Senátor Veleba: Sobotka by měl zvážit odstoupení z premiérského křesla

Co je cílem strany, která až na výjimky kandiduje ve všech krajích s SPD? A jaký výsledek byste označil za úspěch?

Zcela jednoznačně – uspět a vrátit stranu, kterou založil Miloš Zeman, jinak čestný předseda SPO, na politickou mapu. Co se týká výsledku voleb, to bych nerad předjímal, ale pracujeme na doraz a já cítím, že se výsledek dostaví. Třeba moje volební kampaň na Vysočině – 9. září sednu na traktor a v devatenácti etapách projedu Vysočinu. To nebude jen tak z plezíru, mám rád venkov a chci s lidmi mluvit. Ptát se, poslouchat jejich starosti a nabízet pomoc, dělal jsem to tak vždycky na všech pozicích, které jsem zastával. Ale abych se úplně nevyhnul vaší otázce, za úspěch budu považovat vstup do krajských zastupitelstev v minimálně sedmi, osmi krajích. Doposud jsme ve dvou.

Sobotka se nechal slyšet, že v případě neúspěchu strany se nebude znovu ucházet o pozici předsedy ČSSD. Uvažujete o podobném kroku? A je tato otázka vůbec relevantní? Má strana tak výraznou osobnost, jako jste vy sám?

Tak říkat to může, ale myslím si, že to je jenom póza. Ostatně při obdobném volebním výsledku, jaký měl Sobotka v posledních parlamentních volbách, jeho předchůdce Jiří Paroubek skutečně odstoupil. A upřímně řečeno, spíše bych mu doporučil, aby si vyhodnotil svoje sliby, které už prošly termínem svého naplnění. Například kolem církevních restitucí a dále „spolupráci s Bakalou“ při záhadné privatizaci OKD. Měl by se zamyslet, zda právě toto nejsou důvody k odstoupení z jeho předsednického křesla.

Na rozdíl od něho ale na funkci předsedy strany nelpím, nejsem na ní závislý a nemám z ní materiální požitky. Pokud bychom v krajských volbách propadli, tak bych samozřejmě rezignaci nabídl a členové by rozhodli. Ale upřímně řečeno, tyto otázky teď nepokládám za důležité, je třeba se soustředit na volební kampaň.

Jan Veleba

SPOZ

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Proč podle vás dosud strana neoslovila větší množství voličů a v současné době má zastoupení pouze ve dvou krajích a dva zástupce v senátu? Čím budete chtít oslovit nové voliče SPO? A na jaký typ voličů se chcete soustředit?

Dva zástupci v senátu nejsou zase tak málo. Takoví komunisté tam mají pouze jednoho a TOP 09 dokonce žádného. Zastoupení SPO pouze ve dvou krajích je výsledkem minulých voleb, nyní je ale situace trochu jiná a náš potenciál je výrazně vyšší. V drtivé většině krajů se pohybuje přes pět procent, mluvím o červencových průzkumech agentury SANEP. Čím oslovíme voliče? Jednoduše, aktuálními tématy jednotlivých krajů a důrazným akcentem na zajištění bezpečnosti našich občanů a naší země v návaznosti na řízenou migrační katastrofu, která postihla Evropu a která díky neuvěřitelné politice Merkelové bude zřejmě pokračovat. Cítím to jako svou povinnost i proto, že přístup současné vlády k migraci je hodně nesrozumitelný. Na jedné straně odmítání kvót, na druhé straně podpora pofidérních projektů a neziskovek ze strany ministra Dienstbiera a servilnost premiéra k Angele Merkelové. Ani vicepremiér Babiš z hnutí ANO není s to se vyjádřit jasně a konzistentně. Ve vládě souhlasí, na setkání s občany nesouhlasí s přijímáním migrantů. Na jedné straně EU a její orgány tvrdě kritizuje, na straně druhé se nehlásí ke své bývalé ministryni Jourové, která má teď jako eurokomisařka tak blizoučko k předsedovi komise Junckerovi a mohla by mu to „vytmavit „z první ruky. Tak to jsou jen některé z důvodů vládě v této věci nedůvěřovat a hlídat zájmy občanů i z pozice krajů. Soustředíme se tedy na širší spektrum voličů, které zajímá pravda, jasné postoje a hlavně jejich bezpečnost po všech stránkách. Prostě to, co nejspíš nezajímá současnou generalitu ve vládě, která si chce zasloužit teplá místečka v Bruselu a doživotní renty.

Podle tradičního „volebního potenciálu“ má v kraji největší šance ČSSD. Současný hejtman Jiří Běhounek obhajuje svůj mandát již potřetí. Proč by měli dát voliči přednost vám?

To doposud má, ale to neznamená, že to tak bude věčně. Není mi to zrovna až tak příjemné, ale je ode mne poctivé říct, že není normální, že pan hejtman, se kterým se samozřejmě znám, zastává už několik let čtyři vrcholné funkce, chcete-li pozice. Hejtman, poslanec, předseda správní rady VZP a lékař. Jako jediný z hejtmanů navíc nerespektoval rozhodnutí ČSSD, která ho na hejtmanský post vynesla, nezastávat najednou funkci hejtmana a poslance. Myslím si, že to není správné, a myslím si, že si každý soudný volič udělá názor sám o tom, co a jak se dá na tolika židlích zodpovědně zvládnout. Ostatně o tom, že pan hejtman někdy ztrácí přehled, svědčí i malá epizoda ze sněmovny, která mně velmi vadí. Jirka Běhounek při návštěvách prezidenta na Vysočině je jeho velkým příznivcem, ve sněmovně pak podpořil návrh nesmyslného protizemanovského usnesení Miroslavy Němcové, která navrhla mimořádný bod jednání o chování prezidenta Miloše Zemana. To mě hlava nebere a opakuji, velmi mně to vadí. Pokud se týká mne, tak já nejsem z těch, kteří by psali o sobě předvolební superlativy. Jinými slovy to plně ponechám na voličích s tím, že s množstvím z nich se osobně potkám v kontaktní volební kampani.

Nakolik blízký je vám současný model jednobarevné koalice s tichou podporou a jak byste hodnotil zejména její fungování?

Model jednobarevné vlády s tichou podporou kohokoli vnímám jako krizové řešení např. povolebního stavu vyjednávání, kdy není možné sestavit fungující koalici. Skutečnost, že jednobarevná vláda je u moci osm let, je obecně nezdravá, chybějí sebereflexe, konkurence, vzájemné hlídání se stran v koalici. Dává prostor sebeuspokojení, pohybu v zajetých kolejích. Pokud se budeme moci podílet na sestavování krajské koalice, dáme přednost sestavení takové koaliční vlády, která se bude opírat o hlasy vlastních zastupitelů a nebude tiše podporována výměnou za několik placených funkcí.

Je pro vás spolupráce s KSČM přijatelná?

Na krajské a komunální úrovni s KSČM spolupracuje více stran a nevidím důvod, proč by to mělo být v určité povolební situaci u nás jinak. Žijeme-li v demokratickém státě a dostává-li KSČM například v parlamentních volbách stabilně přes 15 procent, tak je spolupráce s ní, pokud takto rozdají karty voliči, možná.

Nedávno jsme si připomněli výročí srpna 1968. Vám tehdy bylo 21 let. Vzpomenete si, co jste v den okupace dělal?

Na to si vzpomínám naprosto přesně. Byl jsem na studentské prázdninové brigádě v továrně ZETOR v Brně a spali jsme na studentských kolejích, které byly na Vlhké. Po půlnoci mne probudil vytrvalý hukot letadel a ráno už to bylo jasné. Tanky v ulicích a zprávy Československého rozhlasu.

Někteří vám mají za zlé, že jste byl členem KSČ. Do strany jste, pokud se nemýlím, vstoupil v roce 1974. Proč a litujete toho?

Víte, já sám hodnotím lidi podle jiných kritérií, a tím hlavním je, jaký ten každý konkrétní člověk je, jak se chová a jak ho hodnotí ti, kteří ho znají. No a mne hodnotili tak, že tehdejší Občanské fórum mně po revoluci dalo důvěru, a neměl jsem žádný problém. Pak mne za nějaký čas zemědělci zvolili za šéfa největší nevládní agrární organizace, Agrární komory, a poté to ještě dvakrát zopakovali. Pak jsem ke svému překvapení vyhrál o 19 % druhé kolo senátních voleb v obvodě, kde nemám trvalé bydliště. A ti, kteří pořád hrají tuto kartu a takto třídí lidi, jsou často ti, kteří mají máslo na hlavě. Dám příklad. Velice dobře si pamatuji, jak na prvomájových tribunách stáli vedle tajemníků KSČ mimo jiných lidovečtí funkcionáři. Anebo jak chodili manifestačně k volbám a volili tehdejší jednotnou kandidátku Národní fronty... A teď stále vytahují tuto vyčpělou kartu. Po tolika letech od listopadu 1989 by možná stálo za zamyšlení, proč tehdejší revoluční garnitura s KSČ nezatočila a neodklidila ji do propadliště dějin. Proč nikoho nezaráží, že Václav Havel byl do funkce zvolen komunistickým parlamentem, proč byl jeho velkým spolupracovníkem a partnerem vysoký komunistický funkcionář Marián Čalfa. Proč se nikdo nezaráží nad vskutku světonázorovými kotrmelci současných přívrženců pravice. Učebnicovým příkladem je shodou okolností také Havlův blízký spolupracovník, jeho mluvčí Ladislav Špaček. Za mnoho jiných z „flexibilní“ kulturní fronty lze jmenovat třeba Zdeňka Svěráka. Mnoho příběhů bývalých komunistů najdete i mezi současnými pravicovými politiky, a to i v Kraji Vysočina. Doslova světonázorový veletoč předvedl i můj předchůdce v senátorském obvodu Petr Pithart, který se z přesvědčeného komunisty stal významným kariérním lidovcem. Vskutku podivuhodným příkladem hodným Havlových dramat je generál Pavel – „dezertér“ z Varšavské smlouvy. Jak je možné, že jeho někdejší členství v KSČ nevadí generalitě a šéfům NATO? Jak je možné, že člověk s tímto znamením je druhým nejvyšším pohlavárem této nejvýznamnější vojenské organizace Evropy? Ale abych neuhýbal vaší otázce. Nemám důvod ničeho litovat, snad ale jenom toho, co jsem nestihl udělat – nikoliv v politice, ale v reálném hospodářském životě. Ve své pozici člena KSČ jsem se snažil v dané době být užitečný své profesi. Nikomu jsem neublížil, hodně věcem a hodně lidem pomohl. Podobně jako mnoho jiných řadových členů KSČ v tehdejším Československu.

Téměř celý svůj život se věnujete problematice zemědělství. Co budete chtít udělat pro zachování venkovského zemědělství a jeho podporu na Vysočině?

Tady nejde o zachování zemědělství, ale o to, v jakém stavu a v jaké struktuře bude zachováno. Jestli budou na polích jenom tržní velkoplošné plodiny a v areálech farem prázdné stáje, anebo jestli si Vysočina zachová tradiční strukturu svého zemědělství. K té patří na polích kromě obilí, kukuřice a řepky brambory a pícniny a na farmách chovy hospodářských zvířat. Koncovkou musejí být zaměstnanost, domácí potraviny a obdělaná krajina. Zemědělství je na Vysočině stále jedním z hlavních odvětví. Jeho podíl na zaměstnanosti je 7,7 %, respektive 18 000 pracovních míst. Sečteno a podtrženo, kraj si musí zemědělství považovat a jeho role je především ve vytváření politického prostoru pro prosazování jeho zájmů u centrálních řídicích orgánů, tedy vlády, která rozhoduje. Kraj má pravomocí málo. Druhou roli kraje vidím v rovině legislativních iniciativ. Jinými slovy, Vysočina musí se zemědělci dýchat, protože každý z nás je na něm dnes a denně závislý.

Palčivým problémem kraje je doprava. S tím ale bohužel souvisí také nezaměstnanost a úbytek obyvatelstva. Máte jasno v tom, jak situaci odblokovat?

Tak to je velmi případná otázka. Kraj Vysočina má ve svém majetku 4 565 km silnic druhé a třetí třídy, a když se udělal poslední monitoring silnic v roce 2013, tak známkou 1 a 2 bylo zahrnuto pouze 30 procent silnic. Jednadvacet procent silnic bylo oznámkováno nejhorší známkou 5 a 20 procent známkou 4! Myslím si, že toto je podstatná a prioritní záležitost a je třeba přesměrovat maximum zdrojů na řešení tohoto problému. Souvisí to pak s dopravní obslužností a kvalitou života na venkově. No a jak to řešit? Na to jsou třeba zdroje, to znamená přitlačit na pilu a hledat nové a přesměrovat ty současné. Například příliš mnoho prostředků, energie a úsilí bylo věnováno na sebeprezentaci kraje. Chce to změnit filozofii kraje ke skutečnému postupnému řešení jeho hlavních problémů. A tím základním je právě dopravní obslužnost. A o Vysočině, která má 704 obcí, z toho je polovina do 200 obyvatel, to platí dvojnásob.

Za nutnou považuji i těsnou spolupráci místní i krajské samosprávy s ministerstvem dopravy a ŘSD na realizaci státních dopravních investic. Třeba v mém senátorském obvodu v Havlíčkově Brodě byla první a zatím poslední čtvrtina obchvatu města postavena někdy před 13 lety – mimochodem, za vlády Miloše Zemana. Od té doby se za vlád ODS v zemi i ve městě složitá dopravní situace nevyřešila. I v takových případech bychom chtěli být užiteční městům a obcím v kooperaci s resortem dopravy.

Je tu ale ještě jeden problém. Zaujalo mě také, že Kraj Vysočina je hluboko pod celostátním průměrem ve vysokoškolské vzdělanosti. Ale toto je předpoklad rozvoje území a kraje. Kraj Vysočina má podíl lidí s ukončenou vysokou školou pouhých 16,6 procent, přitom průměr celé republiky je 23,3 procenta! To zcela jistě nepřispívá stabilizaci počtu obyvatelstva, natož jeho růstu.

Jak byste z pohledu projednávaných témat hodnotil význam návštěvy kancléřky Angely Merkelové?

Pro ni to bylo politické fiasko, zejména díky panu prezidentovi, ke kterému se přidávají konečně i další politici. I když je těžké říct, nakolik hraje roli blížící se termín podzimních voleb a nakolik změna jejich názoru pod vlivem nezvratných faktů a hrůz ze západních států. Význam návštěvy kancléřky Merkelové já osobně vidím spíše v tom, že se mohla naše veřejnost přesvědčit, že tato žena je mimo realitu a vede Evropu, pokud nebude odejita, do záhuby. A přinese to podle mne našim voličům snadnější rozhodování. V této souvislosti bych ještě voličům připomenul včasný a přesný popis migrační krize a na to v reakci agresivní kritiku Miloše Zemana za šíření strachu a paniky z imigrantů, kteří u nás vůbec nejsou. Nabízí se jednoduchá odpověď: Nejsou tady to i proto, že náš prezident jasně říká, co si většina lidí myslí a čeho se obává! My jsme vás nezvali, my vám chceme pomoci ale ve vašich zemích, emigrace do Evropy řešením není. Ať si přikazuje nebo přeje Angela Merkelová, co chce!

Zejména od uprchlíků si vyložila přezdívku „Mama Merkel“. Doma, v Německu, její popularita ale klesá. Jak odhadujete, že se na ni bude za 20, za 30 let vzpomínat?

Nebudou to hezké vzpomínky, protože ona se výrazně podílela na něčem, co v tomto časovém horizontu přinese v mnoha regionech Evropy katastrofu. Kardinál Dominik Duka našel odvahu a pojmenoval budoucnost těchto regionů jasně. Řekl, že když počet muslimů ve společnosti dosáhne 15 %, tak oni přijdou s požadavky, že by chtěli svými lidmi obsadit vybraná klíčová místa ve společnosti. Jakmile se dostanou nad 25 %, začnou do zákonů prosazovat právo šaría a usilovat o převzetí vlády a skončí to katastrofou a chaosem. Tolik Dominik Duka. Já k tomu dodávám, dosaďme si za počty migrantů, kteří pronikli, pronikají a budou do Evropy pronikat jejich porodnost a z toho vyplývající demografický vývoj této multikulti šílenosti a je to jasné. A abych nezapomněl, počítat se musí i s infiltrovanými džihádisty a probuzenými islamisty ze druhé či třetí generace. Takže ono spíš než o vzpomínky by mělo jít o posouzení zodpovědnosti současných státníků, Merkelové zvlášť.

Rok a půl před volbami se obnovují první možná adepti na prezidenta. Mezi nimi například Jan Švejnar, Michal Horáček, Jana Yngland Hrušková. Považujete některého z kandidátů za vážného soupeře pro Miloše Zemana? Samozřejmě za předpokladu, že bude kandidovat.

Nikoho netřeba podceňovat, ale pokud bude Miloš Zeman kandidovat, a já věřím, že ano, a bude mít současnou duševní a intelektuální formu, tak svůj mandát obhájí. Třeba takový Švejnar. Ten jednou za pět let přiletí z Ameriky, chce být prezidentem a pak se tam zase vrátí. Na to přece český volič nepůjde. Michal Horáček je v jiné podobě jen jeden z dalších kandidátů pražské kavárny. Kamarád Kocába, podporovatel Bursíka atp. Ustupuje od vulgárního napadání současného prezidenta, volí jiné metody a snaží se oklamat publikum. A je to jen umírněnější varianta od Halíka, Koláře a podobných.

Pokud by se Zeman rozhodl mandát neobhajovat, uvažujete, že postavíte jiného kandidáta, nebo byste spíše podpořili někoho z uchazečů?

Tuto otázku si nepřipouštím. Pan prezident Miloš Zeman je mimo jiné čestným předsedou SPO a já i moji kolegové uděláme všechno pro to, abychom ho přesvědčili, aby kandidoval znovu. Rozhodne se ovšem on sám a já věřím, že správně.