Šéfka evropské rudé levice, která pochází z NDR: O pádu Berlínské zdi, změně režimu i Husákovi a Havlovi

Anketa

Zakázali byste KSČM?

13%

87%

hlasovalo: 6068 lidí

Jaké byly vaše pocity, když v roce 1989 padla Berlínská zeď?

Především jsem byla velmi šťastná a ulevilo se mi. Mohli jsme cestovat, kamkoliv jsme chtěli. Staré vedení odešlo. Každý mohl svobodně vyjádřit, cokoliv chtěl. Na druhou stranu bylo jasné, že se změnilo úplně všechno a neodvratně. Prostě, že už nic nebude jako předtím.

Můžete porovnat přednosti a naopak nedostatky režimu Německé demokratické republiky (NDR) a toho současného ve Spolkové republice Německo (SRN)?

Tehdy mohl člověk kritizovat pracovní podmínky a provozní postupy, ale systém ne. Lidé se v NDR naučili číst mezi řádky. Navzdory sledování, byly důležitými nástroji proti strachu kabaret, vtipy a různé zábavy. Dnes se to otočilo. Není problém kritizovat politický systém, ale je nestandardní kritizovat pracovní podmínky anebo malé platy. Za to vás mohou i vyhodit z práce.

V NDR byla základní sociální práva garantována, ale nebyla tam svoboda projevu, tisku, cestování či shromažďování. Ve Spolkové republice Německo jsou svoboda projevu, shromažďování, tisku či cestování zajištěny, ale sociální práva nejsou jako individuální práva člověka zabezpečena.

Jak jste reagovala na výčitky, že budou muset západní Němci dotovat „Východňáry“?

Nejdříve je třeba říci, že veškerý majetek NDR byl privatizován přes poručníky a dostal se převážně do západního Německa a zčásti do rukou evropských nebo globálních investorů. Často za velmi malé peníze. Musíme si uvědomit, že proběhla deindustrializace velkých oblastí ve východní Evropě a mnoho mladých kvalifikovaných lidí odtamtud v devadesátých letech odešlo. V té samé době Východ profitoval z investic do infrastruktury, hlavně dálnic, městských center, logistiky a telekomunikací. Nicméně do dnešních dní přetrvávají velké rozdíly v platech a penzích na Východě a Západě. Sociální přirážka, která měla být speciální formou financování znovusjednocení Německa, byla prostě zaplacena lidmi z Východu i Západu celkem vyváženě.

Co si myslíte o projevech ostnostalgie, když je zaslechnete při některých demonstracích či projevech?

Nostalgii moc nepěstuji. Na druhou stranu rozumím, když se lidé, kteří nemají od devadesátých let práci na plný úvazek, cítí deprimováni. Pořád jsme konfrontováni nerovností v zacházení s lidmi z Východu a Západu. Rozvedené ženy z NDR stále trpí nedostatkem, co se jejich důchodů týče. Zbavit se nostalgie můžeme jen tehdy, když budou lidé z východní a západní Evropy moci žít důstojně a když se budou znevýhodněné regiony v obou částech země rozvíjet. Mimochodem nostalgie existuje i na Západě. Mnoho lidí tam věří, že všechno bylo v minulosti lepší.

Jako bychom nicméně i dnes žili v románu 1984 George Orwella. Stále někdo někde někoho odposlouchává. Třeba americká rozvědka NSA od roku 2010 odposlouchávala Angelu Merkel. Jak vy takovou neúctu k lidskému soukromí hodnotíte?

Mohu nad tím jen pochybovačně kroutit hlavou. Dohled ze strany tajných služeb v NDR a bývalých zemích Východního bloku byl odmítnut v mnoha protestech a po rozpadu bloku skončil. Dozor NSA je také nepřijatelný. Kupodivu ani Angele Merkel, ani Joachimu Gauckovi to nevadí. Neštve je to. Jde vždy o otázku síly a zájmu, kdo to dělá. Jsem jasně proti všem formám dozoru, sledování, ale i sběru dat bez výjimky pro ty, kteří se tím zabývají.

V postkomunistických evropských zemích pravicové strany stále vyčítají některým levicovým, že kolaborovaly s bývalým režimem. Jak vnímáte po pětadvaceti letech toto politické téma?

Vládnoucí třídy v některých zemích východní Evropy stále potřebují starý koncept nepřítele, aby odvedly pozornost od skutečných starostí, například od hlubokých sociálních rozdílů anebo nespravedlností. Liberalizace a privatizace veřejného majetku a veřejných služeb, jako zdravotní péče, opravdu není příčinou lepšího servisu pro všechny občany. Idea o lepším přístupu občanů k veřejným službám je diskreditována. Nejlepší cesta navíc je, když se řekne, že je tato idea jako součást komunistické ideologie antidemokratická a podvratná. Za těchto okolností je pro nové a moderní levicové strany, které se z chyb státního socialismu poučily a netají se touhami po demokratickém socialismu, velmi těžké uspět.

Když porovnáte čtyři poslední prezidenty se lvíčkem na prsou Gustáva Husáka, Václava Havla, Václava Klause a současného Miloše Zemana, který vzbudil nejvíc vašich sympatií?

To je pro mě hodně těžké. Politici v Česku byli velmi často nedůslední. Gustáv Husák jako představitel starého režimu mohl pouze reprezentovat přechodné období. Václav Havel, ve světě respektovaný za jeho odvahu a intelektuální význam před rokem 1989, byl důležitým hlasem nového Československa, později Česka. Nicméně opravdu přiznal všechny sociální a ekonomické konflikty a problémy, které byly svázány s náhlým přechodem k novému modelu společnosti? Myslím, že ne. Václava Klause znám hlavně jako populistu a euroskeptika. Miloš Zeman nedávno zaujal promyšleným vzkazem během jeho projevu v Evropském parlamentu.

Jaká událost v Česku vás pozitivně a jaká negativně zaujala?

K tomu musím říct, že nade vše zbožňuju českou kulturu a humor. Když naslouchám lidem z Česka, vždy mi to připomene Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Jsem stále zaujata divadelní scénou v Praze. Na druhou stranu jsem byla v posledních letech trochu naštvaná na české politiky za jejich přístup k mezinárodním konfliktům. Podle mě byla dlouhotrvající podpora USA ohledně blokády Kuby ze strany české vlády oproti běžné pozici EU chybná. Jsem také zklamaná vaší privatizací zdravotnictví, což zájmy Čechů spíš poškodilo než naopak.

V politické skupině Evropského parlamentu Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice hodně dbáte na prosazování národních zájmů. Jaké jsou vaše argumenty ohledně atomových elektráren proti českým či francouzským kolegům, kteří naopak jadernou energii podporují?

Podle mého názoru je využívání jaderné energie spojené s velmi nebezpečnými následky. Katastrofa u atomových elektráren hrozí vždy, když přijde zemětřesení a jiné přírodní hrozby. Úplně bezpečná není žádná. Navíc jsou zde v podstatě neřešitelné problémy při finální likvidaci jaderného odpadu.

Jak by se Evropská unie měla chovat vzhledem k Rusku nyní, po eskalaci problémů na Ukrajině?

V Evropě potřebujeme mít dobré sousedské vztahy. Do nich Rusko zapadá. Antiruské chování v nich naopak nemá co dělat. Kritizuji ruské manýry ohledně krize na Krymu, ale zároveň odmítám, aby EU zesílila tlak na současnou ukrajinskou vládu s požadavkem, aby podporovala politickou a sociální integraci lidí z východní Ukrajiny. Doufám, že dohody z jednání z Ženevy budou zavedeny a dokáže se k tomu najít diplomatické řešení.

Co vám nejvíce vadí na dohodě Transatlantického obchodního a investičního partnerství domlouvané mezi Evropskou komisí a USA?

Totálně odmítám vyjednávání této dohody mezi EU a USA. Obrana sociálních a ekologických standardů a obchodních práv mezi členskými státy Evropské unie a USA musí hrát důležitější roli než ochrana investorů. Jsem zcela proti tomu, aby investoři mohli zažalovat státy, jakmile se rozhodnou, že sociální a ekologické standardy v těchto zemích mohou redukovat jejich profit. Je to jednoduše lež, která slibuje, že tato dohoda vytvoří nespočet pracovních míst, hlavně když mluvíme o pracovních místech, která by měla splňovat podmínky slušné práce. Dohoda bude mít také nespočet následků pro rozvoj zemí a pro mezinárodní obchodní vztahy.