Šéf Úsvitu Lidinský, vojenský veterán: Byl jsem mezi uprchlíky v Calais. Smáli se, žertovali, žádný smutek. Přechody někdo řídí, je to jako vojenská akce

Pozoroval jste problémy s uprchlíky přímo v jednom z neuralgických bodů, v Calais. Proč jste se tam vypravil?

Chtěl jsem se podívat do míst, která souvisí s nelegální migrací. Takže jsem do nizozemského Purmerendu, kde jsem hrál mistrovský turnaj evropské série v golfu, jel autem. Odtud jsem to kolem pobřeží vzal přes Belgii až dolů k Le Havru, kde se v součanosti imigrace projevuje už také, jen to není tak medializované.

Co jste tam viděl a jaké jste z toho měl pocity?

Zpočátku není ani v těch problematičtějších lokalitách vidět, že by obyvatelé zabarikádovali svá obydlí anebo se odtud hromadně stěhovali. To se děje až v bezprostřední blízkosti třeba přístavu v Calais. Když jsem tam přijel, tak se tam intenzivně budoval plot směřující k přivaděči z dálnice. V tu chvíli jsem viděl železnou oponu. Vyrůstal jsem v jižních Čechách, kde byla státní hranice zaopatřena různými technickými protředky. To, že je přístav obehnán jakýmsi plotem kvůli bezpečnosti, je samo o sobě výstrahou. Jde o dvojí plot do výšky tří a půl až čtyř metrů, nahoře ostnatý drát. Z dálnice pak odbočujete do takto zabedněného prostoru, který má oddělit místa, kde se snaží běženci dostat na dálnici a tam na dopravní prostředky, s nimiž by pronikli do přístavu a dál. Mluvil jsem s řidiči kamionů, dělníky stavícími ten plot, policisty. Většina z nich hovořila proti ilegálním emigrantům. V celé jedné části Calais, mezi přístavem a starou částí, směrem ke stanovému táboru, jsem neviděl jediného místního obyvatele. Korzovali tam pouze mladí silní muži, z nichž by se dalo postavit několik velmi silných a výkonných týmů třeba pro americký fotbal. Byli to muži kolem dvaceti až třiceti let s energickým projevem. Nebyly to smutné tváře jedinců, kteří utekli z války. Smáli se, žertovali. Navíc, ať mi nikdo neříká, že útok dvou tisíc běženců na eurotunel je spontánní akce. Podle mě to někdo řídí, protože to má vlastní pravidla, strukturu a plánování. Jde o regulérní naplánované vojenské akce.

Myslíte si, že v tom táboře sedí nějaký velitel či vůdce, který rozdává rozkazy a vše koordinuje?

Není to vyloučeno a podle mě je to dost pravděpodobné. Podobná akce se nespustí tak, že se jedinci rozhodnou zkusit štěstí, a pak se z toho jen tak mimochodem stane obrovská útočná vlna.

Byl jste mezi uprchlíky, bavil jste se s nimi?

Přiznám se, že ne. Ne, že bych nechtěl, ale policie hlídkovala na každém vstupu do toho tábora a nikoho tam nevpouštěla. Tábor se jmenuje Nová džungle přiléhavě. Z několika desítek metrů bylo vidět, v jakých podmínkách tam bivakují. Je to mix přecpaného stanového tábora, místní skládky a blešího trhu. Mezi tím posedávají běženci, kteří zkouší své štěstí v přístavu a na dálnici. Za celou dobu, co jsem projížděl touto lokalitou, jsem nenarazil na žádnou ženu anebo dítě. Zahalenou ženu jsem viděl až k večeru. Byla první a poslední, co jsem tam spatřil.

Do politiky jste vstoupil hlavně na základě těchto poznatků z Calais. Říkám to dobře?

Přesně. Sympatizoval jsem v názorech s lidmi kolem Úsvitu – Národní koalice. Nejdřív jsem se s nimi setkával kvůli pomoci sportu tělesně a zdravotně postižených, ale už tehdy jsme spolu probírali otázky národní bezpečnosti. Otázek od poslanců jako je Marek Černoch, David Kádner, Martin Lank, Karel Fiedler bylo hodně. Nedělali ze sebe nějaké vyvolené odborníky na všechno, ale podrobně se zajímali o problematiku. To u mě změnilo ortodoxní názor, že politika v žádném případě. Jsou to normální kluci, kteří se zajímají o to, co se kolem nich děje. Snaží se v tom zorientovat a pomoci. Připravili jsme kvůli eskalaci násilí v Islámském státě návrh novelizace služby v cizí armádě. Jde o změnu zákona, při níž trestný čin služba v cizím vojsku postihne lidi, kteří kromě států NATO bojují v cizím vojsku. Problém je, že Islámský stát nebyl nikým uznán. V Česku máme řadu vysloužilých policistů a jiných přislušníků bezpečnostních složek, kteří se mohou z jakéhokoliv důvodu sebrat a odjet někam bojovat. To se týká i bojů na Donbase. Nad tím přeci nemůžeme zavírat oči.

Neříkejte, že jsou tito bojovníci či žoldáci nespostižitelní...

Musí se jim prokázat konkrétní činy. Ne jen to, že tam byli a účastnili se bojů. To by možná zpravodajské služby dokázaly zachytit a doložit. Nicméně v rámci trestního řízení by bylo nutné doložit a dokázat konkrétní trestné činy. Podobných problémů jsme řešili několik. V tom jsem se s nimi ideově protnul. Eskalace problémů v Evropě a nástup masivní emigrace mě donutily do toho jít s nimi.

Chápu. Ale vy jste se stal za několik měsíců hned předsedou strany Úsvit – Národní koalice...

No, z legrace říkám, že rychlokvaška je v tomto případě termín na místě. Je třeba si jasně říct, že Úsvit přímé demokracie, jako původní strana, byl poznamenán vnitřními rozkoly. To je pro mě temná minulost a dodnes mám o tom, co se v Úsvitu dělo, jen povrchní informace. Podstatná je vnitřní reforma, která tam nastala. Názorově jsme se shodli. Posypal jsem si hlavu popelem, uvědomil si, že v politice nejsou všichni stejní, a šel do toho. Nyní, když to vnímám z jejich středu, jsem moc rád, že jsou lidi, kterým není budoucnost naše a našich dětí lhostejná.

Nicméně Islámský stát (IS) stále posiluje, a nikdo s tím nic nedělá. Kvůli útoku na Irák musela propaganda operovat s falešnými důkazy, přitom v případě IS si stačí projít roční zpravodajství a pravdivých důkazů bude nespočet, ale nic. Nemáte pocit, že to USA a potažmo NATO nejspíš vyhovuje?

Také to nechápu. Vojáci by to dokázali vyřešit razantně a rychle. Velkým problémem tam je ale nepřehlednost místních vlivů, spojeneckých dohod a kontaktů. Než vojenské řešení silou pod hlavičkou NATO, tak raději stabilizační operaci pod hlavičkou EU. Stabilizační operace je podle mě nejlepší řešení. Pokud se na půdě OSN najde síla k domluvě, tak proč ne „modré přilby“. Vznik bezválečných zón by podle mě úprk válečných migrantů trochu přibrzdil.

Podle názoru Mortena Storma, který v al-Káidě pracoval pro čtyři západní tajné služby, by bylo dobrým řešením vybudovat na části Libye velký uprchlický tábor, kde by se lidé učili jazyky a zaškolili v oborech, v nichž Evropě scházejí zaměstnanci. Co vy na to?

Je to jedno z řešení. Od začátku říkám, že je potřeba zbudovat detenční centra. Podívejme se, jak to dělá Austrálie. Se stejným problémem se potýkala řadu let. Efektivní řešení našla v tom, že detenční zařízení umístila na základě smluv jinde, než na své půdě. Na Papui Nové Guineji, v Nauru, v Kambodži. Jestliže chce člověk do Austrálie z politických důvodů, pak si v těchto detenčních zařízeních počká na dobu, kdy bude řádně rozhodnuto o jeho azylovém řízení. Není možné, aby se na území Austrálie, stejně jako se to děje v Evropě, valilo tisíce emigrantů s tím, že opouštějí záchytné tábory, kočují po zemi a nikdo nemá přehled o tom, kde se kdo pohybuje. To sebou nese nejen bezpečnostní, ale i zdravotní a sociální rizika.

Takže byste před schengenskými hranicemi Evropu obestavěl uprchlickými tábory, tedy detenčními centry?

Bude to znít asi divně, ale ano. Tato místa mohou být na hranicích Schengenu nebo přímo v zemích, kde ti lidé žádají o azyl. Mohla by být chráněna OSN. V současnosti totiž OSN spí a nedělá vůbec nic. Vynakládáme velké peníze, abychom se o uprchlíky starali až u nás. Tak se zvyšuje bezpečnostní riziko s tím související. Je potřeba vytvořit infrastrukturu přímo v záchytných zařízeních nacházejících se v problematických zemích. Stálo by to stejně, a odpadlo by mnoho problémů. Nikdo nemůže nutit evropské země, aby neustále vstřebávaly nové a nové uprchlíky. Stát musí jasně diktovat svou zaměstnaneckou politiku a říct – jsme přesyceni. Každý den tolerovat, že u břehů Itálie či Řecka přistávají čluny plné lidí ze subsaharské Afriky, kteří věří pohádkám, že v Evropě létají pečení holubi do úst, nelze. Na území Afriky je navíc spousta zemí, kterým vzrůstá HDP, a přesto odtamtud lidé odcházejí, protože se nechtějí aktivně zapojit do budování svého státu. To je pavlačová politika. Půjdu, někam si sednu, dostanu najíst a napít, bude mi líp.

Takže byste šel také s flintou v ruce hlídat české potažmo schengenské hranice, kdyby na to přišlo?

Jsem voják a byl jsem od roku 1993 členem pohraniční policie, takže s tím mám vlastní zkušenosti. Tehdy probíhala první migrační vlna, která šla ze států bývalé Jugoslávie a blízkovýchodních zemí jako Afghánistán a Pákistán. Je třeba si říct, že jsme se z toho nepoučili. Jediným krokem, který z toho vyplynul, byla transformace pohraniční policie do normální policie a její postupné zrušení. Nyní je Česko opravdu ohrožené na svých hranicích, ale i na hranicích EU. Už tam měli být dávno vojáci, kteří by zamezili této nekontrolované emigraci dovnitř Evropské unie. To jsme prokaučovali a řešily se kvóty, tedy jak si budeme uprchlíky rozdělovat. Nyní se nám to vymyká z rukou a je to spirála.

Myslíte si, že koncept multikulturní společnosti úplně selhal?

Ano, podle mě ano. Nefunguje a nelžeme si do vlastní kapsy, že ano. Jestliže máme bránit vlastní hranice, kulturu, historii, tak se k tomu musíme postavit naprosto jinak. Jsem hrdý na to, že jsem Čech, Čechem chci zůstat a chci, aby to tak zůstalo i u mých dětí. Chci, aby žily v bezpečí a nebály se vyjít na ulici. A jestli mě někdo bude označovat za nacionalistu, radikála, extremistu, tak ať, ale je to demagogie. Ostatně nám se teroristické útoky jako třeba ten v Paříži či Londýně vyhýbají a buďme rádi. Nejsme na ně morálně připraveni. Nejsme ani připraveni pochopit tu zlobu. Poté by zde mohly nastat hony na čarodějnice a přijít soudce Lynch.

Podle vás by útok v Česku spustil lavinu totální nenávisti a jakýchsi protiislámských či protiuprchlických pogromů?

Může. Pokud se nyní postavíme problémům jako je nelegální migrace tvrdě, ale preventivně, tak se nemusíme bát, že za chvíli nebudeme vědět, co s uprchlíky. Nemusíme se bát, že si po Evropě budou kočovat, jak se jim zlíbí. Vždyť ministru vnitra Milanu Chovancovi nyní byla přislíbena miliarda korun a už žádá o další na příští rok. Ten správný krok pro tuto chvíli je zvýšená ostraha hranic za použití armády. Prezident už to také řeší. Aktivní zálohy nabízejí pomoc. Vše je nastartované k akci: armáda na hranice.