Senátní kandidát Nápravník: Je třeba přestat strašit tím, co se dělo před rokem 1989

Můžete se na úvod v krátkosti představit?

Jmenuji se Jiří Nápravník, narodil jsem se před 48 roky, jsem rozvedený a mám dva syny.

Svým původním vzděláním jsem elektromechanik zabezpečovacích systémů. Postupně jsem se stal i soudním znalcem v oboru počítačové kriminality, později ředitelem dvou výrobních závodů a krizovým manažerem ve firmách v problémech.

Nejsem odborník na jeden konkrétní obor. Ve škole i ve své praxi jsem měl možnost se setkat s mnoha úžasnými lidmi. To nejdůležitější, co jsem od nich převzal, je chuť se stále učit, zajímat se o věci okolo sebe a nespoléhat pouze na jeden – prý ten správný – popis situace.

Troufám si říci, že rozumím oboru IT. V posledních letech se čím dál více pozastavuji nad tím, co vše dokázali naši předci vytvořit a zorganizovat bez počítačů a bez Internetu.

Pocházím z Vysočiny, bydlím na Vysočině a myslím, že znám i většinu problémů, které mohou trápit lidi od Polné přes Jihlavu až po Slavonice.

Proč by vás lidé měli volit do Senátu Parlamentu ČR?

Kdo se podívá na můj předvolební web, tak uvidí, že vnímám problémy okolo nás v širokém spektru. Uvádím tam dálniční mýto, opravy silnic, počítače a vzdělávání zaměstnanců placených ze státního rozpočtu. Máme hejtmana, který byl lékařem, v Poslanecké sněmovně i v Senátu je také mnoho lékařů a nikdo z nich se za uplynulých víc než deset let nepozastavil nad tím, když budoucí zdravotní sestra studuje nejprve čtyři roky na střední stavební škole a teprve potom si udělá nástavbu jako ošetřovatelka na VOŠ nebo VŠ. Nikoho mnoho let netrápilo, že tam může být problém s praxí i s počty absolventek, které se po tak dlouhé době studia těžko rozhodnou pracovat ve zdravotnictví. Možná je to také tím, že mnoho lékařů se spíš zajímá o úhradovou vyhlášku než o práci zdravotní sestry. Úsměvné pak byly komentáře několika lékařů, kteří se divili tomu, jak může nějaký „ajťák“ rozumět vzdělávání zdravotních sester. Ve skutečnosti není problém v medicíně, ale v pracovních postupech a vztazích.

Podobný přístup k řešení problémů je vidět na dálničním mýtu. Jedná se o několika léty odzkoušený systém, který v tuto chvíli potřebuje dobrého správce a údržbáře. Dokonce pan Karel Feix, generální ředitel Kapsch, řekl, že systém pro výběr mýta je plně v majetku státu a firma Kapsch je připravena předat provoz někomu jinému, takže klidně i státní organizaci. Takže provoz dálničního mýta od počátku roku 2017 je především o konkrétních lidech, jejich zájmech a schopnostech.

Jako ředitel dvou výrobních závodů na Vysočině pro švédskou společnost SCA (www.sca.com) jsem si vyzkoušel, co vše je možné dokázat pouze s rozhodným a spravedlivým přístupem ke spolupracovníkům. Například bez investic do technologií jsem dokázal dostat jeden závod ze ztráty do pravidelného zisku a v druhém jsem během několika týdnů snížil zákaznické reklamace z 16 za týden na 0 za celý měsíc.

Zkušenosti, které jsem získal ve výrobních firmách, nejsou úplně přenosné do Senátu a státní správy. Co je možné použít je způsob, že pracovitým lidem se musí poděkovat a lháře, lenochy a alibisty rychle propustit.

Především se domnívám, že v Senátu je potřeba člověk z praxe, který rozumí oboru IT, ale zároveň není spojen s žádnou IT nebo lobbistickou firmou.

Bohužel mám i svůj osobní důvod, proč jsem se rozhodl kandidovat do Senátu. Jsem rozvedený, mám dva syny a naše setkávání fungovalo mnoho let úplně v pohodě, ale od září 2014 mi bývalá manželka syny nepředává. To se někdy může stát a byl by to můj osobní problém, kdyby na to nenavazovalo absurdní jednání pracovnic sociálky (OSPOD) a soudkyně. Konkrétně pracovnice OSPOD Chotěboř mi řekla, že rozsudek je pro ně pouze informativní a musí brát ohled na možnosti matky a nic neřeší. Soudkyně dvakrát vydala rozsudek, který nadřízený soud shledal jako rozsudek mimo zákon, který nic neřeší, ale tato soudkyně prý podjatá není. V mém případě se nejedná o střídavou péči, ale o prosté setkávání synů s tátou o víkendu jednou za čtrnáct dnů. Přesto se najdou úřednice, které nikdo nezvolil, ale ony zasahují do života jiných. To se musí změnit.

Jiří Nápravník

BPP
Aktivní občan, který se zajímá o věci kolem sebe
mimo zastupitelskou funkci

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

O jaký ze senátních výborů byste se v případě zvolení chtěl ucházet a jakou konkrétní problematikou se v něm zabývat?

Mým velkým tématem jsou moderní technologie, počítačová bezpečnost, ale na druhou stranu také podpora venkova, více generační pracovní týmy a zaměstnávání spolupracovníků z kategorie 50+. Takže pokud bych měl tu možnost, tak bych se rád zapojil do práce Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova.

Mimo struktury Senátu bych se chtěl věnovat oblasti IT, e-Governmentu. Například tunel se jménem dálniční mýto je pro mne velká výzva. Dnes se hovoří o provozovateli, tedy o údržbářovi již fungujícího systému. Pokud někdo říká, že provozovat již odzkoušený a fungující systém může pouze jedna soukromá firma, tak je hlupák nebo hájí zájmy někoho jiného než je stát.

Druhým tématem, které přesahuje hranice ČR, je stejná odpovědnosti SW firem za své výrobky, tak jak jsou odpovědní výrobci automobilů, hraček nebo potravin. Konstruktéři mostů nebo motorů musí pochopit a respektovat přírodní zákony. Tvorba operačního systému je čistě lidská práce a chyba v systému je výsledkem špatné lidské práce. Když bude na výrobce SW stejný tlak jako na VW za jeho čoudící motory, tak se během několika let zbavíme počítačových virů.

Dnes okolo IT systémů a internetu vládne mnoho polopravd nebo úplných nesmyslů, kterými úředníci a poradci „zásobují“ politiky. Já to chci změnit, vydělají na tom občané, politici i dobré IT firmy – viz http://www.slideshare.net/JiNapravnik/5-tragickch-pochybeni-v-cyber-bezpenosti .

Proč jste se rozhodl kandidovat za Korunu Českou – monarchistickou stranu Čech, Moravy a Slezska? Do jaké míry se identifikujete s programem strany?

Jsem nestraník a nepatřím k žádné církvi nebo náboženskému společenství, ale od dětství jsem byl vychováván v souladu s křesťansko-židovskými evropskými tradicemi a s tím, že rodina je základ státu. Takže, i když jsem nestraník, tak s touto části programu Koruny České se plně identifikuji.

Jste zastáncem monarchistického uspořádání? A pokud ano, co vám na tom současném nejvíce vadí?

Mnoho let jsem věnoval počítačové bezpečnosti a dalším moderním oborům. Na rozdíl od jiných lidí hledám i v minulosti odpovědi na otázky spojené s internetem a dalšími moderními technologiemi.

Pro mnoho manažerů i politiků by bylo užitečné se občas podívat, jak věci fungovaly dříve, v době bez mobilů a internetu.

Možná vás překvapím, ale nejsem zastáncem rychlého zavedení monarchistického uspořádání. Konstituční monarchie mají své výhody, na druhou stranu musí být ve společnosti podpora pro takovou změnu. V opačném případě je lepší se zaměřit na dobré fungování státu a to je můj cíl pro práci v Senátu.

Co uděláte pro zlepšení politické kultury v ČR?

Jednou větou – víc pracovat a méně politikařit. Mnoho špatných věcí spojených s politickou kulturou se odehrávalo nebo možná ještě odehrává v Poslanecké sněmovně a ve vládě. Senát není dokonalý, ale z mého pohledu je přece jenom kultivovanější.

Vzpomínám si na situace z nedávné minulosti. Místo udržování vlády s nejistou podporou 101 poslance bych já osobně byl raději pro nové volby. Kompromisy a další jednání spojená s udržováním stojedničkových vlád – to mělo v minulosti tragický vliv na politickou kulturu.

Pro zlepšení politické, ale i celospolečenské nálady by pomohlo, když by někteří „odborníci“ přestali strašit tím, co se dělo před rokem 1989. Dělo se tehdy mnoho špatných věcí, to jsem poznal i já. Pokud to byl trestný čin, tak ať to řeší policisté, pokud to bylo neetické, tak ať to zkoumají historici.

Když uplynulo 26 let od rozpadu Rakousko-Uherské monarchie, tak nikoho nenapadlo se stále zabývat tím, co bylo v monarchii špatné. Možná proto, že se psal rok 1944 a lidé nezapomněli, ale měli důležitější věci na práci.

Jak byste chtěl využít mandát senátora ve prospěch regionu?

V regionu nemá senátor žádnou oficiální pravomoc. Ale... Už v době, kdy jsem pracoval jako soudní znalec, tak jsem poznal, že šéfové firem i novináři naslouchají autoritám. V odborném světě to byla pozice soudního znalce. V celospolečenském rozměru to může být pozice senátora.

Chci být prostředníkem mezi sousedy, podnikateli, starosty a centrálními úřady. Mám i zkušenost ředitele, který vedl tým spolupracovníků i z kategorie 50+ a podle jejich názoru i úspěšně. Takže pokud by mne chtěl někdo poslouchat, rád pomohu i radou a zkušenostmi jak vést vícegenerační pracovní týmy. Tam, kde budou mít zájem o moji práci, názory a zkušenosti, tak tam rád pomohu.

Nedávno jste na svém profilu s povděkem ocenil změny ve vzdělávacím systému sester. Zároveň jste ale upozornil, že jde pouze o malý krok k řešení situace ve zdravotnictví. Česká lékařská komora tento týden představila své požadavky na zlepšení situace. Mimo již zmíněnou reformu vzdělávání lékařů a sester požaduje jejich lepší hodnocení, zvýšení plateb do systému a jejich spravedlivější rozdělování. Chce rovněž mj. získat pravomoc kontrolovat v jednotlivých zdravotnických zařízeních to, jak jsou personálně vybaveny. Do jaké míry se s požadavky ztotožňujete?

Mé komentáře se týkaly a týkají absurdního názoru, že dlouhodobou praxi je možné nahradit studiem na škole s pochybným studijním programem. Netýká se to jenom zdravotních sestřiček, ale také učitelů, městských strážníků a naposledy také státních úředníků.

V případě strážníků, učitelů a úředníků se vlastně jedná o retroaktivitu, které se jinak politici tak obávají. Vadilo a vadí mi na tom, že lidé nastoupili do zaměstnání jako učitelé, strážníci nebo úředníci a při nástupu splnili kvalifikační podmínky. Pak mnoho let pracovali, ale to prý nestačí a tak přišla nějaká „chytrá hlava“ s názorem, že si musí sehnat „ten správný diplom“.

V případě zdravotních sester se tento zvrácený názor (tedy, že mají mít „diplom“) týká i nových absolventek a výsledkem je nedostatek mladých sestřiček. Ve své praxi jsem se setkal pouze s několika obory, kde je propracovaný systém pro zapracování nového spolupracovníka. Jedná se o letecké mechaniky, železniční zabezpečovací techniky a právě zdravotní sestry. Ve zdravotnictví stále existuje takzvaný adaptační proces, který funguje a žádná zájmová skupina jej nestihla „modernizovat“ – tedy pokazit. Je podle mne tedy zbytečné, aby najednou do vzdělávání zdravotních sester začala mluvit nějaká zájmová skupina, když stejné skupině v minulých letech nevadil absurdní systém vzdělávání zdravotních sester.

Závěrem nelze nezmínit téma uprchlické krize. Do jaké míry podle vás ovlivní volby a jaký přístup k řešení preferujete?

Zrovna na Jihlavsku mají sousedé zkušenost s uprchlíky z Iráku, kteří od nás po několika dnech uprchli do Německa.

Já si pod pojmem válečný uprchlík představuji matku, která rychle sbalila pár nejnutnějších věcí a se svými dětmi utíká před ozbrojenci pryč, někam kde je mír a klidné podmínky pro život dětí. To naprosto chápu a takoví uprchlíci si zaslouží pomoc. Ale mám velký problém považovat za válečné uprchlíky mladé kluky a chlapy, kteří mají dost síly, aby vzali do ruky zbraň a šli osvobodit svůj domov, svoji vlast.

Řešení uprchlické krize podle mne přesahuje hranice České republiky a bude velmi záležet na výsledcích voleb v USA, které mají velkou vojenskou sílu a mnoho svých zájmů. Řešení uprchlické krize leží v zemích, odkud pocházejí jednotliví uprchlíci. Místo diskusí, zda je možné integrovat stovky tisíc uprchlíků do evropské společnosti, bychom měli přemýšlet o tom, jak pomoci vyřešit problémy v místě, odkud uprchlíci pocházejí.