Šéf KSČM Filip: Toto celé lidstvo uvedlo do současného zvráceného stavu. Blíží se mnohem hlubší propad, než ekonomové připouštějí. Přežili jsme konec RVHP, přežijeme i rozpad EU

Množí se varování před příchodem další ekonomické krize. Exšéf Bank of England Lord Mervyn King například uvádí, že světové hospodářství je na pokraji další havárie. Česká ekonomka Šichtařová prorokuje Krizi s velkým K, běžně se používá termín „dokonalá bouře“. Ekonomická bouře prý začne na finančních trzích, které jsou údajně přehřáté. Co z toho může být pravda a v jakém horizontu?

Skutečně jsem přesvědčen, že vleklá ekonomická krize neskončila a že je před námi mnohem hlubší propad, než si ekonomové a mnoho politiků připouští. Nakonec největším svědectvím o tom, jak hluboká může být krize, je samotný rozsáhlý vojenský konflikt s takzvaným Islámským státem, tedy konflikt o ovládnutí ropných a plynových cest, a to ještě nic není, pokud nezapočítáváme blížící se konflikt o vodu.

Čína v řadě ohledů stagnuje, její problémy se přelévají do celého světa. Jak hodnotit budoucnost ambiciózní nastávající velmoci? Považujete za zajímavé její projekty, kterými se snaží prosadit v zahraničí, například projekt Nové hedvábné stezky a některé další investice? Máme se bát čínských investorů, za kterými mohou být skryty velmocenské snahy Číny?

Jednak Čínská lidová republika už velmocí je, nikoli že se jí teprve má stát. Je především velkým věřitelem USA a zpomalení růstu vlastně tkví v tom, že hospodářská krize v USA brzdí samotnou ČLR. Projekt Nové hedvábné stezky je projektem budoucí spolupráce ČLR se světem, tak jako tomu bylo vždy v minulosti, pokud se Čína neuzavírala pro sebe. Je nejen jejím investičním záměrem, ale i návrhem rovnoprávné spolupráce, vytváří zejména nové pracovní příležitosti po celé trase a využívá jak přírodní bohatství jednotlivých států, tak novou možnou dělbu práce, která odstraní bývalé nerovnovážné ekonomické modely takzvaného bohatého severu a chudého jihu, z něhož také vyplynula zčásti i současná migrační vlna zoufalých lidí neustále vysávaných nadnárodním kapitálem v severní Africe nebo na Středním východě.

Jak bude Čína konkurovat Rusku a jeho Eurasijské unii? Chce investovat ve Střední Asii...

Jisté je, že v řadě obchodních případů může jít o konkurenční postavení jednotlivých firem, ale vzhledem k rozsahu investic, jejich teritoriálnímu rozložení a časovému soustředění bude spíše důležité, jak budou firmy spolupracovat, aby vůbec byl cíle dosaženo. Jak jsem už uvedl, půjde o novou formu dělby práce. Technologicky jsou oba státy obdobně vybavené a dřívější zpoždění překonaly Ruská federace i ČLR technologickým skokem až na současnou nejvyšší možnou úroveň. Stačí se podívat na stav například rychlovlaků nebo technologie komunikací, kdy například Huawei je třetí největší firma v oboru na světě.

Jaký je stav ruské ekonomiky? Jak se vypořádala se sankcemi a nízkými cenami ropy a plynu?

Stav ruské ekonomiky je sice ovlivněn zejména nízkými cenami ropy a plynu, a tedy nižším příjmem z těchto komodit, ale sankce donutily Rusko k nastartování dalších výrob, které se dříve dovážely, a to se zanedlouho projeví v růstu ruské ekonomiky, která navíc zavádí „zlatý standard“, a tedy měnu podloženou zásobami zlata. To již vede ke stabilizaci tamního hospodářství a zajištění větší nezávislosti na dovozech, a tedy i otřesech americké, ale i evropské ekonomiky, která je stále ve stagnaci.

Zatímco ekonomika roste, levicoví pozorovatelé kritizují fakt, že běžní lidé, i v České republice, častokrát růst nepociťují. Tedy že reálné mzdy a životní úroveň nerostou tak, jak by měly. Stejně tak pokračuje trend častějšího uzavírání pracovních úvazků jiných než hlavní pracovní poměr, což vede řadu lidí do příjmové nejistoty nebo rovnou pracující chudoby. Jak jsme na tom v tomto směru v ČR, jak je na tom západní Evropa? A co Spojené státy, kde řada lidí „funguje“ na potravinových poukázkách?

Ano, většina lidí žádný růst nepociťuje, protože pokud růst ekonomiky existuje, jeho výsledky si přivlastní zejména banky a nadnárodní korporace, jež je přerozdělí pro své akcionáře a úzkou skupinu manažerů, a těm, kteří se na výsledku skutečně podílejí tvorbou hodnot, nezvýší plat vůbec nebo maximálně o inflaci, a tedy opět nemají z přidané hodnoty nic. Stačí se podívat na vývoz zisku z České republice v hodnotě zhruba 300 miliard korun. Většina jde do mateřských bank z českých poboček České spořitelny, Komerční banky nebo ČSOB a dalších finančních domů nebo do mateřských podniků obchodních řetězců, které prodávají na českém trhu, případně do podniků, jež u nás ovládly strojírenské podniky, ale i televize nebo rádia.

Podle zjištění nevládní organizace Oxfam jedno procento nejbohatších lidí světa v roce 2015 vlastnilo více majetku než zbylých 99 procent populace planety. 62 nejbohatších lidí světa disponuje stejným majetkem jako 3,5 miliardy dalších obyvatel země. Co tomu říkáte? Kde je příčina? Může za těchto podmínek vůbec existovat volný trh rovné soutěže? Neškodí to svobodnému podnikání? Není například odstraňování obchodních bariér jenom nahrávkou pro nadnárodní korporace, monopoly a oligopoly, aby zničily konkurenci malých a středních podniků na národní úrovni? Je možné to vůbec nějak řešit? Jak lze konkurovat takové koncentraci kapitálu? Neměl v tom Marx pravdu?

Na tuto otázku jste si zčásti odpověděl. Svobodné podnikání v takové koncentraci kapitálu neexistuje. Karel Marx měl pravdu a vývoj ve světové ekonomice to jen potvrzuje. Nerovné daňové zákony umožnily právě shora uvedenou skutečnost, že 62 lidí vlastní stejně jako 3,5 miliardy dalších lidí. Vysoké nepřímé daně, nediferencované přímé daně, zneužívání veřejných zakázek pro soukromý sektor, nerovné postavení podniků ve vlastnictví státu, obcí nebo krajů a mohl bych pokračovat, zneužívání pracovní síly a tak dále. Nechci tady opakovat jasné pravdy z ekonomické teorie marxismu, stačí, když se lidé podívají okolo sebe, a důkaz mají.

Podle statistického úřadu poklesla v letech 2007 až 2014 reálná kupní síla americké domácnosti (respektive její medián) po započtení inflace o čtyři tisíce dolarů... Opět. Nenahrává současný systém velkým korporacím na úkor střední třídy?

Samozřejmě že nahrává, to je právě důsledek nespravedlivých daní ve prospěch bohatých, nezdanění neproduktivního kapitálu a neoliberálního modelu ekonomiky včetně výše uvedeného zneužívání postavení nadnárodního kapitálu vůči středním třídám v národních státech, které jsou také pro bankovní kapitál zdrojem nepřiměřených zisků.

Není to tak, že střední třída nese na svých bedrech hlavní daňovou zátěž – dotuje nadnárodní korporace i sociálně slabé či nepřizpůsobivé?

Ano, i to je současný stav. Nejdříve nadnárodní kapitál vysával zaměstnance kdekoli na světě, když už nemůže jít níže s cenou práce, soustředil se na střední třídu a tu svou politikou likviduje až do stavu, kdy bude také zbavena nebo alespoň omezena na svobodném rozhodování o svém dřívějším vlastnictví. K tomu jí slouží úvěrová politika bank. Ne nadarmo se říká, malý zloděj banku vykrádá, a porušuje tím zákon a může být i odsouzen, kdežto skuteční gangsteři se rovnou stávají bankéři, odtud slovo bankster.

Jaké je ideální místo České republiky na ekonomické mapě světa a co by mělo Česko změnit? Ekonom Milan Zelený upozorňuje, že pro nás už končí doba levné práce a že řada investorů odtud bude odcházet. Doporučuje proto výraznou podporu těch nejmenších českých podniků. Stejně tak Ilona Švihlíková doporučuje podporu mikroekonomiky. Kde je tedy cesta? Co podporovat? Export do zemí BRICS?

Naše země nemá dostatek surovin, a proto musí jít cestou vysoce produktivní práce, ta je jak v mikroekonomice, tak v podpoře velkých podniků, které mají za sebou i výzkum a vývoj, to se neobejde bez podpory státu, respektive veřejného sektoru vůbec. Není pravda, že řada investorů od nás odejde, určitě to nebudou obchodní řetězce, případně ti, kteří vědecký výzkum realizují i u nás, odejde pouze malá část, zejména spekulativního kapitálu. Export je pro nás zcela zásadní, protože na exportních trzích realizujeme více než 70 procent produkce a jde o to, na kterých trzích je možné naše výrobky uplatnit, v tom případě je odpověď jednoznačná, země BRICS mají jistě větší kapacitu příjmu našeho zboží (jde zhruba o čtyři miliardy lidí) než jen země EU (0,5 miliardy obyvatel). A mohl bych pokračovat výčtem našich možností od výroby strojírenského zboží až po velké investiční celky například v energetice, a to po celém světě.

Pro některé by rozpad EU byl katastrofou, pro jiné požehnáním. Dovedete si představit lepší Evropu bez EU? Jak by naše země dokázala hospodářsky obstát bez EU? Stala by se „kořistí Ruska“, jak slyšíme v podstatě pokaždé, když se o rozpadu EU mluví?

Vždy je třeba vycházet z reality, EU existuje, ale má poněkud pokřivený neoliberální charakter a její rozpad by měl jistě hospodářské důsledky včetně prohloubení krize v ekonomice jednotlivých členských, ale i nečlenských zemí. Šlo by i o dopad v oblasti měnové, který by postihl ČR méně než ostatní země eurozóny. Ve skutečnosti by ale nešlo ani o požehnání, ani o katastrofu, šlo by o to, jak by byla naše země připravena na jinou dělbu práce. Nakonec, přežili jsme katastrofu při rozbití RVHP, náš národ by jistě přežil i rozpad EU. Jistě by bylo možné najít znovu nějaké zakázky v Ruské federaci, ale jak jsem uvedl výše, Rusko si po sankcích zajišťuje velkou část své potřeby ve svých podnicích, a tak by nás ani moc nepotřebovalo. Spolupráce by byla často rovnoprávnější než současný diktát s mnohými nadnárodními firmami, které ovládají naše výrobce.

Z předchozí otázky zcela vydělme dohodu TTIP. Jakým způsobem se ve vás osobně vyvíjí úvaha ve smyslu „podepsat, nepodepsat“? Jak nahlížíte na současný stav procesu ratifikace TTIP?

Jednoznačně nepodepsat. Nehodlám se smířit se snížením standardu na výrobu potravin včetně používání geneticky modifikovaných, nemám zájem o další průnik bankrotářského bankovního kapitálu, který likviduje konkurenci a produkuje nezajištěné úvěrové a hypoteční bubliny, jež když prasknou, tak likvidují celá odvětví, a tak dále.

Jak vážně v současné době vypadá hrozba ještě většího zbídačení třetího světa, zejména Afriky, v důsledku klimatických změn? Čili bouře, záplavy a zejména sucho. Geolog Václav Cílek často opakuje, že v důsledku těchto procesů se můžeme „těšit“ na další migrační vlny do Evropy. Má pravdu? Existuje nějaké řešení?

Ano, je pravda, že honba za ziskem a vykrádání nerostného bohatství třetího světa se dělo pod taktovkou takzvaných rozvinutých zemí, zejména někdejších koloniálních mocností, a vedlo právě k onomu efektu bohatnutí severu a dalšímu chudnutí jihu a z toho pramenících sociálních a hospodářských krizí až po krize ozbrojené, tedy občanské války nebo bezprecedentní vojenské neospravedlnitelné útoky USA a jiných takzvaných ochotných států. Má to důsledky společenské, ale i ekologické, a to na celý svět.

Řešení existuje, důsledně respektovat článek 1 odstavec 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, že každý národ má právo na vlastní politický režim, který si zvolí, a na využívání svého přírodního bohatství. Pokud nebude zneužíváno přírodní bohatství jiných států tím, že budou USA nebo jim spřízněné státy organizovat státní převraty a různé barevné revoluce, které skončí fašizací společnosti nebo přímo občanskou válkou.

Geneticky modifikované potraviny, téma diskusí o chudobě a kvalitě výživy. Jste pro jejich další rozvíjení? Souhlasíte s tvrzeními, že nejen geneticky modifikované, ale i jiné potraviny pochybné kvality začínají být problémem výživy chudší části obyvatelstva zejména v USA?

Jak už jsem uvedl ve věci TTIP, není možné bez dalších kroků podporovat geneticky upravené potraviny a jejich používání bez vyhodnocení zdravotního dopadu. Namísto vývozu takových potravin je třeba rozvíjet zemědělství, tím zaměstnanost v zemích třetího světa, a tak bojovat proti chudobě a závislosti, ale i třeba v USA tak nenechat lidi upadnout až na dno společnosti.

Ve světle všeho, o čem jsme hovořili... Jaké ekonomické recepty nyní potřebuje vyspělý svět? Novátorsky levicové typu nepodmíněný základní příjem, zdanění neproduktivního kapitálu, zdanění vyšších příjmů, „fair trade“ uspořádání vztahů mezi chudými a bohatými zeměmi... Nebo konzervativně pravicové, tedy vyšší odpovědnost jedince, odbourávání sociálního státu, snižování daní, liberalizace trhu práce? Nebo „národní kapitalismus“ typu Ruska a Číny, kde stát je v určitých oblastech velmi silný, kontroluje strategická a síťová odvětví, na druhé straně jsou tam nízké daně, snaha odbourávat byrokratickou zátěž...

Děkuji za otázku, ale nečekáte, že bych podporoval jakýkoli pravicový recept, který celé lidstvo uvedl do současného zvráceného stavu. Jsem pro zásadní levicová řešení, kde práce je skutečným měřítkem hodnot, společnost práci je pak schopna zajistit a lidé se mohou rozvíjet jak individuálně, tak v rámci svého společenství, od obce počínaje přes svůj kraj a stát i širší společenské struktury.