Senátní kandidát Hájek (ODS): Téma uprchlíků nemůže ovládnout volby

Jak sám říkáte, z ODS jste v roce 1998 odešel, protože vám vadili lidé typu Topolánka, Dalíka a podobných z ODS. Po odchodu z čela Občanů patriotů jste se ale do strany loni, v době její největší krize, vrátil. Neuvažoval jste ani na chvíli, že byste zakotvil v jiné straně? Proč? Přece jen nové strany rostou jak houby po dešti...

O jiné straně jsem neuvažoval, byl jsem zakládajícím členem ODS v plzeňské oblasti, mám k té straně stále vztah a programové cíle mi konvenují. Vrátit se v době krize byl v mém případě i tak trochu záměr té straně pomoci ve chvíli, kdy odešla většina problematických osobností a strana začala procházet očistou a katarzí. Já na nově vznikající strany příliš nesázím, mám za to, že v české politice jsou „kostky vrženy“ a jakákoli nová strana musí také s něčím super novým přijít, to se zatím nestalo. Strany typu „Svobodní“ mi sice programově docela konvenují, ale bohužel s ničím světoborným nepřicházejí a strany typu „TOP 09“ mají sice rovněž podobné politické postoje, jako ODS, ovšem jejich vznik byl zpravidla postaven na jedné či dvou osobnostech a tudíž bude jejich existence bohužel časově omezena. Klasické strany, vzniklé po sametové revoluci, mají pevný základ, na tom nic nemění fakt, že se čas od času mohou ocitnout v krizi. Když jsem se vrátil do ODS, byl jsem mile překvapen, že zde nalézám ty bývalé souputníky, kteří zde jsou od doby jejího vzniku, naopak „žáby na prameni“ a různá nabalená ziskuchtivá vata již, až na zanedbatelné výjimky, vymizela.

Jak hodnotíte současné vedení strany?

Vedení hodnotím kladně. Pan předseda Fiala se možná některým lidem zdá příliš akademický a umírněný, ale myslím, že na dobu očisty a obnovy ODS to není špatný předpoklad.

Poslední volby neskončily pro stranu nijak příznivě. Jak vidíte nyní vaše šance? Proč by měli dát voliči přednost zrovna vám?

Zde směšujete dvě věci. ODS v našem regionu má preference nad celostátním průměrem, i když na ANO či ČSSD nedosahuje. Druhou věcí je má osoba. Já kandiduji do Senátu, jsa sice navržen ODS, především za sebe, s podporou ODS, KDU-ČSL, Konfederace politických vězňů a Svazu PTP České republiky. V mé osobě tedy voliči nebudou preferovat hlavně ODS, ale věřím, že uváží mé dlouholeté nezprofanované zkušenosti v disentu, za revoluce i v porevoluční politice, mé zkušenosti zahraniční, mé zásluhy medicínské i vojenské v misích a válkách, můj zahraničně politický rozhled, dosažené vzdělání a jazykové znalosti. Mám za to, že na rozdíl od třeba i záslužné činnosti pracovní v případě některých mých protikandidátů, jsou mé vklady opravdu vhodnou „vstupenkou“ do politiky státu.

Kandidujete v obvodě Plzeň-město. Jak byste z pozice senátora chtěl Plzeňsku pomoci? Čím je váš obvod specifický? Co nejvíce potřebuje?

Já upřímně řečeno příliš nechápu, proč se ten volební obvod č. 7 jmenuje „Plzeň-město“, když to neodpovídá pravdě. Můj obvod sestává z Plzně města pouze z městského obvodu Slovany, dále z okresu Plzeň-jih včetně severního Klatovska a z Horažďovic.

Obvod č. 7 nejvíce potřebuje změny v dopravních komunikacích, zbavit se dopravního přetížení, vybudovat rychlostní komunikaci na České Budějovice, potažmo na Rakousko. Rozhodně nepotřebuje vybudování jaderného úložiště poblíž Chanovic, neboť jsou zde nevhodné geologické předpoklady. Rovněž je nutno podpořit zemědělské podniky v oblasti, jsou opravdu státem opomíjeny a právě zemědělci zakoušejí nepříjemné situace nejistoty, respektive s jedinou jistotou „za hodně práce málo peněz“. Jinak se ale domnívám, že zde nějaká výrazná specifika oproti zbytku ČR nejsou a že můj volební obvod trápí obdobné problémy, jako obvody jiné a na jejich řešení bude třeba v Senátu spolupracovat napříč politickým spektrem.

Od roku 2002 jste vojákem z povolání a máte za sebou bohaté zkušenosti ze zahraniční praxe, na vojenských misích v Afghánistánu, Pákistánu a Iráku jste strávil téměř 10 let, rovněž jste absolvoval vojenskou stáž v Izraeli. Jak je budete chtít využít v Senátu?

Už jsem se toho trochu dotkl v jedné z předešlých odpovědí. Tato praxe v oblastech ohnisek napětí mi spolu s mými jinými zahraničními pracovními pobyty v Africe a Asii rozšířila zahraničně politické obzory a znalosti. Netajím se s tím, že bych se rád soustředil právě na zahraniční politiku státu, myslím, že bych byl jedním z mála, kdo by v Senátu mohl do této oblasti se týkajících témat vnášet jiné, skutečně zkušeností a praxí potvrzené pohledy.

Co vám dlouholeté působení v misích na Blízkém východě dalo, či naopak vzalo?

Jak už jsem zmínil, dalo mi to nahlédnout do sfér vojenské činnosti NATO i do zahraniční politiky v oblastech, o kterých se v médiích nedočteme. Rovněž mě to utužilo fyzicky i psychicky. A to i přesto, že jsem ke konci své misijní činnosti řešil obtíže s alkoholem, používaným jako antidepresivum k uklidnění stresových pocitů. Naštěstí se mi situace nevymkla z rukou a naopak se cítím duševně „ostřílen“.

Je podle vás strach z islámu a z přílivu imigrantů, který v Česku rezonuje, opodstatněný?

Vše má svou míru. Jisté obavy jsou namístě, jsme součástí většího soustátí s otevřenými hranicemi a sama hranice EU, resp. schengenského prostoru, je zabezpečena velice mizerně. Na druhé straně bych ale ten děs a hrůzu z masového přílivu migrantů právě k nám – do velmi bohaté, vítající a přející země, že –, nepřeceňoval a některé směry mediální masáže občanů či vyjádření některých krajně uvažujících osob, které se o sobě domnívají, že jsou politiky, bych přece jen bral s rezervou.

Nebojíte se, že volby ovládne téma uprchlíků? Nebo jaká témata budou podle vás dominovat?

Téma uprchlíků bude asi bohužel jedním z hlavních, ovšem žádný kandidující subjekt se na něm nemůže „přiživit“. To, že toto téma mají ve svých programových materiálech prakticky všichni, ubírá tomu tématu na průbojnosti a vyhraněnosti.

Jaká budou další témata, bych zde nechtěl rozepisovat, jak čtu vyjádření protikandidátů či jiných politických subjektů, je to velmi široká a roztříštěná škála témat. Volební témata, soustředěná vždy na jednu sociální skupinu, považuji za předvolební klišé a nejsou mojí parketou, jde jen o líbivé žvanění (typu... pomohu hlavně seniorům nebo dětem nebo hendikepovaným, bezbranným, rodinám s dětmi atd.) a já propaguji rozumnou a úměrnou pozornost, věnovanou všem sociálním skupinám společnosti. Když budeme dusit drobné a střední podnikatele, za co asi těm slabším skupinám pomůžeme? Budeme vyrábět prachy na kopírce? Prosím, zdravý rozum do hrsti a komplexní přístup ke všem, kteří se na společnosti pouze nepřiživují.

Předpokládám, že jako lékař byste se chtěl v Senátu věnovat právě zdravotnictví. O co konkrétně byste se chtěl zasadit?

To nepředpokládáte zcela správně, já se ve zdravotnické legislativě příliš „nevrtám“, svá hlavní témata jsem již zmínil. Ale samozřejmě těm, kteří se chtějí zdravotnickým tématům v Senátu věnovat přednostně a zevrubně, budu rád vždy nablízku. Rád bych se zasadil o zlepšení hodnocení našich zdravotníků, zejména sester a ostatního středního zdravotnického i nižšího zdravotnického personálu. To jediné zabrání odchodu zdravotníků na západ od nás či do bohatých zemí Východu. Jen malá část jde ven za zde neuskutečnitelnými odbornými zkušenostmi, třeba MUDr. Pomahač v USA, ale pro většinu z nich je drtivou motivací mzda.

Jaké systémové změny jsou podle vás ve zdravotnictví nezbytné?

Nemyslím si, že ze systémového hlediska by byl náš zdravotnický systém nějak výjimečně špatný, ale byl bych pro lepší komunikaci zdravotních pojišťoven s poskytovateli zdravotnických služeb. Pojišťovny by se zdravotnickými zařízeními měly fungovat na základě partnerství a nikoli poručnictví, jak tomu nyní je. Rovněž bych byl pro citlivější diferenciaci nutné zdravotnické péče v určitých oblastech. Asi není nutné, aby byla vybavena vysoce sofistikovanými a drahými přístroji stejné kvality dvě zdravotnická zařízení, vzdálená od sebe 15 kilometrů. Pak se péče neúměrně prodražuje a to, co se za velké finanční prostředky nakoupilo, zůstává využito jen zpola. K tomu pak potažmo chybějí specialisté k nutné obsluze, diagnostice i k následné terapii a opět se prohlubují finanční zbytečné ztráty.

Jako někdejší vůdce sametové revoluce v Plzni patříte mezi výrazné postavy porevoluční plzeňské politiky. Jste spokojen s polistopadovým vývojem, nebo jste si to představoval jinak?

Já jsem neočekával, možná na rozdíl od některých enthusiastů, žádné skokové zázraky. Vadí mi sice, že se některé změny příliš táhnou či komplikují, ale mé hlavní očekávání byla – svoboda, možnost stát na vlastních nohou a nebýt neustále někým řízen a korigován ve zbytečných věcech, možnost mezinárodní práce a zkušeností, svobodného vzdělání a publikační činnosti, možnost zkrátka říkat si a dělat si co chci, pokud to neomezuje druhého. To se mi v zásadě splnilo a v zásadě jsem spokojený. Mám ale za to ( a proto píši „v zásadě“ ), že některé politické strany zleva mají tendenci opět dirigovat člověka a jeho činnost ve všem a že k tomu také přispívá nevhodná politika orgánů EU ve snaze o jakýsi evropský superstát. Tyto jevy mi vadí a budu se vždy proti nim vymezovat.