Působíte v komunální politice ve funkci místostarostky Prahy 10. Proč jste se rozhodla kandidovat do Senátu?
Do první fotbalové nebo taneční ligy postupují ti, kteří nasbírali zkušenosti v nižších soutěžích. Chápu Senát jako jeden z týmů první ligy české politiky, a proto si myslím, že by zde měli mít své zastoupení lidé se zkušenostmi z komunální politiky. V tomto konkrétním případě jsem o tom přesvědčená ještě z jiného důvodu. Senátor vzešlý z doplňovacích voleb bude mít mandát pouze na dva roky. Ty dokáže smysluplně využít ve prospěch občanů Prahy 10 jen ten, který dopředu ví, co zde bude dělat a jak bude své priority prosazovat.
Působím v zastupitelstvu Prahy 10 už osmý rok a propracovala jsem se z pozice řadové zastupitelky až na místo zástupkyně starosty pro územní a strategický rozvoj. Poznala jsem, jak snadno lze měnit věci k lepšímu a zároveň, jak nám stát umí naši práci zkomplikovat. Chci se věnovat jak prosazování velkých plánů (např. převedení kamionové dopravy z Jižní spojky na vnější obchvat Prahy nebo rekonstrukce železnic a nádraží v Praze 10), tak na „legislativní chirurgii“. Do zákonů a vyhlášek je třeba dostat věci, které jsou desítky let vyzkoušené v zahraničí a u nás z nesmyslných důvodů nejsou možné. Většina mých návrhů se bude týkat toho, kudy, čím a za kolik se budeme dopravovat, kde se bude a nebude stavět a jak ochránit zeleň a volný prostor v centru i ve vesnických městských částech. A mým velkým tématem bude i podpora aktivního života zdravotně postižených, protože to je obor, který jsem vystudovala na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Obecně se budu věnovat všem, kteří jsou ve společnosti nějak znevýhodněni – ať už to jsou malé děti, lidé po úrazu nebo senioři.
V případě, že byste se do Senátu dostala, co byste chtěla udělat jako první?
V komunální politice se pohybujete několik let. Jaký vítr do ní zanese hnutí ANO?
Problém ANO je stejný jako v případě Věcí veřejných nebo TOP 09. Na rozdíl od zavedených stran nyní sdružuje lidi, kteří nemají jiný cíl než uspět ve volbách. Sdružuje pragmatiky i idealisty všech světových názorů. Až volby proběhnou, objeví se propastné rozdíly mezi jejími členy. Nic neříkající hesla „bude líp“ a „prostě to uděláme“ společně s tváří průmyslníka sdruží na jednu kandidátku osobnosti zleva i zprava. Až tento pytel blech bude muset najít názor třeba na privatizaci bytů nebo na řešení parkování, tehdy se prokáže, že jednotliví zastupitelé neumí najít společnou řeč.
Máte vystudovanou biochemii a tělovýchovu zdravotně postižených. Podílela jste se na výzkumu metabolismu aminokyselin. Kdy se to ve Vás zlomilo, a rozhodla jste se vstoupit do politiky?
Zapomněla jste na trojnásobnou mateřskou „dovolenou“, která ležela mezi prací biochemické laborantky a nástupem na radnici. V průběhu péče o své děti jsem vystudovala obor tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených, který ve mě vyvolal větší zájem o tuto skupinu obyvatel. V roce 2006 jsem kandidovala z nevolitelného místa do zastupitelstva a díky preferenčním hlasům jsem byla zvolena.
Je pravda, že člověk po zvolení chvíli hledá svou pozici a svůj pohled na obsah funkce zastupitele. Někomu stačí několikrát do roka přijít na schůzi zastupitelstva a odhlasovat pár desítek bodů. Jiný chce být hlídacím psem demokracie a odhalovat chyby vedení radnice. Třetí má cíle a vize a usiluje o jejich prosazení. Já jsem se našla v pozici aktivní zastupitelky, která přináší nápady a snaží se je realizovat.
Můžete vyjmenovat věci, kterými se zabýváte v Praze 10?
Z věcí, které jsem navrhla a prosadila, bych ráda jmenovala úplnou přestavbu vršovické ulice Moskevská, která se během rok a půl dlouhé rekonstrukce stala nádhernou ukázkou bezbariérového a funkčního městského bulváru. Bude se tu dobře žít, dobře nakupovat i dobře bavit. Velmi tlačím dopravní podnik na urychlené rekonstrukce tramvajových tratí, kde žádáme zatravňování kolejí a vznik společných zastávek tramvaje a autobusu, případně také vlaku. Bojuji za záchranu zeleně v Trojmezí. Spolu s kolegou Zdeňkem Vávrou jsme díky podpoře signatářů petice ze Sychrova zachránili místní školku před zrušením. Prosadila jsem bezbariérový Malešický park a zřízení bytů pro osoby po úrazu míchy, kde se budou po zranění učit, jak žít na vozíku. Všechny plány radnice nyní procházejí sběrem podnětů a oponenturou ze strany občanů. Jejich názoru se nebojím a beru jej jako potřebnou sebereflexi.
A kromě těchto „velkých“ věcí jsou to i drobnější radosti pro mě a občany Prahy 10. Prosadila jsem pronikání uměleckých děl do ulic – např. velkoplošnou malbu Jana Kalába na Strašnické nebo mozaiky Terezy Podové a Jana Pancíře v Borodinské a Chorvatské ulici. Podpořili jsme žákovský projekt Příběhy našich sousedů, v rámci kterého děti z našich škol vytvářeli rozhlasový pořad o významných pamětnících z Prahy 10. Zasadila jsem se o pojmenování parků a náměstí – mj. podle ředitele strašnického krematoria a odbojáře Františka Suchého, sochaře Ivana Jilemnického, básnířky Jiřiny Haukové a kritika Jindřicha Chalupeckého nebo po iniciátorovi výstavby stadionu Bohemians v Ďolíčku Zdeňku Dannerovi.
Mají podle Vás kvóty pro ženy v politice nějaký smysl?
I dnes máme ve volbách kvóty na zastoupení různých regionů v poslanecké sněmovně. Díky volebním obvodům tam nesedí 180 poslanců z Prahy, ale zastoupení mají rovnoměrně všechny kraje od Karlových Varů po Zlínsko.
Nemám ráda slovní spojení "kvóty pro ženy". Jedná se o kvóty pro méně zastoupené pohlaví, přičemž dnes mohou preferovat ženy a za čas třeba muže. Není zdravé, že podíl žen ve společnosti je větší než 50 procent, ale jejich zastoupení ve vedení obcí nebo v parlamentu je nevalné (a stejně nesprávný by byl i druhý extrém).
Problém v uplatnění žen ve veřejném životě vidím dvojí. Tím prvním důvodem je celkové nastavení systému, který preferuje muže a bezdětné ženy. Většina žen chce mít děti a ty minimálně po nějaký čas jsou odkázány na svou matku. Jsem místostarostkou na plný úvazek a k tomu mám tři děti – 13letou dceru a dva menší syny. Kdybych neměla báječného partnera, který mi maximálně pomáhá, a maminku nedaleko na Nymbursku, neměla bych prostor pro svou práci. Systém musí být upraven tak, aby i matka (či otec) na rodičovské dovolené měli možnost se účastnit veřejného života.
Fotogalerie: - Sobotka na Slavii
Druhý problém je, že český veřejný život v posledních letech výrazně hrubne. A to jak ve vztahu koalice–opozice, tak občané–politici. Kde dříve byla kultivovaná polemika a hledání nejlepšího řešení, tam jsou dnes série trestních oznámení. Politika založená na hrubé hádce a předvádění vlastního ega je převážně mužská záležitost. Ženy nutně musí mít z takové ne-diskuze bez výsledku pocit ztraceného času a proto se do vrcholné politiky nehrnou. I já jsem nějakou dobu hledala smysl politické práce a našla jsem jej v konkrétních hmatatelných výsledcích, které jsou užitečné a projdou na základě mé iniciativy. Doufám, že více žen v politice přinese nová témata a nový styl.
Politiku dneška do značné míry ovlivňuje debata o protiruských opatřeních, se kterými někteří souhlasí (ODS), jiní ne (Úsvit, ČSSD). Na které jste straně?
Česká republika je členem Evropské unie a NATO. Podpořím v senátu takové řešení, které schválí tyto organizace. Mám respekt k názoru většiny v institucích, na jejichž práci se naše země podílí.
Za sebe tvrdím, že například obchodní sankce s výjimkou strategického zboží jsou cestou, na jejímž konci je definitivní příklon Ruska k Číně a dalším nedemokratickým státům. To není pro Evropu výhodné. Našim odpůrcem v současné krizi totiž nejsou ruští občané, ale současný politický režim v Ruské federaci.
Na radnici v Praze 10 už řadu let zvu zástupce běloruské opozice. Učí se u nás na praktických příkladech, jak má fungovat státní správa a samospráva a oni se pak snaží prosadit tyto myšlenky v prostředí omezené demokracie v Bělorusku. Tvrdím, že správnou cestou nejsou sankce, ale naopak rozvoj spolupráce, která však bude z naší strany směřovat k podpoře demokratických sil.
Psali jsme:
Vašimi soupeři v doplňovacích volbách budou například právník Choděra, profesorka Dušková či Jiří Payne. Máte z někoho obavu?
Proč bych se měla bát protikandidátů? Nekoušou ani nemají nakažlivou nemoc. Voliči rozhodnou o tom, kdo postoupí do druhého kola a kdo bude nakonec senátorem či senátorkou.
Mohu zopakovat, že osobně bych se bez odpovídající praxe neodvážila jít tančit do Národního divadla, hrát fotbal za reprezentaci nebo vrtat zuby. Proto se domnívám, že senátorem by měl být člověk s odpovídající praxí v komunální politice.
Další dotaz se týká Prahy 10, která má velmi specifickou a často pošramocenou pověst. Čím si to vysvětlujete?
Málokdo si uvědomuje, že Praha 10 je podle počtu obyvatel šestou největší samosprávou v republice. Jsme větší než řada krajských měst a místní politika je proto na těsném pomezí mezi komunální a celostátní úrovní. V minulém volebním období z Prahy 10 pocházeli dva poslanci a jeden senátor. Na místní úrovni se tak často „řeší“ vztahy politiků z magistrátu nebo z parlamentu.
Osmiletá praxe na místním úřadě mě přesvědčila, že nemám věřit každému článku v novinách a každému postu na Facebooku. A také že ne každý, koho média a veřejnost momentálně milují, je také čestným a pracovitým člověkem. Domnívám se, že za řadou pověstí o Praze 10 stojí vnitrostranický boj uvnitř kdysi největší pravicové strany. Ten vygradoval, když si tato strana vybrala za kandidáta na „poctivého“ primátora Bohuslava Svobodu, člověka obviněného z hospodářského trestného činu se škodou v řádu milionů.
Budete do konání voleb k zastižení pro občany například na mítincích nebo jiných akcích?
Pro občany jsem zastižení nejen 14 dní před volbami, ale kdykoliv. Jako jedna z mála pražských političek mám číslo svého služebního mobilu na webových stránkách obce, veřejná je i moje e-mailová adresa. Každý týden se scházím s desítkami lidí a po mém zvolení do senátu by to nebylo jiné. Nejde přece o funkci, ale o její obsah. A tím obsahem je hledání takových řešení, které nejvíce prospěje mým voličům i celé naší republice. Moje senátorská kancelář bude přístupná pro všechny, kteří ode mě budou žádat pomoc.
Pokud mluvíte o senátní a komunální kampani, tak se se mnou můžete sejít na desítkách míst. Jee, to jste skutečně vy? – to je velmi častá reakce lidí, kterým rozdávám letáky v ulicích Prahy 10, Štěrbohol a Dubče. Nechtějí věřit, že se kandidát do senátu „odvážil do ulic“. Pro mě je toto jednání přirozené. Včera jsme byli na pěti místech na Praze 10 – od 11 do jedné jsem byla u polikliniky na Zahradním Městě, od tří do půl šesté pak na Strašnické a od šesti jsem šla s kolegy na právě zrekonstruovanou Moskevskou. Kromě toho jsem byla již k vidění v Malešickém parku, v Dubči, na Malešickém sídlišti, na Zahradním Městě před Květem a Cílem i u Hamerského rybníka. Samozřejmě mě můžete potkat na Bohemce nebo na Slávii – o víkendu se koná derby, na které se velmi těším. V Praze 10 mě jednoduše nelze minout.
Na váš návrh bylo v Praze 10 vyhlášeno referendum o plošném zákazu hazardu. Proč o něj usilujete?
Chtěla bych požádat občany Prahy 10, aby souběžně s prvním kolem senátních voleb přišli rozhodnout o osudu hazadru. Pouliční hazard – tedy kasína a herny – je nebezpečný ze dvou důvodů. Jednak zde často končí výplaty patologických hráčů, díky čemuž trpí i jejich rodiny a celá společnost. Jednak jsou herny místem, kde je možné legalizovat příjmy z trestné činnosti – z krádeží a z prodeje drog. Věřím tomu, že zrušením heren na každém rohu omezíme nejen lidské a rodinné tragédie, ale zvýšíme také bezpečí občanů a jejich majetků.
Prahu 10 jako území bez hazardu prosazuji už od té doby, co to umožnil Ústavní soud. Před rokem se mi podařilo prosadit výrazné snížení počtu heren a nyní jsem se rozhodla požádat o názor naše občany. Budu ráda, když podpoří můj názor a řeknou hernám stop.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lívia Ševčíková
