Školy prosazují sex dívky s uprchlíkem. Novináři žalují na obyčejné lidi kritizující imigraci. Multikulturalismus je státní ideologií. Švédský občan podává otřesné svědectví

Kdo, které strany a jaké politické síly jsou podle vás odpovědné za masovou imigraci do Švédska?

Je to vlastně sjednocený establishment hájící masovou imigraci do Švédska. Levicové, zelené i takzvaně pravicové strany jsou všechny pro masovou imigraci. Důvod je diskutabilní, ale je faktem, že více než 80 procent imigrantů volí levici, takže není daleko od pravdy říci, že levice si dováží své voliče. Pokud jde o „pravici“, tak v minulosti debatovali o imigraci s tím, že je to prostředek, jak rozbít sociální stát blahobytu. Bývalý premiér Švédska Frerik Reinfeldt právě napsal knihu „Det sovande folket“, která tomu nasvědčuje.

Mainstreamová média v jednom šiku obhajují úzký směr levicově-liberálních postojů. Mezi novináři ve Švédsku je úplná dominance levičáků. Důvod je opět diskutabilní, ale je faktem, že máme velmi agresivní neomarxisty na univerzitách, a faktem také je, že hlavní média jsou vlastněna buď vládou, nebo víceméně jednou rodinou – Bonnier.

Ale jak a díky komu k tomu Švédsko došlo?

Odpověď na otázku „jak“ je, že došlo k úspěšné inkorporaci neomarxistické Frankfurtské školy, která podminovala přirozený řád – morální kolaps vede k politickému kolapsu. Je těžké říci, kvůli komu, ale například již v roce 1975 švédský parlament schválil návrh 1975:26 (Regeringens proposition om riktlinjer för invandrar- och minoritetspolitiken), který říká, že Švédsko by se mělo stát multikulturní společností.

A jací lidé a které síly chtějí bránit Švédsko proti masové imigraci a islamizaci?

Strana Švédští demokraté (Sverigedemokraterna), alternativní média jako Fria Tider a nacionalistické aktivistické skupiny jako Nordisk Ungdom. Lhal bych, pokud bych řekl, že jakákoli z těchto reálných sil zpochybňuje ideologické základy švédské společnosti s autoritou. Ačkoli rychle sílí a pravděpodobně budou mít dosah v budoucnosti, nyní jsou marginalizovány a není jim běžně dovoleno debatovat či si vyměňovat názory se zástupci jiných stran či s liberálními médii.

Jaký je váš názor na Švédské demokraty?

Popsal bych Švédské demokraty jako liberální stranu s populistickými a konzervativními tendencemi podle toho, jaké politické postoje zrovna zaujali. Podle mého názoru potřebujeme více ideově založené lídry, kteří chápou, že máme civilizaci, kterou musíme chránit. Švédští demokraté jsou daleko nalevo například od Viktora Orbána a jeho Fideszu či Kaczyńského PiS.

Přes to, co bylo řečeno, se Švédští demokraté stali symbolem pro opozici vůči tomu, co se děje ve Švédsku, a jedinou stranou, která se proti tomu staví. Liberální média jsou velmi ostrá, když popisují tuto stranu, a této straně není dovoleno vyvíjet běžnou stranickou činnost. Jejich mítinky jsou někdy napadány levicovými aktivisty, můžete být vyhozen z práce či z odborů, pokud jste členem Švédských demokratů, často jim není umožněno, aby si pronajali prostory pro své konference a setkání a tak dále. Takzvaně pravicové strany dobrovolně přenechaly vládu levici, protože nechtějí vládnout s podporou Švédských demokratů. Kvůli této situaci mnoho lidí Švédské demokraty podporuje jako opoziční sílu; symbolizují vzrůstající odpor bez ohledu na jejich konkrétní pozice v různých otázkách.

U nás se v médiích uvádí, že Švédští demokraté jsou krajně pravicová strana...

Je pravda, že Švédští demokraté vznikali v krajně pravicovém prostředí po téměř třicet let a strana pak měla poněkud radikální program. Subkultura skinheadů byla v těch dobách ve Švédsku velká a lidé patřící k této subkultuře se běžně zúčastňovali stranických sjezdů a setkání. Ale není relevantní kategorizovat agendu strany podle historického pozadí. Stranu musíme měřit podle toho, co chce prosazovat dnes. Vezměte si například švédský institut pro rasový výzkum, jehož cílem bylo zachovat švédskou rasovou čistotu. Tento institut byl založen sociálními demokraty. Ačkoli je to historicky zajímavý fakt, není to relevantní při debatě o nynější pozici sociálních demokratů.

Dobře, ale můžete popsat některé z jejich postojů, které prosazují v dnešní době?

Jejich slogan je „Lagom is best“. To je velmi švédský výraz, který může být přeložen, že „správné množství je nejlepší“. To charakterizuje více či méně všechny pozice, jaké strana zaujímá. Často se odvolávají na něco jako evropský prostředek. Dokonce i v imigraci chtějí harmonizovat švédskou imigrační úroveň ke zbytku Evropy, ne ji zastavit; a chtějí zvýšit zahraniční pomoc. Nebo si vezměte otázku potratů. Jakkoli chtějí potraty omezit, ve švédském kontextu hájí možnost potratu do 12 týdnů. Pokud jde o ekonomiku, jsou centristy.

Jsou lidé a děti ve Švédsku indoktrinováni multikulturní výchovou ve školách?

Ano, kupříkladu multikulturalismus je součástí švédského školského zákona. Pro učitele je povinné vyučovat o multikulturalismu jako o pozitivní „hodnotě“. V dnešní době školy hodně hovoří o hodnotách, ale ne tolik o faktech. Následkem toho Švédsko klesá v testech PISA (Mezinárodní šetření PISA – Programme for International Student Assessment – je považováno za největší a nejdůležitější mezinárodní šetření v oblasti měření výsledků vzdělávání, které v současné době ve světě probíhá. Výzkum je jednou z aktivit Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD); z dříve horních příček nyní jsme ve spodní části členských zemí OECD.

Podle neomarxistického pohledu, který ovládl švédské školství, zde učitelé nejsou od toho, aby učili, ale aby provázeli. Prý nejsou žádné rozdíly mezi pohlavími, neexistují kulturní rozdíly, všechno je normální, ať už je vaše sexuální orientace jakákoli. Toto jsou „demokratické hodnoty“, které švédské školy musejí vyučovat.

Takže máte i povinnou sexuální výchovu ve školách?

Ano, existuje tu povinná sexuální výchova. Stejně tak máte zakázáno domácí vzdělávání svých vlastních dětí. Sexuální výchova je koncipována a provozována organizací RFSU, což je švédská sesterská organizace Planned Parenthood (globální nevládní organizace podporující potraty a popírající tradiční rodinu), ačkoli je ve Švédsku považována za víceméně vládní instituci pravděpodobně proto, že je financována vládou a má přístup do všech oblastí společnosti.

Můžete mi říci pár příkladů, jak tato sexuální výchova vypadá?

RFSU produkuje pornografické kresby, které prezentují ve školách dětem, například „Sex på kartan“ zobrazuje mladou švédskou dívku, která má sex s imigrantem. Učitelé mohou přinášet různé sexuální hračky a pomůcky a provádět volné asociace s dětmi a tak dále. Informují o „odlišných“ způsobech, jak mít sex, a že všechny tyto způsoby jsou normální. A současně povzbuzují děti v těchto „odlišných“ sexuálních praktikách, protože přece musíte objevovat svou sexualitu…

A jak to vypadá ve Švédsku s pochody gayů?

Jsou velmi velké a jsou podporovány všemi politickými stranami a segmenty společnosti. Podporují je i takzvaní křesťanští demokraté, dokonce i policisté a vojáci se účastní v uniformách jako součást gay parade. Svenska kyrkan, bývalá státní luteránská církev, se běžně také účastní těchto pochodů. V mém rodném městě prý i místní luteránský biskup s transparentem citující list Korinťanům: „Ale největší z nich je láska.“

Společně s reprezentanty establishmentu a dětmi jsou v pochodu účastny osoby zastupující dekadentní směry. Míním osoby oblečené jako sadomasochisti a všechny různé druhy deviací, na které jen můžete pomyslet. Stačí se podívat na oficiální fotografie organizace, která to pořádá.

Existuje ve Švédsku svoboda slova?

Během poslední Stockholm Pride nacionalistická aktivistická skupina Nordisk Ungdom uspořádala protest. Drželi transparent s nápisem „Chraňte rodinu“. To bylo podle úřadů a médií extrémně provokativní a policie společně s davem, který se účastnil pochodu homosexuálů, je napadla.

Oficiálně máme podle práva svobodu slova, ale v praxi ji uplatňovat je obtížné. Pronajmout si místo pro konání konference, pronajmout si místo v restauraci pro politické hovory, vytisknout si své publikace a mít svůj postoj v těchto věcech je velmi obtížné a běžně to nemůžete dělat, pokud si nezarezervujete místo pod falešným jménem a tak dále. Můžete ztratit své místo v práci, když veřejně kritizujete neomarxistickou agendu, nebo můžete být napaden levicovými aktivisty.

Média „odhalují“ lidi se „špatným smýšlením“. Stalo se mnohokrát a nadále se často stává, že média zveřejňují fotografie a jména lidí, kteří napsali anonymně na internetové fórum kritiku imigrace či jiné věci, a odhalují je jako „hejtry“ (nenávistníky).

Ale je zde mnoho dalších věcí, které jsou ilegální. Zákony jsou velmi „flexibilní“ a každým rokem soudy považují více a více věcí za ilegální. Kritika konkrétní etnické skupiny či kritika homosexuálů může být považována za zločin, pokud je považována za povýšenou. Dokonce i umění může být ve Švédsku ilegální. Máme případy, kdy policie ve Švédsku konfiskuje obrazy. Známým případem bylo, když umělec a provokatér Dan Park byl uvězněn a jeho malby byly zabaveny v galerii umění uniformovanými policisty, protože byl obviněn ze zločinu z nenávisti.

Co byste poradil Čechům z pohledu své zkušenosti ve Švédsku?

Bez ohledu na své politické zařazení a společenské postavení vždy berte v potaz, co je v zájmu a co přinese prospěch a prosperitu vaší vlastní společnosti. Abychom toho byli schopni, potřebujeme debatu a fakta. Nepotřebujeme chránit pocity lidí či být „hezcí“, ale musíme dělat to, co je správné. Politická korektnost musí zmizet.

Tendence vlády kontrolovat a ovládat své vlastní občany jsou problémem a musíme proti nim bojovat. Ve svobodné společnosti by občané měli být oprávněni vlastnit zbraně, aby se mohli ochránit, vláda by neměla mít právo unášet děti prostřednictvím juvenilní justice či nutit rodiče, aby nechávali děti ve škole. Vládě byste neměli dovolit, aby přijímala imigranty, kteří budou žít z bohatství, které akumulovaly celé předchozí generace. Není správné, abychom jim dávali své peníze. Tyto zmíněné pozice potřebujeme, abychom vytvořili rovnováhu moci.

Sledujte, co dělají pánové Orbán a Kaczyński. Oni vědí, že neomarxistická agenda je prosazována konkrétními lidmi. Tito lidé musejí být identifikováni a požádáni, aby opustili své pozice v médiích, na univerzitách, na úřadech a ve vládě.

Samozřejmě, že neomarxisté mohou mít svá vlastní média, nakonec vše, co chceme, je svobodná společnost, ale vezměte si vlastníka médií či vydavatele, který přijímá neomarxistické novináře. Ten podporuje neomarxistickou agendu na strukturální úrovni a měl by tím být hodnocen – ne však svými vlastními vyjádřenými názory. Podobně vláda by měla být posuzována podle toho, co konkrétně dělá, a nejdůležitější věc je, zda je vláda schopná odvolat z vládních institucí osoby, které pracují pro destrukci naší civilizace a společnosti.

Dnes sice můžete mít silného a kompetentního lídra, který přijímá rozumná rozhodnutí chránící vaši zemi. Ale pokud ve vládě a ve státních orgánech budou postupovat vpřed ve chvíli, kdy se objeví méně kompetentní či méně silný lídr... Dlouhodobě toto je asi nejdůležitější otázka, pokud chceme ochránit své země a svou civilizaci.

Björn Herstad je novinář švédsko-norského původu. V minulosti působil ve straně Křesťanští demokraté, kde byl jedním ze zakladatelů konzervativní mládežnické platformy Engelbrekt. Dnes je předsedou Dackeho institutu (dackeinstitutet.se), jehož cílem je vzdělávání a šíření sociálního učení církve. Žije se svojí manželkou a pěti dětmi ve Stockholmu.