Šéf KSČM Filip: Toto je nejvážnější nebezpečí od druhé světové války. Nechutná manipulace. Putin celý život věnoval zabránění třetí světové válce

Pojem „válka“ byl v minulých letech téměř ztotožňován s Ruskem. Když opadly emoce a jistá „pěna dní“, v jakém stavu jsou nyní záležitosti mezi Evropou a Ruskem? Byla Ukrajina jen malé nedorozumění, nebo šlo o začátek ruské agresivity vůči Evropě, anebo, a to také slýcháme, šlo o promyšlený krok Západu k oslabení Ruska?

Rusko a potažmo SSSR nevyvolalo v moderní historii žádnou válku, v minulosti bylo vždy spíše napadeno, ať už jde o Napoleona nebo Hitlera. Rusko nestojí za konfliktem na Ukrajině, ten byl vyvolán jinými silami a doufám, že tato otázka bude v budoucnu podle dokumentů správně odpovězena. Ani když porovnám vojenské rozpočty USA a Ruské federace nebo Čínské lidové republiky, nemohu v těch částkách najít převahu Ruské federace ve výdajích na zbrojení, to spíše vidíme mnoho vojenských základen cizích států zejména USA a NATO okolo hranic Ruska.

Nemyslím si, že bych se měl přidat k těm lidem, kteří tohle nechtějí vidět a dělají, že nelze uznat i právo Ruské federace na suverenitu a ochranu vlastních přírodních zdrojů. V letošním horkém létě je zvlášť aktuální připomenout, že při nedostatku vody by mnoho států světa rádo ovládalo zdroje pitné vody právě na území Ruské federace, nikoli snad na Ukrajině.

Rusko modernizuje své zbraňové systémy, NATO posiluje svou přítomnost blízko jeho hranic. Jak toto může dopadnout? Jsou zde úvahy, že Rusko napadne některé evropské země, přátelé Ruska naopak tvrdí, že válku chystají USA...

Nevidím důvod, proč by Ruská federace napadala některý stát NATO. Navíc Vladimir Vladimirovič Putin celý svůj život do roku 1990 věnoval práci na zabránění třetí světové války, byl na to nejen školen, ale také pro tuto myšlenku pracoval, včetně odsunu sovětských vojsk z bývalé NDR. To dodnes USA neudělaly, aby stáhly své vojáky ze západní Evropy, zejména ze SRN, proč by něco takové teď plánoval? Nemyslím si, že chce popřít sám sebe a plivnout na to, co dělal.

My, pokud jde o obranu země, spoléháme na NATO. Je to dostatečná záruka naší obrany? Co by potřebovala naše armáda, od dob vstupu do NATO zeštíhlená? Před čím je naše armáda schopna nás jako taková sama ubránit? Jaké je reálné nebezpečí současných, třeba i nových forem války? Jak by se na ně měla naše země a její spojenci přichystat? Jsme připraveni z hlediska záchranářských, krizových a nouzových procesů v případě války chránit alespoň část civilního obyvatelstva?

Spojenecké závazky jsou sice jistou zárukou, ale vzpomeňme na období před druhou světovou válkou a na Mnichov a nevyjde nám nic radostného. Současná Armáda ČR je budována jako specializovaná část armád NATO a není schopna už svým složením ubránit území republiky a ani složky integrovaného záchranného systému podle mého názoru na situaci skutečně velké válečné krize připraveny nejsou a ani nemohou být.

A půjdeme-li do detailu, k jednotlivému občanu, je nutné něco dělat s absencí vojenských schopností či prosté fyzické zdatnosti? Je dobré v nějaké formě obnovit základní vojenskou službu?

Víte, já považuji krok k profesionalizaci armády za krok chybný, málo promyšlený a jeho následky teď musíme řešit, bude nutné najít způsob jak obyvatelstvo na obranu vlastní země připravit a jestli bude přijat například švýcarský nebo jiný model, je otázka na odborníky v této oblasti.

Prezident Zeman přirovnává Islámský stát k nacistickému Německu a vyzývá, abychom nezaspali. Hrozí našemu světu vážné nebezpečí ze strany takto expanzivního státního útvaru?

Jednak Islámský stát není státní útvar, je to skutečně zvlášť nebezpečná teroristická organizace, a dokonce si troufnu tvrdit, že nemá ani nic společného se samotným islámem. Používá to jen jako mocenský nástroj spolu s atmosférou strachu, kterou okolo sebe vyvolává. Přirovnání, které použil prezident Zeman, lze přijmout, skutečně jde o nejvážnější nebezpečí od druhé světové války, a to pro celý svět, nikoli jen pro evropskou nebo asijskou civilizaci, v tom se USA mýlí, když předpokládají, že případný konflikt se omezí na evropské, případně asijské válčiště a oni budou vydělávat jako za druhé světové války na smlouvě o pronájmu a o půjčce.

Hovoří se o tom, že muslimové mají za co umřít. Mají nějaké hodnoty, které se nám sice nelíbí, ale nějaké hodnoty mají. Jak jsme na tom vlastně my, lidé Západu, s nábožensko-filozofickými základy našeho života? Přivádějí nás dosavadní hojnost a svobodomyslnost k životu bez přemýšlení o tom, kdo jsme, co máme dělat a co je, či není správné? Nahradili jsme náboženství, alespoň tedy většina Evropy, něčím jiným, co nás v tomto směruje? Do jaké míry se nám rozmohl život ve stylu „každý den dobrý“ či „kašlu na politiku, mně je to jedno“? Změní se to, pokud přijde nějaká skutečně vážná krize? Potřebuje západní civilizace nějakou hodnotovou kotvu? Jakou?

Nejsem takový skeptik, znám lidi, kteří mají hluboko uložené hodnoty humanity a spravedlnosti, stejně jako já nejsou věřící, naopak si ověřují, zkoumají jednotlivé věci a přesvědčují se, jsou myšlenkově bohatší než věřící, kteří se upínají k nějakému dogmatu. Že jsou mezi námi lidé, kteří uvažují, jak jste naznačil v otázce, je pravda, ale nebojím se toho, že by nebyli schopni v době krize najít v sobě dost sil se za skutečné hodnoty života postavit.

Jsme členy Evropské unie. V jakém bodě nyní „uvízla“ evropská myšlenka? Směřujeme i po řecké krizi k ještě většímu sjednocení Evropy? Co se vlastně s EU stalo od doby našeho vstupu? A jak se změnilo euro, je z něj, jak říkal Petr Nečas, nikoliv měnová, ale dluhově-transferová unie? Co tedy udělat s EU – ještě více sjednotit, nechat takto, zrušit euro, zrušit celou EU?

Krize evropské integrace se projevuje už dávno, a právě tím, že namísto rozhodnutí lidí mnoho evropských politiků upřednostnilo byrokratické rychlé rozhodnutí místo referenda. Jen se podívejte na pokles zájmu o evropské záležitosti po té nechutné manipulaci s Evropskou ústavou a Lisabonskou smlouvou. Teď dokonce navrhuje francouzský prezident Hollande, že by eurozóna měla vlastní parlament a vládu, a tak by se evropská integrace rozdělila podle toho, kdo jakou měnou platí, ale že si potřebují některé národní státy udržet svou měnu, aby měly alespoň nějaké finanční (měnové) nástroje na řízení ekonomiky, to už neberou v potaz. Cesta ke spolupráci je právě ve zmenšování demokratického deficitu v rozhodování. A co priorizovat nebo začít znovu, to je na seminář a nikoli na rozhovor.

Migrace je zásadní téma současnosti. A například podle profesora Miroslava Bárty k nám nevyhnutelně zamíří miliony dalších běženců, které vyžene z Afriky nikoliv válka, ale sucho. Lze to takto fatálně říci? A jak si zatím Evropě vede v boji se současnou, mnohem menší migrační „vlnkou“? Liberálně orientovaní lidé nadávají veřejnosti, že uprchlíky i migranty nechce přijímat, obviňuje ji z necitlivosti či dokonce extremismu. Výrazná část veřejnosti naopak dává najevo, že se nechce dělit o své zbylé zdroje, že se bojí kulturně odlišných migrantů a islámského radikalismu a že nechce „tahat“ do Evropy další chudinu. Kdo je v právu?

Migrace je způsobena právě dopady neoliberálních ekonomických modelů, vykrádáním přírodních zdrojů zemí dříve označovaných jako země třetího světa. Nesmyslným vývozem takzvané demokracie euroatlantického ražení. Rozvrací se tím státy, které mají mnohem delší historický vývoj než samotná Evropa, a o Americe ani nemluvím. Je ji třeba řešit na místě vzniku a za prostředky, které tam za podivných okolností a ekonomických pravidel vydělaly právě nenasytné nadnárodní korporace.

A není pro nás EU se svým tlakem na společnou imigrační politiku hrozbou?

Evropa by jednak měla začít uvažovat emancipovaným způsobem a nekopírovat zájmy USA, které jsou od našich odlišné. Evropa, potažmo EU, nemůže mít zájem na gigantických ziscích soukromých bank z nesmyslných hypotečních úvěrů v USA, to nás poškozuje. Jednotlivé státy EU musí přiznat, kolik si ponechaly zisku z takových operací, jako byl rozvrat Libye, kolik nezaplatily dluhů za ropu a plyn a pomoci řešit situaci tam, kde je řešení možné. To je náš příspěvek k řešení, pouhé přijímání migrantů situaci neřeší, ale komplikuje.

Žijeme mezi Západem a Ruskem. Jaký vztah máme najít k Rusku? Jsou u nás lidé, kteří tvrdí, že Rusové nás chtějí když ne napadnout, tak pokoutně ovládat, šířit u nás jen to nejhorší a zneužívat nás k rozbíjení Evropy. Jiní lidé zase tvrdí, že budoucnost Evropy je v náručí s Ruskem – buď kvůli nutnosti kolektivní bezpečnosti Evropy, panslovanským idejím, nebo proto, že Rusko je součást BRICS, podle nich politicko-hospodářské aliance budoucnosti. Kde je pravda?

Názor ať si udělá každý sám, částečně jsem se k tomu vyjádřil výše, ale Evropa pro svou emancipaci potřebuje Rusko a jeho zdroje a Rusko potřebuje Evropu pro rychlejší technologický postup, ale to nebude dlouho trvat, se svými zdroji se může obrátit na Čínu nebo i jinam.

A co náš vztah s Německem? Přebolelo již všechno a nemusíme se Němců obávat?

Vše nepřebolelo a ještě to bude trvat, ale nová naděje na lepší spolupráci existuje, zbavit se obav je těžké, přece jen to bylo Německo, které začalo dvě světové války. Záleží na tom, zda v jednotlivých smlouvách budou jednat se svými sousedy a tedy i s Českou republikou jako rovný s rovným, nebo budou popřávat sluchu silám minulosti třeba z Mnichova.

Když už jsme se dotkli otázky budoucích světových aliancí... Spojené státy lákají Evropu do dohody TTIP, kterou by byla taková pevná aliance vytvořena. Rusko, Čína, Indie a další země spojily své síly v BRICS. Jaká budoucnost čeká oba spolky, co čeká americký dolar? Kam se má zařadit naše země? Hrozí v případném multipolárním světě, či spíše světě více aliancí, světová válka? Na jaké bázi uspořádat světovou velmocenskou realitu?

Nejsem prognostik, jsem politik v reálném čase, mám nějakou představu, ale je jasné, že došlo k výměně hegemona, je jím Čínská lidová republika a osud USA a EU záleží na tom, zda budou realisticky a emancipovaně jednat jak mezi sebou a USA se nebudou chtít obohatit na Evropě, tak s novým hegemonem bez hrozby válkou. To už v tuto chvíli je nesmyslná věc, která může vést jen ke světové katastrofě. Nová velmocenská realita se projeví až v přeměně Rady bezpečnosti OSN, ve které předpokládám, že zůstane jak Čína, Rusko a USA, ale namísto Francie a Velké Británie tam bude zástupce Evropy, Indie, Jižní Ameriky, která je již emancipovaná, a pak buď arabského světa, nebo Afriky.