Skoro sto milionů a velké množství zlata v kauze Nagyová. Já je sám viděl. Věrný souputník Roberta Šlachty bez obalu o Rittigovi, Tuhém a snaze politiků zlikvidovat ÚOOZ

ÚOOZ se v posledních čtyřech letech proslavil, nebo spíše lépe řečeno stal mediálně známým kvůli celé řadě velkolepých akcí. Ty začínaly sice vždy bombasticky, ale brzy pak bublina splaskla a údajné pachatele soud buďto osvobodil, nebo se případ ani po dlouhých měsících či letech před něj nedostal. Jak si vysvětlujete takováto procesní pochybení nebo marginálnost nashromážděných důkazů u tak elitního útvaru, kdy by měli sloužit jen ti nejlepší z nejlepších?

Dovolím si vaši otázku trochu rozdělit. Ona mediální velkolepost a bombastičnost, jak o ní mluvíte u kauz, které v minulosti ÚOOZ zpracovával a které máte pravděpodobně na mysli, podle mého názoru vychází z toho, o jakou trestnou činnost šlo. Dále pak z toho, které osoby byly z této trestné činnosti obviněny nebo s ní spojovány. Nedovedu si, např. u kauzy typu Jany Nečasové a spol., představit, že by policie a státní zastupitelství v té době postupovaly jinak. Ani to, že by se v případě, že policie provedla prohlídky v objektu Úřadu vlády a zadržela tři poslance, chovala způsobem, jakým se chová dnes. Tedy vydávala nic neříkající prohlášení či odmítala s médii komunikovat.

Jsem přesvědčen o tom, že v případě tolik mediálně probírané tiskové konference bývalého ředitele Šlachty a olomouckých žalobců po zásahu na Úřadu vlády šlo o zcela správný postup. Tedy že byla veřejnost obeznámena s důvody zásahu na Úřadu vlády a obecně s podezřeními, která jsou prověřována. Co se týká obsahu informací, které byly veřejnosti sděleny, tak byť jsem se neúčastnil rozpracování té kauzy, byl jsem společně s kolegy pověřen provedením domovní prohlídky u osoby spřízněné s jednou z podezřelých osob. Při prohlídce naše skupina zajistila finanční hotovost ve výši skoro 100 milionů korun, velké množství zlatých cihliček a cenné papíry. Podotýkám, že takových skupin bylo v den zásahu sestaveno několik desítek.

Zatčení Jany Nagyové

Každopádně do dnešní doby nebylo nic z toho s nějakým hmatatelným výsledkem podle zákona pravomocně skončeno…

Pokud mluvíte o jakýchsi procesních pochybeních, osvobozujících rozsudcích či nepřiměřeně dlouhé době vyšetřování, tak ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mne žádná taková kauza, kterou bývalý ÚOOZ v minulosti zpracovával a odpovídala tomu, co říkáte. Použiji opět již zmiňovanou kauzu spojovanou s bývalým premiérem, tedy kauzu Nagyová - Nečasová. Pokud máte na mysli osvobozujícími rozsudky např. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci obviněných poslanců, máte sice pravdu, že soud rozhodl, že poslanci neměli být policií stíháni, s tím, že se na ně vztahovala poslanecká imunita. Následně však Ústavní soud ČR svým závazným nálezem řekl, že imunita se na poslance v tomto případě nevztahovala, a rozhodnutí NS tedy nebylo správné a k jejich stíhání byla policie oprávněna a ÚOOZ s VSZ postupovaly správně. Bohužel toto rozhodnutí ÚS již většina politiků a někteří novináři tak nějak upozaďují a stále je pouze slyšet, že policie a VSZ pochybily a neoprávněně stíhaly imunitou chráněné poslance.

Co se týká údajné marginálnosti důkazů, vůbec netuším, z čeho váš názor vyplývá. Všechny tzv. větve celé kauzy, a to ať zneužití vojenského zpravodajství, tak únik informací z utajované zprávy BIS z Úřadu vlády ČR k Ivu Rittigovi či samostatná trestná činnost paní Nečasové, tedy nepřiznání daně za mnohamilionové dary, jsou stále v procesu řízení před soudem. Minulý týden padl například odsuzující rozsudek v části úniku utajované zprávy BIS a padly i tresty, byť nepravomocné. Spatřujete-li marginálnost, jak zaznělo ve vaší otázce, například v tom, že vedoucí kanceláře premiéra pouze nezaplatila daň za dary v hodnotě kolem deset milionů, tak já si nemyslím, že v tomto případě jde o nějakou podružnou trestnou činnost. Zvláště pokud v případě paní Nečasové může jít o osobu, prostřednictvím které se dostala utajovaná zpráva BIS do rukou osob, jako je pan Rittig.

Slavná tiskovka Roberta Šlachty a Ivo Ištvana po zatčení Nagyové

Ano, Al Caponeho taky nakonec poslali za mříže ne za spoustu vražd, ale za krácení daní. Nicméně tyto kauzy stále nejsou právně lege artis uzavřeny, a pokud nejde o marginálnost, čekal bych, že se na ně soustředí taková pozornost, že po třech a půl roku už budou dávno skončené.

Alespoň, byť nepravomocně, tento případ minulý týden uzavřel Městský soud v Praze. Nebo si opravdu myslíte, že v případě paní Nečasové šlo o osobu, která sice byla milenkou premiéra, byla jednou z jeho nejbližších spolupracovníků při výkonu funkce premiéra, přesto však na něj neměla žádný vliv a za relativně krátkou dobu dostala dary v tak obrovské hodnotě!? Zajímavé je také, od koho tyto dary dostávala.

Podle zdrojů naší redakce měla mít doktorka Bradáčová nejen velmi blízko k Robertu Šlachtovi, ale také k americké ambasádě v Praze. Ptám se i proto, že každý zná spor mezi Bradáčovou a dnes už bývalým šéfem protikorupční policie Martincem, a existují informace o tom, že by se Šlachta chtěl stát něco jako českým Edgarem Hooverem (kontroverzní šéf a zakladatel FBI – pozn. redakce) či policejním prezidentem. Co víte o spojení Šlachty se státní zástupkyní Bradáčovou?

Nechtějte po mně, abych se vyjadřoval k informacím, které vaše redakce v minulosti získala, zvláště pokud mi nejsou známy ani zdroje, ze kterých čerpáte. Byť jsem přesvědčen o tom, že jste je získali v dobré víře za účelem plnění novinářského poslání. Neznám jejich důvěryhodnost. Podle mého názoru jde o fámy, pomluvy a lži, jakých jsem například při prověřování kauzy Vidkun slyšel desítky.

Na to lze opáčit to, že ÚOOZ vypracoval přesně takto v uvozovkách relevantní zprávu těsně před volbami v roce 2006, jejíž vinou odpálil tehdejšího favorita voleb a budoucího premiéra, šéfa ČSSD Paroubka; tehdejší ředitel ÚOOZ Kubice si za tyto tlachy později vysloužil trafiku v podobě křesla ministra vnitra…

Vím, jací lidé a s jakými zájmy a cíli tyhle lži o Šlachtovi a Bradáčové rozšiřovali. Mohu vám proto pouze říci, že bývalý ředitel ÚOOZ, alespoň jak jej znám já, nikdy neměl ambice si hrát na Edgara Hoovera, jak vám asi také řekl některý z vašich zdrojů. Nevím ani o tom, že by chtěl být policejním prezidentem, i když musím říci, že kdyby jím byl, tak by byl zcela jistě lepším policejním prezidentem, než je ten současný.

Policie by zcela jistě nebyla v tak tristním stavu, v jakém je dnes. Určitě alespoň v tom, co se týká nezávislosti a apolitičnosti. Jediné, co vám mohu potvrdit, je spojení Šlachty a vrchní státní zástupkyně Bradáčové. Není to však žádné takové spojení, jak naznačujete vy. Tím, co Šlachtu a doktorku Bradáčovou spojovalo, je podle mne jen nestranná a poctivá práce na kauzách, které v minulosti pod jejím dozorem ÚOOZ zpracovával.

VSZ v čele s Bradáčovou vyšetřovalo také vysoce citlivé kauzy vašeho konkurenta v policejním rybníčku, protikorupční policie. Od jisté doby lze vysledovat takřka otevřenou válku mezi ní a ÚOOZ, který ji díky přidělování věcně nepříslušných kauz právě od Bradáčové začal odstrkávat na vedlejší kolej. Profesionální řevnivost mezi policejními útvary nebo zpravodajskými centrálami je sice obecně známá ze všech zemí světa, ale nedomníváte se, že tato rivalita mezi oběma špičkovými celostátními útvary kriminální policie už byla takříkajíc za hranou?

Víte, pane redaktore, těch důvodů, proč v posledních letech docházelo k tomu, že bývalý ÚOOZ prověřoval a vyšetřoval i kauzy, které podle interních předpisů policie spadaly spíše do kompetence bývalého ÚOKFK, bylo několik. Tak třeba například na ÚOOZ se v posledních letech podařilo dosahovat výborných výsledků na úseku sběru a získávání informací. To v praxi znamená, že naši detektivové byli schopni v tzv. kriminálním, ale i politicko-podnikatelském prostředí získávat relevantní informace k trestné činnosti. K pachatelům, k jejich vzájemnému propojení, k finančním tokům probíhajícím při jejím páchání a k osobám, které třeba tuto trestnou činnost umožňují nebo kryjí. Takováto práce s informačními zdroji a informátory je velice časově náročná, musí být dlouhodobá a je mimo jiné postavena i na dlouhodobé vysoké důvěře mezi detektivem a konkrétním informačním zdrojem. Asi nemusím blíže vysvětlovat, že informátor, který detektivovi poskytuje informace o organizované zločinecké skupině, která z trestné činnosti generuje stamilionové či miliardové zisky, musí tomu detektivovi absolutně důvěřovat. V některých případech mu tím, že s ním spolupracuje, vkládá do rukou i vlastní život.

Takové vztahy nikdo nevybuduje za měsíc či rok. Je to dennodenní práce detektiva po dobu několika let. Takových výsledků při získávání informací bývalý ÚOKFK nikdy nedosahoval. Ne proto, že by to detektivové z ÚOKFK neuměli, ale právě z důvodu věcné příslušnosti. ÚOKFK byl takřka permanentně přetížen zpracováváním různých podání a trestních oznámení od občanů, samosprávy, státních orgánů atd. na korupční, hospodářskou a daňovou trestnou činnost. Pokud tedy docházelo k situaci, že byla na ÚOOZ zjištěna informace k činnosti obdobné zločinecké skupiny, bylo by takřka hazardem se zdravím a životem informátorů tuto kauzu vzít a předat ji do rukou věci a vztahů neznalého policisty na jiném útvaru. Takže takovým způsobem v minulosti vznikaly závažné korupční a hospodářské kauzy na ÚOOZ. Ne, jak říkáte vy, že doktorka Bradáčová nebo jiní zástupci někoho preferovali a někoho odstrkovali na vedlejší kolej.

To je ale přece otázka vzájemné důvěry mezi policisty, vedením obou útvarů, možnosti spolupráce ve společných týmech a podobně, což se jinak u nás i v zahraničí běžně děje?

Víte, ÚOOZ byl význačný mimo jiné i tím, že zevnitř útvaru takřka neunikaly informace o zpracovávaných kauzách. To se ale v žádném případě nedalo tvrdit o tehdejším ÚOKFK. Státní zástupci měli prostě větší jistotu, že kauza nespadne na úniku informací k podezřelým. Je strašné, když mnoho měsíců a někdy i let každodenně na sto procent pracuje tým policistů a státních zástupců na rozkrytí té nejzávažnější trestné činnosti, sbírá informace a střípky důkazů a dne, kdy má dojít k zatčení podezřelých a zajištění těch nejdůležitějších důkazů, ke kterým se nebylo do té doby možné dostat, jako počítače, písemnosti, doklady apod., zjistíte, že na pracovních stolech v kancelářích jsou jenom monitory bez počítačů, šuplíky stolů a trezory jsou prázdné a podezřelý vám s úsměvem na tváři sdělí, že účetnictví firmy by vám moc rád vydal, ale zrovna včera, když jej vezl k účetní, mu někdo vykradl auto. S takovými případy pak samozřejmě souvisejí důvěra občanů v policii, různé stížnosti za neprokázané trestní stíhání, požadavky na odškodnění atd.

Podívejte se na kauzu Bereta – a to budu vycházet z informací, které se dostaly do médií s tím, že nikdo doposud v této kauze nebyl odsouzen. Pokud hypoteticky připustíte, že je pravda to, že vedoucí pracovník pracoviště, kde se zpracovávají ty nejzávažnější hospodářské kauzy v zemi, je napojen na soukromou osobu, tak té osobě stačí pouze to, že mu v pravou chvíli sdělí, že tam a tam v konkrétním čase bude policie zasahovat a zajišťovat důkazy. Bavíme se o informaci, která má cenu mnoha milionů pro ty, kterých se ten zásah týká. A ještě jeden příklad: na ÚOOZ jsme v minulosti zpracovávali kauzu dosud nejvyššího daňového úniku v dějinách republiky. Šlo o skupinu kolem podnikatele Radka Březiny, která okradla stát o asi 6,5 miliardy korun. Zjistili jsme poznatky, spolupracovali se zdroji a měli informace o celé skupině.

ÚOKFK tenkrát tvrdil, že není prokázána škoda 150 milionů, aby to bylo příslušné jim, a celní správa zase, že už to několikrát prověřovali sami a že tam k žádné trestné činnosti nedochází. Když se nám pak podařilo celníky přesvědčit ke spolupráci a byla založena pracovní skupina, došlo k tomu, že po návratu z její úplně první porady nám informátor sdělil obsah toho, co se na ní probíralo. Podezřelí měli informace z porady dřív, než jsme se my stihli vrátit na Zbraslav. Rozpracování té kauzy jsme tak zahajovali třikrát a to, že byla dotažena do konce, je jen a pouze díky tomu, že byla zpracovávána pouze na ÚOOZ. Toto jsou případy, které způsobily tu řevnivost, o níž mluvíte. Bohužel současné vedení policejního prezidia místo toho, aby situaci řešilo, ji prakticky zneužilo při zdůvodňování podle mne nezdůvodnitelné reorganizace celorepublikových útvarů. Alespoň co se týká zdůvodnění její nutnosti a potřebnosti.

Mohlo to ve výsledku způsobit i ohrožení vyšetřování a dopad spravedlnosti v některých kauzách?

V době, kdy fungovaly dva samostatné útvary, to na samotné kauzy zpracovávané ÚOOZ žádný vliv nemělo. Ředitel Šlachta odolával atakům ze strany vedení policejního prezidenta a na zpracovatele konkrétních kauz to žádný vliv nemělo. Mohli svou práci vykonávat v klidu. Pokud tedy neberu v úvahu, že policisté byli dlouhodobě finančně podhodnoceni, policejní prezidium odmítalo jakékoliv navýšení platů a zajištění tak aspoň minimálního rozdílu mezi kriminalisty krajských ředitelství a celorepublikových útvarů.

Už jsme to nakousli, ale jaký je váš názor na policejní reformu, která oba tyto vrcholné kriminální orgány sloučila do jedné – jakési už tady zmiňované – FBI? Laická veřejnost je bombardována politickými tvrzeními ze strany ČSSD i ANO, jistě by ji ale zajímal věcný názor profesionála.

Tak můj názor na onu tzv. reorganizaci je stále stejný a vzhledem k tomu, co o jejím pozadí a pravých důvodech jejího spuštění vím, i neměnný. Jsem přesvědčen o tom, že ji provedli policejní prezident Tuhý se svým náměstkem Laubem z pokynu ministra vnitra Chovance. Důvodem byla Chovancova obava z toho, aby před loňskými říjnovými volbami nedošlo k tomu, že ÚOOZ obviní nějakého politika z ČSSD. Chovanec se tak chtěl jednak zbavit nepohodlného Roberta Šlachty, paralyzovat ÚOOZ před volbami a současně umožnit ovládnutí nově vzniklého ÚOOZ loajálními a spřízněnými lidmi. Ředitel Šlachta totiž podle mě zcela správně odmítal vedení policejního prezidia informovat o realizacích trestních kauz s předstihem.

Reorganizace, tak jak byla provedena, bude mít podle mne v budoucnu zcela zásadní a bohužel negativní dopad na činnost policie při objasňování té nejzávažnější trestné činnosti. Nikdo nic nenaplánoval, nikdo nic nepřipravil. Ve své podstatě ani nemohl, protože k faktickému spojení došlo jen několik málo týdnů po oznámení je sloučit. Se státními zástupci a odbornou veřejností se nikdo nebavil a nikdo se jich neptal ani na jejich názor. Z logiky věci je jasné, že ti, kteří o reorganizaci rozhodli, dali k ní pokyn, a ti, kdo ten paskvil fakticky naplánovali, provedli či se na něm podíleli, nebudou nyní své činy a rozhodnutí jakkoliv kritizovat. Důvodů, proč jsem přesvědčen, že tato reorganizace bude mít dopad na faktický chod policie, je několik desítek. Uvedu jen jeden aktuální příklad. Mimo jiné došlo i ke spojení tehdejší expozitury ÚOOZ a ÚOKFK v Ostravě, k faktickému spojení necelé stovky policistů, kteří do té doby měli úplně jiné pracovní povinnosti, náplně práce, systém pracovní doby, kontroly a řízení na nejnižších velitelských funkcích atd. Takovýto moloch mající fungovat v jednom organizačním článku policie je neřiditelný, neefektivní a nekontrolovatelný. Už vůbec si nedokážu představit, že jeho vedoucí může mít vůbec přehled o stavu rozpracovaných kauz, jejich vývoji a činnosti policistů, kteří je zpracovávají.

Pro představu to mohou být kauzy, u kterých je veden spis, jenž se nevleze ani do celé kanceláře. Když si tento, a já říkám jeden z mnoha, faktických dopadů reorganizace vedení NCOZ uvědomilo, byla zřízena nová expozitura NCOZ se sídlem v Olomouci, pod kterou byla zařazena dosavadní pracoviště ÚOOZ a ÚOKFK v Olomouci a Holešově, původně spadající pod expozituru v Ostravě. Protože vím, jaký byl a z 99 % stále je poměr pracovníků bývalých útvarů, došlo ve skutečnosti k situaci, že problematiku bývalého ÚOOZ, tedy terorismus, extremismus, násilná trestná činnost, obchod s lidmi, padělání, převaděčství atd., má nyní na starost na území Zlínského a Olomouckého kraje celkem šest policistů z bývalého pracoviště ÚOOZ v Holešově. Když si představím, že už v době, kdy jsem byl u policie, byli tito policisté takřka na 100% vytíženi prováděním úkonů v trestním řízení ve věci výbuchu muničních skladů ve Vrběticích, dovolím si tvrdit, že ještě řadu měsíců nebude nová expozitura v Olomouci ani z poloviny funkční. Ti, kdo reorganizaci plánovali, a já jsem přesvědčen, že ve skutečnosti ani neplánovali, pouze rozhodli a provedli, mohli tohle všechno předpokládat a dopředu připravit, aby nedošlo ke stavu praktické nefunkčnosti pracoviště NCOZ územně působících na teritoriu poloviny Moravy.

Vraťme se ještě k důvodům reorganizace, o nichž se domníváte, že byly příčinou odstranění Roberta Šlachty z pozice ředitele ÚOOZ. Můžete být trochu konkrétnější?

Těch důvodů, proč jsem o tom přesvědčen, je více. Informoval jsem skoro všechny členy vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k reorganizaci celorepublikových útvarů policie. Ta myšlenka zbavit se Roberta Šlachty je už několik let stará, jak se mimo jiné ukázalo při nedávném soudním jednání u městského soudu v Praze při projednávání kauzy Nečasová, Rittig a Michal. Mezi důkazy, se kterými soud pracoval, je e-mailová korespondence mezi právníkem Michalem a Nečasovou, ve které spřádají plány na odstranění tehdejšího ředitele ÚOOZ Šlachty právě způsobem sloučení ÚOOZ s Národní protidrogovou centrálou. Úplně prvním pokusem ovládnout celorepublikové útvary však byl pokus Martina Peciny, který byl v roce 2013 ministrem vnitra za ČSSD v tzv. Rusnokově vládě. Když se totiž koncem roku 2013 rozhodl ovládnout protikorupční policii a dosadit si tam své dva lidi, vytáhl si je nejdříve na pozice svých poradců na vnitru, a to aby splňovali požadavky na budoucí instalaci do vedení protikorupční policie.

Pak zatlačil na tehdejšího policejního prezidenta Červíčka a požadoval po něm výměnu ve vedení protikorupční policie s tím, že prosazoval právě tyto své dva policisty. Konkrétně požadoval odvolání tehdejšího ředitele ÚOKFK Milana Komárka a na jeho místo chtěl dosadit jednoho z jím označených policistů. Jenom proto, že se Pecinovi policejní prezident vzepřel a odmítl splnit jeho požadavky, nedošlo k tomu, že Pecina protikorupční policii ovládl už koncem roku 2013. Celá kauza vyšuměla do ztracena, Pecina vše popřel a Rusnokova vláda v lednu 2014 skončila. Oni dva Pecinovi muži byli tzv. odloženi na úsek vzdělávání na policejním prezidiu, protože pro ně v desátých platových třídách, do kterých je Pecina tzv. posunul, nebyla v policii místo. Pecina při svém pokusu ovládnout tehdejší ÚOKFK prostě narazil na opravdového generála policie Červíčka, který se nebál odmítnout zasahování do nezávislosti policie ze strany politiků. Pan bývalý ministr Pecina dnes před komisí pro reorganizaci policie aktivně vystupuje ve prospěch strůjců reorganizace a potvrzuje verzi údajného mnohaletého záměru a odborné diskuse s tím, že se plánovala už za jeho funkčního období na vnitru.

Co říkáte na způsob odchodu plukovníka Šlachty od policie a jeho přestup pod vicepremiéra Babiše?

Po spuštění tzv. reorganizace útvarů policie a s ní souvisejícím zájmem médií jsem velmi často četl o spojení Šlachty s místopředsedou vlády Andrejem Babišem. Slyšel jsem, že ministr Babiš měl být informátorem Šlachty a ten měl na oplátku krýt trestnou činnost spojovanou s jeho firmami. ÚOOZ mělo být dokonce jakousi samostatnou divizí firmy Agrofert. Tohle jsou bláboly pocházející z pofidérních, nekonkrétních a nedohledatelných novinářských zdrojů. Vím, že ministr Chovanec prohlásil, a to i do médií, že pro Šlachtu nemá v resortu vnitra místo, a vím, že následně mu bylo nabídnuto ze strany Generálního ředitelství cel, zda by nechtěl své zkušenosti uplatnit u ní. Prošel standardním přijímacím řízením a posléze i výběrovým řízením na náměstka generálního ředitele. Za svou osobu můžu říct, že v jeho osobě získala celní správa velice výkonného a pracovitého manažera se zkušenostmi s fungováním bezpečnostních složek, který umí velice dobře pracovat systémově, dokáže motivovat a nadchnout lidi. Zcela jistě bude pro ni velkým přínosem.

Jak hodnotíte rozsudky v kauze Rittig a Nečasová? Jsou podle vás tresty nízké, nebo odpovídají stupni společenské nebezpečnosti?

Pokud vím, paní Nečasová nikdy nebyla pravomocně odsouzena a pan Rittig byl odsouzen někdy před třiceti lety, takže jeho odsouzení bylo již asi zahlazeno. Ostatní kauzy, ve kterých oba figurují, dosud nebyly skončeny pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Soud proto musel na ně při svém rozhodování pohlížet jako na netrestané osoby. Neznám detailně tuto kauzu, ale již to, že státní zástupce navrhoval uložení podmíněných trestů, napovídá, že společenská nebezpečnost nebyla tolik vysoká, aby byly uloženy nepodmíněné tresty. Záleží zde na tom, k jakému faktickému následku trestnou činností došlo. Jakou škodu fakticky způsobili, případně jaký prospěch pro sebe měli. Státní zástupce by zcela jistě navrhl a soud, který oba nepravomocně uznal vinnými, uložil nepodmíněné tresty, pokud by například vyšlo najevo, že některou z pověstných kabelek dostala Nečasová od Rittiga za sdělení obsahu utajované zprávy BIS.