Po roce 89 se mluvilo o zákazu KSČ, poté KSČM. Zdá se však, že komunistická strana nyní skomírá, byť svými hlasy podporuje vládu. Máme důvod se obávat návratu komunistů v předlistopadové podobě?
Určitě ne, představitelé současných komunistů jen těží z komunistického názvu jako ze své obchodní značky u svých posledních skalních voličů. Skalních voličů však stále ubývá a KSČM bude mít v příštím Parlamentu ještě méně poslanců než dnes, a pak ještě méně až z Parlamentu nevyhnutelně a navždy vypadne. Filip, Kováčik a další jsou dnes již jen protřelí, parlamentní šíbři, kteří se klidně spojí s kýmkoli, nyní s miliardářem, jen aby si svá poslední léta na relativním výsluní užili.
Skutečným nebezpečím je současné blouznění mnoha západních představitelů (Bernie Sanders z USA, Jeremy Corbyn ze Spojeného království VB a SI a řada představitelů EU), kteří ve svých zemích nikdy komunismus nezažili, a tudíž líbivým fantasmagoriím tam je ochotno mnoho lidí naslouchat.
38 procent Čechů starších 40 let dle průzkumu tvrdí, že za socialismu bylo lépe. Čím to je? Může to být tím, že zde stále podprahově působí komunistická propaganda, jak také v tématu padlo?
Tak především lidé byli o 30 let mladší, plnější energie a sil a ve vzpomínkách se obecně vždy zapomíná na to horší, a to lepší se idealizuje. A navíc, ne pro každého je svoboda to hlavní. Některým lidem vyhovoval stav, kdy sice nebyl toaletní papír, ale každý měl jistotu, že zaměstnání, byť špatně placené, dostane, a pokud nebude zlobit, tak se o něj stát vždycky nějak postará. Kdybych to mohl přirovnat se světem zvířat – tak před rokem 1989 jsme žili v ZOO, nyní jsme ve volné přírodě.
Také v této souvislosti zaznělo, že „selhali učitelé dějepisu“. Vy jste taky pedagog. Lze podle vás toto učitelům dějepisu vyčítat? A lze vůbec po učitelích chtít, aby hráli roli „vychovatelů národa“, když vedle toho děti nabírají informace v rodinách, ve svém okolí, v poslední době zejména na internetu?
Myslím si, že jsou v tomto mezi učiteli dějepisu velké rozdíly. Já osobně znám některé, kteří se výuce historie 20. století věnují intenzivně. Ale, jak je již naznačeno ve vaší otázce, rozhodující jsou informace v rodinách. Tak to ostatně bylo vždy.
Když se podíváme na ta 90. léta: Byla to léta velké změny. Mnozí v nich přišli o práci a museli si zvykat na jinou. Jiní říkají, že to byla léta úplné a dokonalé svobody, příležitostí atd. Jak je vnímáte vy jako občan, gymnaziální profesor a starosta malé obce?
No byla to pořádná změna. Ovšem po 40 letech totalitní moci to pořádná změna být musela. Zákonitě přinesla pro mnohé i řadu velmi nepříjemných situací jakou byla ztráta zaměstnání apod. Pro mě osobně to však byla úžasná léta. Patřím mezi ty, kteří, cituji vaše slova: „Jiní říkají, že to byla léta úplné a dokonalé svobody, příležitostí atd.“
Z jiného pohledu se naopak ozývá, že v devadesátých letech byly díky svobodě možné věci, které již později nešly. Máte pocit, že se v tomto směru poměry od té doby mění k menší svobodě?
Ano, mám ten pocit. Stále větší a větší regulace všeho možného postupně a nenápadně, ale přitom neustále, svobodu ubírají.
Generaci dětí devadesátých let, které už vyrůstaly ve svobodě, už je dneska přes třicet, měli by být v nejlepších letech a pomalu přebírat ve společnosti vedoucí pozice. Jak vy se díváte na tuto generaci, třeba přes nějaké konkrétní zkušenosti svých tehdejších studentů?
Já je mám rád a závidím jim. Závidím jim nejen jejich mládí, ale především nezatíženost. Sám znám mnohé, kteří se výborně uplatňují ve svých povoláních. Svět berou za svůj v globálním celku, cestování po něm považují za samozřejmost, mnozí jsou schopni pracovat téměř kdekoli na celém světě, znalost jazyků je u nich samozřejmostí. Jen se bojím, aby nás ve jméně nových ideálů jednou nedovedli do nějakých budoucích katastrof.
Když mluvíme o devadesátých letech, musíme zmínit jméno Václav Havel. Ten se v tomto desetiletí definitivně stal součástí historie. Dnes je některými až nekriticky vyzdvihován, jiní na něm nejsou ochotni vidět nic dobrého. Jak se na něj díváte vy? A jak se díváte na to, jakým způsobem je dnes vnímán jeho obraz?
Václava Havla jsem uznával od dob, kdy jsem o něm slýchával z rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Během revoluce v roce 1989 to byl opravdový lídr. Velice jsem ho uznával i poté jako prezidenta naší vlasti. Měl jsem ho rád a mám ho rád do dnešních dnů. A těmi, co haní jeho obraz, si pohled na takovouto osobnost zkazit nenechám.
Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman. Trojice českých prezidentů, současně trojice „otců zakladatelů“, kteří v devadesátých letech utvářeli náš politický systém. Jak tyto tři velikány vnímáte vy?
Vlastně to byla kdysi ideální trojice. Lídr vlády versus lídr opozice a nad nimi moudrý prezident. Takže já jsem je ideálně vnímal, když tvořili tuto trojici. K Václavu Havlovi jako prezidentovi jsem svoji úctu vyjádřil již v minulé odpovědi. Václava Klause jsem velmi uznával jako premiéra a uznával jsem ho i jako prezidenta.
Návštěva prezidenta Klause v Chrastavě:
Miloš Zeman reprezentoval jako premiér stranu, kterou jsem nikdy nevolil, ale uznával jsem ho. Jeho návrat po deseti letech z Vysočiny na prezidentský úřad byl obdivuhodný. Bohužel mám čím dále silnější pocit, že ho v jeho úřadě baví především možnost si svými výroky jen proti sobě někoho naštvat. A velmi mě vadí jeho doslova se plazení před Čínou.
Ptal jsem se na studenty z devadesátých let. Jak se podle vás od té doby mladí lidé z pohledu pedagoga (tedy z pohledu toho co a jak dovedou) změnili?
Jsou svobodomyslnější a takříkajíc globálnější.
Chápete nálady mládeže, vycházející ze škol stávkovat do ulic, nebo byste jim raději doporučil, aby se více učili, jak jim někteří vzkazují?
Na jednu stranu chápu, protože protestovat proti zavedeným pořádkům, bylo mládeži vlastní vždy. Na druhou stranu si myslím, že skutečné zapálení pro klima, které demonstrují, je ve skutečnosti mnohem slabší. Hnutí se jmenuje cíleně „Fridays For Future“ a nikoli např. „Sundays For Future“, protože demonstrovat místo vyučování je mnohem lákavější než demonstrovat ve svém volném čase.
Já bych tak jednoznačně demonstrující mládeži doporučil, aby se více učili a demonstrovali ve svém volném čase, jinak jsou tyto demonstrace zcela nedůvěryhodné.
Fotogalerie: - Klima teď, škola později
Jako starosta jste v roce 2010 musel v obci řešit povodně. Dnes je tato éra premiéra Nečase vykreslovaná v dost negativních barvách. Jak se na to díváte z pohledu té vaší zkušenosti s mimořádnou událostí? Zafungoval tehdy stát tak, jak měl?
Vždycky je co zlepšovat, ale v globále si myslím, že stát zareagoval dobře. Pomáhal na všech frontách a docela účinně. A nejenom těsně po povodni samé, ale pak i následně při rekonstrukcích a opravách komunikací, budov a dalších nemovitostí.
Tentokrát slavíme 17. listopadu třicáté výročí roku 1989. Jak jsme se podle vás posunuli od dvacátého výročí v roce 2009?
Posun za posledních 10 let? Nelíbí se mi, že se začíná plivat na léta porevoluční, tzn. na léta devadesátá. Chtěl bych vidět ty dnešní všeználky a chytrolíny, jak by si v tehdejší zcela originální situaci, kdy se po 40 letech otáčelo kormidlo o 180 stupňů, počínali oni.
I tehdy, po pádu Topolánkovy vlády, se tvrdilo, že země je nesmiřitelně rozdělená. Někdo podporoval ODS, někdo Paroubka. Navíc zuřila hospodářská krize. Nestává už z toho takový protivný zvyk vykládat pořád, jak jsme rozdělení?
Je faktem, že se rozdělenost, nesmiřitelnost a často i nenávist protilehlých táborů prohlubuje. To není dobře. Přitom u nás situace není zdaleka černobílá a mnohdy nemá pravdu ani jeden z táborů a pravda je někde uprostřed. Na druhou stranu, věřím, že jsme všichni občané České republiky a že kdyby šlo skutečně do tuhého, tak že budeme držet pospolu.
V médiích padá otázka: Co pro vás znamená svoboda? Za ní hned přichází další otázka: Co jsme získali za těchto 30 let? A co jsme ztratili, pokud něco? Jak to vidíte vy?
Svoboda znamená pro mne velmi, velmi mnoho. A tu jsme získali. Ztratili jsme některé ty socialistické jistoty, ale zisk je dle mého názoru podstatně vyšší.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
