to být začátek konce. Označovat Čechy za xenofoby je hloupé a urážející. Merkelová je zmatená. Pro chování Maďarů k uprchlíkům mám pochopení

Jak hodnotíte postoj české vlády a Milana Chovance ke kvótám. Zatím je Brusel neprosadil. Odvádí dobrou práci?

Ve věci takzvaných kvót pro přerozdělení uprchlíků česká vláda do této chvíle zaujímá správný postoj jak z pohledu českých národních zájmů, tak z pohledu základních principů fungování EU. Kvóty nejsou žádným řešením. Dobrá práce se prokáže nikoli podle toho, co doma říkají, ale podle toho, jak se nakonec zachovají na evropských jednáních.

Myslíte si, že kvóty Evropská komise a Angela Merkelová nakonec přes odpor několika zemí prosadí?

Chci věřit, že se jim to nepodaří, i kdyby musela Česká republika na vrcholném jednání Evropské rady použít takzvané právo veta nebo se soudit.

Co říkáte tomu, že Angela Merkelová nejprve řekla, že syrští uprchlíci mají dveře do Německa otevřené – dle Andreje Babiše je tak do EU fakticky pozvala – a pak Německo zavedlo kontroly na hranicích? Navíc je pozvala a nás vyzývá, ať je přijmeme...

Dříve žena, která udávala tón evropské politice, je nyní zmatená.

Co říkáte názoru, že jde v případě obnovení kontrol hranic Německa o nátlak na nás, abychom se podvolili kvótám? Toto opatření bylo označeno jako „signál“ světu...

Samozřejmě, že jde o nelegitimní nátlak a obnovení kontrol na národních hranicích jednotlivých států EU namísto kontroly vnější hranice Schengenu. Je to krok zcela špatným směrem a spíše svědčí o tom, že vrcholní politici EU a velkých států unie jsou bezradní a postupují bez potřebné koncepce a rozvahy.

Posléze kontroly zavedlo i Rakousko. Není toto počátek konce Schengenu? A pokud se začnou uprchlíci kvůli tomu valit přes naše hranice, neměli bychom kontroly obnovit i my?

Ano, může to být začátek konce a pak by nám nic jiného nezbylo. Zatím jde odklon přes Chorvatsko a tedy západně od nás.

A pokud to rozvedeme dál, nemůže nátlak Evropské komise a Německa a dalších západoevropských zemí na země Visegrádu a východoevropských zemí vést k rozpadu EU, když se názory jednotlivých zemí na imigranty tak silně rozcházejí?

Nátlak Evropské komise spíše zvýší významně odpor proti bruselské byrokracii. Mohu připomenout řadu chybných kroků, které občané jednotlivých států nevzali za své, ale byly jim vnuceny, například necitlivý přístup při projednávání a schvalování Lisabonské smlouvy. Každý tlak vytváří protitlak.

Co říkáte těm komentářům a komentátorům či zahraničím politikům, kteří Čechy kvůli jejich odmítavému postoji k masové imigraci označují za xenofoby, čecháčky, nehumánní či nám vyhrožují sebráním dotací?

Je to hloupé a urážející, většina takových komentátorů, ale i politiků o sobě prozrazuje hodně malou znalost reálií a srovnávání nesrovnatelného. Jen popudí naše občany proti EU jako celku. Nelze srovnat emigraci ve stovkách nebo v tisících za rok se statisícem běženců z válečných území za měsíc.

Co říkáte novým opatřením Maďarska? Od této chvíle je například trestným činem ilegální překročení hranice i poškození bezpečnostní bariéry na pomezí se Srbskem. Pokud uprchlíci překročí hranice nelegálně, policisté je zadrží a úřady následně vyhostí. Navíc jim hrozí až tříleté vězení. Za převaděčství může být udělen až dvacetiletý nepodmíněný trest. Měli bychom se tím inspirovat, nebo to odmítáte?

Musím mít pro takové opatření pochopení, protože jde o ochranu vnější hranice Schengenu, nejde o opatření vůči unijním partnerům, ale jejich ochranu.

Předseda maďarské vlády také řekl, že pokud uprchlík nepodal žádost o azyl už na území Srbska, bude jeho žádost v Maďarsku okamžitě odmítnuta. „Srbsko totiž považujeme za bezpečnou zemi,“ zdůraznil. Co říkáte tomuto opatření?

Opět musím mít nejméně pochopení či spíše souhlasit, nevím nic o tom, že by kdokoli ve světě nyní považoval Srbsko za zemi, která je „nebezpečná“, navíc jednání o její asociaci je přece v běhu.

Hovoří se o dělení imigrantů na „uprchlíky“ a „ekonomické migranty“. Pokud ale uprchlík cestuje z první bezpečné země „za lepším“, za lepším komfortem a sociálními dávkami, nestává se z něj ekonomický imigrant?

Je velký rozdíl, pokud musí člověk opustit svůj domov, protože má vybombardovaný dům nebo ztratil v důsledku válečných operací část své rodiny, proti tomu, kdo jen prodal se ziskem svůj majetek například překupníkům pro zahraniční zájemce a všechny peníze vrhnul do jediného projektu, že bude hledat s počátečním kapitálem život jinde. Jde sice o podnikatelské riziko, ale nejde o život jeho ani jeho rodiny.

A neměl by uprchlík zůstat v první zemi, kde mu nehrozí nebezpečí?

To nelze nařídit, ale většina se tak zachová, jinak by samotná Sýrie neměla uvnitř země miliony svých občanů, kteří jsou vyhnáni ze svých domovů teroristy z Islámského státu, nebo zůstali v Libanonu, Turecku nebo Jordánsku.

Nejsou to mezi evropskými zeměmi tak trochu naschvály či přehazování horkého bramboru, když nechávají uprchlíky neregistrované a nechávají je přejít do další země, aby nepožádali o azyl u nich?

Větší část opatření je spíše otázka neschopnosti, amatérismu. O tom, zda jsou to naschvály, lze jen spekulovat.

Syrský chargé d’affaires v Praze Bašár Akbik řekl, že prostředky, které poskytují evropské státy na jednoho uprchlíka, pokryjí potřeby minimálně šesti až sedmi uprchlíků v jejich vlasti – Sýrii. Kdyby jim adresně státy pomohly, mohli by zůstat ve své kultuře, ve své vlasti a nemuseli by do Evropy. Co si o tom myslíte?

To je jistě správné stanovisko a dobrý návrh na řešení, u nás se ho můžeme ujmout už například směrováním rozvojové pomoci. Chtěl bych věřit, že i v Bruselu dojde odpovědným politikům, že bez vzájemné spolupráce s legitimním vedením Sýrie, Iráku, Libye nelze krizi rychle vyřešit.

Hovoří se o tom, že na azyl má právo ten, kdo je v zemi postižené válkou či mu hrozí politické pronásledování. Definice dle mezinárodního práva (Úmluva o právním postavení uprchlíků, 1951) říká, že „uprchlík je, osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů“. Když se podíváme na případ Sýrie, nejedná se, pokud nejde například o křesťany programově vyvražďované Islámským státem, spíše o ekonomické migranty prchající z válkou ekonomicky rozvrácené země?

Ti, kteří jsou opravdu pronásledováni teroristickou organizací Islámský stát z jakýchkoli důvodů, jsou skutečnými uprchlíky ve smyslu mezinárodního práva.

A pokud bychom se bavili o tom, že nárok na azyl má každý, komu hrozí politické pronásledování, co kdyby se najednou zvedla miliarda Číňanů a řekla by, že jim hrozí politické pronásledování, protože žijí v „nedemokratickém komunistickém režimu“? Nebo stejně tak by někteří černoši z USA mohli říci, že žijí v rasistickém režimu... Čili jde mi o princip, zda zde nehrozí, že migranti z ekonomickou motivací nemohou zneužívat právě to, že jim údajně hrozí politické pronásledování...

Nepředpokládám, že by občané Čínské lidové republiky chtěli masivně svůj domov opouštět a to především proto, že jejich ekonomický růst jde neustále nahoru a jedná se o velmi prosperující zemi.

I kdyby nároky všech takzvaných uprchlíků byly oprávněné, tak každá země má přece nějaké kapacity, aby nebyla ohrožena její společenská, politická či ekonomická stabilita. Nemělo by se nějak upravit mezinárodní právo, že by bylo řečeno, že právo na azyl v přesně daných případech ano, ale v rámci možností té oné země...?

V právu, a mezinárodním právu zvlášť, neplatí kdyby, o to víc je nebezpečné základy mezinárodního práva vystavěné na základě katastrofálních zkušeností z druhé světové války rozvracet. Proto je potřeba zejména ctít to, co je stanoveno v čl. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, že každý národ má právo na vlastní politický režim a na využívání svých přírodních zdrojů, nelze vnutit politický režim, který je u nás a který je považován za demokratický jinému národu, který má jinou historii a jiné hodnoty a které jsou možná mnohem starší než naše. Násilné vnucování čehokoli většinou narazí na nepochopení nebo přímo odpor. U nás si jen musíme chránit naši suverenitu tak, aby nám své hodnoty odlišné od našich nechtěl někdo jiný vnutit také silou.