V poslední době se můžeme v českých médiích dočítat řadu katastrofických zpráv o dalším vývoji italské ekonomiky, především finančního sektoru. Prý zemi čeká dalších dvacet let stagnace. Jak je na tom italská ekonomika z pohledu člověka žijícího přímo v jejím středu?
Italská ekonomika je na tom bídně. Navíc je viditelný obrovský rozdíl mezi dobou před "eurem" a při "euru". Před 20 lety nebyly v obchodech ani košíky, ale jen velké vozíky a ty byly vrchovaté. V době "eura" kupní síla začala slábnout. Za posledních 5 let je to úplná katastrofa. Teď už máme malé košíky, a i ty jsou bohužel čím dál prázdnější. Jde to, dá se říci, od desíti k pěti.
Jisté je, že před eurem Itálie patřila mezi ekonomicky nejvyspělejší státy světa. Na přechod z liry na euro se nikdo v tom roce 2002 občanů neptal. Dodnes nikdo nechápe, kde se vzal tehdejší směnný kurz 1 EUR = 1936,27 ITL. Postupem času se ukázalo, že trh se silným eurem není konkurenceschopný. A stát nemůže hýbat s hodnotou měny v době krize, jelikož vstupem do eura ztratil měnovou suverenitu. V praxi to znamená omezení výroby, snižení stavu zaměstnanců, snížení kupní síly. Postupem času zastavení výroby a nezaměstnanost. Kupní síla nezaměstnaného člověka je opravdu mizivá a přináší to nevyhnutelně neschopnost plnit závazky vůči bankám. Dále to znamená menší odvody do státní pokladny, takže si vláda pomáhá zvyšováním daní těm, kteří jsou ještě solventní.
Takže poučení z italského příběhu zní, že stát, který ztratí měnovou suverenitu, může fungovat pouze jako exekutor vlastních občanů. Každý rozumný člověk tu vidí problém hlavně v euru a samozřejmě také v neschopné vládě a v Evropské unii.
Hodně se v této souvislosti mluví o špatné kondici italských bank, které se prý nedokázaly poučit z finanční krize a stále fungují dost problematicky. Čeští ekonomové k tomu připomínají, že italské banky měly již před dvěma lety problém projít zátěžovými testy Evropské centrální banky. V bankovním sektoru je ale klíčová spíše důvěra lidí - zákazníků. Věří tedy Italové svým bankám?
Ano, je jasné, že důvěra zákazníků je opravdu důležitým předpokladem úspěchu. Již delší dobu tato důvěra bohužel klesá a to konkrétně po krachu některých bank v roce 2015, kdy 150 tisíc střadatelů přišlo o celoživotní úspory. Symbolem těchto událostí se stala sebevražda osmašedesátiletého zoufalého důchodce.
Každopádně 22.07.2016 začne soudní proces řešící odškodné italským obětem systému "Bail-in". Týká se věřitelů bank Etruria, Marche, Carichieti a Carife, kteří mají za splnění určitých podmínek možnost žádat o náhradu.
HDP v Itálii už dlouho neroste, tím pádem se tvoří takzvané "špatné úvěry". Jsou to nesplácené úvěry poskytované bankami jednotlivcům, kteří se dostali do úpadku. Jednou za čas ty "špatné úvěry" prostě "vybouchnou", což pak vede k hledání nápravných opatření. Přední italský ekonom Claudio Borghi Aquilini k tomu navíc uvedl: "Není náhoda, že v Itálii "boom" nesplácených úvěrů začal po aplikaci úsporných opatření."
Jak je vůbec dnes v Itálii vnímáno téma ekonomického vývoje? Jsou lidé ohledně své ekonomické budoucnosti spíše optimističtí, nebo pesimističtí?
Ekonomický růst, to je v tuto chvíli v Itálii opravdu jen slovo ve slovníku. Žádné oživení trhu se nekoná. S touto italskou vládou člověk je nucen být pesimista. Teď se snaží lidem namluvit, že se naše ekonomická situace zhoršila kvůli Brexitu, protože výsledky jsou horší než prognózy na toto období. Přitom ty původní prognózy byly bludy. A teď se snaží ospravedlnit špatnou prognózu ze začátku tohoto roku tím, že je to kvůli Brexitu. Přitom bylo každému naprosto zřejmé, že ve skutečnosti neexistuje žádný důvod k víře v úžasný, dokonce ani průměrný růst. Jedná se zejména o Itálii, ale také obecněji o Eurozónu. Vyhlášený ekonom prof. Claudio Borghi Aquilini přinesl velmi zajímavé srovnání, jak se na ekonomickém vývoji podepsal Brexit a jak průšvih v bankovním sektoru.
Jak téma ekonomiky a financí rezonuje v italské politice? Jak velkou důležitost mu politici přikládají, a jaké postoje k ekonomickému vývoji zaujímají nejsilnější strany?
Dle premiéra Renziho a jeho vládnoucí Demokratické strany máme v Itálii pozitivní ekonomický vývoj. Dále tvrdí, že se dle Národního statistického institutu zvedá zaměstnanost. K tomu se používá finta Italského statistického úřadu, který mezi "zaměstnané" započítává v daném měsíci všechny jedince, kteří vykonávali práci i jeden jediný den. A každý, kdo v Itálii žije, ví, že je prakticky nemožné sehnat práci se smlouvou delší než tři měsíce.
Bývalý premiér Berlusconi a jeho strana "Forza Italia" poukazuje na zvýšenou nezaměstnanost za nynější vlády, ale u některých rozhodnutí se zdá být jeho pozice nejasná.
Beppe Grillo a jeho "M5S", neboli Hnutí pěti hvězd? V poslední době se snaží M5S nalovit co nejvíce hlasů sliby o zavedení "základního příjmu pro chudé". Škoda, že v Itálii nebyla uzákoněna minimální mzda, neexistuje zde obdoba pracovního úřadu jako v Čechách a už vůbec neexistují pracovní možnosti, kam by se eventuelně nezaměstnaní posílali. A Hnutí pěti hvězd místo toho navrhuje garantovanou částku úplně pro každého, a ještě je počítá podle nesmyslných ekonomických kritérií. V podstatě to vychází tak, že jeho příjemci by byli pouze imigranti.
Divadelní společnost komika Grilla se na pódiu divadélka opravdu snaží sehrát tu svoji naučenou komedii. M5S si myslí, že vyléčí chudobu tím, že investuje do toho, aby platili lidi za nicnedělání, místo toho, aby investovali do práce a ještě ke všemu se ty peníze ani nedostanou k Italům, kteří jim skočili na špek!
A Matteo Salvini a Lega Nord neboli Liga severu? Tato opoziční strana již řadu let upozorňuje na špatný postup vlády a Evropské komise. Jsme přesvědčeni, že zavedením 15% jednotné daňové sazby bude odvedeno více peněz do státní pokladny než neustálým navyšováním daňového zatížení a Itálie se stane také přitažlivější pro zahraniční investory. Jakmile daňový poplatník vykrvácí, tak už z něho stát opravdu nic nevymáčkne. Dále bojujeme za zrušení katastrofické důchodové reformy, která brání lidem v odchodu na zasloužený odpočinek a nedovoluje tím pádem uvolnění pracovních míst pro mladé. Proto také máme v Itálii mladickou nezaměstnanost přesahující 40 %.
Psali jsme:
S ekonomikou souvisí i zásadní italský problém migrace. Jak velkou ekonomickou zátěž migranti pro Itálii představují?
V roce 2015 připlulo do Itálie 153.842 imigrantů, z nichž jsou pouze 5% opravdoví uprchlíci!!! V Itálii se utratilo na příjmu v roce 2015 vesměs nelegálních uprchlíků 2.000.000.000 eur. Když budeme počítat v Itálii na každého jedince 30 euro na den, tak nám vyjde, že podle toho, co by jim stačilo k důstojnému životu, kdyby zůstali doma, mohlo dostat pomoc 22.220.000 lidí. Když budeme brát v potaz, že v květnu tohoto roku připlulo o 60% více imigrantů než v květnu minulého roku, tak můžeme očekávat propastný rozdíl v nákladech za tento rok.
Přitom podle zveřejněných údajů v roce 2015 žijí čtyři miliony a 598 tisíc Italů v absolutní chudobě!!! Týká se to 1,6 milionu domácností. Postiženy jsou zejména starší osoby a početné rodiny, zvyšuje se chudoba na severu Itálie ...
Několikrát jsme se spolu bavili o postoji Itálie k Evropské unii. V minulém měsíci došlo na evropské scéně k zásadní změně v podobě úspěšného britského referenda o vystoupení z EU? Jaký byl ohlas této události v italské společnosti a jak reagovala politická scéna?
O Brexitu se premiér Matteo Renzi zmínil, že nakonec to bude bolet více Brity než nás. No hlavně, že v tom má jasno.
Expremiér Berlusconi se po Brexitu vyjádřil, že je naléhavá potřeba přestavět Evropu jako politické společenství založené na sdílených hodnotách, spíše než ekonomice a byrokracii.
Bývalý komk Beppe Grillo a jeho "M5S" během Brexitu změnili názor, jak jsme u nich již zvyklí, protože to dělají často. Teď začali tvrdit, že nikdy nebyli pro výstup z Evropské unie a že Nigel Farage už není jejich kamarád.
Matteo Salvini, předseda Ligy severu, doufá, že Itálie nevystoupí z této potápějící se lodi jako poslední. "Ať žije odvaha svobodných občanů! Srdce, hlava a hrdost zvítězí nad lží, výhrůžkami a vydíráním. Díky, UK, teď je řada na nás." Těmito slovy, Matteo Salvini jako první mezi italskými politiky komentoval výsledky britského referenda.
Italská veřejnost na Brexit reagovala většinou velmi pozitivně. Mnoho lidí by odchod Itálie z EU uvítalo. Samozřemě zazněly i takové názory, že po Brexitu nastane doba ledová, sarančata sežerou veškerou ůrodu i nás a všechny banky zkrachujou.
Můžeme očekávat nějakou italskou variantu Brexitu - snahu o vystoupení země z Evropské unie?
Kdyby to záleželo na občanech, tak si myslím, že by většina hlasovala pro odchod. Uvedu jako příklad stále aktivní anketu na internetu, publikovanou po Brexitu na informačním webu členů Ligy severu:
Odchod z Evropské unie a z eura 52 %
Možnost předělání všech evropských smluv a pokud to není možné, odchod z eura a Evropské unie 37 %
Výstup z eura, ale ne z Evropské unie 9 %
Setrvat v Evropské unii a ponechat si euro, aniž by se cokoliv změnilo 2 %
Nevím, jestli bude vůbec možné v Itálii uskutečnit referendum tohoto typu. Vše se točí kolem právní formality, která pochází z minulosti. Článek 75 italské Ústavy totiž výslovně zakazuje referendum, pokud se jedná o mezinárodní smlouvy.
Liga severu již několikrát podala pozměňovací návrh v Poslanecké sněmovně, tak i v Senátu v rámci ústavní reformy - aby bylo Italům rovněž umožněno hlasovat o evropských smlouvách. Pozměňovací návrh opakovaně odmítl premiér Renzi a vládnoucí Demokratická strana. Matteo Salvini, předseda Ligy severu, prohlásil, že Liga začne sbírat podpisy pro návrh zákona na základě občanského hnutí, který by umožnil Italům hlasovat.
Jisté je, že většina Italů by si toto referendum přála a zdá se, že mnoho občanů by volilo odchod, včetně mě.
Před pár dny také došlo ke zrušení výsledků druhého kola prezidentských voleb v sousedním Rakousku. Jak na něj reagovali Italové? A jak vůbec byl „u sousedů“ vnímán souboj Norberta Hofera s Alexanderem Van der Bellenem?
Mohu říci, že jsem sledovala, tak jako mnoho jiných lidí v Itálii, souboj Norberta Hofera s Alexanderem Van der Bellenem s napětím. Po sečtení korespondenčních hlasů si mnozí říkali, že něco není v pořádku. Tato praktika by měla být všude zakázána, protože skýtá možnost snadného podvodu. Většina občanů, žijících dlouhodobě v zahraničí, pakliže se o politiku aktivně nezajímá a nesleduje ji, nemá potuchy o tom, jak se vyvíjí politický proud v rodné zemi a ani nemůže zkontrolovat, zdali za něho nebyl "někým" zaslán hlas.
Samozřejmě, že přívržencům nynější proimigrační vlády se ani trochu nelíbil úspěch Norberta Hofera z FPÖ. My z Ligy severu jsme byli nadšeni a máme obrovskou radost, že Ústavní soud nařídil nové prezidentské volby. Lídr Ligy severu Matteo Salvini se k tomuto rozhodnutí vyjádřil takto: "Přátelé, pravda a svoboda nakonec zvítězí!".
Jakými tématy dále aktuálně žije Itálie?
Tématem je stále bezpečnost, nelegální imigrace, zhoršení kvality života a sociální degradace. V tuto dobu, kdy jsou dovolené a ještě naštěstí nějaký turistický ruch, je velmi sledováno, kolik přibývá nelegálních imigrantů na Sardinii. Každý den jsou tam ze strany nelegálních migrantů organizovány různé protesty (to mimochodem platí pro celou Itálii). Jednou nemají na pokoji wi-fi, podruhé jim nechutnají těstoviny, jindy se jim zdá, že je hotel příliš daleko od velkého města... Lehají si na protest přes silnici a jindy zase obsadí kanceláře správce ubytovacího zařízení a rozbijí vybavení. Tak to udělalo v sobotu pět somálských mladíků, kteří si tak chtěli vynutit doklady a odjezd z ostrova Sardinie. Ještě to někdo stále nechápe? Takto se chovají lidé, kteří utíkají před hladem a válkou?
Lidé to pochopitelně snášejí velmi trpce. 23. července 2016 bude v Cagliari na Sardinii od 16 hodin manifestace pořádaná hnutím NOI CON SALVINI proti importu nelegalnich imigrantů, kteří mimo jiné okupují a znečišt'ují různá náměstí a ulice měst. STOP INVAZI!
Podobné příběhy se odehrávají po celé Itálii. V neděli byla znásilněna v Římě šestnáctiletá dívka dvěma muži ze severní Afriky, minulý týden několik žadatelů o azyl drželo jako rukojmí pracovnici přijímacího centra, brutální agrese, krádeže a tak dále a tak dále ... A ministr vnitra Alfano chce řešit invazi tím, že nám rozdá imigranty po malých skupinkách rozmístěných po určitém počtu kilometrů a ne tím, že by zavřel hranice. Takže on je prakticky strategicky rozmístí mezi nás. Obávám se, že to nedopadne dobře.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
