Šéfka Suverenity řekla, proč o návratu k novinařině neuvažuje. A prozradila, nad čím žasne

V přímé volbě kandidovala na Pražský hrad, ale neuspěla. O tom, jak hodnotí první kroky současného prezidenta Miloše Zemana a jeho kancléře Vratislava Mynáře, prozradila v Půlnočním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz

Co děláváte o sobotní půlnoci?
To už se obvykle chystám ke spánku.

Jak vůbec trávíte víkendy, relaxujete, věnujete se rodině, kultuře nebo sportu?
To je různé. Snažím se maximálním možným způsobem relaxovat, ale ne vždy se mi to povede, protože někdy také o víkendech pracuji. Někdy se prostě práce tak nahromadí, že je potřeba ji o víkendu udělat. Já vám neumím říct, že ráno hraju golf, odpoledne jdu na módní přehlídku a večer pařím. Jsem buď někde s manželem, nebo jsem někde s partají, nebo pracuju. Zrovna tenhle víkend budu celý pracovat, protože dodělávám e-shop.

Další Půlnoční rozhovory pro ParlamentníListy.cz čtěte ZDE

Máte kromě politiky a práce ještě čas na nějaké koníčky?
Ráda vařím, ráda čtu, ráda poslouchám hudbu.

Co ráda čtete?
Docela mám ráda literaturu faktu, historické a filozofické knihy a také se snažím pochopitelně vzdělávat, čtu ekonomické knížky.

Vždycky jste působila jako velmi činorodý, aktivní člověk, téměř workoholik. Je ten dojem správný, nebo si také někdy ráda zalenošíte?
Nevím, jestli jsem workoholik, ale já pracuji ráda, já v tom nacházím určité potěšení. Ale samozřejmě že si také ráda někdy zalenoším. Ale je otázka, co je to lenošení. Pro někoho je to čtení novin, pro mě je to sledování denodenního dění, což potřebuji ke své politické činnosti.

Před lety jste přesedlala z novinařiny na politiku, stala jste se europoslankyní, po návratu z Bruselu jste založila politickou stranu. Nikdy vás nenapadlo se k novinařině, v níž jste byla velmi úspěšná, vrátit, nebo dělat obě profese najednou jako třeba Radek John?
To mne opravdu nenapadlo, nikoli proto, že bych to odsuzovala, ale protože mne novinařina v tuto chvíli neláká. Já se věnuji našemu rodinnému podnikání a politice a musím říci, že mě to podnikání velmi pohlcuje. Takže o návratu k novinařině opravdu neuvažuji.

Kandidovala jste v přímé volbě na post prezidenta, ale nakonec zvítězil Miloš Zeman. Jak hodnotíte jeho kroky první dva měsíce ve funkci? Zaskočilo vás něco?
S řadou kroků Miloše Zemana zásadně nesouhlasím, ale nezaskočily mne, jsou to kroky, které dopředu avizoval, jsou naprosto konzistentní s tím, jak vystupoval v prezidentské kampani, takže já nejsem jeho proevropským, probruselským a proeuroměnovým postojem zaskočena. On to avizoval, on to sliboval a on to dělá. Jsem přesvědčena, že by se Česká republika měla vyvázat z povinnosti přijmout euro, že by Česká republika neměla platit dluhy, které jsme nezpůsobili, že by neměla platit jižním zemím tu siestu, ve které tak krásně žijí, a že by v žádném případě neměla na sídle české státnosti vyvěšovat vlajku Evropské unie. To jsou věci, ve kterých se s Milošem Zemanem zásadně neshodneme.

Takže vás skutečně ničím nepřekvapil?
Byly dvě věci, nad kterými naprosto žasnu. Nevím, zda nabídka Rakušanům "My nedostavíme Temelín, když nám za to pronajmete vaši nedostavěnou jadernou elektrárnu", byla řečena v určitém opojení nebo v euforii. Doufám, že byla řečena v žertu, protože pokud v žertu řečena nebyla, tak je to hazard s českou energetikou a českým průmyslem a jeho perspektivami v příštím desetiletí. A druhá věc, která mne naprosto šokovala, je činnost pana kancléře Mynáře. To je něco, čemu nerozumím. Za zcela míjející se s úřadem kancléře považuji, jestliže kancléř říká, že detektivně vypátral, kdo může za amnestii, a že to prezident Václav Klaus gentlemansky přikryl. Jestli se pan kancléř pohybuje v tom, že na Hradě rozhodují jacísi pucflekové a že prezident potom něco blahosklonně džentlmensky přikryje a nenese za to v podstatě zodpovědnost, tak to je optika, kterou já naprosto nesdílím a kterou jsem naprosto zděšena. Protože si myslím, že každý vysoce postavený činitel, který je volený do své funkce, je samozřejmě zodpovědný za to, s čím předstoupí před veřejnost, byť by mu to připravovali jeho kancléři nebo třeba i uklízečka na záchodech. Tato věta Mynáře mne naprosto šokovala. Považuji za něco naprosto nepřijatelného, jestli se nyní na Pražském hradě děje to, že pan prezident blahosklonně přikryje nebo nepřikryje případná kontroverzní rozhodnutí svých podřízených. To mě opravdu děsí, protože prezident by měl být zodpovědný. Vím, že v Ústavě je to jinak, ale před veřejností by měl být zodpovědný, a ne říkat, to vymyslel Franta.

Neměl by se k tomu vyjádřit i bývalý prezident Václav Klaus? Neměl by Mynářovo tvrzení dementovat?
Proč by se k tomu měl vyjadřovat pan Klaus? Václav Klaus od začátku říká: Já jsem prezident a jsem zodpovědný za to, co jsem udělal. Já si za tím stojím. Pan Klaus to na nikoho nehází, nikdy se nezříkal zodpovědnosti za amnestii. Proč by výrok Mynáře dementoval? Jeho kancléř to není, on za něj nikterak neodpovídá. Jen pevně doufám, že to na Hradě nechodí tak, jako to chodilo na Úřadu vlády za premiéra Miloše Zemana, kdy on vždycky řekl, že ho někdo špatně informoval a vymluvil se na někoho třetího. Snad to nebude stejné za jeho prezidentování. Že se třeba nedozvíme, že on ten euroval nechtěl podepsat, ale že mu ho tam podsunuli z vrátnice.

Ale on už to přece dělal v prezidentské kampani, vymlouval se na to, že mu nepravdivé informace podsunuli z jeho volebního štábu…
Ale kampaň je kampaň. V kampani se dělalo leccos, já s tím mohu nesouhlasit. Ale já už dnes nečtu výroky šéfa volebního štábu, já čtu výroky kancléře prezidenta České republiky. To je rozdíl.

Co byste udělala vy, kdybyste byla na místě Miloše Zemana?
Nevyvěsila bych vlajku, nepodepsala bych euroval, neslibovala bych Rakušanům, že zastavím Temelín, když nám pronajmou nedostavenou jadernou elektrárnu. Takové věci bych nedělala.

A co byste naopak udělala, kdybyste byla prezidentkou České republiky?
Udělala bych všechno pro to, abych vyvázala Českou republiku z povinnosti přijmout euro. Hledala bych takové možnosti v oblasti zahraniční politiky, kde by se dalo v dobrém slova smyslu vyobchodovat něco za něco, aby Česká republika byla z této povinnosti vyvázaná. To bych dělala já, pokud bych tu možnost měla. Protože to považuji z hlediska budoucnosti České republiky, z hlediska úspor jejích občanů, z hlediska jejich ekonomické bezpečnosti za naprosto fatální. Myslíte si, že by někoho z Kypřanů ještě před pěti lety napadlo, že se jim budou krátit vklady v bankách? Myslím, že nikoho z nich. V tuto chvíli je euro opravdu nebezpečný experiment a mrzí mne, že se na to ti, kteří mají zodpovědnost za Českou republiku, tímto způsobem nedívají. Přece nemít euro není hřích. Euro nemá Dánsko, euro nemá Velká Británie, řada zemí nemá euro.

Připravujete se se Suverenitou na sněmovní volby? Věříte, že se můžete dostat do Parlamentu, když se na politické scéně dnes objevují další politické subjekty jako politické hnutí Úsvit senátora Tomia Okamury nebo ANO 2011 Andreje Babiše, který láká ke spolupráci i některé výrazné osobnosti?
My se samozřejmě na volby připravujeme a Suverenita se snaží spojovat svou cestu pro supervolební rok v roce 2014 se subjekty a osobnostmi, které mají podobné vidění světa, které stejně jako my budou prosazovat snížení daní, zrušení Senátu, nebo to, aby se Česká republika vyvázala z oné velmi nebezpečné povinnosti přijmout euro. To je naprosto odlišný program od všech hnutí, která jste jmenovala. To jsou všechno hnutí, která Evropě fandí, která jsou proevropská, a dokazují to i spoluprací s osobnostmi, jako je paní profesorka Vladimíra Dvořáková. Tyto osobnosti by s programem Suverenity, který je patriotistický, který propaguje národní stát, který nechce, aby se Česká republika rozpustila v Evropské unii, nebyly kompatibilní. Já osobně nevidím v těchto hnutích programovou nebo ideovou konkurenci. Jiná věc je, nakolik budou tato hnutí oblíbenci médií a nakolik budou vybavena finančně. Ale pokud jde o programové a ideové záležitosti, tak tam Suverenita jasně stojí na svém, stojí na obhajobě zájmů České republiky, abychom zjednodušili sociální systém, abychom vybudovali malý, ale silný stát. Nemyslím si, že to jsou styčné body, které bychom našli v programech těchto politických subjektů. Spojujeme se s různými osobnostmi, s různými krajskými hnutími, a pevně věřím, že představíme takové osobnosti, takový program a takový myšlenkový proud napříč celou republikou, že voliče oslovíme.