Je to dvacet let, co se poprvé volilo do krajských zastupitelstev. Myslíte si, že se za tu dobu kraje „usadily“ a staly se fungující a pro občany přínosnou institucí?
Jsem přesvědčen, že jistě, protože nikdo nechce návrat k centrálnímu řízení typu „okresní úřady“ a kraje prokázaly především v krizových chvílích svoji opodstatněnost.
Kraje se etablovaly jako „třetí úroveň veřejné správy mezi úrovni obecní a celostátní“. V čem je podle vás krajská úroveň veřejné správy specifická?
V tom, že je to samosprávná oblast jako obecní úroveň a má na starosti věci, které jsou z centra moc daleko a pro obecní samosprávy rozsáhlé – silnice II. a III. tříd, nemocnice, střední školství atd. Spojený model je velmi funkční, tj. část výkonu činnosti v přenesené působnosti je třeba zachovat, a ne jej demontovat (viz stavební zákon).
Jaké jsou z vašeho pohledu nejdůležitější agendy, kterými se kraje zabývají?
Viz výše, péče o krajinu a vodu, podpora zemědělské činnosti s tím spojená a krizové řízení.
Máte pocit, že se kraje kromě své administrativní funkce staly také zdrojem „regionální identity“ a že se lidé se svým krajem ztotožňují?
Já osobně jsem přesvědčen, že minimálně v Kraji Vysočina jistě, když si uvědomíte jeho strukturu a historické vazby, které byly předtím nastaveny úplně jinak. Obyvatelé kraje se s novým celkem identifikovali a rozvíjejí jej velmi úspěšně.
Právě váš Kraj Vysočina je v tomto trochu specifický, poprvé vlastně jako celek vznikl až v roce 2000, do té doby byl rozdělen mezi sousedící kraje. Jak se podle vás za těch dvacet let podařilo vybudovat „vysočinskou“ identitu?
Jsem názoru – viz výše, že se to podařilo především díky ochotě se domlouvat na zásadních věcech bez sporů a prázdných nic neřešících dohadů a diskusí. Obyvatelé kraje pro něj pracují.
Občas zaznívá kritika disproporce krajů, že jsou rozdělené příliš nerovnoměrně (některé mají výrazně přes milion, nejmenší karlovarský 400 tisíc) a že to v některých věcech zakládá nespravedlivé zacházení. Neměli bychom se po 20 letech zamyslet nad vymezením jednotlivých krajů a jeho případnou reformou?
Nejsem příznivcem stálých změn územního uspořádání. V minulém století se tak stalo, z různých důvodů celkem šestkrát, a vždy to přineslo jen obrovské náklady a tvorbu nových vazeb, což nebylo snadné. Myslím si, že po dvaceti letech zase přijít se změnou něčeho, co funguje, je nesmysl. I když chápu, že centrum, vláda a ministerstva by nejraději vládla bez krajů.
Vy jste se stal hejtmanem v roce 2008, v současnosti jste v Asociaci největším „pamětníkem“. Jak se Asociace krajů a její role proměnila za těch dvanáct let?
Asociace si našla své místo na slunci, stala se partnerem vlád, dalších institucí a výrazně podporuje rozvoj ČR přes práci krajů, markantní je to třeba v čerpání evropských fondů.
Než jste se stal předsedou, zažil jste coby hejtman dva šéfy asociace. Michala Haška a Janu Mračkovou Vildumetzovou. Jak na jejich působení vzpomínáte?
V obou případech jsem podjatý v jejich prospěch, neboť jsem jak Michalu Haškovi, tak Janě Mračkové Vildemutzové dělal místopředsedu a přes občasné věcné spory jsme se vždy domluvili ve prospěch krajů a jejich obyvatel.
MUDr. Jiří Běhounek
V době vašeho předsednictví působila ve funkci hejtmanů řada výrazných osobností – Jiří Čunek, Martin Půta, Martin Netolický… projevovaly se během jednání tyto silné osobnosti a docházelo třeba k jejich střetům?
Při jednáních o mnohých otázkách a věcech se u jednotlivých hejtmanek a hejtmanů, kde každý nebo každá je svým způsobem osobnost, jinak by neřídili kraj, projevovaly různé pohledy, ale nakonec jsme se dokázali dobrat konečných pozitivních výsledků. Přece jen zájem a praktické řešení problémů převážily nad různostmi pohledů.
Projevují se v Asociaci nějaké tlaky na základě politického či stranického rozdělení?
V období vlády Bohuslava Sobotky byla velmi nešťastná snaha vedení ČSSD omezit souběh funkcí a hejtmany za ČSSD upozadit. V posledním volebním období 2016–2020 zpočátku byly okamžiky stranických přístupů a pohledů, ale posléze po zjištění stavu věcí jednotlivými hejtmankami a hejtmany došlo ke sladění postupů a k věcným řešením.
Projevovala se politika v rámci vztahů Asociace krajů s vládou? V době, kdy jste hejtmanem vy, jste jednal s pravicovými vládami Mirka Topolánka a Petra Nečase, pak s Bohuslavem Sobotkou, teď s Andrejem Babišem…
Bohužel musím konstatovat, zažil jsem celkem šest vlád, kromě vámi jmenovaných předsedů to byly ještě dvě úřednické vlády, přístupy byly vždy stejné. Nehodnotím to na osobnostech premiérů či ministrů, s nimi jednání byla mnohdy tuhá, ale korektní, ale z mého pohledu na přístupu aparátů ministerstev, která se chovala vždy stejně, nehorovala pro kraje. I jednání s jednotlivými resorty byla odlišná podle osobnosti ministra.
Michal Hašek nedávno použil bonmot, že jako hejtman jednal s jedenácti ministry dopravy, vy jich tedy budete mít ještě více. Je to pro hejtmana složité, když musí reagovat na turbulence celostátní politiky, a třeba o potřebných projektech jednat se stále novými a novými ministry?
Ano, není to jednoduchá věc, ale musím pravdivě říci, že díky poměrně jednotnému postupu AK ČR v mnohých otázkách se jednání konala věcně bez ohledu na to, kdo byl ministrem. Osobnostní podíl ministrů tam ovšem byl patrný.
Berou podle vás obecně politici na celostátní úrovni kraje a jejich asociaci dostatečně vážně?
To je otázka na ně, ale museli jsme si své místo vybojovat a jsem přesvědčen, že se to podařilo, což konečně prokazují i reakce na mnohé naše přístupy a požadavky. Že bude vždy snaha získat co nejvíce pro centrum, je nasnadě.
Za týden nás čekají další krajské volby. Co zatím říkáte tomu, jak probíhá předvolební kampaň, a jaký očekáváte výsledek?
Celá kampaň, ale i volby budou pod vlivem pandemie koronaviru. Věřím, že voliči přijdou,ale výsledky se nedají podle mého soudu odhadovat. Něco jiného jsou průzkumy na celostátní úrovni a něco jiného bývá krajský výsledek.
Psali jsme:
autor: Jakub Vosáhlo
