Co vás v roce 2013 nejvíc potěšilo?Anketa
V letošním roce se u nás konaly dvojí volby. Čím si vysvětlit vypjatou až hysterickou atmosféru v médiích v lednu před druhým kolem prezidentské volby a naopak poměrně poklidnou atmosféru v říjnu před parlamentními volbami, když ty důležitější volby byly bezpochyby ty nedávné?
Důvodem poklesu žurnalistického aktivismu v kampani parlamentních voleb ve srovnání s volbami prezidentskými byly aktivity Zdeňka Bakaly a Andreje Babiše. Bakalova aféra s Dolem Paskov měla na žurnalisty vydavatelství Economie stejný účinek jako Babišovo ovládnutí Mafry na redakce LN, MF Dnes či iDnes.cz. V obou případech došlo k otupení „společenské odpovědnosti“, tudíž propagandistické angažovanosti zaměstnanců zmíněných mediálních domů.
Názorně to dokumentoval Jaroslav Kmenta v Radiožurnálu, když uvedl, že novinář má často blízko k depresi, když uvažuje, jestli má cenu poukazovat neustále na prohřešky vládních stran, když pak se lidé ve volbách přikloní k fanklubům Okamury, Babiše či Zemana. Ale pak si podle Kmenty novinář řekne, že když nebude dělat nic, tak to tady bude vypadat ještě hůř. Kmenta tak doznal odtrženost elitních polistopadových novinářů od reality. Jako každý exorcista je totiž přesvědčen o svém svatém poslání. Trefně to vystihla spisovatelka Lenka Procházková v Britských listech: „Tito dočasní tvůrci veřejného mínění jsou ve skutečnosti exorcisté. Jejich posedlost (a poplatnost) při vymítání ďáblů jim zabraňuje vnímat (a ukazovat) skutečné problémy lidí.“
Zatímco některá soukromá média deklarovala, koho ve volbách podporují, veřejnoprávní si měla zachovat nestrannost. Do jaké míry se jim to povedlo?
Fotogalerie: - Volební plakáty předčasných voleb
Veřejnoprávní média na rozdíl od prezidentských voleb v parlamentních volbách naplnila své poslání. O žádném zásadním selhání České televize, Českého rozhlasu nebo České tiskové kanceláře nevím.
Když se Petr Dvořák ucházel o funkci generálního ředitele České televize, sliboval, že zpravodajský pořad Události bude konkurovat obdobným pořadům soukromých televizí. Ve funkci je rok a čtvrt a jejich sledovanost je zpravidla na úrovni 40 procent sledovanosti Televizních novin Novy a i na Zprávy FTV Prima se každý den dívá o 50 až 100 tisíc diváků víc. V čem je problém?
Nevím, proč to Petr Dvořák Radě České televize sliboval. Události měly solidní profesionální úroveň už před jeho nástupem. Zpravodajství Primy se postupně profesionalizovalo a navíc nabízí bonus v podobě krimi zpráv. No a o soutěžení s bulvárním zpravodajstvím Novy nemůže být ani řeč. Nicméně sledovanost tuzemského veřejnoprávního zpravodajství byla už za Jiřího Janečka ve srovnání s Polskem, Slovenskem a Maďarskem podstatně vyšší.
Psali jsme:
Ve sledovanosti předvolebních speciálů prohrála Česká televize s Novou na celé čáře. Nemělo by veřejnoprávní televizi jít i o to, aby přilákala co nejvíc diváků, což se při dvouhodinových debatách s méně známými kandidáty z každého kraje před říjnovými volbami ani trochu nedařilo?
Česká televize i Český rozhlas si svou povinnost vyplývající ze zákona splnily. Nebylo jejich chybou, že reprezentanti politických stran a hnutí nedokázali zaujmout více diváků, respektive posluchačů.
Fotogalerie: - Babišova kampaň odstartována
Sledujete jako bývalý ředitel Slovenské televize spory mezi více než dvacítkou lidí ze zpravodajství ČT s vedením veřejnoprávní televize o to, zda je vysílání nestranné a objektivní, a kde je podle Vás pravda?
Podle generálního ředitele České televize Petra Dvořáka nedošlo k porušení zákona ani etického kodexu ČT. Věřím, že je tomu tak, nicméně jeho stanovisko postrádá validitu nezávislého zkoumání stížnosti samotnou Radou ČT, která ve věci dosud nekonala. Něco podobného jsem zažil ve Slovenské televizi. V prvním případě mne redaktor Štefan Hríb obvinil z toho, že podléhám politickým tlakům. Avšak z diskusního pořadu na téma tlaků politiků, vysílaného živě, těsně před zahájením vysílání ze studia utekl.
Ve druhém případě dvanáct redaktorů zpravodajství podalo Radě STV stížnost na cenzuru jejich práce ze strany vedení zpravodajství. Na veřejné zasedání Rady STV byli přizvaní všichni členové redakce. Žádný ze stěžovatelů však radě důkaz o svém tvrzení nepředložil. Navíc vyšlo najevo, že někteří redaktoři nezvládli ani etický kodex STV. Rada se proto usnesla na rozhodnutí, že k cenzuře nedošlo. Pikantní na věci je fakt, že slovenští a návazně čeští novináři opakovaně psali o cenzuře za mého působení v STV.
Veřejnoprávní institucí, i když o tom se až tolik nemluví, je i Česká tisková kancelář. Vy jste v srpnu 2009 vyhrál konkurz na jejího generálního ředitele, ale ujmout se funkce vám bylo následně znemožněno. Sledujete články a texty, které média od ČTK přebírají a dá se z nich usoudit, zda agentura plní své poslání poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů?
ČTK je profesionální agenturou, jejíž vedení spolu s Radou ČTK před veřejností i politiky dokázalo dokonale utajit své nedostatky a případná pochybení. Jediným veřejně známým faux pas byla aféra spojená s rozhodnutím generálního ředitele Milana Stibrala o jeho předčasném odchodu do důchodu ze zdravotních důvodů. Nicméně po mém úspěchu v tendru na nového generálního ředitele ČTK Stibral zázračně „ožil“ a chtěl zrušit svůj odchod do důchodu. Rada ČTK s tím souhlasila a české soudy potvrdily oprávněnost jejího kroku, tečka.
Ing. Miloš Zeman
Vnímáte v médiích rozdělení na oblíbené a neoblíbené politiky či politické strany a projevuje se i v těch veřejnoprávních?
Jistě. Je to přirozené, lidské, avšak neprofesionální, zejména v médiích veřejné služby. Jejich ředitelé však mají evidentní nechuť řešit tuto problematiku, zejména kvůli bigotním představitelům mediálních odborů. Ti považují jakoukoliv kritiku „mluvících hlav“ za cenzuru a omezování svobody slova. A s tím si lidé jako Adam Komers a spol. vystačí až do důchodu.
Co považujete za největší letošní úlety ve zpravodajství či publicistice veřejnoprávních médií?
Za největší úlet roku 2013 ve vztahu ke zpravodajství a publicistice ČT obecně považuji názory mnoha renomovaných odborníků, podle nichž jakákoliv veřejná polemika o zpravodajství a publicistice médií veřejné služby směřuje k poškození dobrého jména veřejné služby. A to ani nemluvě o mínění, že taková veřejná diskuse nahrává „nepřátelům“ nezávislosti veřejné služby. Mně to připomíná předlistopadové ideology, kteří vskutku logicky považovali jakoukoliv „nekoordinovanou“ diskusi za nebezpečnou.
Co se týče agendy médií veřejné služby, všechna bez výjimky rezignovala na veřejný zájem v souvislosti s přípravou a zejména schválením nového občanského zákoníku. Laxnost ČT, ČRo i ČTK při zveřejňování nesouhlasných stanovisek, permanentně zaznívajících z řad odborných kruhů i občanů, ve srovnání s prostorem poskytovaným autorům zákona a jejich spolupracovníkům evokuje podezření z neobvyklé loajality šéfů médií veřejné služby, včetně jejich rad, k establishmentu.
A v čem podle vás nejvíce ujela soukromá média?
V kategorii privátních médií nelze opomenout unikátní úlet Erika Taberyho z Respektu, jenž mlčení novinářů Economie ohledně aktivit jejich chlebodárce v byznysu vysvětlil obdobně jako normalizační novináři před listopadem '89. Laureát Peroutkovy ceny napsal: „Respekt není deník, který musí psát o všem, co se děje kolem, jsme názorový týdeník. Zřejmě jen málokdo by oponoval tomu, že chválit svého majitele by působilo nepatřičně. Pokud ale nemáme někoho chválit, nemůžeme ho ani kritizovat. I proto jsme se rozhodli, že o aktivitách našeho majitele – Zdeňka Bakaly – nepíšeme. Nebrání nám to samozřejmě otisknout kritický text externího spolupracovníka, jak ostatně činíme na straně 38, kde vychází sloupek Roberta Pelikána, ale vlastní stanovisko psát nebudeme. Je to na Západě standardní přístup. Situaci máme o to snazší, že málokomu se v Česku věnuje větší pozornost než majiteli Respektu. Je tedy pod dobrou kontrolou veřejnosti,“ uvedl Tabery.
Tomio Okamura
Tabery tak porušil etický kodex vydavatelství Economia, jenž v rámci informování o vydavateli nařizuje: „O aktivitách majoritního akcionáře informují redaktoři bez zábran a objektivně. Činí tak v rozsahu a způsobem, jakým by o těchto skutečnostech informovali v případě, kdyby jejich účastníkem nebyl majoritní akcionář. Skutečnost, že tomu tak je, uvedou v textu, či poznámce.“ Znamená to snad, že Respekt a spol. budou v novém roce kriticky přistupovat pouze k subjektům, které budou současně i chválit? Hm… Máme se na co těšit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
